Přeskočit na obsah

Mezikontinentální balistická raketa

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Zbraně Mezikontinentální balistická raketa (zkratka ICBM z anglického Intercontinental Ballistic Missile) je balistická střela dlouhého doletu, navržená k doručení jaderných hlavic na vzdálenosti přesahující 5 500 kilometrů (někdy až 10 000 km i více). Představuje klíčový prvek jaderného odstrašování a "jaderné triády" většiny velmocí, zajišťující schopnost druhého úderu i po případném prvním nepřátelském útoku.

Princip činnosti

ICBM je typ balistické střely, což znamená, že po fázi poháněného letu (tzv. zážehu) letí po balistické dráze, kterou ovlivňuje pouze gravitace a odpor vzduchu.

Fáze letu ICBM

1. Fáze zážehu (Boost Phase): Raketa je vynesena z odpalovacího zařízení (silo, ponorka, mobilní odpalovač) pomocí raketových motorů. Tato fáze trvá několik minut a vynese raketu do vesmíru. Během této fáze raketa dosáhne obrovských rychlostí. 2. Fáze středního letu (Midcourse Phase): Po vyhoření motorů se hlavice (nebo více nezávisle zacílitelných návratových těles – MIRV) oddělí od zbytku rakety. Dále letí volným pádem po předem vypočítané balistické dráze vysokou rychlostí v kosmickém prostoru, mimo atmosféru Země. Tato fáze může trvat 15-25 minut. 3. Fáze návratu (Re-entry Phase): Hlavice znovu vstoupí do atmosféry Země extrémní rychlostí (až Mach 20 a více). Jsou navrženy tak, aby vydržely obrovské teploty a tlaky způsobené třením o vzduch. V této fázi se proti nim snaží zasáhnout protiraketová obrana. 4. Fáze terminální (Terminal Phase): Poslední fáze před dopadem na cíl.

Rozmístění a typy

ICBM mohou být odpalovány z různých platforem:

  • Podzemní sila: Zpevněné podzemní šachty, které poskytují ochranu před prvním úderem. Typické pro USA (Minuteman III) a Rusko (např. Satan, Topol-M, Yars).
  • Ponorky (SLBM – Submarine-Launched Ballistic Missile): Střely odpalované z jaderných ponorek, které jsou téměř nedetekovatelné a zajišťují schopnost druhého úderu (např. Trident D5). Jsou klíčovou součástí "jaderné triády".
  • Mobilní odpalovací zařízení: Vozidla, která mohou ICBM přepravovat a odpalovat z různých míst. Zvyšují šance na přežití prvního úderu, protože jejich poloha není pevná. (např. ruský Topol, čínský DF-41).

Historie

Vývoj ICBM byl jedním z klíčových závodů ve zbrojení během studené války.

  • Počátky (po 2. světové válce): Vycházely z německé rakety V-2 z druhé světové války. Jak Sovětský svaz, tak USA zahájily ambiciózní raketové programy.
  • První ICBM: První úspěšnou ICBM byla sovětská R-7 Semyorka (1957), která vynesla i první družici Sputnik. Krátce nato následovala americká Atlas.
  • Závody ve zbrojení: Během studené války obě supervelmoci investovaly obrovské prostředky do vývoje stále dokonalejších ICBM, což vedlo k vytvoření obrovských jaderných arzenálů.
  • MIRV: V 70. letech 20. století se objevil koncept MIRV (Multiple Independently Targetable Reentry Vehicle), kdy jedna raketa nese více hlavic, z nichž každá může zasáhnout jiný cíl. To dramaticky zvýšilo údernou sílu.
  • Smlouvy o kontrole zbrojení: Řada smluv (např. START, New START) se snažila omezit počet ICBM a jejich hlavic, aby se snížilo riziko jaderné války.
  • Současnost: ICBM zůstávají páteří jaderných arzenálů hlavních jaderných mocností (USA, Rusko, Čína, Indie, Pákistán, Severní Korea). Jejich modernizace a rozvoj nových typů pokračuje.

Pro laiky

Představte si střelu, která je tak obrovská a letí tak vysoko a tak daleko, že dokáže zasáhnout cíl na druhém konci světa. A místo klasické výbušniny v sobě nese jadernou bombu. To je mezikontinentální balistická raketa neboli ICBM. Je to jedna z nejsilnějších a nejobávanějších zbraní na světě, která má za úkol odradit jiné země od útoku, protože kdyby jedna země zaútočila, ta druhá by mohla okamžitě vystřelit takové rakety na oplátku. Jsou to rakety, které putují až do vesmíru, aby se pak zřítily na cíl.

Galerie

Externí odkazy

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Mezikontinentální_balistická_raketa&oldid=2921“