Přeskočit na obsah

Jaderná zbraň

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Jaderná zbraň (také atomová zbraň nebo nukleární zbraň) je zbraň hromadného ničení, jejíž ničivý účinek je založen na energii uvolněné z jaderných reakcí[1]. Existují dva základní principy: štěpení těžkých jader (princip atomové bomby) a slučování lehkých jader (princip vodíkové neboli termonukleární bomby)[2]. I malé jaderné zbraně mají mnohonásobně větší ničivou sílu než největší konvenční výbušniny a jediná zbraň je schopna zničit celé město.

Jaderné zbraně byly v historii použity pouze dvakrát, a to na konci druhé světové války v roce 1945, kdy Spojené státy americké svrhly bomby na japonská města Hirošima a Nagasaki[3]. Jejich existence a šíření zásadně ovlivnily mezinárodní politiku a vojenské strategie během studené války i po ní.

Jaderná zbraň
Soubor:W80 B61 B83 bombs.jpg
Moderní americké jaderné hlavice (zleva): W80, B61, B83
TypZbraň hromadného ničení
VýrobceStátní programy jaderných mocností
Ve službě1945–současnost
KonstruktérProjekt Manhattan
Datum konstrukce1942–1945
HmotnostDesítky kg až tuny
DélkaRůzná (podle nosiče)
PrůměrRůzná (podle nosiče)
Účinný dostřelGlobální (s použitím balistických raket)
PrincipŠtěpná reakce, termonukleární fúze
Síla výbuchu0,01 kilotuny až 50+ megatun TNT
UživateléJaderné mocnosti
VálkyDruhá světová válka

🔬 Princip fungování

Energie jaderných zbraní pochází z přeměny hmoty na energii podle slavného vzorce Alberta Einsteina E = mc², kde i velmi malé množství hmoty se může přeměnit na obrovské množství energie[4].

⚛️ Štěpná reakce (princip atomové bomby)

Štěpné (atomové) bomby využívají princip neřízené řetězové štěpné reakce. Jádra těžkých prvků, nejčastěji uran-235 (235U) nebo plutonium-239 (239Pu), jsou bombardována neutrony. Když jádro pohltí neutron, stane se nestabilním a rozpadne se na dvě menší jádra, přičemž se uvolní obrovské množství energie a další 2 až 3 neutrony[5]. Tyto nově uvolněné neutrony mohou zasáhnout další jádra, a pokud je materiál dostatečně hustý a v dostatečném množství (tzv. kritické množství), reakce se lavinovitě šíří.

Pro spuštění výbuchu je nutné štěpný materiál, který je v podkritickém stavu, rychle převést do stavu nadkritického. Toho se dosahuje dvěma hlavními způsoby:

  • Implozní metoda: Koule podkritického štěpného materiálu (např. plutonia) je obklopena konvenčními výbušninami. Jejich synchronizovaná detonace stlačí štěpný materiál do středu, zvýší jeho hustotu a tím dosáhne nadkritického stavu. Tuto metodu použila bomba "Fat Man" svržená na Nagasaki[6].
  • Dělová metoda (Gun-type): Dva kusy podkritického štěpného materiálu (např. uranu-235) jsou pomocí konvenční výbušniny "vystřeleny" proti sobě. Po jejich spojení vznikne nadkritické množství a spustí se řetězová reakce. Tento jednodušší princip byl použit u bomby "Little Boy" svržené na Hirošimu[7].

☀️ Termonukleární fúze (princip vodíkové bomby)

Termonukleární (vodíkové) zbraně jsou mnohem silnější a využívají princip jaderné fúze, stejného procesu, který pohání Slunce a další hvězdy[8]. Při fúzi se jádra lehkých prvků, jako jsou izotopy vodíku deuterium (2H) a tritium (3H), slučují za extrémně vysokých teplot a tlaků, čímž vzniká těžší jádro (helium) a uvolňuje se ještě větší množství energie na jednotku hmotnosti než při štěpení.

K dosažení těchto extrémních podmínek je jako "zapalovač" (primární stupeň) použita menší štěpná bomba. Její výbuch vytvoří teplotu desítek milionů stupňů Celsia a obrovský tlak, který stlačí a zahřeje fúzní palivo (sekundární stupeň), čímž se zažehne termonukleární reakce[9]. Moderní termonukleární zbraně mají často i třetí, štěpný stupeň, kde rychlé neutrony z fúze štěpí plášť z levného uran-238, což dále dramaticky zvyšuje sílu výbuchu. Tento design se nazývá Teller-Ulamova koncepce.

🤔 Pro laiky

Představte si jadernou zbraň jako dva různé druhy extrémně silných petard.

  • Atomová bomba (štěpná): Funguje jako nekonečná řada domina. První kostka (neutron) srazí druhou (jádro uranu), která se rozletí na kusy a srazí další tři kostky. Každá z nich srazí další tři a tak dále. Děje se to nepředstavitelně rychle a s každým pádem se uvolní obrovská energie. Cílem je vmžiku "srazit" co nejvíce kostek najednou.
  • Vodíková bomba (fúzní): Je to jako zapálit miniaturní Slunce na Zemi. Nejdříve se použije "atomová bomba" jako extrémně silná zápalka. Její výbuch vytvoří tak obrovské horko a tlak, že donutí atomy vodíku, aby se spojily dohromady. Když se spojí, uvolní se ještě mnohem, mnohem více energie, než kolik bylo potřeba na jejich zapálení. Je to jako použít jednu velkou petardu k zapálení gigantické nádrže s palivem.

Výsledkem obou procesů je výbuch, který je tisíckrát až milionkrát silnější než u klasických bomb, jako je TNT.

⏳ Historie

Cesta k jaderné zbrani začala na přelomu 19. a 20. století řadou klíčových vědeckých objevů. V roce 1896 Henri Becquerel objevil radioaktivitu, Marie a Pierre Curie izolovali radioaktivní prvky polonium a radium a Ernest Rutherford popsal strukturu atomu. Klíčovým momentem byl rok 1938, kdy němečtí chemici Otto Hahn a Fritz Strassmann spolu s rakouskou fyzičkou Lise Meitner objevili jaderné štěpení uranu[10]. Vědci si rychle uvědomili, že tento proces uvolňuje obrovské množství energie a mohl by být využit pro vojenské účely.

🏛️ Projekt Manhattan

S rostoucími obavami z nacistického Německa, které by mohlo vyvinout atomovou bombu jako první, napsali fyzici Leó Szilárd a Eugene Wigner v srpnu 1939 dopis, který podepsal Albert Einstein a který byl doručen americkému prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi[11]. Dopis varoval před hrozbou a doporučoval zahájení amerického jaderného programu.

Tato iniciativa vedla ke vzniku Projektu Manhattan, masivního a přísně tajného amerického programu, jehož cílem bylo vyvinout funkční jadernou zbraň. Projekt, spuštěný v roce 1942, stál téměř 2 miliardy tehdejších amerických dolarů (ekvivalent více než 30 miliard dolarů v roce 2023) a zaměstnával přes 130 000 lidí[12]. Vědeckým ředitelem projektu byl jmenován fyzik Robert Oppenheimer, vojenské velení měl generál Leslie Groves. Hlavní výzkumná a vývojová centra byla v Los Alamos (Nové Mexiko), Oak Ridge (Tennessee) a Hanfordu (Washington).

Výsledkem projektu byl první úspěšný jaderný test v historii, známý jako test Trinity. Uskutečnil se 16. července 1945 v poušti u Alamogorda v Novém Mexiku. Výbuch plutoniové implozní bomby s kódovým označením "The Gadget" měl sílu přibližně 21 kilotun TNT a navždy změnil svět[13].

💥 První použití: Hirošima a Nagasaki

Po úspěšném testu a v kontextu probíhající války v Tichomoří se americký prezident Harry S. Truman rozhodl použít novou zbraň proti Japonsku s cílem urychlit jeho kapitulaci a vyhnout se tak nákladné invazi na japonské ostrovy.

  • Hirošima: 6. srpna 1945 v 8:15 ráno shodil bombardér B-29 "Enola Gay" uranovou bombu "Little Boy" na Hirošimu. Výbuch o síle asi 15 kilotun TNT okamžitě zabil přibližně 70 000–80 000 lidí. Do konce roku zemřelo na následky zranění a nemoci z ozáření dalších několik desítek tisíc lidí[14].
  • Nagasaki: Protože Japonsko okamžitě nekapitulovalo, byla 9. srpna 1945 svržena druhá, plutoniová bomba "Fat Man" na město Nagasaki. Cílem mělo být původně město Kokura, ale kvůli špatnému počasí bylo rozhodnuto o náhradním cíli. Výbuch o síle 21 kilotun TNT zabil okamžitě asi 40 000 lidí a další desítky tisíc zemřely později[15].

Dne 15. srpna 1945 oznámil japonský císař Hirohito bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, čímž definitivně skončila druhá světová válka. Použití jaderných zbraní je dodnes předmětem historických a etických debat.

🥶 Studená válka a závody ve zbrojení

Po druhé světové válce se svět rozdělil na dva bloky vedené USA a Sovětským svazem. Americký jaderný monopol skončil 29. srpna 1949, kdy Sovětský svaz úspěšně otestoval svou první atomovou bombu RDS-1, jejíž design byl z velké části založen na informacích od špionů z Projektu Manhattan, zejména Klause Fuchse[16].

Tím začaly závody ve zbrojení, kdy obě supervelmoci hromadily obrovské arzenály stále silnějších zbraní. Klíčovým momentem byl vývoj termonukleární (vodíkové) bomby. USA ji poprvé otestovaly v roce 1952 (test "Ivy Mike", 10,4 megatun TNT), Sovětský svaz v roce 1953. Závody vyvrcholily v roce 1961, kdy SSSR odpálil nejděsivější zbraň v historii – Car-bombu. Její výbuch měl sílu přes 50 megatun TNT, což je více než 3 300krát více než bomba z Hirošimy[17].

Svět se ocitl v éře doktríny vzájemně zaručeného zničení (Mutually Assured Destruction, MAD). Tato strategie předpokládala, že pokud by jedna strana zaútočila jako první, druhá by stihla odpovědět a výsledkem by bylo zničení obou útočníků. Tento "jaderný pat" paradoxně zabránil přímému vojenskému střetu mezi supervelmocemi, ale několikrát přivedl svět na pokraj jaderné války, nejznáměji během Kubánské raketové krize v roce 1962.

💥 Ničivé účinky

Energie uvolněná při jaderném výbuchu se projevuje několika základními formami, jejichž poměr a dosah závisí na síle zbraně, výšce detonace a atmosférických podmínkách. Účinky se dělí na okamžité a následné.

🌊 Tlaková vlna (Blast)

Tlaková vlna je hlavním ničivým faktorem, který představuje přibližně 50 % celkové energie výbuchu[18]. V okamžiku detonace vznikne ohnivá koule s extrémně vysokou teplotou a tlakem, která prudce expanduje a stlačuje okolní vzduch. Tím vzniká rázová vlna (šoková fronta) pohybující se nadzvukovou rychlostí.

Hlavním parametrem je tzv. přetlak – náhlé zvýšení tlaku vzduchu nad normální atmosférickou hodnotu.

  • Destrukce budov: Přetlak několika desítek kilopascalů (kPa) stačí k vyražení oken a dveří. Hodnoty nad 35 kPa způsobují zřícení obytných domů. Železobetonové konstrukce jsou zničeny přetlakem nad 70 kPa[19]. V blízkosti epicentra (ground zero) je destrukce totální.
  • Sekundární efekty: S tlakovou vlnou je spojen extrémně silný vítr, který může dosahovat rychlosti stovek kilometrů za hodinu. Tento vítr odhazuje lidi, vozidla a trosky, které se samy stávají smrtícími projektily. Po průchodu čela vlny následuje fáze podtlaku, která může způsobit další destrukci opačným směrem.

🔥 Tepelné záření

Přibližně 35 % energie se uvolní ve formě intenzivního světelného a tepelného záření, které se šíří rychlostí světla[20]. Ohnivá koule výbuchu má na zlomek sekundy povrchovou teplotu srovnatelnou s teplotou jádra Slunce.

  • Popáleniny: Nechráněná kůže může utrpět vážné popáleniny na vzdálenost mnoha kilometrů. Popáleniny třetího stupně mohou vzniknout i na desítky kilometrů daleko v případě silných zbraní.
  • Vznik požárů: Tepelné záření zapaluje hořlavé materiály (dřevo, papír, textilie, paliva) na obrovské ploše. V husté zástavbě může dojít ke sloučení jednotlivých požárů do jednoho masivního, soběstačného ohně známého jako ohnivá bouře (firestorm), která spotřebovává veškerý kyslík a vytváří extrémně silný vítr směřující do centra požáru[21].
  • Dočasná slepota: Intenzivní záblesk může způsobit dočasnou slepotu (flash blindness) u osob vzdálených i desítky kilometrů, což je nebezpečné zejména pro piloty nebo řidiče.

☢️ Počáteční (pronikavá) radiace

Asi 5 % energie se uvolní jako počáteční, vysoce energetické ionizující záření, především paprsky gama a neutrony. Toto záření je emitováno během první minuty po výbuchu a má extrémní pronikavost[22].

  • Účinky na člověka: Pronikavá radiace poškozuje buňky v těle, zejména DNA. Vysoké dávky způsobují akutní radiační syndrom (nemoc z ozáření), který se projevuje nevolností, zvracením, poškozením kostní dřeně a vnitřních orgánů a často končí smrtí během několika hodin až týdnů.
  • Ochrana: Účinnou ochranu poskytuje pouze hustý materiál, jako je olovo, beton nebo silná vrstva zeminy. Pronikavá radiace je smrtící hlavně v oblastech, kde je šance přežít tlakovou vlnu a tepelné záření.

Fallout (radioaktivní spad)

Zbývajících 10 % energie je obsaženo v tzv. zbytkové radiaci, jejímž hlavním projevem je radioaktivní spad (fallout). Při pozemním výbuchu je do atmosféry strženo obrovské množství zeminy a trosek, které se smísí s radioaktivními produkty štěpení. Tento materiál je vynesen do velkých výšek a následně se vlivem větru a gravitace snáší zpět na zemský povrch[23].

  • Kontaminace: Fallout může zamořit obrovské území (stovky až tisíce čtverečních kilometrů) na dlouhou dobu. Nejnebezpečnější je v prvních hodinách a dnech po výbuchu.
  • Dlouhodobé zdravotní následky: Vystavení se spadu, ať už vnějšímu ozáření nebo vnitřnímu (vdechnutím či požitím kontaminované vody a potravy), výrazně zvyšuje riziko vzniku rakoviny (zejména štítné žlázy, leukémie) a genetických poškození.

⚡ Elektromagnetický puls (EMP)

Jaderný výbuch, zejména ve velkých výškách (desítky až stovky km nad povrchem), generuje silný, krátký pulz elektromagnetické energie – elektromagnetický puls (EMP)[24].

  • Účinky: EMP přímo neškodí živým organismům, ale indukuje vysoké napětí a proudy v kovových vodičích. To může zničit nebo poškodit nechráněné elektronické systémy, včetně elektrorozvodných sítí, komunikačních systémů, počítačů a dopravní infrastruktury na ploše celého kontinentu. Jediný výbuch ve stratosféře by mohl vrátit moderní technologickou společnost o desítky let zpět.

🌍 Šíření a kontrola zbraní

Počínaje studenou válkou se mezinárodní společenství snaží omezit šíření (proliferaci) jaderných zbraní a snížit riziko jejich použití. Tento proces je známý jako kontrola zbrojení a jaderné odzbrojování.

☢️ Jaderné mocnosti

Státy, které vlastní jaderné zbraně, se neformálně dělí do několika kategorií:

  1. 🇺🇸 Spojené státy americké (první test v roce 1945)
  2. 🇷🇺 Rusko (jako nástupnický stát Sovětského svazu, první test v roce 1949)
  3. 🇬🇧 Spojené království (1952)
  4. 🇫🇷 Francie (1960)
  5. 🇨🇳 Čína (1964)
  • Další státy s jadernými zbraněmi: Tři státy, které nejsou signatáři NPT a vyvinuly jaderné zbraně mimo její rámec.
  1. 🇮🇳 Indie (první test v roce 1974)
  2. 🇵🇰 Pákistán (1998)
  3. 🇰🇵 Severní Korea (2006) - odstoupila od NPT v roce 2003[25].
  • Neoficiální a nedeklarovaná jaderná mocnost:
  1. 🇮🇱 Izrael – Je všeobecně přesvědčení, že Izrael vlastní jaderný arzenál, ale oficiálně to nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil. Udržuje politiku tzv. jaderné nejednoznačnosti (nuclear ambiguity)[26].
  • Státy, které se jaderných zbraní vzdaly:
  1. 🇿🇦 Jihoafrická republika – Vyvinula malý arzenál šesti bomb, ale v roce 1989 se rozhodla program ukončit a před přechodem k demokracii v roce 1991 všechny zbraně dobrovolně demontovala. Je to jediný stát, který tak učinil[27].
  2. 🇧🇾 Bělorusko, 🇰🇿 Kazachstán, 🇺🇦 Ukrajina – Po rozpadu SSSR v roce 1991 zdědily na svém území část sovětského jaderného arzenálu. Na základě Budapešťského memoranda (1994) a dalších dohod se všech zbraní vzdaly a předaly je Rusku výměnou za bezpečnostní záruky[28].

📜 Mezinárodní smlouvy a dohody

Klíčovým nástrojem pro kontrolu šíření jaderných zbraní je soubor mezinárodních smluv.

  • Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT, 1968): Je základním kamenem mezinárodního režimu. Stojí na třech pilířích: 1) státy bez jaderných zbraní se zavazují je nevyvíjet, 2) pět oficiálních jaderných mocností se zavazuje usilovat o jaderné odzbrojení, 3) všechny státy mají právo na mírové využívání jaderné energie. Smlouvu podepsalo 191 států[29].
  • Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek (PTBT, 1963): Zakazuje jaderné testy v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou. Byla přijata v reakci na rostoucí obavy z radioaktivního spadu.
  • Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT, 1996): Zakazuje všechny typy jaderných testů, včetně podzemních. Smlouva však dosud formálně nevstoupila v platnost, protože ji neratifikovalo několik klíčových zemí (např. USA, Čína, Izrael, Írán) nebo ji ani nepodepsalo (Indie, Pákistán, Severní Korea)[30].
  • Smlouvy o omezení strategických zbraní (SALT a START): Série bilaterálních smluv mezi USA a SSSR/Ruskem, jejichž cílem bylo omezit a snížit počet strategických nosičů a jaderných hlavic. Poslední platnou smlouvou je New START z roku 2010 (prodloužena do roku 2026), jejíž účast však Rusko v roce 2023 pozastavilo[31].
  • Smlouva o zákazu jaderných zbraní (TPNW, 2017): První právně závazná mezinárodní dohoda, která komplexně zakazuje jaderné zbraně s cílem jejich úplné eliminace. Smlouvu prosazují především nejaderné státy; žádná z jaderných mocností a žádný člen NATO ji nepodepsal[32].

📊 Současné arzenály

Podle odhadů Federace amerických vědců bylo na začátku roku 2024 na světě přibližně 12 100 jaderných hlavic. Z toho je asi 9 585 ve vojenských skladech a zbytek čeká na demontáž. Přes 90 % všech hlavic vlastní Rusko a Spojené státy[33].

| Stát | Aktivní/Rozmístěné hlavice | Celkový počet (odhad) | | :--- | :---: | :---: | | 🇷🇺 Rusko | ~4,380 | ~5,580 | | 🇺🇸 USA | ~3,708 | ~5,044 | | 🇨🇳 Čína | ~500 | ~500 | | 🇫🇷 Francie | ~280 | ~290 | | 🇬🇧 Spojené království | ~225 | ~225 | | 🇵🇰 Pákistán | ~170 | ~170 | | 🇮🇳 Indie | ~170 | ~170 | | 🇮🇱 Izrael | ~90 | ~90 | | 🇰🇵 Severní Korea | ~50 | ~50 | | Celkem | ~9,578 | ~12,119 |

Ačkoliv se celkový počet hlavic od vrcholu studené války (přes 70 000) dramaticky snížil, v posledních letech panují obavy z nové vlny závodů ve zbrojení, protože všechny jaderné mocnosti své arzenály modernizují.

🚀 Způsoby dopravení a typologie

Účinnost jaderné zbraně nezávisí jen na její síle, ale také na schopnosti dopravit ji přesně a spolehlivě na cíl. Hlavní jaderné mocnosti se spoléhají na tzv. jadernou triádu, která zajišťuje schopnost odvetného úderu i po případném zničujícím prvním útoku nepřítele.

🛡️ Jaderná triáda

Jaderná triáda je strategický koncept, který rozděluje jaderný arzenál státu do tří složek: pozemní, námořní a vzdušné. Cílem je zvýšit odolnost a flexibilitu jaderných sil a zaručit, že alespoň část arzenálu přežije první úder a bude schopna provést odvetu[34].

✈️ Vzdušná složka (bombardéry)

Historicky první způsob dopravení jaderné zbraně. Tvoří ji strategické bombardéry s dlouhým doletem, schopné nést jaderné pumy nebo střely s plochou dráhou letu.

  • Nosiče: Mezi známé strategické bombardéry patří americké B-52 Stratofortress, B-2 Spirit nebo ruské Tu-95 a Tu-160[35].
  • Zbraně: Mohou nést buď volně padající gravitační pumy (jako "Little Boy" a "Fat Man") nebo modernější střely s plochou dráhou letu s jadernou hlavicí (ALCM - Air-Launched Cruise Missile). Tyto střely mohou být vypuštěny ze stovek kilometrů od cíle, letí nízko nad terénem a jsou obtížně detekovatelné.
  • Výhody a nevýhody: Výhodou je flexibilita – bombardéry mohou být odvolány i po startu a mohou být použity jako viditelný signál odhodlání. Nevýhodou je jejich relativní zranitelnost vůči moderní protivzdušné obraně.

🌎 Pozemní složka (balistické rakety)

Tvoří ji mezikontinentální balistické rakety (ICBM) umístěné na pevnině. Jsou navrženy pro rychlý úder na cíle na jiných kontinentech.

  • Umístění: Rakety jsou typicky umístěny v silně opevněných podzemních silech, která je chrání před útokem. Některé systémy (např. v Rusku a Číně) jsou mobilní a umístěné na speciálních vozidlech, což ztěžuje jejich zaměření.
  • Charakteristika: ICBM po startu opustí atmosféru a letí po balistické křivce vesmírem. Mohou nést více samostatně naváděných hlavic (MIRV - Multiple Independently targetable Reentry Vehicle), kdy jediná raketa může zasáhnout několik různých cílů[36].
  • Výhody a nevýhody: Jsou extrémně rychlé (cíl zasáhnou za cca 30 minut) a jejich sestřelení je velmi obtížné. Jejich hlavní nevýhodou je pevná pozice (u sil), která je nepříteli známa a teoreticky zranitelná.

🌊 Námořní složka (ponorky)

Je považována za nejodolnější a nejdůležitější část jaderné triády. Tvoří ji jaderné ponorky s balistickými raketami (SSBN - Ship, Submersible, Ballistic, Nuclear).

  • Princip: Ponorky jsou poháněny jaderným reaktorem, což jim umožňuje zůstat ponořené po mnoho měsíců. Neustále a skrytě hlídkují v oceánech po celém světě.
  • Zbraně: Každá ponorka nese několik balistických raket odpalovaných z ponoru (SLBM - Submarine-Launched Ballistic Missile), které jsou, podobně jako ICBM, často vybaveny technologií MIRV.
  • Výhody: Jejich pozice je prakticky nezjistitelná, což z nich činí dokonalou zbraň pro zaručený druhý úder. Jediná ponorka může nést dostatek hlavic ke zničení desítek měst[37].

🎯 Strategické vs. taktické zbraně

Jaderné zbraně se také dělí podle svého určení a síly.

  • Strategické jaderné zbraně: Mají vysokou ničivou sílu (stovky kilotun až megatuny TNT) a dlouhý dolet. Jsou určeny k ničení velkých cílů, jako jsou města, průmyslová centra nebo klíčová vojenská zařízení v zázemí nepřítele. Jsou hlavní součástí doktríny jaderného odstrašování a jsou neseny zbraněmi jaderné triády.
  • Taktické (nestrategické) jaderné zbraně: Mají nižší sílu (od zlomků kilotuny po desítky kilotun) a kratší dosah. Jsou navrženy pro použití přímo na bojišti proti vojenským cílům – například proti velkým formacím vojsk, tankovým svazům, letištím nebo námořním plavidlům. Mohou mít podobu dělostřeleckých granátů, raket krátkého doletu, torpéd nebo leteckých pum[38]. Jejich existence je kontroverzní, protože by mohly snížit práh pro použití jaderných zbraní a vést k rychlé eskalaci v plnohodnotnou jadernou válku.

✨ Speciální typy zbraní

  • Neutronová bomba (Enhanced Radiation Weapon - ERW): Jedná se o typ termonukleární zbraně navržený tak, aby maximalizoval emisi smrtícího neutronového záření a minimalizoval tlakovou vlnu a teplo. Cílem je zabít živou sílu (např. posádky tanků) a zároveň zanechat budovy a infrastrukturu relativně nepoškozené.
  • Špinavá bomba (Radiological Dispersal Device - RDD): Nejedná se o jadernou zbraň, protože nevyužívá jadernou reakci. Jde o konvenční výbušninu kombinovanou s radioaktivním materiálem. Cílem není způsobit masivní destrukci, ale zamořit rozsáhlou oblast radioaktivitou, vyvolat paniku a způsobit dlouhodobé ekonomické a zdravotní škody[39].

🌍 Globální dopady a doktríny

Existence jaderných zbraní od základu změnila mezinárodní vztahy, vojenské strategie a dokonce i vnímání budoucnosti lidstva. Jejich dopad dalece přesahuje pouhé bojiště.

⚖️ Jaderné odstrašování a MAD

Hlavní vojensko-politickou doktrínou jaderného věku je jaderné odstrašování (nuclear deterrence). Jejím základem není snaha jaderné zbraně použít, ale hrozbou jejich použití odradit protivníka od útoku. Cílem je vytvořit situaci, kdy by jakákoliv agrese vedla k nepřijatelným škodám pro útočníka[40].

Tato doktrína se opírá o několik klíčových konceptů:

  • Schopnost druhého úderu (Second-strike capability): Schopnost státu absorbovat první jaderný úder a stále být schopen provést zničující odvetu. Právě k zajištění této schopnosti slouží jaderná triáda, zejména těžko zranitelné ponorky.
  • Vzájemně zaručené zničení (Mutually Assured Destruction - MAD): Tento koncept, který dominoval studené válce, popisuje situaci, kdy obě supervelmoci (USA a SSSR) měly tak rozsáhlé a zabezpečené arzenály, že by použití jaderných zbraní jednou stranou nevyhnutelně vedlo ke zničení obou. Tento "rovnovážný stav teroru" paradoxně zabránil přímému vojenskému konfliktu mezi nimi, protože sázky byly příliš vysoké[41].

🕊️ Jaderné tabu

Navzdory několika válkám a krizím nebyly jaderné zbraně v konfliktu použity od roku 1945. Mnoho analytiků se domnívá, že se postupně vyvinulo silné jaderné tabu – nepsaná mezinárodní norma, která považuje použití jaderných zbraní za morálně a eticky nepřijatelné a odporující principům civilizovaného světa[42]. Toto tabu není založeno na strachu z odvety (odstrašování), ale na všeobecném přesvědčení, že jejich ničivá síla a humanitární následky jsou tak hrozivé, že je nelze ospravedlnit žádným vojenským cílem.

❄️ Jaderná zima

Kromě přímých účinků by rozsáhlejší jaderná válka měla katastrofální dopad na globální klima a ekosystémy. Teorie jaderné zimy popisuje nejpravděpodobnější scénář.

  • Mechanismus: Masivní požáry (ohnivé bouře) ve stovkách zasažených měst by vynesly do stratosféry obrovské množství sazí a kouře (150 milionů tun i více)[43].
  • Následky: Tato vrstva sazí by na několik let zablokovala sluneční svit, což by vedlo k dramatickému poklesu globálních teplot (o 10 °C i více). To by způsobilo kolaps zemědělství, masové vymírání rostlin a živočichů a následný celosvětový hladomor, který by mohl zahubit většinu lidské populace, která přežila samotné výbuchy[44]. I omezený regionální jaderný konflikt (např. mezi Indií a Pákistánem) by mohl mít devastující dopad na globální produkci potravin.

🎬 Vliv na populární kulturu

Hrozba jaderného zničení hluboce ovlivnila kulturu po celém světě, zejména ve druhé polovině 20. století. Stala se ústředním tématem mnoha filmů, knih a hudebních děl.

Tato díla nejen odrážela úzkost společnosti, ale také aktivně formovala veřejnou debatu o jaderných zbraních a přispívala k tlaku na politiky, aby usilovali o kontrolu zbrojení.

Reference

  1. Nuclear Weapons – UNODA
  2. Nuclear weapon | Definition, Types, & Effects | Britannica
  3. Bombing of Hiroshima and Nagasaki - Causes, Impact & Dates
  4. E=mc2 and the Atomic Age | American Museum of Natural History
  5. Nuclear Fission: The Heart of the Bomb
  6. Fat Man Bomb - Atomic Heritage Foundation
  7. Little Boy Bomb - Atomic Heritage Foundation
  8. Thermonuclear bomb | nuclear weapon | Britannica
  9. Nuclear Fusion: The Hydrogen Bomb
  10. December 1938: Discovery of Nuclear Fission - APS
  11. Einstein-Szilard Letter - Atomic Heritage Foundation
  12. The Manhattan Project: Background Information and Preservation Work | Department of Energy
  13. Trinity Test - Atomic Heritage Foundation
  14. Hiroshima and Nagasaki, 75 years on: Why we must never forget | ICRC
  15. The Atomic Bombings of Hiroshima and Nagasaki
  16. Soviet Atomic Bomb Project - Atomic Heritage Foundation
  17. The monster atomic bomb that was too big to use - BBC
  18. The Blast Wave - Atomic Archive
  19. Nuclear Explosion | Ready.gov
  20. CDC: Nuclear Explosion
  21. Firestorms - Atomic Heritage Foundation
  22. Residual radiation and fallout - Britannica
  23. Radioactive Fallout from Nuclear Weapons Testing | EPA
  24. How EMPs Work | HowStuffWorks
  25. "Nuclear Weapons: Who Has What at a Glance," Arms Control Association, August 2020.
  26. Israel's Nuclear Weapons Program - Federation of American Scientists
  27. South Africa’s Nuclear Weapons Program - Council on Foreign Relations
  28. NPT (Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons) - UNODA
  29. NPT (Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons) - UNODA
  30. The Treaty - CTBTO
  31. New START Treaty - U.S. Department of State
  32. Treaty on the Prohibition of Nuclear Weapons - UNODA
  33. Status of World Nuclear Forces - Federation of American Scientists
  34. Nuclear triad | military technology | Britannica
  35. US Nuclear Bombers - Federation of American Scientists
  36. ICBMs - Arms Control Association
  37. U.S. Ballistic Missile Submarines: The Most Dangerous Weapon System Ever Devised? - NRDC
  38. Tactical Nuclear Weapons - Federation of American Scientists
  39. CDC: Dirty Bombs
  40. Deterrence - Stanford Encyclopedia of Philosophy
  41. Mutual assured destruction - Britannica
  42. The Enduring Power of the Nuclear Taboo - Foreign Affairs
  43. Rapidly expanding nuclear arsenals in Pakistan and India portend regional and global catastrophe - AGU Journals
  44. Global food insecurity and famine from reduced crop, marine fishery and livestock production due to climate disruption from nuclear war soot injection - Nature Food