Sudetoněmecká strana

Rozbalit box

Obsah boxu

Sudetoněmecká strana (německy Sudetendeutsche Partei, zkráceně SdP) byla nacistická politická strana působící v prvorepublikovém Československu v letech 1935 až 1938. Jejím přímým předchůdcem bylo hnutí Sudetendeutsche Heimatfront (SHF, česky Sudetoněmecká vlastenecká fronta), založené 1. října 1933. V čele strany stál po celou dobu její existence Konrad Henlein.

Strana se stala klíčovým nástrojem politiky nacistického Německa a Adolfa Hitlera s cílem destabilizovat a rozbít demokratické Československo. Ačkoliv zpočátku vystupovala s umírněným programem autonomie pro sudetské Němce, její skutečnou politikou bylo stupňování požadavků, vyvolávání vnitřních nepokojů a příprava půdy pro připojení československého pohraničí, tzv. Sudet, k Německu. Svou činností zásadně přispěla k eskalaci mezinárodní krize, která vyvrcholila podepsáním Mnichovské dohody v září 1938 a následným zánikem strany, která se sloučila s německou NSDAP.

📜 Historie

🏁 Vznik a raná léta (1933–1935)

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu v lednu 1933 začala československá vláda potlačovat otevřeně nacistické a protistátní organizace německé menšiny. Dne 4. října 1933 byla úředně rozpuštěna Německá národně socialistická strana dělnická (DNSAP) a Německá nacionální strana (DNP).

V reakci na tento zákaz založil Konrad Henlein, dosud známý především jako cvičitel v Německém turnerském svazu (Deutscher Turnverband), dne 1. října 1933 nové politické hnutí nazvané Sudetendeutsche Heimatfront (SHF). Hnutí se programově distancovalo od nacismu a oficiálně se hlásilo k loajalitě vůči československému státu a jeho demokratickému zřízení. Ve skutečnosti však bylo od počátku koncipováno jako "sběrné hnutí", které mělo podchytit voliče a členy zakázaných stran. Jeho struktura byla budována na vůdcovském principu a ideologicky čerpala z myšlenek pangermanismu a německého nacionalismu.

Před parlamentními volbami v roce 1935 se hnutí, aby mohlo kandidovat, přejmenovalo na Sudetoněmeckou stranu (SdP).

🗳️ Volební úspěch a radikalizace (1935–1937)

Ve volbách do Národního shromáždění dne 19. května 1935 zaznamenala SdP drtivý úspěch. Získala 1 249 534 hlasů (15,18 %), což jí vyneslo 44 poslaneckých mandátů a 23 senátorských křesel. Stala se tak nejsilnější politickou stranou v Československu, ačkoliv kvůli svému protistátnímu charakteru nikdy nebyla přizvána do vlády.

Tento úspěch byl dán několika faktory:

Hospodářská krize: Průmyslové pohraniční oblasti, obývané převážně Němci, byly světovou hospodářskou krizí zasaženy mnohem silněji než české vnitrozemí. Vysoká nezaměstnanost a sociální nejistota vedly k radikalizaci obyvatelstva.
Nacionalistická propaganda: SdP využívala pocitu národního ponížení a slibovala obnovení německé hrdosti a hospodářské prosperity pod vedením silného vůdce.
Podpora z Německa: Strana byla tajně financována a instruována z nacistického Německa.

Po volbách strana navenek pokračovala v politice předstírané loajality, avšak interně se stále více přikláněla k nacistické ideologii a jejím cílům. Postupně pohltila nebo zlikvidovala většinu ostatních německých politických stran v Československu.

💥 Eskalace a zánik (1938)

Zlomovým bodem byl anšlus Rakouska v březnu 1938. Po tomto úspěchu Hitlerovy expanzivní politiky SdP odhodila masku umírněnosti a přešla do otevřené konfrontace s československým státem.

Dne 24. dubna 1938 na sjezdu strany v Karlových Varech vyhlásil Konrad Henlein tzv. Karlovarský program. Tento program obsahoval osm požadavků, které byly záměrně formulovány tak, aby byly pro československou vládu nepřijatelné. Mezi nimi bylo například vytvoření uzavřeného německého území, plná samospráva a svoboda přihlásit se k nacistickému světovému názoru. Program měl sloužit jako záminka k další eskalaci napětí.

V létě 1938 začaly polovojenské oddíly strany, známé jako Freiwilliger Schutzdienst (FS), organizovat provokace, teroristické útoky a ozbrojené střety s československými bezpečnostními složkami. Cílem bylo vytvořit dojem neudržitelného chaosu a útlaku Němců, což by ospravedlnilo německý vojenský zásah.

Po Hitlerově projevu v Norimberku 12. září 1938 vypuklo v pohraničí Sudetoněmecké povstání, které však bylo československou armádou a policií rychle potlačeno. Vedení SdP, včetně Henleina a Karla Hermanna Franka, uprchlo do Německa, odkud řídilo další podvratnou činnost.

Po podpisu Mnichovské dohody 29. září 1938 a následném odstoupení pohraničí Německu strana splnila svůj účel. Dne 10. října 1938 byla formálně rozpuštěna a její struktury a členové byli začleněni do německé NSDAP v rámci nově vytvořené Říšské župy Sudety.

🏛️ Ideologie a program

Ideologie SdP byla eklektickou směsí německého nacionalismu, prvků stavovského státu a postupně stále silněji i nacismu.

Německý nacionalismus: Základním kamenem byla myšlenka jednoty německého národa (Volksgemeinschaft) bez ohledu na státní hranice. SdP se považovala za zástupce všech Němců v Československu.
Vůdcovský princip (Führerprinzip): Strana byla přísně hierarchicky organizovaná s Konradem Henleinem jako nezpochybnitelným vůdcem. Demokracie byla odmítána jako neefektivní a cizorodý prvek.
Antisemitismus: Ačkoliv v počátcích nebyl antisemitismus veřejně zdůrazňován z taktických důvodů, byl nedílnou součástí stranické ideologie, plně v souladu s norimberskými zákony.
Iredentismus: Konečným, i když dlouho utajovaným cílem, bylo odtržení Sudet od Československa a jejich připojení k Německé říši pod heslem "Heim ins Reich" (Domů do Říše).
Antikomunismus a antislavismus: Strana se ostře vymezovala proti komunismu a Sovětskému svazu. Součástí ideologie byla i rasová nadřazenost germánské rasy nad slovanskými národy.

⚙️ Organizační struktura

SdP byla masovou organizací s propracovanou strukturou. V jejím čele stál vůdce Konrad Henlein, jeho zástupcem byl Karl Hermann Frank. Strana měla řadu přidružených organizací, které pokrývaly všechny aspekty společenského života sudetských Němců, od sportu (Deutscher Turnverband) po kulturu.

Klíčovou roli hrály polovojenské jednotky:

Freiwilliger Schutzdienst (FS): Dobrovolná ochranná služba, která fungovala jako stranická milice po vzoru německých SA. Její členové byli cvičeni v Německu a v roce 1938 se stali hlavní silou při vyvolávání nepokojů a ozbrojených střetů.
Ordnersgruppe (Pořadatelská služba): Předchůdce FS, zajišťující pořádek na stranických akcích.

Členská základna strany dramaticky rostla. Zatímco v roce 1935 měla kolem 460 000 členů, na jaře 1938 jejich počet přesáhl 1,3 milionu, což znamenalo, že členem SdP byl téměř každý druhý dospělý sudetský Němec.

🌍 Mezinárodní kontext a vztahy

Sudetoněmecká strana byla od svého vzniku nástrojem zahraniční politiky Třetí říše. Byla financována, instruována a materiálně podporována z Berlína. Konrad Henlein byl v přímém kontaktu s Adolfem Hitlerem a dalšími nacistickými pohlaváry, se kterými koordinoval veškeré kroky strany. SdP tak plnila roli "páté kolony", jejímž úkolem bylo rozvrátit Československo zevnitř a vytvořit záminku pro vnější agresi.

Vůči československé vládě uplatňovala SdP taktiku dvojí tváře – oficiálně deklarovala ochotu jednat, ale zároveň stupňovala požadavky tak, aby jakákoliv dohoda byla nemožná. Tímto způsobem se jí dařilo před západními mocnostmi, zejména Velkou Británií a Francií, vytvářet falešný obraz ČSR jako státu utlačujícího své menšiny, což přispělo k politice appeasementu.

📊 Volební výsledky

Volby do Poslanecké sněmovny 1935

Počet hlasů: 1 249 534
Procento: 15,18 %
Mandáty: 44 z 300

Volby do Senátu 1935

Počet hlasů: 1 092 255
Procento: 15,01 %
Mandáty: 23 ze 150

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že v jedné zemi žije velká skupina lidí, kteří mluví jiným jazykem než většina a cítí se být součástí sousedního národa. Sudetoněmecká strana byla politická strana, která zastupovala právě takovou skupinu – Němce žijící v pohraničí Československa (v Sudetech).

Zpočátku tvrdila, že chce jen více práv pro Němce v rámci Československa. Ve skutečnosti ale tajně spolupracovala s Adolfem Hitlerem a jejím skutečným cílem bylo rozbít Československo a připojit Sudety k nacistickému Německu. Svou činností, vyvoláváním nepokojů a kladením nesplnitelných požadavků vládě pomohla Hitlerovi vytvořit záminku pro Mnichovskou dohodu, která vedla k odtržení pohraničí a pozdější okupaci celé země. Byla to v podstatě "pátá kolona", která pracovala na zničení státu, ve kterém působila.

Šablona:Aktualizováno