Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Šablona:Infobox Smlouva

Smlouva o nešíření jaderných zbraní (anglicky: Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons, zkráceně NPT) je mezinárodní smlouva, jejímž hlavním cílem je omezit šíření jaderných zbraní a souvisejících technologií, podporovat mezinárodní spolupráci v mírovém využívání jaderné energie a usilovat o jaderné odzbrojení a obecné a úplné odzbrojení. Smlouva, která je považována za základní kámen globálního režimu jaderného nešíření, byla otevřena k podpisu 1. července 1968 a v platnost vstoupila 5. března 1970. V květnu 1995 se strany smlouvy dohodly na jejím prodloužení na neurčito. K prosinci 2025 má smlouva 191 smluvních stran, což z ní činí nejrozšířenější dohodu o kontrole zbrojení.

⏳ Historie

Myšlenka jaderného nešíření získala významný impuls na počátku 60. let 20. století. Již v prosinci 1953 navrhl americký prezident Dwight D. Eisenhower ve svém projevu „Atomy pro mír“ na osmém zasedání Valného shromáždění OSN zřízení mezinárodní organizace pro šíření mírových jaderných technologií, která by zároveň bránila vývoji zbrojních kapacit v dalších zemích. V rámci OSN se principem jaderného nešíření začalo zabývat v jednáních již v roce 1957.

V letech 1965 až 1968 byla smlouva vyjednána Osmnáctičlenným výborem pro odzbrojení, organizací sponzorovanou OSN se sídlem v Ženevě, Švýcarsku. Konečná dohoda o smlouvě, která měla zabránit šíření jaderných zbraní, umožnit spolupráci při mírovém využívání jaderné energie a podpořit cíl dosažení jaderného odzbrojení, byla dosažena v roce 1968. Finsko bylo prvním státem, který smlouvu podepsal.

Smlouva vstoupila v platnost 5. března 1970 po ratifikaci Sovětským svazem, Spojeným královstvím, Spojenými státy a 40 dalšími signatářskými státy. Původně byla smlouva omezena na 25 let, s dohodou o přezkumu každých pět let. Na konferenci v květnu 1995 se strany NPT dohodly na prodloužení smlouvy na neurčito.

🎯 Cíle a pilíře

NPT je založena na třech vzájemně se posilujících pilířích, které tvoří základ globálního režimu jaderného nešíření:

Nešíření (Pillar I): Podle článku I NPT se státy disponující jadernými zbraněmi (NWS) zavazují nepředávat jaderné zbraně ani jiné jaderné výbušné zařízení a nijak nepomáhat, nepovzbuzovat ani nenavádět státy nedisponující jadernými zbraněmi (NNWS) k jejich získání. Podle článku II se NNWS zavazují nepřijímat, nevyrábět ani nezískávat jaderné zbraně. Článek III vyžaduje, aby NNWS přijaly záruky IAEA (International Atomic Energy Agency) k ověření, že jejich jaderné aktivity slouží pouze mírovým účelům a nejsou odkloněny k vývoji jaderných zbraní.
Odzbrojení (Pillar II): Článek VI NPT zavazuje všechny strany k vedení jednání v dobré víře o účinných opatřeních týkajících se zastavení závodu v jaderném zbrojení, jaderného odzbrojení a obecného a úplného odzbrojení. Tento článek představuje jediný závazný závazek v multilaterální smlouvě k cíli odzbrojení ze strany NWS.
Mírové využití jaderné energie (Pillar III): Článek IV NPT uznává právo všech stran rozvíjet jadernou energii pro mírové účely a těžit z mezinárodní spolupráce v této oblasti, v souladu s jejich závazky nešíření. Tento pilíř zajišťuje transfer jaderných technologií a materiálů stranám NPT pro mírové účely, podléhající zárukám IAEA.

Tyto tři pilíře jsou vzájemně propojené a posilují se navzájem. Účinný režim nešíření, jehož členové plní své závazky, poskytuje základ pro pokrok v odzbrojení a umožňuje větší spolupráci při mírovém využívání jaderné energie.

✍️ Signatáři a nesignatáři

K prosinci 2025 se k NPT připojilo 191 států. Mezi pět států uznaných smlouvou jako státy disponující jadernými zbraněmi (NWS) patří Spojené státy americké (testovaly v roce 1945), Rusko (1949, nástupce Sovětského svazu), Spojené království (1952), Francie (1960) a Čína (1964). Tyto státy jsou zároveň stálými členy Rady bezpečnosti OSN.

Čtyři členské státy OSN smlouvu nikdy nepodepsaly: Indie, Izrael, Pákistán a Jižní Súdán. Všechny tyto státy, kromě Jižního Súdánu, buď vlastní, nebo se předpokládá, že vlastní jaderné zbraně. Indie a Pákistán otevřeně testovaly a prohlásily, že vlastní jaderné zbraně. Izrael uplatňuje politiku neprůhlednosti ohledně svého jaderného programu, ale předpokládá se, že jadernými zbraněmi disponuje.

Severní Korea k NPT přistoupila v roce 1985, ale nikdy plně nedodržovala své závazky a v roce 2003 oznámila své odstoupení, což z ní činí jediný stát, který tak učinil. V roce 2006 provedla svůj první jaderný test.

🚧 Výzvy a kritika

Navzdory svému širokému přijetí čelí NPT řadě výzev a kritiky. Kritici tvrdí, že NPT nemůže zastavit šíření jaderných zbraní ani motivaci k jejich získání. Vyjadřují zklamání z omezeného pokroku v jaderném odzbrojení, které je vyžadováno podle článku VI, kde pět uznaných jaderných států stále drží dohromady přibližně 12 241 jaderných hlavic k lednu 2025, přičemž 9 614 je v aktivních vojenských skladech. Tento nedostatek pokroku vede k obviněním z diskriminace, kdy země jako Indie označují smlouvu za „diskriminační, nerovnou a chybnou“, protože umožňuje státům, které měly jaderné zbraně k určitému datu, aby si je ponechaly, zatímco ostatním zakazuje přístup k nim.

Mezi další výzvy patří:

Modernizace jaderných arzenálů: I když se počet rozmístěných hlavic snížil od dob studené války, celkové zásoby se spíše stabilizovaly, než aby se snížily na nulu, což odráží úsilí o modernizaci.
Regionální konflikty a geopolitické napětí: Vzestup geopolitického soupeření a modernizace jaderných arzenálů přivedly jaderné zbraně zpět do popředí mezinárodního bezpečnostního diskurzu. Například válka na Ukrajině dále zpolitizovala fórum NPT.
Neúspěšné revizní konference: Dvě po sobě jdoucí revizní konference NPT (v letech 2015 a 2022) skončily bez dohody o závěrečném dokumentu, což poukazuje na prohlubující se neshody. Riziko třetího neúspěchu v řadě je vysoké.
Role IAEA: Ačkoli IAEA hraje klíčovou roli při ověřování dodržování NPT, její schopnost zajistit dodržování závisí na spolupráci členských států a politické podpoře. V případech jako Írán a Severní Korea byla schopnost agentury ověřit mírové využití jaderné technologie vážně omezena nedostatkem přístupu a obstrukcemi států.
Smlouva o zákazu jaderných zbraní (TPNW): Frustrace z pomalého tempa jaderného odzbrojení podnítila podporu alternativních přístupů, jako je TPNW, která přímo zakazuje jaderné zbraně. K září 2025 se 99 států stalo stranami nebo signatáři TPNW. Žádný jaderně vyzbrojený stát se však k TPNW nepřipojil.
Hrozby odstoupení: V červnu 2025 íránské ministerstvo zahraničí oznámilo, že Íránští poslanci připravují návrh zákona o odstoupení Teheránu od NPT. Prezident Masúd Pezeškján sice ujistil, že Írán neusiluje o jaderné zbraně, ale tato hrozba ukazuje na rostoucí napětí.

📈 Aktuální stav a budoucí vyhlídky (k 2025)

V roce 2025 se NPT nachází v kritickém bodě, kdy čelí bezprecedentnímu tlaku. Od 28. dubna do 9. května 2025 se v New Yorku konalo třetí přípravné zasedání pro revizní konferenci NPT v roce 2026. Toto zasedání bylo klíčové pro řešení věcných a procedurálních otázek souvisejících se smlouvou a nadcházející revizní konferencí.

Mezi hlavní témata diskutovaná na přípravném zasedání patřila modernizace jaderných arzenálů, nedostatečný pokrok v negativních bezpečnostních zárukách, rozdělující debaty o sdílení jaderných zbraní a přetrvávající nedodržování závazků odzbrojení. Zvláštní pozornost byla věnována také dopadům rozvíjejících se technologií, jako je umělá inteligence, na jadernou bezpečnost.

Debaty na přípravném zasedání naznačily, že mezinárodní společenství je rozděleno v otázkách, jak posílit smlouvu, přičemž některé státy zdůrazňují potřebu otevřených diskusí bez snahy o povrchní konsensus. Vzhledem k vypršení platnosti smlouvy New START v únoru 2026 je také zdůrazňována důležitost jednání mezi USA a Ruskem.

Budoucnost NPT závisí na obnoveném politickém závazku a hmatatelném pokroku ve všech třech pilířích. Bez toho hrozí riziko, že státy ztratí důvěru v účinnost režimu.

👶 Pro laiky

Představte si, že máte balíček velmi silných a nebezpečných hraček, které by mohly způsobit obrovskou spoušť, kdyby se dostaly do špatných rukou nebo se jich příliš mnoho lidí snažilo získat. Tyto hračky jsou jako jaderné zbraně – jsou tak silné, že by mohly zničit celé města nebo dokonce celý svět.

Smlouva o nešíření jaderných zbraní je jako pravidla, na kterých se dohodla většina dospělých na světě. Tyto pravidla říkají tři hlavní věci: 1. Nerozdávat nebezpečné hračky: Ty země, které už jaderné zbraně mají (říkáme jim „jaderné mocnosti“), slíbily, že je nebudou dávat ani prodávat nikomu jinému. Také nebudou pomáhat ostatním, aby si je vyrobili. 2. Nezískávat nebezpečné hračky: Země, které jaderné zbraně nemají, slíbily, že si je nebudou vyrábět ani se je snažit získat. 3. Mírové využití: Výměnou za to, že si menší země nebudou vyrábět jaderné zbraně, mají právo používat jadernou energii pro dobré věci, například k výrobě elektřiny v jaderných elektrárnách nebo k léčbě nemocí. A ty velké jaderné mocnosti jim v tom mají pomáhat. Celý tento proces pak kontroluje speciální mezinárodní policie, IAEA, která ověřuje, že se jaderná energie používá jen pro mírové účely.

Cílem je, aby se těchto nebezpečných hraček šířilo co nejméně a aby se jich nakonec všechny země zbavily úplně. Je to jako hrát hru, kde je důležité, aby se všichni cítili bezpečně a nikdo neměl pocit, že se musí vyzbrojovat víc než ostatní.

Zdroje

```