Projekt Manhattan
Projekt Manhattan (anglicky Manhattan Project) byl tajný výzkumný a vývojový projekt Spojených států amerických s podporou Spojeného království a Kanady během druhé světové války. Jeho primárním cílem bylo vyvinout první funkční jadernou zbraň. Projekt probíhal v letech 1942 až 1946 a byl řízen Armádou Spojených států pod velením generála Leslieho Grovese. Vědeckou část, zejména laboratoř v Los Alamos, vedl teoretický fyzik J. Robert Oppenheimer.
Projekt vyvrcholil 16. července 1945 úspěšným testem první atomové bomby, známým jako test Trinity, v Novém Mexiku. Následně byly dvě jaderné zbraně vyvinuté v rámci projektu, Little Boy a Fat Man, svrženy na japonská města Hirošima (6. srpna 1945) a Nagasaki (9. srpna 1945). Tyto události vedly ke kapitulaci Japonska a ukončení druhé světové války. Projekt Manhattan je považován za jeden z největších a nejkomplexnějších vědecko-technických podniků v historii, který navždy změnil povahu válčení a mezinárodních vztahů a zahájil tzv. atomový věk. ```
```
⏳ Historie a pozadí
Kořeny Projektu Manhattan sahají do vědeckých objevů konce 30. let 20. století. V roce 1938 objevili němečtí chemici Otto Hahn a Fritz Strassmann ve spolupráci s rakouskou fyzičkou Lise Meitnerovou a jejím synovcem Otto Frischem štěpení jádra uranu. Tento objev odhalil potenciál uvolnění obrovského množství energie a možnost vytvoření řetězové reakce.
Vědecká komunita, zejména fyzici, kteří uprchli z nacistického Německa a fašistické Itálie, si rychle uvědomila vojenský potenciál tohoto objevu. Obávali se, že by nacistické Německo mohlo vyvinout atomovou zbraň jako první. Na popud fyziků Leó Szilárda a Eugena Wignera podepsal Albert Einstein v srpnu 1939 dopis adresovaný americkému prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi. Dopis varoval před nebezpečím německého jaderného programu a naléhal na USA, aby zahájily vlastní výzkum.
Roosevelt reagoval zřízením Poradního výboru pro uran (Advisory Committee on Uranium), ale počáteční pokrok byl pomalý. Zlom nastal po japonském útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 a vstupu USA do druhé světové války. Obavy z nepřátelského jaderného programu se zintenzivnily a projekt získal nejvyšší prioritu. V roce 1942 byl projekt převeden pod správu Armády Spojených států, konkrétně pod ženijní sbor (Army Corps of Engineers), a dostal krycí název Manhattan Engineer District, z čehož se vžil zkrácený název Projekt Manhattan. ```
```
🏢 Organizace a klíčová místa
Projekt Manhattan byl rozsáhlou operací s desítkami pracovišť po celých Spojených státech, Kanadě a Spojeném království. Zaměstnával přes 130 000 lidí a jeho celkové náklady se vyšplhaly na téměř 2 miliardy tehdejších amerických dolarů. Vedení bylo rozděleno na vojenskou a vědeckou složku.
- Vojenské vedení: Generálmajor Leslie Groves byl jmenován vojenským velitelem projektu v září 1942. Byl známý svou energií a organizačními schopnostmi, které prokázal při stavbě Pentagonu. Groves byl zodpovědný za veškeré logistické, bezpečnostní a stavební aspekty projektu.
- Vědecké vedení: Teoretický fyzik J. Robert Oppenheimer byl vybrán jako vědecký ředitel tajné laboratoře pro vývoj zbraní. Navzdory pochybnostem o jeho bezpečnostní prověrce a nedostatku manažerských zkušeností se ukázal být mimořádně schopným lídrem, který dokázal sjednotit špičkové vědce z celého světa.
Hlavní pracoviště
Projekt se soustředil na tři hlavní tajná města, která byla postavena "na zelené louce":
- Los Alamos, Nové Mexiko (Site Y): Mozek celého projektu. V této odlehlé laboratoři na náhorní plošině pracoval tým pod Oppenheimerovým vedením na teoretickém návrhu, konstrukci a finální montáži atomových bomb. Zde se řešily největší vědecké a technické výzvy.
- Oak Ridge, Tennessee (Site X): Obrovský průmyslový komplex zaměřený na obohacování uranu. Byly zde postaveny gigantické továrny pro oddělování vzácného izotopu uran-235 od běžnějšího uran-238. Využívaly se zde dvě hlavní metody: elektromagnetická separace (pomocí zařízení zvaných kalutron) a plynná difúze.
- Hanford, Washington (Site W): Místo určené pro výrobu plutonia. V Hanfordu byly postaveny první velkokapacitní jaderné reaktory na světě, které ozařovaly uranové palivové tyče a přeměňovaly uran-238 na plutonium-239. Následně probíhala složitá chemická separace plutonia.
Dalším klíčovým místem byla Metalurgická laboratoř na Chicagské univerzitě, kde tým pod vedením Enrica Fermiho 2. prosince 1942 úspěšně spustil první uměle vytvořenou, soběstačnou jadernou řetězovou reakci v reaktoru Chicago Pile-1. Tento experiment potvrdil, že výroba plutonia v reaktorech je možná. ```
```
🔬 Vědecký a technický vývoj
Hlavním cílem projektu bylo získat dostatečné množství štěpného materiálu a navrhnout mechanismus, který by v něm spustil explozivní řetězovou reakci. Vědci se soustředili na dva typy štěpného materiálu, což vedlo ke dvěma paralelním cestám vývoje bomby.
1. Uranová cesta (Little Boy)
Tato cesta se zaměřila na izotop uran-235. Problém spočíval v tom, že v přírodním uranu tvoří tento izotop pouze 0,7 %, zatímco zbytek je neštěpitelný uran-238. Bylo nutné vyvinout metodu, jak tyto dva izotopy, které se chemicky chovají stejně, od sebe oddělit.
- Elektromagnetická separace: Využívala obrovské elektromagnety (kalutrony), které v vakuu odkláněly ionty uranu. Těžší ionty U-238 byly odkloněny méně než lehčí U-235, což umožnilo jejich sběr. Tato metoda byla energeticky extrémně náročná.
- Plynná difúze: Využívala přeměnu uranu na plynný fluorid uranový. Tento plyn byl tlačen přes tisíce porézních membrán. Molekuly s lehčím U-235 procházely membránami o něco rychleji.
Pro uranovou bombu byl vyvinut relativně jednoduchý střelný mechanismus (gun-type design). Princip spočíval ve vystřelení jednoho podkritického kusu uranu-235 (projektil) proti druhému podkritickému kusu (cíl) na druhém konci hlavně. Spojením obou kusů bylo dosaženo nadkritického množství, což okamžitě spustilo řetězovou reakci. Tento design byl považován za tak spolehlivý, že bomba "Little Boy" nebyla před svým svržením na Hirošimu nikdy testována.
2. Plutoniová cesta (Fat Man)
Druhou možností bylo použití plutonium-239, uměle vytvořeného prvku, který vzniká v jaderných reaktorech. Plutonium se ukázalo být ještě lepším štěpným materiálem než uran, ale mělo komplikovanou vlastnost: obsahovalo izotop plutonium-240, který způsoboval předčasné zahájení řetězové reakce. To znemožňovalo použití jednoduchého střelného mechanismu, protože bomba by se zničila dříve, než by mohla dosáhnout plné síly.
Vědci v Los Alamos pod vedením Setha Neddermeyera a George Kistiakowského proto museli vyvinout mnohem složitější implozní mechanismus (implosion-type design).
- Princip spočíval v obklopení podkritické koule plutonia vrstvou konvenčních výbušnin.
- Tyto výbušniny musely být odpáleny naprosto synchronizovaně, aby vytvořily dokonale kulovou rázovou vlnu směřující dovnitř.
- Tato vlna stlačila (implodovala) plutoniové jádro, zvýšila jeho hustotu a tím ho převedla do nadkritického stavu, což spustilo jadernou explozi.
- Vývoj přesných explozivních čoček, které by rázovou vlnu správně zformovaly, byl jednou z největších technických výzev celého projektu. Právě tento design byl testován při testu Trinity.
```
```
💥 Test Trinity a použití bomb
Na jaře 1945 bylo jasné, že projekt se blíží ke svému cíli. Nacistické Německo kapitulovalo v květnu, ale válka v Tichomoří proti Japonsku stále pokračovala s velkými ztrátami na obou stranách.
Test Trinity
Protože implozní design plutoniové bomby byl velmi složitý a neověřený, bylo rozhodnuto o provedení plnohodnotného testu.
- Datum a místo: 16. července 1945, 5:29 ráno, na testovací střelnici Alamogordo v Novém Mexiku.
- Zařízení: Testované zařízení, přezdívané "The Gadget", bylo konstrukčně shodné s bombou "Fat Man". Bylo umístěno na 30 metrů vysoké ocelové věži.
- Výsledek: Exploze měla sílu ekvivalentní přibližně 21 kilotunám TNT. Vytvořila oslepující záblesk viditelný na stovky kilometrů, ohnivou kouli, která se přeměnila v ikonický atomový hřib, a roztavila písek v poušti na radioaktivní sklo, později nazvané trinitit. Test potvrdil účinnost implozního designu a otevřel dveře k vojenskému použití jaderných zbraní. Po spatření exploze J. Robert Oppenheimer údajně citoval verš z hinduistického textu Bhagavadgíta: "Nyní jsem se stal Smrtí, ničitelem světů."
Svržení na Hirošimu a Nagasaki
Po úspěšném testu a odmítnutí Postupimské deklarace ze strany Japonska dal prezident Harry S. Truman souhlas k použití atomových bomb.
- Hirošima: 6. srpna 1945 svrhl bombardér B-29 Superfortress jménem Enola Gay uranovou bombu "Little Boy" na průmyslové město Hirošima. Exploze okamžitě zabila přibližně 70 000–80 000 lidí; další desítky tisíc zemřely později na následky zranění a nemoc z ozáření.
- Nagasaki: Jelikož Japonsko ani po zničení Hirošimy nekapitulovalo, byla o tři dny později, 9. srpna 1945, svržena druhá bomba. Bombardér Bockscar nesl plutoniovou bombu "Fat Man" na město Nagasaki. Ačkoliv byla bomba silnější, hornatý terén města omezil rozsah škod. I tak zahynulo okamžitě asi 40 000 lidí.
Dne 15. srpna 1945 oznámil japonský císař Hirohito bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, čímž druhá světová válka definitivně skončila. ```
```
🌍 Důsledky a odkaz
Projekt Manhattan měl hluboké a trvalé dopady na světovou politiku, vědu a společnost.
- Konec druhé světové války: Nejbezprostřednějším důsledkem bylo ukončení nejkrvavějšího konfliktu v lidských dějinách. Použití bomb je dodnes předmětem debat, zda bylo nezbytné a zda zachránilo více životů (především amerických vojáků při plánované invazi na japonské ostrovy), než kolik jich zničilo.
- Začátek atomového věku a studené války: Projekt dal Spojeným státům dočasný monopol na jaderné zbraně. Tento monopol však netrval dlouho. V roce 1949 úspěšně otestoval svou vlastní atomovou bombu Sovětský svaz, částečně díky informacím od špionů v rámci Projektu Manhattan (např. Klaus Fuchs). Tím začal závod ve zbrojení a éra studené války, definovaná hrozbou vzájemně zaručeného zničení.
- Vznik národních laboratoří: Infrastruktura a vědecké týmy vytvořené pro projekt se staly základem amerického systému národních laboratoří, jako jsou Los Alamos National Laboratory, Oak Ridge National Laboratory a Lawrence Berkeley National Laboratory, které jsou dodnes centry špičkového vědeckého výzkumu.
- Vědecký a technologický pokrok: Projekt masivně urychlil vývoj v oblastech jako jaderná fyzika, chemie, metalurgie a výpočetní technika (první počítače byly používány pro složité výpočty imploze).
- Etické dilema: Projekt Manhattan a použití atomových bomb vyvolaly hluboké etické a morální otázky o odpovědnosti vědců za jejich objevy a o ospravedlnitelnosti použití zbraní hromadného ničení. Mnoho vědců, kteří se na projektu podíleli, se později stalo aktivními zastánci kontroly jaderných zbraní.
```
```
🧑🔬 Klíčové osobnosti
Na projektu se podílely tisíce lidí, ale několik jednotlivců sehrálo naprosto klíčovou roli:
- J. Robert Oppenheimer: Teoretický fyzik, vědecký ředitel laboratoře v Los Alamos. Považován za "otce atomové bomby".
- Leslie Groves: Generál Armády USA, vojenský velitel celého projektu. Zodpovědný za logistiku, bezpečnost a výstavbu.
- Enrico Fermi: Italský fyzik, nositel Nobelovy ceny, který vedl tým, jenž uskutečnil první řízenou řetězovou reakci.
- Leó Szilárd: Maďarský fyzik, který jako první teoreticky popsal řetězovou reakci a inicioval vznik Einsteinova dopisu.
- Ernest Lawrence: Americký fyzik a nositel Nobelovy ceny, vynálezce cyklotronu, který vyvinul metodu elektromagnetické separace uranu.
- Hans Bethe: Německo-americký fyzik, vedoucí teoretické divize v Los Alamos.
- Glenn T. Seaborg: Americký chemik, který se podílel na objevu plutonia a dohlížel na jeho separaci.
- Klaus Fuchs: Německý fyzik a teoretik, který byl zároveň sovětským špionem a předal SSSR klíčové informace o implozním mechanismu.
```
```
💡 Pro laiky
Představte si jadernou bombu jako extrémně rychlý a silný oheň, který ale nehoří dřevem, nýbrž atomovými jádry.
- Palivo: Běžné dřevo (jako běžný uran) nehoří samo od sebe. Potřebujete speciální, vysoce hořlavé "dřevo". V případě atomové bomby je tímto "palivem" buď uran-235, nebo plutonium-239. Získat toto palivo je velmi obtížné – je to jako hledat pár suchých třísek v obrovské hromadě mokrého dřeva. To bylo úkolem továren v Oak Ridge a Hanfordu.
- Zážeh: Aby se oheň rozhořel, musíte třísky naskládat na jednu hromadu. V atomové bombě se tomu říká dosažení "kritického množství". Pokud máte málo paliva pohromadě, reakce se nerozběhne.
- Dva způsoby zážehu:
1. Střelný typ (uranová bomba): Představte si, že máte dvě menší hromádky třísek, které samy o sobě nehoří. Když jednu hromádku vystřelíte obrovskou rychlostí do druhé, vytvoříte jednu velkou hromadu, která se okamžitě vznítí. To je princip bomby "Little Boy". 2. Implozní typ (plutoniová bomba): Představte si, že máte jednu kouli z řídce naskládaných třísek. Sama o sobě nehoří. Ale když ji ze všech stran zároveň stlačíte obrovskou silou (jako byste ji zmáčkli v pěst), třísky se natlačí k sobě tak blízko, že se okamžitě vznítí. To stlačení provedou běžné výbušniny rozmístěné kolem plutoniového jádra. To je princip bomby "Fat Man".
Jakmile se reakce spustí, atomy se začnou štěpit, uvolňovat další částice, které štěpí další atomy, a tak dále v lavinovité řetězové reakci. Každé rozštěpení uvolní obrovské množství energie. To vše se odehraje v nepatrném zlomku sekundy a výsledkem je ničivá exploze. ```
```