Litvínov

Litvínov
	Soubor:Litvínov, náměstí Míru, radnice a kostel.jpg
	Náměstí Míru s kostelem sv. Michaela archanděla a secesní radnicí
	Soubor:Coat of arms of Litvinov.svg
Stát	Česká republika
Okres	Most
Kraj	Ústecký kraj
Starosta	Kamila Bláhová (ANO)
Status	Město
Rozloha	40,70 km²
PSČ	436 01
Web	mulitvinov.cz

Rozbalit box

Obsah boxu

Litvínov (německy Oberleutensdorf nebo Leutensdorf) je druhé největší město v okrese Most v Ústeckém kraji. Leží na úpatí Krušných hor, přibližně 10 kilometrů severně od okresního města Most, se kterým je úzce propojen dopravně i ekonomicky. V roce 2025 zde žije přibližně 22 500 obyvatel.

Město je známé především díky dvěma fenoménům, které definují jeho identitu:

Chemický průmysl: Na území města (v části Záluží) se rozkládá obří petrochemický areál Orlen Unipetrol (dříve Chemopetrol), který je největším chemickým závodem v České republice a klíčovým zaměstnavatelem v regionu.
Lední hokej: Litvínov je považován za tradiční baštu českého hokeje. Místní klub HC Litvínov vychoval desítky světových hvězd, olympijských vítězů a mistrů světa, což je vzhledem k velikosti města světový unikát.

Architektonicky je Litvínov pestrou směsicí stylů – od secesního centra přes unikátní funkcionalistický Kolektivní dům (Koldům) až po panelová sídliště z dob socialismu.

Geografie a přírodní poměry

Město se rozkládá v Mostecké pánvi, ale jeho severní část již stoupá do strmých svahů Krušných hor.

Vodstvo: Městem protéká potok Bílý potok a Divoký potok, které stékají z hor. V okolí se nachází několik údolních nádrží (např. Fláje v horách nad městem), které slouží jako zdroje pitné vody.
Klima: Díky poloze na úpatí hor má Litvínov specifické mikroklima. Je zde častější výskyt srážek než v sousedním suchém Mostě a v zimě zde bývá více sněhu. Zároveň však město trpí (ačkoliv méně než v minulosti) inverzním charakterem počasí a smogovými situacemi.
Sousedství: Na jihu město plynule přechází do průmyslové zóny Záluží, která ho odděluje od Mostu. Na severu hraničí s horskými lesy, které jsou oblíbeným cílem turistů a běžkařů.

Historie: Od Horního Leutensdorfu k manufaktuře

Historie Litvínova je historií postupné industrializace, která změnila malou horskou vesnici ve významné průmyslové centrum.

Nejstarší dějiny

První písemná zmínka o vsi Lutwinosdorf pochází z roku 1352. Původně šlo o dvě samostatné osady: Horní Litvínov (Oberleutensdorf) a Dolní Litvínov (Niederleutensdorf). Oblast patřila rodu pánů z Riesenburka (Oseka). Ve středověku a raném novověku se obyvatelstvo živilo převážně zemědělstvím a těžbou dřeva v okolních lesích. Významný vliv měla blízkost obchodní cesty do Saska.

Éra Valdštejnů a textilní sláva

Zlom v rozvoji města nastal v 17. a 18. století, kdy panství získal šlechtický rod Valdštejnů (Waldstein).

Jan Josef z Valdštejna: Tento osvícený hrabě založil v roce 1715 v Horním Litvínově jednu z prvních a nejvýznamnějších manufaktur na výrobu sukna v Čechách. Tím položil základy průmyslové tradice města. Manufaktura byla tak úspěšná, že Litvínov získal pověst textilního centra a v roce 1715 byl císařem Karlem VI. povýšen na městys.
Městská práva: Na město byl Horní Litvínov povýšen až v roce 1852. V té době už zde fungoval rozvinutý průmysl, včetně výroby hraček a keramiky.

Hnědé uhlí a železnice

V 19. století se charakter města začal měnit s objevem bohatých ložisek hnědého uhlí v podkrušnohorské pánvi.

Doly: V okolí města (zejména v částech Záluží, Dolní Litvínov a Růžodol) začaly vznikat hlubinné doly (např. Důl Pluto, Důl Centrum). To přilákalo tisíce nových dělníků, čímž se začala měnit demografická struktura, původně čistě německá.
Železnice: Rozvoji pomohlo napojení na železniční síť (trať Teplice – Litvínov – Chomutov), která umožnila export uhlí a textilu.

První republika a národnostní pnutí

Po vzniku Československa v roce 1918 zůstal Litvínov (Oberleutensdorf) městem s převahou německého obyvatelstva, ale s rostoucí českou menšinou.

Architektura: V meziválečném období město vzkvétalo. Vznikla čtvrť "Osada", unikátní soubor expresionistických a tradicionalistických domů pro úředníky a inženýry, inspirovaná zahradními městy.
Sudetská krize: Ve 30. letech se město stalo, podobně jako celý region Sudety, baštou Sudetoněmecké strany (SdP) Konrada Henleina. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 bylo město připojeno k nacistickému Německu.

Druhá světová válka: Zrod chemického giganta

Události druhé světové války a rozhodnutí nacistického vedení předurčily osud Litvínova na dalších 80 let. V roce 1939 byl v prostoru mezi Litvínovem a Mostem (v katastru obce Záluží/Maltheuern) založen závod S.T.W. (Sudetenländische Treibstoffwerke AG).

Strategický význam: Cílem továrny byla výroba syntetického benzínu z hnědého uhlí (metodou hydrogenace), protože Německo nemělo dostatek ropy pro vedení války.
Nucená práce: Závod stavěli a obsluhovali tisíce válečných zajatců a nuceně nasazených z celé Evropy. Podmínky v táborech kolem továrny byly nelidské.
Bombardování: Jako klíčový zdroj paliva pro Luftwaffe a tanky se rafinérie stala terčem masivních náletů spojeneckého letectva (RAF i USAAF). Největší nálety v letech 1944 a 1945 továrnu téměř srovnaly se zemí, ale Němci ji dokázali částečně opravit. Zbytky nevybuchlé munice se v areálu chemičky nacházejí dodnes.

Poválečná proměna a "Stalinovy závody"

Konec druhé světové války v roce 1945 znamenal pro Litvínov radikální řez do demografické i sociální struktury.

Odsun Němců: Většina původního německého obyvatelstva byla na základě Benešových dekretů vysídlena. Město se téměř vylidnilo a muselo být znovu osídleno. Přicházeli Češi z vnitrozemí, volynští Češi, Slováci a Romové, lákání nabídkou práce a bytů.
Znárodnění továrny: Chemický závod v Záluží byl znárodněn a přejmenován na Stalinovy závody (později Chemické závody čs.-sovětského přátelství, nakonec Chemopetrol). Stát rozhodl o jeho obnově a masivním rozšíření. Továrna se stala "srdečním svalem" města – zaměstnávala tisíce lidí, stavěla byty, kulturní domy a sportoviště.

Zánik obcí

Rozvoj chemického průmyslu a povrchová těžba uhlí si vyžádaly krutou daň. Historické obce, které ležely v bezprostřední blízkosti továrny nebo na uhelných slojích, musely ustoupit.

Záluží: Původní obec Záluží, podle které se závod jmenuje, byla postupně zbourána a pohlcena rozšiřujícím se areálem chemičky. Obyvatelé byli přestěhováni do nových sídlišť v Litvínově.
Dolní Litvínov a Lipětín: Tyto části byly také z velké části asanovány. Město Litvínov se tak fakticky posunulo severním směrem k úpatí hor ("Horní Litvínov"), zatímco jižní část se proměnila v industriální zónu.

Architektonický experiment: Koldům

V 50. letech se Litvínov stal místem unikátního sociálního a architektonického experimentu. V letech 1947 až 1958 zde byl postaven **Kolektivní dům**, známý jako Koldům.

Vize: Architekti Václav Hilský a Evžen Linhart navrhli stavbu v duchu konstruktivismu, která měla ztělesňovat ideu kolektivního bydlení. Myšlenka byla taková, že lidé mají v bytech jen spát a odpočívat, zatímco vaření, praní, výchova dětí a zábava se budou odehrávat ve společných prostorách.
Realizace: Koldům se skládá ze dvou zalomených křídel, která jsou propojena středním traktem.
- Vybavení: Součástí komplexu byla restaurace, jesle, mateřská škola, prádelna, kadeřnictví, knihovna a tělocvična. Byty byly na svou dobu luxusní (ústřední topení, vestavěný nábytek), ale měly jen malé kuchyňské kouty, protože se počítalo s tím, že se obyvatelé budou stravovat v jídelně.
Výsledek: Ačkoliv se idea plného kolektivního života nikdy zcela nenaplnila (lidé stále chtěli soukromí), Koldům zůstává technickou památkou evropského významu a dominantou města.

Život ve stínu komínů

Období socialismu (1948–1989) přineslo městu rozvoj, ale za vysokou cenu.

Výstavba sídlišť: Pro tisíce zaměstnanců chemičky byla postavena rozsáhlá panelová sídliště (např. Podlesí, Hamr). Litvínov se stal typickým průmyslovým městem s vysokou hustotou zalidnění.
Tramvaj do Mostu: Byla vybudována rychlodrážní tramvajová trať, která spojila Litvínov s Mostem a umožnila plynulý návoz dělníků do chemických závodů na směny.

Ekologická katastrofa

Odvrácenou stranou průmyslového boomu bylo devastující znečištění životního prostředí. Litvínov, sevřený mezi horami a chemičkou, trpěl v zimních měsících častými inverzemi.

Kyselé deště: Exhalace síry a dusíku z elektráren a chemičky ničily lesy v Krušných horách. V 70. a 80. letech byly kopce nad městem prakticky holé, lesy uschly a musely být vykáceny.
Zdraví obyvatel: Děti z Litvínova a Mostecka měly prokazatelně horší zdravotní stav (alergie, dýchací potíže) než děti ve zbytku republiky. Režim se to snažil kompenzovat tzv. "pohřebným" (příplatek k platu za práci v znečištěném prostředí) a organizováním škol v přírodě.

Listopad 1989 a nová éra

Sametová revoluce přinesla do Litvínova, stejně jako do celého regionu, naději na změnu, ale i obavy ze ztráty jistot. Privatizace chemického průmyslu (vznik Unipetrolu) proběhla relativně úspěšněji než privatizace dolů a chemička zůstala stabilním pilířem ekonomiky, který postupně investoval miliardy do ekologizace provozu. Ovzduší se v 90. letech radikálně zlepšilo a na hory se začal vracet les.

Fenomén: Hlavní město hokeje

Pokud je v České republice město, které lze označit za "hlavní město hokeje" v poměru počtu hvězd na jednoho obyvatele, je to bezpochyby Litvínov. Místní klub HC Litvínov (dříve CHZ Litvínov) hraje nepřetržitě nejvyšší soutěž od roku 1959, což je rekord, který nepřekonaly ani kluby jako Sparta nebo Kometa.

To, že město s pouhými 23 000 obyvateli dokáže dlouhodobě konkurovat metropolím s miliony lidí a obrovskými rozpočty, je považováno za sportovní zázrak. Tajemství úspěchu spočívá v propracované práci s mládeží a specifické "litvínovské škole", která klade důraz na techniku, kreativitu a ofenzivní pojetí hry.

Odkaz Ivana Hlinky

Otcem a patronem litvínovského hokeje je Ivan Hlinka. Tento legendární útočník a později trenér strávil v klubu většinu života.

Hráč: V 70. a 80. letech byl Hlinka lídrem týmu a jedním z nejlepších hokejistů Evropy. Jeho charizma a schopnost improvizace vtiskly klubu tvář.
Trenér: Jako trenér vychoval celou generaci nástupců. Místní Zimní stadion Ivana Hlinky dnes nese jeho jméno a před vchodem stojí jeho socha. Hlinka tragicky zahynul při autonehodě v roce 2004, což město hluboce zasáhlo. Jeho odkaz ("Hlavně se z toho nepos...") se stal mottem klubu.

Zlatá generace a Nagano

V 80. a 90. letech vyprodukovala litvínovská líheň neuvěřitelné množství talentů, které tvořily páteř české reprezentace v její nejslavnější éře. Hráči jako Robert Reichel, Robert Lang, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Petr Svoboda, Josef Beránek nebo Jan Čaloun se naučili hokej právě zde.

Vrcholem byl olympijský turnaj v Naganu v roce 1998.

Litvínovská stopa: V týmu, který vyhrál historické zlato, bylo osm hráčů s kořeny v Litvínově (buď odchovanců, nebo hráčů, kteří zde hokejově dospěli) a hlavním trenérem byl Ivan Hlinka.
Klíčové momenty: Vítězný gól ve finále proti Rusku vstřelil litvínovský odchovanec Petr Svoboda. V semifinálovém rozstřelu proti Kanadě skóroval Robert Reichel. Litvínov tak měl na "turnaji století" lví podíl.

Prokletí "Věčně druhých"

Navzdory produkci individuálních hvězd klubu dlouho unikal týmový úspěch – mistrovský titul. Litvínov byl známý jako tým, který hraje nejkrásnější hokej, ale ve finále prohraje.

Stříbrné slzy: Klub skončil druhý v letech 1978, 1984, 1991 a 1996. Zejména prohra ve finále 1996 se Vsetínem byla bolestivá, protože tým byl nabitý hvězdami z NHL, které se vrátily během výluky.

Historický titul 2015

To, co se nepovedlo generacím předtím, se podařilo až v sezóně 2014/2015. Příběh tohoto titulu je jako vystřižený z hollywoodského filmu.

Návrat veteránů: Do týmu se vrátili stárnoucí legendy Martin Ručinský (43 let) a Jiří Šlégr (43 let), aby splnili slib daný Ivanu Hlinkovi a přivezli do města pohár.
Tým: Mužstvo nebylo postaveno jen na veteránech. V brance zářil Pavel Francouz, v útoku řádila dvojice Viktor Hübl a František Lukeš.
Finále s Třincem: Ve finále Litvínov čelil nejbohatšímu klubu ligy, HC Oceláři Třinec. Série dospěla až do rozhodujícího sedmého zápasu na ledě soupeře. Litvínov vyhrál 2:0 a po 56 letech čekání poprvé zvedl nad hlavu mistrovský pohár.
Oslavy: Návrat hokejistů do města sledovaly v noci tisíce lidí. Oslavy trvaly několik dní a staly se největší společenskou událostí v poválečné historii města, která stmelila obyvatele napříč generacemi.

Derby s Mostem

Největším rivalem Litvínova není tým z Prahy, ale sousední Most. Ačkoliv Most hraje obvykle nižší soutěže, zápasy mezi těmito dvěma městy (pokud se potkají v poháru nebo přátelsky) jsou vždy vyhecované. Je to souboj "hokejového města" (Litvínov) proti "okresnímu městu" (Most). Fanoušci Litvínova s oblibou skandují: "Litvínov je a bude, dokud teče ropa," což odkazuje na závislost města na chemičce.

Současnost: Chemie a zelená budoucnost

V roce 2025 zůstává Litvínov klíčovým průmyslovým centrem České republiky, ale jeho tvář se výrazně mění. Město se snaží vymanit z čistě industriální nálepky a sází na moderní technologie a blízkost přírody.

Orlen Unipetrol: Srdce ekonomiky

Areál v Záluží, vlastněný polskou skupinou PKN Orlen (dnes Orlen Unipetrol), je stále největším zaměstnavatelem v regionu.

Modernizace: Závod prošel zásadní modernizací. Už to není "čadící monstrum" z dob socialismu. Investice do ekologie snížily emise na zlomek hodnot z 80. let. Vyrábí se zde nejen pohonné hmoty, ale i plasty (Polypropylen, Polyethylen), které se vyvážejí do celého světa.
Vodíková budoucnost: Litvínov se stává centrem vodíkové ekonomiky. V areálu vznikají plnicí stanice na Vodík, který má pohánět autobusy hromadné dopravy v souměstí Most-Litvínov. Město se tak paradoxně mění z symbolu fosilní éry na průkopníka bezemisní dopravy.

Turistika: Brána do Krušných hor

Litvínov těží ze své polohy na úpatí hor. Stačí vyjet pár kilometrů do kopce a návštěvník se ocitne v divoké přírodě.

Sportareál Klíny

Jen 6 kilometrů od centra města leží horské středisko Klíny.

Celoroční využití: V zimě nabízí sjezdovky a běžecké tratě, v létě unikátní atrakce jako je bobová dráha nebo zipline (lanový skluz) přes Šumenské údolí, která patří k nejdelším v Evropě.
Vliv na město: Díky Klínům se v Litvínově rozvíjí ubytovací kapacity a služby pro turisty, což pomáhá diverzifikovat ekonomiku.

Přehrada Fláje

Nedaleko města se nachází unikátní Vodní nádrž Fláje. Je to jediná pilířová přehrada v Česku (uvnitř hráze je dutá, což připomíná katedrálu). Ačkoliv slouží jako zdroj pitné vody, její okolí a informační centrum jsou oblíbeným cílem výletů. Kolem přehrady vede Flájský plavební kanál, technická památka ze 17. století na plavení dřeva.

Zámek Jezeří

Na dohled od Litvínova (v katastru sousedního Horního Jiřetína) stojí zámek Jezeří. Je známý jako "zámek na hraně jámy", protože stojí přímo nad velkolomem ČSA. V minulosti mu hrozila demolice, dnes je symbolem odolnosti památek proti těžbě a nabízí úchvatné výhledy na kontrast mezi barokní architekturou a měsíční krajinou dolu.

Kultura a volný čas

Litvínov není jen o práci a sportu.

Citadela: Hlavní kulturní středisko ve městě. Budova z 70. let nabízí kino, divadelní sál a společenské prostory.
Docela velké divadlo: Profesionální divadelní soubor, který sídlí v Litvínově a je známý po celé republice svými zájezdovými představeními.
Valdštejnská slavnost: Každoroční městské slavnosti, které připomínají zakladatele textilní tradice Jana Josefa z Valdštejna.

Pro laiky

Vysvětlení unikátních jevů spojených s Litvínovem.

Co je to Koldům?
- Koldům (zkratka pro Kolektivní dům) je obří "panelák" z 50. let, který vypadá jako dvě křídla motýla. Byla to sociální utopie – komunisté věřili, že lidé nebudou chtít vařit doma, ale budou jíst společně v jídelně, prát ve společné prádelně a děti dávat do společných jeslí v domě. Proto mají byty jen malé kuchyňky. Experiment nevyšel (lidé chtěli soukromí), ale dům je technickým unikátem.
Proč je chemička zrovna tady?
- O tom rozhodl Adolf Hitler. Německo potřebovalo za války Benzín pro tanky, ale nemělo ropu. Mělo ale hodně uhlí. Proto v Litvínově (kde je uhlí a voda) postavili továrnu na výrobu benzínu z uhlí. Po válce se přešlo na zpracování ropy (ropovod Družba), ale továrna už zůstala a rozrostla se.
Proč je Litvínov hokejová velmoc?
- Je to kombinace tradice, dobrých trenérů (odkaz Ivana Hlinky) a možná i drsného prostředí, které formuje odolné povahy. Pro kluky v Litvínově byl hokej často jedinou cestou, jak "udělat kariéru" a dostat se do světa, což vytvářelo obrovskou motivaci a konkurenci už v žákovských kategoriích.

Zdroje