Houba
Obsah boxu
Houby (latinsky Fungi, vědní obor zabývající se houbami se nazývá mykologie) tvoří samostatnou říši eukaryotických, převážně mnohobuněčných heterotrofních organismů. Dříve byly řazeny k rostlinám, ale odlišují se od nich zásadními charakteristikami: jejich buněčná stěna je tvořena chitinem (nikoliv celulózou), neobsahují chlorofyl a nejsou schopny fotosyntézy. Živiny získávají absorpcí z okolního prostředí. Společně se živočichy a několika menšími skupinami patří do skupiny Opisthokonta.
Houby hrají klíčovou roli v ekosystémech jako rozkladači organické hmoty, symbionti (např. v podobě mykorhizy nebo lišejníků) i jako paraziti rostlin a živočichů. Pro člověka mají obrovský význam v potravinářství (jedlé houby, kvasinky při výrobě piva, vína a pečiva), v medicíně (produkce antibiotik, např. penicilin) i v biotechnologiích. Některé druhy jsou však prudce jedovaté nebo produkují nebezpečné mykotoxiny. Odhaduje se, že existuje 2,2 až 3,8 milionu druhů hub, z nichž je popsáno jen asi 150 000.
📜 Historie a taxonomie
Historicky byly houby dlouho považovány za nižší, nedokonalé rostliny. Již Theofrastos a Plinius je popisovali, ale zařazovali je mezi rostliny bez zjevných semen. Teprve v 18. století začal systematičtější výzkum. Carl Linné je ve svém díle Systema Naturae zařadil do třídy Cryptogamia (tajnosnubné) spolu s mechorosty, kapradinami a řasami.
Zásadní zlom v mykologii přinesl Elias Magnus Fries, často nazývaný "otec mykologie", který v 19. století vytvořil první komplexní systém klasifikace hub založený na morfologii plodnic a výtrusorodé vrstvy.
Ve 20. století, s rozvojem mikroskopie a biochemie, bylo zjištěno, že se houby od rostlin zásadně liší (přítomnost chitinu, absence fotosyntézy, zásobní látka glykogen místo škrobu). V roce 1969 navrhl Robert Whittaker systém pěti říší, kde houby (Fungi) získaly status samostatné říše. Moderní fylogenetika, založená na analýze DNA, potvrdila jejich bližší příbuznost se živočichy než s rostlinami.
Současná taxonomie dělí říši hub do několika kmenů, z nichž nejvýznamnější jsou:
- Houby vřeckovýtrusé (Ascomycota) – Nejpočetnější kmen, zahrnuje kvasinky, plísně (např. rod Penicillium), lanýže, smrže a mnoho dalších. Charakteristické je pro ně pohlavní stádium s tvorbou vřecek (asků) s askosporami.
- Houby stopkovýtrusé (Basidiomycota) – Zahrnují většinu obecně známých "klasických" hub s kloboukem a třeněm, jako jsou hřiby, muchomůrky, holubinky, ale i rzi a sněti. Pohlavní výtrusy (bazidiospory) se tvoří na specializovaných buňkách zvaných bazidie.
- Glomeromycota – Významná skupina tvořící arbuskulární mykorhizu s drtivou většinou cévnatých rostlin.
- Chytridiomycota – Převážně vodní houby, které se jako jediné vyznačují pohyblivými stádii s bičíky (zoospory).
🧬 Stavba a biologie
Tělo houby, označované jako stélka, je tvořeno mikroskopickými vlákny zvanými hyfy.
🔬 Buňka a hyfy
Buňka hub je typicky eukaryotická. Od rostlinné buňky se liší především složením buněčné stěny, která je tvořena převážně z chitinu, stejné látky, která tvoří vnější kostru členovců. Zásobní látkou je glykogen, stejně jako u živočichů.
Hyfy jsou tenká, větvená vlákna, která mohou být:
- **Přehrádkované (septované):** Vlákno je rozděleno příčnými přehrádkami (septy) na jednotlivé buňky. Přehrádky mají póry, které umožňují průchod cytoplazmy a organel. Typické pro vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby.
- **Nepřehrádkované (cenocytické):** Vlákno tvoří jedna velká mnohojaderná buňka bez vnitřních přehrádek.
Soubor všech hyf tvoří podhoubí (mycelium), což je vlastní vegetativní tělo houby. Mycelium prorůstá substrátem (půdou, dřevem, tkání hostitele) a vstřebává z něj živiny. Může dosahovat obrovských rozměrů; největší známý organismus na Zemi je podhoubí václavky smrkové (Armillaria ostoyae) v Oregonu, které se rozkládá na ploše téměř 10 km² a jeho stáří se odhaduje na tisíce let.
🍄 Plodnice
To, co běžně označujeme jako "houbu", je ve skutečnosti jen dočasná plodnice (sporokarp), která slouží k produkci a šíření výtrusů. Plodnice je tvořena hustě spletenými a specializovanými hyfami. U stopkovýtrusých hub se typicky skládá z:
- Klobouku (pileus): Horní část, která chrání výtrusorodou vrstvu.
- Třeně (stipes): "Noha" houby, která nese klobouk.
- Hymenoforu: Spodní část klobouku, kde se tvoří výtrusy. Může mít podobu lupenů (pečárky, muchomůrky), rourek (hřiby, kozáky) nebo ostnů (lošáky).
Některé houby mohou mít na třeni také prsten (pozůstatek částečné plachetky) nebo u báze třeně pochvu (pozůstatek celkové plachetky). Tyto znaky jsou důležité pro určování druhů, zejména u jedovatých muchomůrek.
🍎 Výživa
Houby jsou heterotrofní, což znamená, že si nedokážou samy vytvářet organické látky. Živiny získávají absorpcí z okolí. Vylučují do prostředí enzymy, které rozkládají složité organické látky na jednodušší, jež následně vstřebávají přes buněčnou stěnu. Podle způsobu výživy je dělíme na: 1. **Saprotrofní (rozkladači):** Živí se odumřelou organickou hmotou (spadané listí, mrtvé dřevo, mršiny). Jsou klíčovými dekompozitory v ekosystémech a zajišťují koloběh živin. Příkladem je pečárka polní nebo hlíva ústřičná. 2. **Parazitické (cizopasné):** Získávají živiny z živých organismů (hostitelů), kterým škodí. Způsobují mnoho chorob rostlin (např. rzi, sněti, padlí) i živočichů, včetně člověka (mykózy). Příkladem je václavka smrková nebo choroš. 3. **Symbiotické:** Žijí ve vzájemně prospěšném vztahu s jinými organismy.
* **Mykorhiza**: Symbióza mezi houbovými vlákny a kořeny vyšších rostlin. Houba poskytuje rostlině vodu a minerální látky (zejména fosfor) a rostlina houbě cukry z fotosyntézy. Téměř 90 % všech rostlin žije v mykorhizní symbióze. * **Lišejník**: Symbiotický svazek houby (mykobiont) a řasy nebo sinice (fotobiont). Houba poskytuje ochranu a vodu, řasa či sinice dodává organické látky.
繁殖 Rozmnožování
Houby se mohou rozmnožovat pohlavně i nepohlavně.
- **Nepohlavní rozmnožování:** Je velmi časté a efektivní. Může probíhat fragmentací mycelia (část podhoubí se oddělí a vyroste v nový organismus), pučením (u jednobuněčných kvasinek) nebo pomocí nepohlavních výtrusů (konidií), které se tvoří ve velkém množství a jsou šířeny větrem nebo vodou.
- **Pohlavní rozmnožování:** Dochází ke splynutí dvou kompatibilních hyf. U vřeckovýtrusých hub vznikají ve vřeckách (ascích) pohlavní výtrusy zvané askospory (obvykle 8). U stopkovýtrusých hub se na bazidiích tvoří bazidiospory (obvykle 4). Tyto výtrusy po vyklíčení zakládají nové mycelium.
🌍 Ekologický význam
Houby jsou nepostradatelnou součástí téměř všech suchozemských i vodních ekosystémů.
- **Rozkladači:** Spolu s bakteriemi jsou hlavními dekompozitory na planetě. Rozkládají složité organické polymery jako lignin a celulózu v dřevní hmotě, které většina ostatních organismů nedokáže strávit. Tím uvolňují uhlík, dusík a další prvky zpět do oběhu.
- **Symbionti:** Mykorhizní houby jsou klíčové pro zdraví a růst lesů a zemědělských plodin. Zlepšují příjem živin a vody rostlinami a zvyšují jejich odolnost vůči stresu. Lišejníky jsou průkopnické organismy schopné osidlovat holé skály a připravovat půdu pro další vegetaci.
- **Paraziti a patogeny:** Houby regulují populace jiných organismů. Některé druhy se využívají v biologickém boji proti škůdcům. Zároveň však způsobují obrovské ztráty v zemědělství napadáním plodin a mohou vyvolávat vážná onemocnění u zvířat i lidí.
🧑🤝🧑 Vztah k člověku
Houby ovlivňují lidský život v mnoha pozitivních i negativních ohledech.
🍲 Využití v potravinářství
- **Jedlé houby:** Sběr a konzumace hub má v mnoha kulturách, včetně té české, dlouhou tradici. Mezi nejoblíbenější patří hřib smrkový, liška obecná, kozák březový nebo křemenáč osikový. Komerčně se pěstují například žampiony nebo hlíva ústřičná.
- **Kvasinky:** Jednobuněčné houby rodu Saccharomyces jsou nezbytné pro kvašení. Saccharomyces cerevisiae se používá při výrobě chleba (kynutí těsta), piva a vína (alkoholové kvašení).
- **Sýry:** Ušlechtilé plísně rodu Penicillium se používají při zrání sýrů, kterým dodávají charakteristickou chuť a aroma (např. P. roqueforti pro Roquefort a Nivu, P. camemberti pro Camembert a Hermelín).
💊 Využití v medicíně
- **Antibiotika:** Objev penicilinu, produktu plísně Penicillium chrysogenum, Alexandrem Flemingem v roce 1928 znamenal revoluci v medicíně. Mnoho dalších antibiotik a léků je houbového původu.
- **Další léčiva:** Houby produkují širokou škálu bioaktivních látek. Statiny (např. lovastatin z hlívy ústřičné) se používají ke snižování hladiny cholesterolu. Cyklosporin, izolovaný z houby Tolypocladium inflatum, je klíčový imunosupresivní lék používaný při transplantacích orgánů.
☠️ Jedovaté houby a mykotoxiny
- **Jedovaté houby:** Některé druhy hub jsou smrtelně jedovaté. Nejznámější je muchomůrka zelená (Amanita phalloides), která způsobuje selhání jater a je zodpovědná za většinu smrtelných otrav houbami na světě. Jejími hlavními toxiny jsou amatoxiny.
- **Mykotoxiny:** Jsou to toxické látky produkované mikroskopickými plísněmi, které mohou kontaminovat potraviny (obiloviny, ořechy, ovoce). Příkladem jsou aflatoxiny produkované plísní Aspergillus flavus, které jsou silně karcinogenní.
🍄 Psychoaktivní houby
Některé druhy hub, zejména z rodu Psilocybe (lysohlávka), obsahují psychoaktivní látky psilocybin a psilocin. Tyto houby byly a jsou využívány v tradičních rituálech některých kultur a v současnosti jsou předmětem výzkumu pro jejich potenciální terapeutické využití v psychiatrii.
💡 Pro laiky
- **Co je to houba?** Houba není rostlina ani zvíře. Je to samostatná říše živých organismů, která je příbuznější zvířatům než rostlinám. Nemá listy, kořeny ani květy a neumí si vyrábět energii ze slunce.
- **Podhoubí vs. plodnice:** To, co sbíráme v lese (např. hříbek), je jen "plod" houby, odborně nazývaný plodnice. Slouží k rozmnožování, podobně jako jablko na jabloni. Skutečné tělo houby, zvané podhoubí, je obrovská síť tenkých vláken skrytá pod zemí nebo ve dřevě.
- **Jak se houby živí?** Protože nemají zelené barvivo (chlorofyl), musí získávat živiny z jiných zdrojů. Buď rozkládají mrtvé listí a dřevo (jako "uklízeči" přírody), nebo žijí v partnerství se stromy (pomáhají jim získat vodu a na oplátku dostávají cukr), anebo cizopasí na jiných organismech.
- **Proč jsou důležité?** Bez hub by se v přírodě hromadilo mrtvé dřevo a listí, protože by je neměl kdo rozložit. Jsou tedy klíčové pro koloběh živin. Navíc pomáhají růst většině rostlin a stromů a lidstvo je využívá k výrobě jídla (chleba, sýry), nápojů (pivo, víno) i léků (penicilin).