Minnesota North Stars

Rozbalit box

Obsah boxu

Minnesota North Stars byl profesionální hokejový klub, který v letech 1967 až 1993 působil v National Hockey League (NHL). Klub sídlil ve městě Bloomington, na předměstí Minneapolis-Saint Paul, a své domácí zápasy hrál v ikonické aréně Met Center. Tým byl založen jako jeden z šesti expanzních klubů v roce 1967 a pro stát Minnesota, který je považován za kolébku amerického hokeje, se okamžitě stal symbolem identity a hrdosti.

Historie North Stars je dramatickým příběhem o houževnatosti a zklamání. Klub, známý svými ikonickými zeleno-zlato-černými dresy a logem s písmenem "N" a šipkou mířící na severní hvězdu, se dvakrát jako absolutní outsider probojoval až do finále Stanley Cupu (1981 a 1991), ale nikdy na trofej nedosáhl. Jejich historie je nesmazatelně poznamenána tragickou smrtí hráče Billa Mastertona a kontroverzním a pro fanoušky srdcervoucím přestěhováním franšízy do Dallasu v roce 1993, kde se z ní stali Dallas Stars. Odkaz a duch North Stars však v Minnesotě přetrval a vedl přímo ke vzniku jejich nástupce, týmu Minnesota Wild.

Minnesota North Stars
Soubor:Minnesota North Stars logo.svg
Logo Minnesota North Stars
Liga	National Hockey League
Konference	Clarence Campbell Conference
Divize	Norris Division
Založeno	1967
Zanikl	1993 (přesun do Dallasu)
Aréna	Met Center
Město	Bloomington, Minnesota, USA 🇺🇸
Barvy	Zelená, zlatá, černá, bílá
Nástupce	Dallas Stars
Stanley Cupy	0 (Finalisté 1981, 1991)

📜 Historie (Část 1: Vzestup outsiderů)

Expanze "The Next Six" a tragický začátek

V polovině 60. let se NHL, do té doby stabilní liga šesti týmů ("Original Six"), rozhodla pro největší expanzi ve své historii. V roce 1967 zdvojnásobila svůj počet a přijala šest nových týmů, mezi nimiž byla i Minnesota. Volba Minnesoty byla logická – stát byl baštou amatérského a univerzitního hokeje a přezdívalo se mu "State of Hockey". Vlastnická skupina, vedená Walterem Bushem Jr., postavila v Bloomingtonu moderní Met Center a přijala název North Stars jako odkaz na motto státu Minnesota: "L'Étoile du Nord" (Hvězda Severu).

První sezóny klubu však poznamenala tragédie, která má dopad na celou ligu dodnes. 13. ledna 1968, během zápasu proti Oakland Seals, utrpěl útočník Bill Masterton po pádu na led těžké zranění hlavy. V té době hráči nenosili helmy a Masterton o dva dny později na následky zranění zemřel. Stal se tak prvním a dosud jediným hráčem v historii NHL, který zemřel na přímý následek zranění utrpěného během zápasu. Na jeho počest NHL zavedla trofej Bill Masterton Memorial Trophy, která je každoročně udělována hráči, jenž nejlépe spojuje vytrvalost, sportovního ducha a oddanost hokeji. Tato událost také postupně vedla ke zvýšení důrazu na bezpečnost a zavedení povinného nošení helem.

Hubené 70. léta a bizarní fúze

Sportovně se North Stars v prvních letech trápili. Přestože měli v týmu talentované hráče jako byli brankář Lorne "Gump" Worsley, obránce Lou Nanne nebo střelec Bill Goldsworthy, tým se jen zřídka dostal do play-off a nikdy nepostoupil daleko. Na konci 70. let se klub, podobně jako mnoho dalších z expanze v roce 1967, dostal do vážných finančních problémů.

V roce 1978 došlo k naprosto bezprecedentní události v historii severoamerického profesionálního sportu. Další finančně zdecimovaný klub, Cleveland Barons (dříve California Golden Seals), byl na pokraji bankrotu. Liga, která nechtěla přijít o dvě franšízy najednou, schválila jejich fúzi s Minnesota North Stars. North Stars tak absorbovali nejlepší hráče z Clevelandu, mezi nimiž byli klíčoví hokejisté jako brankář Gilles Meloche, obránce Dennis Maruk a především talentovaný útočník Al MacAdam. Tato fúze, ačkoliv vynucená zoufalou situací, dodala minnesotskému týmu potřebnou hloubku a talent.

První "Popelka": Cesta do finále 1981

Po fúzi se tým začal pomalu zvedat. V draftu získal budoucí hvězdy jako útočníky Bobbyho Smithe (1978) a Neala Brotena (1979), místního hrdinu a člena "Zázraku na ledě" – olympijského týmu USA z roku 1980. Klíčovým se ukázal být i podpis nedraftovaného, ale neuvěřitelně houževnatého a produktivního útočníka Dina Ciccarelliho.

V sezóně 1980-81 se stalo něco nečekaného. North Stars zakončili základní část se zápornou bilancí (35 vítězství, 28 proher, 17 remíz) a do play-off vstupovali jako outsideři. Tam však tým, vedený trenérem Glenem Sonmorem, spustil jeden z nejneuvěřitelnějších pochodů v historii NHL. Postupně vyřadili favorizované Boston Bruins (3:0), Buffalo Sabres (4:1) a v semifinále i Calgary Flames (4:2).

Ve finále Stanley Cupu je čekal nejlepší tým té doby, dynastičtí New York Islanders, kteří usilovali o svůj druhý titul v řadě. Ačkoliv North Stars nakonec prohráli 1:4 na zápasy, jejich cesta do finále uchvátila celou ligu a definovala jejich identitu jako houževnatého týmu, který dokáže porazit kohokoliv. Stali se miláčky fanoušků a ukázali, že i podceňovaný tým může dokázat velké věci. Tato "cesta Popelky" se stala legendou a hluboce se zapsala do srdcí minnesotských fanoušků.

📜 Historie (Část 2: Vzestup, pád a odkaz)

Zlatá éra 80. let a nové hvězdy

Cesta do finále v roce 1981 odstartovala nejúspěšnější období v historii klubu. V 80. letech se North Stars stali pravidelným účastníkem play-off a patřili k respektovaným týmům v lize. Jádro týmu, tvořené hrdiny z roku 1981 jako byli Neal Broten, Dino Ciccarelli a Bobby Smith, bylo doplněno o další klíčové hráče. Generálnímu manažerovi Lou Nannemu se podařilo skrze draft přivést mimořádně talentované hráče, kteří definovali novou éru:

• Brian Bellows: Dynamický kanonýr, draftovaný jako dvojka v roce 1982, se stal jedním z nejlepších střelců v historii klubu.
• Mike Modano: V roce 1988 si North Stars jako jedničku draftu vybrali mladého centra z Michiganu, který se měl stát největší hvězdou v historii celé franšízy a nejproduktivnějším hráčem narozeným v USA v historii NHL.

V roce 1984 se tým probojoval až do finále konference, kde podlehl Edmontonu Oilers s Waynem Gretzkym. I přes dílčí úspěchy se však klubu nedařilo překročit stín a znovu se probojovat až na vrchol.

Kontroverzní vlastnictví a hrozba stěhování

Na konci 80. let se nad klubem začaly stahovat mračna. Původní majitelé, bratři Gundové, byli stále více frustrováni neschopností dosáhnout na Stanley Cup a klesající návštěvností v Met Center. V roce 1990 požádali NHL o povolení přestěhovat tým do oblasti San Francisco Bay Area. Liga, která nechtěla přijít o tradiční a silný trh v Minnesotě, tento návrh odmítla.

Místo toho došlo k dalšímu bizarnímu kompromisu, který je v historii sportu unikátní. Gundům bylo povoleno prodat North Stars nové vlastnické skupině, ale zároveň jim byla udělena licence na nový expanzní tým v San Jose, který dostal jméno San Jose Sharks. A co víc, Gundové si mohli s sebou vzít část hráčů z Minnesoty. Prostřednictvím tzv. disperzního draftu si oba týmy mezi sebou rozdělily hráče North Stars. Ačkoliv se Minnesotě podařilo udržet většinu svých klíčových hvězd v čele s Modanem, tento krok tým oslabil a vytvořil atmosféru nejistoty.

Druhá "Popelka": Cesta do finále 1991

Navzdory chaosu v zákulisí a oslabené soupisce se v sezóně 1990-91 stalo něco, co nikdo nečekal. Tým, vedený kapitánem Markem Tinordim a trenérem Bobem Gaineym, zakončil základní část s tristní bilancí 27 vítězství, 39 proher a 14 remíz. Skončili na čtvrtém místě ve své divizi a do play-off proklouzli s odřenýma ušima.

V play-off se však tým neuvěřitelně semknul a spustil další historický pochod. V prvním kole šokovali nejlepší tým základní části, Chicago Blackhawks (4:2). V druhém kole porazili St. Louis Blues (4:2) a ve finále konference si poradili s obhájci Stanley Cupu, Edmontonem Oilers (4:1).

Ve finále Stanley Cupu je čekal další gigant, Pittsburgh Penguins s Mario Lemieux a Jaromírem Jágrem. North Stars, povzbuzeni fantastickými výkony brankáře Jona Caseyho, dokázali vyhrát dva z prvních tří zápasů a vedli v sérii 2:1. Ofenzivní síla Penguins se však nakonec ukázala jako příliš velká. Pittsburgh vyhrál následující tři zápasy, včetně rozhodujícího šestého zápasu, kde deklasoval Minnesotu 8:0, a získal Stanley Cup. Pro North Stars to byla druhá a poslední finálová účast – opět skončila porážkou, ale potvrdila jejich status nezlomných bojovníků.

Konec v Minnesotě

Po finálové účasti se zdálo, že je hokej v Minnesotě zachráněn. Nový majitel Norm Green však nebyl spokojený. Stěžoval si na klesající návštěvnost, nevýhodnou nájemní smlouvu v Met Center a neschopnost dosáhnout dohody s městem na výstavbě nové, moderní arény s luxusními lóžemi. Požadoval od měst Minneapolis a Saint Paul, aby financovaly novou halu, což obě města odmítla.

Na jaře 1993, pouhé dva roky po finálové účasti, Norm Green oznámil, že dosáhl dohody s městem Dallas a že se tým s okamžitou platností stěhuje do Texasu, kde se z něj stanou Dallas Stars. Pro fanoušky v "State of Hockey" to byla zničující zrada. Ztráta jejich milovaného týmu, který jim přinesl tolik radosti i bolesti, zanechala hlubokou jizvu. Norm Green se v Minnesotě stal veřejným nepřítelem číslo jedna a jeho jméno je dodnes synonymem pro zradu.

Nesmrtelný odkaz a návrat hokeje

Odkaz North Stars v Minnesotě nikdy nezemřel. Vášeň pro hokej byla příliš silná. Po sedmi letech bez NHL, v roce 2000, se liga do Minnesoty vrátila s novým expanzním týmem – Minnesota Wild. Nový klub symbolicky přijal zeleno-červené barvy jako odkaz na North Stars a stal se okamžitým komerčním i fanouškovským úspěchem.

Franšíza Dallas Stars si ponechala historii a statistiky North Stars, ale v Minnesotě jsou North Stars vnímáni jako samostatná, uzavřená kapitola – jako milovaný tým, který byl svým fanouškům ukraden na vrcholu slávy.

Pro laiky

Představte si, že máte svůj oblíbený hokejový tým, který je tak trochu smolař. Nikdy nevyhraje hlavní cenu, ale čas od času všechny překvapí a porazí i ty největší favority. To byli Minnesota North Stars. Pro lidi v Minnesotě, kde je hokej skoro náboženství, to byl tým srdce.

Hned na začátku jejich existence se stala tragédie, když jejich hráč zemřel po zranění v zápase. To vedlo k zavedení povinných helem v celé lize. Později se spojili s jiným krachujícím týmem, což jim dodalo nové síly.

Dvakrát se jako úplní outsideři, kterým nikdo nevěřil, dostali až do velkého finále o Stanley Cup. Poprvé v roce 1981 a podruhé v roce 1991. Pokaždé sice prohráli, ale jejich bojovnost a houževnatost si získala srdce všech. V týmu tehdy rostla i budoucí megahvězda, Mike Modano.

A pak přišla ta nejhorší rána. Majitel týmu se nepohodl s městem ohledně nového stadionu a i přes protesty fanoušků celý tým sebral a přestěhoval ho do Dallasu v Texasu. Pro fanoušky to byla obrovská zrada a dodnes majitele nenávidí. Láska k hokeji v Minnesotě ale byla tak silná, že o pár let později dostali nový tým – Minnesota Wild. North Stars tak zůstali v jejich srdcích jako legendární, i když tragický příběh.