Houby (organismy)

Rozbalit box

Obsah boxu

Houby (vědecky Fungi, dříve též Mycophyta či Mycetalia) představují rozsáhlou a druhově rozmanitou říši eukaryotních organismů. Dříve byly řazeny k rostlinám, avšak Robert Whittaker je v roce 1969 vyčlenil jako samostatnou říši. V současné době jsou klasifikovány spolu se živočichy jako součást superskupiny Obazoa a kladu Opisthokonta.

Zástupce hub lze nalézt po celé Zemi ve všech biotopech. Vyskytují se mezi nimi významní rozkladači organické hmoty, parazité či v průmyslu a potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty, kteří žijí v symbióze s cévnatými rostlinami (např. mykorhiza) nebo s řasy (např. lišejníky). Věda zabývající se studiem hub se nazývá mykologie.

K roku 2022 bylo oficiálně popsáno přes 150 000 druhů hub. Nicméně, podle odhadů vědců z Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky z roku 2021, se celkový počet druhů na Zemi pohybuje kolem 6,28 milionu. V Česku bylo zjištěno přibližně 10 000 druhů.

⏳ Historie a evoluce

Studium hub má dlouhou historii, přičemž názory na jejich taxonomické zařazení se v průběhu let měnily. Dříve byly považovány za rostliny, především kvůli jejich nepohyblivosti a přítomnosti buněčné stěny. S rozvojem moderních taxonomických metod, zejména molekulárních analýz DNA, se však ukázalo, že jsou blíže příbuzné živočichům. Tato příbuznost je podložena například heterotrofní výživou, přítomností chitinu v buněčné stěně a glykogenu jako zásobní látky.

Fosilní záznamy naznačují, že houby jsou prastaré organismy, s existencí hlavních houbových linií předpokládanou již před 400 miliony let v devonu. Obří fosilie rodu Prototaxites, datované do období od středního ordoviku do časného devonu, jsou považovány za první fosilně zaznamenané houby, které byly ve své době největšími suchozemskými organismy.

🔬 Stavba těla a fyziologie

Tělo houby se nazývá stélka a může být jednobuněčná (např. kvasinky) nebo mnohobuněčná. Základní stavební jednotkou mnohobuněčných hub je hyfa, což je mikroskopické houbové vlákno. Proplétáním a rozvětvováním hyf vzniká mycelium neboli podhoubí, které se obvykle nachází v půdě nebo v substrátu, kde houba žije (např. ve dřevě). Z mycelia za příznivých podmínek vyrůstají plodnice, což jsou nadzemní části houby určené k rozmnožování. Plodnice jsou to, co laicky označujeme jako „houby“.

Charakteristické znaky hub zahrnují:

Eukaryotické organismy – jejich buňky obsahují membránové organely a jasně definovaná jádra.
Heterotrofní výživa – houby si nedokážou samy vytvářet organické látky (nemají chloroplasty ani asimilační barviva) a musí je získávat z vnějšího prostředí absorpcí roztoků.
Buněčná stěna s chitinem – na rozdíl od rostlin, které mají celulózní stěnu, a živočichů, kteří buněčnou stěnu nemají.
Zásobní látka glykogen – stejně jako u živočichů, nikoli škrob jako u rostlin.
Nepohyblivost – s výjimkou bičíkatých zoospor u některých bazálních skupin, jako jsou Chytridiomycota.

🌳 Ekologie a životní strategie

Houby hrají klíčovou roli v ekosystémech po celém světě. Jejich základní úlohou je rozklad organické hmoty na anorganické složky (minerální látky, CO2), které se tak vracejí zpět do půdy a ovzduší, odkud jsou opět využívány primárními producenty. Tento proces se nazývá mineralizace a je zásadní pro koloběh uhlíku a dusíku.

Podle způsobu výživy a ekologických rolí rozlišujeme několik hlavních skupin hub:

Saprotrofové (hniložijné houby) – rozkládají odumřelé organické zbytky rostlin a živočichů. Jsou nezbytnou součástí detritového potravního řetězce. Jsou to jediné organismy schopné zcela rozložit mrtvou dřevní hmotu a vrátit tak živiny zpět do oběhu.
Parazité – získávají živiny z živých organismů (hostitelů), kterým mohou způsobovat choroby (např. rzi, sněti). Onemocnění způsobená houbami se označují jako mykózy.
Symbiotické houby – žijí ve vzájemně prospěšném vztahu s jinými organismy.

   *   Mykorhiza – soužití houby s kořeny vyšších rostlin (zejména stromů). Houba poskytuje rostlině lepší přístup k minerálním živinám (zejména fosfor, dusík) a vodě, zatímco rostlina houbě dodává sacharidy vzniklé fotosyntézou. Odhaduje se, že mykorhiza je přítomna u 80 % cévnatých rostlin.
   *   Lichenismus – soužití houby (obvykle vřeckovýtrusné) s řasou nebo sinicí, vytvářející lišejníky.

Ekologické faktory ovlivňující výskyt a růst hub zahrnují klimatické podmínky (srážky, vlhkost, teplota, světlo), edafické faktory (složení a vlastnosti substrátu), topografické faktory (nadmořská výška, orientace terénu) a biotické faktory (interakce s ostatními organismy).

🧬 Rozmnožování

Houby se mohou rozmnožovat jak nepohlavně, tak pohlavně. V obou případech často hrají roli výtrusy (spory).

Nepohlavní rozmnožování – nedochází ke tvorbě pohlavních buněk. Může probíhat několika způsoby:

   *   Fragmentace – rozpad mycelia na menší části, z nichž každá může dát vzniknout nové houbě.
   *   Pučení – typické pro jednobuněčné kvasinky, kde se z mateřské buňky oddělí menší dceřiná buňka.
   *   Nepohlavní výtrusy – vytvářejí se v sporangiích nebo na konidioforech. Jsou lehké a snadno se šíří vzduchem na velké vzdálenosti.

Pohlavní rozmnožování – je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Zahrnuje splývání buněčných jader a meiotické dělení, jehož výsledkem jsou pohlavní výtrusy (meiospory). Tyto výtrusy dozrávají v plodnici a následně se uvolňují do okolí. Příkladem jsou askospory u vřeckovýtrusných hub a bazidiospory u stopkovýtrusných hub.

🍄 Klasifikace a systematika

Klasifikace hub (Fungi) prošla v posledních desetiletích důkladnou revizí na základě fylogenetických studií, které pomohly odhalit vzájemné příbuzenské vztahy jednotlivých taxonů. Současná systematika je komplexní a dynamická, s neustálým objevováním a přehodnocováním druhů.

Mezi hlavní kmeny (oddělení) říše Houby patří:

Chytridiomycota (chytridie) – mikroskopické houby, často žijící ve vodním prostředí jako saprotrofové nebo parazité. Mají bičíkaté pohyblivé zoospory.
Zygomycota (spájivé houby) – mají nepřehrádkované mycelium a v životním cyklu se u nich objevuje odolné zygosporangium. Patří sem například plíseň hlavičková.
Ascomycota (vřeckovýtrusné houby) – druhově nejpočetnější skupina, ekonomicky významná. Jejich pohlavní spory jsou uloženy ve vřeckách. Zahrnují kvasinky, lanýže, smrže, padlí a mnoho dalších.
Basidiomycota (stopkovýtrusné houby) – zahrnují většinu obecně známých hub tvořících makroskopické plodnice, jako jsou hřiby, muchomůrky, žampiony, ale i rzi a sněti. Jejich spory jsou umístěny na bazidiu.
Glomeromycota – tvoří arbuskulární mykorhizy s většinou cévnatých rostlin.

Kromě těchto hlavních kmenů existují i další, jako například Aphelidiomycota, Basidiobolomycota, Mortierellomycota a Mucoromycota, které byly postupně doplněny do systému na základě fylogenetických analýz.

V České republice vědci v roce 2025 stále objevují nové druhy. Například v listopadu 2024 bylo zjištěno, že jarní houba baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria), dříve považovaná za jeden druh, zahrnuje nejméně 11 různých druhů, z nichž dva byly pro vědu zcela nové. Také v červenci 2024 byl na Pálavě objeven vzácný druh podzemní houby Sedecula pulvinata, která byla dosud známa pouze z USA.

🧑‍🍳 Využití člověkem

Houby mají pro člověka široké a mnohostranné využití v různých oblastech.

Potravinářství – mnoho druhů hub je jedlých a slouží jako významná součást potravy. Patří sem například hřiby, žampiony, hlíva ústřičná nebo lanýže. Kvasinky jsou nezbytné pro výrobu chleba, piva a vína.
Medicína a farmacie – některé houby produkují antibiotika (např. penicilin z rodu Penicillium) nebo jiné bioaktivní látky. V tradiční medicíně, zejména v tradiční čínské medicíně, jsou po staletí využívány tzv. vitální houby jako Reishi (Ganoderma lucidum), Shiitake (Lentinula edodes) nebo Chaga (Inonotus obliquus) pro podporu imunitního systému a celkového zdraví.
Biotechnologie – houby se využívají v různých biotechnologických procesech, například při výrobě enzymů, organických kyselin nebo biopaliv.
Zemědělství a lesnictví – mykorhizní houby zvyšují růst a odolnost rostlin, což má pozitivní dopad na zemědělství i lesnictví. Na druhou stranu patogenní houby způsobují značné ztráty v celosvětové produkci potravin.
Bioremediace – některé houby mají schopnost rozkládat toxické znečišťující látky, což je využíváno v procesech bioremediace.

🧒 Pro laiky

Představte si, že houby nejsou ani rostliny, ani živočichové, ale taková "třetí říše" života. Je to, jako byste měli kočku, psa a pak něco úplně jiného, co se chová trochu jako kočka a trochu jako pes, ale je to prostě houba.

Většina toho, co známe jako houba (ten klobouk a třeň v lese), je jen takové "ovoce" houby. Skutečná houba je schovaná pod zemí nebo ve dřevě a vypadá jako síť tenkých vláken, které se jmenují podhoubí. Těmihle vlákny houba "jí" – nasává si živiny z rozkládajících se listí, mrtvého dřeva nebo i z jiných rostlin a živočichů.

Představte si, že houba je takový lesní uklízeč. Když spadne strom nebo odumře rostlina, houby přijdou a rozloží je, čímž vrátí živiny zpátky do půdy, aby z nich mohly růst nové rostliny. Bez hub by byl les plný mrtvých věcí a nic by nemohlo růst!

Některé houby jsou pro rostliny jako kamarádi – žijí s nimi v přátelství na kořenech a pomáhají jim získávat vodu a minerály. Tomu se říká mykorhiza. A pak jsou tu lišejníky, což je taková zvláštní houba, která žije s řasy a vytváří něco úplně nového, co dokáže přežít i na drsných místech.

Takže až půjdete do lesa a uvidíte houbu, vzpomeňte si, že to je jen špička ledovce obrovského a důležitého organismu, který dělá spoustu práce, aby naše příroda fungovala. A taky, že jsou houby velmi staré a fascinující bytosti!

Zdroje

Česká mykologická společnost (myko.cz)
Akademie věd České republiky (avcr.cz)
Masarykova univerzita, Ústav botaniky a zoologie (sci.muni.cz)