Přeskočit na obsah

Fridrich Falcký

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník

Fridrich Falcký (26. srpna 1596, Deinschwang – 29. listopadu 1632, Mohuč) byl jako Fridrich V. falcký kurfiřt z rodu Wittelsbachů a v letech 1619–1620 český král. Do historie vstoupil pod přezdívkou „Zimní král“, která odkazuje na jeho krátkou, zhruba roční vládu v Českém království. Jeho přijetí české koruny od povstavších stavů bylo klíčovým momentem, který přeměnil lokální české povstání v celoevropský konflikt známý jako třicetiletá válka. Po porážce v bitvě na Bílé hoře strávil zbytek života v exilu, kde se neúspěšně pokoušel získat zpět své dědičné země i český trůn.

Jeho manželkou byla Alžběta Stuartovna, dcera anglického krále Jakuba I., a díky jejich dceři Žofii se stal předkem britské královské hannoverské dynastie a současné dynastie Windsor.

👑 Život před českou korunou

Fridrich se narodil na loveckém zámečku Deinschwang poblíž Ambergu v Horní Falci. Jeho otcem byl falcký kurfiřt Fridrich IV. Falcký, vůdce Protestantské unie, a matkou Luisa Juliana Oranžská, dcera Viléma I. Oranžského, vůdce nizozemské revoluce proti Španělům. Díky tomu měl Fridrich silné vazby na klíčové protestantské rody v Evropě.

V mládí byl poslán na výchovu do Sedanu, centra francouzského kalvinismu, kde získal hluboké náboženské přesvědčení a vzdělání. Po smrti svého otce v roce 1610 se stal falckým kurfiřtem, ačkoliv zpočátku za něj vládl regent.

V roce 1613 se v Londýně oženil s Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického a skotského krále Jakuba I.. Tento sňatek byl vnímán jako vrcholný politický úspěch protestantského tábora, spojující Falcké kurfiřtství, Anglii a Nizozemsko. Fridrich se po převzetí plné moci stal vůdčí osobností Protestantské unie, vojensko-politického spolku protestantských států ve Svaté říši římské, který měl čelit vlivu katolických Habsburků a Katolické ligy. Jeho dvůr v Heidelbergu se stal významným kulturním a politickým centrem.

🇨🇿 Českým králem

🗳️ Volba a přijetí koruny

Po druhé pražské defenestraci v květnu 1618 a vypuknutí stavovského povstání hledali čeští nekatoličtí stavové náhradu za Ferdinanda II. Štýrského, kterého v srpnu 1619 sesadili z českého trůnu. Fridrich Falcký se stal hlavním kandidátem z několika důvodů:

  • Byl vůdcem Protestantské unie, což slibovalo vojenskou podporu.
  • Byl zetěm mocného anglického krále Jakuba I., od kterého se očekávala finanční i vojenská pomoc.
  • Jako kalvinista byl přijatelný pro radikální křídlo českých stavů.

Dne 26. srpna 1619 byl Fridrich Falcký generálním sněmem zemí Koruny české zvolen českým králem. Fridrich s přijetím koruny váhal, protože si uvědomoval obrovská rizika, zejména nevyhnutelný střet s Habsburky a císařem Svaté říše římské. Nakonec však, i pod tlakem svého ambiciózního okolí, korunu přijal.

❄️ Vláda "Zimního krále"

Fridrich s manželkou Alžbětou a dvorem přijel do Prahy 31. října 1619. Korunovace proběhla 4. listopadu v katedrále sv. Víta. Počáteční nadšení však brzy opadlo. Fridrichova vláda čelila řadě problémů:

  • Finanční krize: Stavovská pokladna byla prázdná a Fridrichovy vlastní zdroje nestačily na financování armády. Očekávaná pomoc z Anglie a od dalších spojenců nepřišla v dostatečné míře.
  • Kulturní a náboženské rozdíly: Fridrichův kalvinistický dvůr působil v převážně utrakvistickém a luteránském prostředí cize. Jeho dvorní kazatel, Abraham Scultetus, inicioval obrazoborecké akce v katedrále sv. Víta, kde nechal odstranit cenné obrazy a sochy, což pobouřilo mnoho místních obyvatel.
  • Nedostatečná mezinárodní podpora: Anglický král Jakub I. se k podpoře svého zetě stavěl velmi vlažně a nikdy ho jako českého krále neuznal. Protestantská unie se postupně rozpadala a nechala Fridricha v boji osamoceného.

Jeho vláda trvala jen o něco déle než rok, což mu vyneslo posměšnou přezdívku „Zimní král“.

⚔️ Bitva na Bílé hoře a exil

🏔️ Porážka a útěk

V roce 1620 spojená císařská a ligistická vojska pod velením Jana Tserclaese Tillyho a Karla Bonaventury Buquoye vtrhla do Čech. Stavovská armáda, demoralizovaná a špatně placená, se jim postavila na odpor. Rozhodující střetnutí se odehrálo 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře u Prahy.

Bitva trvala sotva dvě hodiny a skončila drtivou porážkou stavovského vojska. Fridrich v době bitvy pobýval na Pražském hradě a o jejím katastrofálním výsledku se dozvěděl pozdě. Následujícího dne, 9. listopadu, v panice uprchl s rodinou a dvorem z Prahy směrem do Slezska a poté do Braniborska. Jeho útěk byl tak rychlý, že na Pražském hradě zanechal i insignie Podvazkového řádu.

🌍 Život v exilu

Po útěku z Čech se Fridrichova situace dále zhoršovala. Císař Ferdinand II. na něj uvalil říšskou klatbu a zbavil ho jeho dědičných zemí, Rýnské Falce i Horní Falce, a také kurfiřtské hodnosti. Jeho území byla obsazena španělskými a bavorskými vojsky a kurfiřtský titul byl předán jeho bratranci, Maxmiliánu I. Bavorskému.

Fridrich strávil zbytek života v exilu, převážně v Haagu pod ochranou svého strýce, nizozemského místodržícího Mořice Oranžského. Odtud se neúnavně snažil diplomatickou cestou získat zpět své země a titul. Stal se symbolem protestantské věci v třicetileté válce, ale jeho snahy byly marné. Zemřel v Mohuči v roce 1632 na morovou nákazu během vojenského tažení švédského krále Gustava II. Adolfa, do kterého vkládal poslední naděje.

🏛️ Politický a historický význam

Fridrich Falcký je jednou z nejtragičtějších postav počátku třicetileté války. Jeho rozhodnutí přijmout českou korunu bylo ambiciózní, ale politicky neprozíravé a založené na mylných předpokladech o mezinárodní podpoře.

  • **Spouštěč třicetileté války:** Jeho volba a následný konflikt s císařem definitivně přeměnily lokální české povstání v celoevropský náboženský a politický zápas.
  • **Symbol protestantského odporu:** I v exilu zůstal důležitou postavou protestantské koalice, ačkoliv jeho reálný vliv byl minimální.
  • **Dynastický odkaz:** Ačkoliv sám ztratil vše, jeho potomci dosáhli velkého významu. Jeho syn Karel I. Ludvík Falcký získal po Vestfálském míru v roce 1648 zpět část Falce a nově vytvořenou osmou kurfiřtskou hodnost. Nejdůležitější se ukázala jeho nejmladší dcera Žofie Hannoverská, která se díky Zákonu o nástupnictví z roku 1701 stala dědičkou britského trůnu. Její syn se v roce 1714 stal britským králem jako Jiří I. Britský, čímž založil hannoverskou dynastii, která vládne Spojenému království (pod jménem Windsor) dodnes.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

Fridrich a Alžběta Stuartovna měli celkem 13 dětí a jejich manželství bylo považováno za šťastné. Mezi jejich nejvýznamnější potomky patřili:

💡 Pro laiky: Politická situace v Evropě

Abychom pochopili, proč byla volba Fridricha Falckého takovou rozbuškou, je třeba znát pár základních faktů o tehdejší Evropě:

  • Svatá říše římská: Nebyl to stát v dnešním slova smyslu, ale volný svazek stovek menších států (království, vévodství, svobodných měst) na území dnešního Německa, Rakouska, Česka a dalších zemí. V jejím čele stál císař, kterého volilo sedm nejmocnějších vládců – kurfiřtů.
  • Kurfiřti: Jedním z těchto sedmi volitelů byl i falcký kurfiřt (Fridrich) a dalším český král. Tím, že Fridrich přijal českou korunu, získal v kolegiu kurfiřtů druhý hlas, což narušilo křehkou politickou rovnováhu.
  • Náboženský rozkol: Evropa byla rozdělena na katolický a protestantský tábor. V Říši se tyto tábory sdružily do vojenských aliancí: Katolické ligy (vedené Bavorskem) a Protestantské unie (vedené Falcí).
  • Česká specifika: České království bylo sice součástí Svaté říše římské, ale mělo zvláštní postavení. Čeští králové byli tradičně voleni, ačkoliv Habsburkové se snažili prosadit dědičné právo. Když čeští stavové sesadili Ferdinanda II. (který byl zároveň zvoleným císařem) a zvolili si Fridricha, byla to přímá vzpoura proti nejmocnějšímu rodu v Evropě.

Fridrichovo přijetí koruny tak nebylo jen změnou panovníka v jedné zemi, ale přímým útokem na autoritu císaře a celé habsburské mocenské struktury, což nevyhnutelně vedlo k válce.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Fridrich_Falcký&oldid=18188“