Hrách
Hrách setý (Pisum sativum) je jednoletá, popínavá rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Patří mezi nejstarší a nejvýznamnější luštěniny pěstované po celém světě pro svá semena, známá jako hrášek. Využívá se jako potravina pro lidi i jako krmivo pro hospodářská zvířata. Hrách sehrál klíčovou roli v historii vědy, zejména v genetice, díky pokusům Gregora Mendela. ```
```mediawiki
📜 Historie a původ
Hrách patří mezi nejstarší domestikované plodiny. Archeologické nálezy dokládají jeho pěstování již v období neolitu, přibližně 7000–6000 let př. n. l. Původní oblastí jeho výskytu je pravděpodobně oblast Úrodného půlměsíce na Blízkém východě a ve východním Středomoří. Odtud se postupně rozšířil do Evropy, Asie a Afriky.
Ve starověkém Římě a Řecku byl hrách běžnou součástí jídelníčku. Ve středověku se stal jednou z hlavních potravin, která pomáhala obyvatelstvu přečkat zimní měsíce, především v sušené formě. Zelený, čerstvý hrášek se stal populárním až v 16. a 17. století na dvorech v Anglii a Francii, kde byl považován za delikatesu.
V 19. století se hrách setý stal předmětem slavných experimentů brněnského opata Gregora Johanna Mendela, který na základě křížení různých odrůd hrachu formuloval základní zákony dědičnosti, dnes známé jako Mendelovy zákony dědičnosti. ```
```mediawiki
🌱 Botanický popis
Hrách setý je jednoletá bylina s poléhavou nebo popínavou lodyhou, která může dorůstat délky až dvou metrů.
- Kořen: Kořenová soustava je kůlová s bohatými postranními kořínky. Na kořenech se nacházejí hlízky obsahující symbiotické bakterie rodu Rhizobium, které jsou schopné vázat vzdušný dusík a obohacovat tak půdu.
- Lodyha: Lodyha je dutá, křehká a čtyřhranná. U většiny odrůd je popínavá a k opoře se přichytává pomocí úponků.
- Listy: Listy jsou sudozpeřené, složené z 1 až 4 párů lístků. Koncový lístek je přeměněn v úponek, který rostlině umožňuje pnutí. U báze listů se nacházejí velké, srdčité palisty, které přebírají významnou část fotosyntetické funkce.
- Květ: Květy jsou typické pro bobovité rostliny, mají tzv. motýlovitou korunu. Jsou oboupohlavné a většinou samosprašné. Barva květů je obvykle bílá, ale může být i fialová nebo narůžovělá, což byl jeden ze znaků, které sledoval Gregor Mendel.
- Plod: Plodem je lusk, který obsahuje několik semen – hrášků. Lusky jsou podle odrůdy různě velké, rovné nebo prohnuté. Semena jsou kulatá nebo hranatá, hladká nebo svraštělá. Barva semen je nejčastěji zelená nebo žlutá.
```
```mediawiki
🧬 Genetika
Hrách setý je neodmyslitelně spjat se zrodem genetiky. V letech 1856 až 1863 prováděl Gregor Mendel v zahradě augustiniánského kláštera v Brně sérii pokusů s křížením hrachu. Pro své experimenty si vybral hrách z několika důvodů:
- Existuje v mnoha odrůdách s jasně odlišitelnými znaky (např. barva květu, tvar semene).
- Je samosprašný, což umožňuje kontrolované opylení a sledování čistých linií.
- Má relativně krátkou vegetační dobu a produkuje velké množství potomků.
Mendel sledoval sedm párů kontrastních znaků, jako například:
- Barva semen (žlutá vs. zelená)
- Tvar semen (kulatý vs. svraštělý)
- Barva květů (fialová vs. bílá)
- Postavení lusků (axiální vs. terminální)
- Tvar lusků (nafouklý vs. zaškrcený)
Na základě statistického vyhodnocení výsledků těchto křížení formuloval tři základní pravidla dědičnosti, která se stala základem moderní genetiky. Jeho práce však byla plně doceněna až na začátku 20. století. ```
```mediawiki
🚜 Pěstování
Hrách je relativně nenáročná plodina, která se pěstuje v mírném pásu po celém světě.
- Klima a půda: Nejlépe se mu daří v chladnějším a vlhčím podnebí. Vysoké teploty, zejména v období květu, mu nesvědčí. Vyžaduje půdy středně těžké, dobře zásobené živinami, s neutrální až mírně zásaditou reakcí (pH 6,5–7,5). Díky symbióze s hlízkovými bakteriemi nevyžaduje hnojení dusíkem, naopak půdu dusíkem obohacuje, což z něj činí vynikající předplodinu.
- Výsev: Hrách se seje brzy na jaře, jakmile to stav půdy dovolí, obvykle od března do dubna. Semena klíčí již při teplotách okolo 2–5 °C.
- Odrůdy: Existuje velké množství odrůd, které se dělí do několika skupin:
- Hrách dřeňový: Pěstuje se pro nezralá, sladká semena (zelený hrášek). Semena v plné zralosti jsou svraštělá.
- Hrách cukrový: Konzumují se celé mladé lusky i se semeny, protože nemají vnitřní tuhou pergamenovou vrstvu.
- Hrách polní (peluška): Pěstuje se především jako krmivo pro zvířata nebo na zelené hnojení. Semena jsou menší a často mají skvrnitou barvu.
- Sklizeň: Zelený hrášek se sklízí, když jsou lusky plně vyvinuté, ale semena jsou stále měkká a sladká. Sklizeň probíhá postupně. Hrách na semeno (pro sušení) se sklízí, když rostliny a lusky zežloutnou a semena jsou tvrdá.
- Choroby a škůdci: Hrách může být napadán houbovými chorobami, jako je plíseň hrachu nebo antraknóza. Z živočišných škůdců je nejvýznamnější zrnokaz hrachový, jehož larvy vyžírají semena, a mšice.
```
```mediawiki
🍲 Využití v kuchyni
Hrách je velmi univerzální surovina s širokým využitím v kuchyních po celém světě.
- Zelený hrášek: Čerstvý, mražený nebo konzervovaný hrášek je oblíbenou zeleninou. Používá se jako příloha k masu, do polévek (hráškový krém), salátů, rizota nebo těstovin. V britské kuchyni je populární hráškové pyré (mushy peas) jako tradiční příloha k jídlu fish and chips.
- Sušený hrách: Sušený hrách, ať už zelený půlený nebo žlutý, je základem pro tradiční husté polévky (hrachová polévka) a kaše. Před vařením je nutné ho na několik hodin namočit.
- Cukrový hrách: Mladé lusky cukrového hrachu se konzumují celé, syrové v salátech nebo krátce tepelně upravené, například v asijských pokrmech připravovaných na pánvi wok.
- Hrachová mouka: Používá se k zahušťování polévek a omáček nebo k přípravě placek a nekvašeného chleba, například indického besan chilla.
- Hrachové klíčky a výhonky: Mladé výhonky a klíčky hrachu jsou oblíbenou součástí salátů a sendvičů pro svou svěží, sladkou chuť.
```
```mediawiki
📈 Nutriční hodnota
Hrách je cenným zdrojem živin.
- Bílkoviny: Je bohatý na rostlinné bílkoviny, což z něj činí důležitou potravinu pro vegetariány a vegany.
- Vláknina: Obsahuje vysoké množství rozpustné i nerozpustné vlákniny, která podporuje správné trávení a pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi.
- Vitamíny: Zelený hrášek je vynikajícím zdrojem vitamínu K, vitamínu C, vitamínu B1 (thiaminu) a kyseliny listové.
- Minerální látky: Je dobrým zdrojem manganu, železa, fosforu a draslíku.
- Sacharidy: Obsahuje komplexní sacharidy, které dodávají energii postupně. Cukry v zeleném hrášku se po utržení rychle mění na škrob, proto čerstvý hrášek rychle ztrácí svou sladkou chuť.
Díky nízkému glykemickému indexu je hrách vhodnou potravinou i pro diabetiky. ```
```mediawiki
🌍 Světová produkce
Hrách se pěstuje ve velkém měřítku v mnoha zemích světa. Produkce se dělí na hrách zelený (pro přímou spotřebu a zpracování) a hrách suchý (pro skladování a další zpracování).
Podle údajů dostupných k roku 2025 patří mezi největší producenty suchého hrachu:
Největšími producenty zeleného hrášku jsou:
```
```mediawiki
🤔 Pro laiky: Co je to vlastně hrách?
Představte si hrách jako malou přírodní konzervu. To, co známe jako lusk, je vlastně ochranné pouzdro (botanicky plod), ve kterém jsou bezpečně uložena semínka – malé zelené kuličky, kterým říkáme hrášek. Každá ta kulička v sobě skrývá zárodek nové rostliny a spoustu energie (živin), aby mohla vyrůst.
Zatímco v kuchyni považujeme zelený hrášek za zeleninu, protože ho jíme jako přílohu nebo do polévek, z pohledu botanika je to ovoce (konkrétně semeno v plodu). Je to podobné jako s rajčetem nebo okurkou.
Když necháme hrášek na rostlině úplně dozrát a uschnout, získáme sušený hrách. Ten už není sladký, protože se cukry v něm přeměnily na škrob. Takový hrách vydrží velmi dlouho a po namočení a uvaření z něj můžeme udělat třeba klasickou hrachovou kaši nebo polévku. Rostlina hrachu je navíc pro půdu jako malá továrna na hnojivo – díky bakteriím na kořenech umí do půdy dodávat důležitý dusík, takže po ní lépe rostou další plodiny. ```
```mediawiki
갤러리 Obrázky
-
Rostlina hrachu s lusky
-
Květ hrachu setého -
Otevřený lusk se zeleným hráškem
-
Tradiční hrachová polévka
```
```mediawiki