Pražská defenestrace (1618)

Rozbalit box

Obsah boxu

Druhá pražská defenestrace (někdy označovaná jako třetí) byla klíčová událost českých dějin, která se odehrála 23. května 1618. Při tomto aktu svrhli zástupci české nekatolické šlechty z oken České kanceláře na Pražském hradě dva královské místodržící, Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořitu z Martinic, spolu s jejich písařem Filipem Fabriciem. Tato událost je považována za počátek českého stavovského povstání (1618–1620) a následně za rozbušku celoevropského konfliktu známého jako Třicetiletá válka.

📜 Příčiny a pozadí

Napětí v Českém království na počátku 17. století bylo výsledkem dlouhodobých náboženských a politických sporů mezi převážně protestantskými (nekatolickými) stavy a katolickými panovníky z rodu Habsburků.

🏛️ Majestát Rudolfa II.

V roce 1609 si české stavy na císaři Rudolfovi II. vynutily vydání tzv. Rudolfova majestátu. Tento dokument zaručoval náboženskou svobodu pro nekatolíky (luterány, Jednotu bratrskou i novokališníky) a povoloval jim stavět si vlastní kostely, školy a mít své zástupce (defenzory), kteří měli na dodržování majestátu dohlížet. Šlo o významný ústupek ze strany panovníka, který však jeho nástupci, zejména Matyáš a jeho designovaný dědic Ferdinand Štýrský, vnímali jako dočasné a vynucené zlo.

👑 Nástup Ferdinanda II. a rekatolizace

Situace se vyhrotila s nástupem Ferdinanda Štýrského, bigotního katolíka a zastánce absolutistické vlády. V roce 1617 byl i přes odpor části stavů přijat za budoucího českého krále. Ferdinand se netajil svým záměrem rekatolizovat české země a omezit stavovské svobody. Jeho politika se rychle projevila v praxi. Katolická strana začala systematicky porušovat ustanovení Rudolfova majestátu.

Poslední kapkou se staly dva incidenty:

Uzavření kostela v Hrobech: Na panství pražského arcibiskupa byl uzavřen nově postavený protestantský kostel.
Zboření kostela v Broumově: Na panství benediktinského kláštera byl protestantský kostel dokonce zbořen.

Protestantské stavy vnímaly tyto akce jako flagrantní porušení svých zaručených práv. Svolaly proto do Prahy sjezd, aby se poradily o dalším postupu.

💥 Průběh události

Dne 22. května 1618 se v pražském Karolinu sešli zástupci nekatolických stavů. Následujícího dne, 23. května, se ozbrojený dav v čele s vůdci opozice, jako byli Jindřich Matyáš Thurn, Václav Budovec z Budova a Albrecht Jan Smiřický, vydal na Pražský hrad.

Jejich cílem byla kancelář královských místodržících, kteří fakticky vládli v Čechách během nepřítomnosti krále Matyáše, sídlícího ve Vídni. Z deseti místodržících byli přítomni pouze čtyři: nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka, Děpolt z Lobkovic, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. První dva byli umírnění katolíci a po slovní rozepři jim bylo umožněno odejít.

Zbylí dva, Slavata a Martinic, byli známí jako nesmiřitelní katolíci a hlavní strůjci rekatolizační politiky. Stavové je obvinili z porušování majestátu a z toho, že byli "rušiteli obecného pokoje". Po krátkém, improvizovaném "soudu" byli oba shledáni vinnými. Vzbouření šlechtici se poté obrátili k oknům kanceláře a po krátké potyčce byli oba místodržící vyhozeni z oken do hradního příkopu. Spolu s nimi byl vyhozen i jejich písař Filip Fabricius, který se snažil svým pánům pomoci.

Okna se nacházela ve výšce přibližně 15–17 metrů nad dnem příkopu.

🧑‍⚖️ Defenestrované osoby

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572–1652): Původně člen Jednoty bratrské, později konvertoval ke katolicismu a stal se jedním z jeho nejhorlivějších zastánců. Byl nejvyšším zemským sudím.
Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649): Rovněž zapálený katolík a zastánce habsburské politiky. V době defenestrace zastával úřad nejvyššího purkrabího.
Filip Fabricius (cca 1570–1632): Sekretář (písař) místodržících. Později byl za svou věrnost povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Hohenfall (z Vysokého pádu).

🤔 Zázračné přežití

Všichni tři muži pád přežili jen s lehkými až středně těžkými zraněními. Tato skutečnost byla okamžitě interpretována oběma stranami sporu naprosto odlišně:

Katolická propaganda: Přežití místodržících označila za zázrak a důkaz Boží přízně. Tvrdila, že je zachránili andělé nebo Panna Maria, která zmírnila jejich pád.
Protestantská verze: Protestanti vysvětlovali jejich přežití mnohem prozaičtěji. Podle nich dopadli do svahu porostlého křovím a především na hromadu odpadků a hnoje, která se pod okny kanceláře hromadila a ztlumila jejich pád.

Ať už byla příčina jakákoli, přežití defenestrovaných jen dále vyhrotilo situaci. Slavata a Martinic se stali pro katolíky mučedníky a symbolem protestantské zvůle.

🌍 Důsledky a význam

Defenestrace byla symbolickým aktem, kterým české stavy vypověděly poslušnost panovníkovi. Měla okamžité a dalekosáhlé následky:

1. Vznik stavovské vlády: Stavové okamžitě ustavili vlastní vládu, tzv. direktorium třiceti direktorů (deset z panského stavu, deset z rytířského a deset z městského), které převzalo správu země. 2. Počátek českého stavovského povstání: Akt byl přímou rozbuškou povstání. Stavové začali budovat vlastní armádu a hledat podporu v zahraničí, zejména u protestantských mocností. 3. Sesazení Ferdinanda a volba "Zimního krále": V roce 1619, po smrti císaře Matyáše, české stavy odmítly přijmout Ferdinanda II. za svého krále, sesadily ho a na český trůn zvolily vůdce německé Protestantské unie, Fridricha Falckého, který je znám jako "Zimní král". 4. Rozpoutání Třicetileté války: Konflikt v Čechách se rychle přelil za hranice. Habsburkové (rakouští i španělští) a Katolická liga se postavili na stranu Ferdinanda, zatímco protestantské státy podporovaly (i když často jen vlažně) české stavy. Defenestrace se tak stala jiskrou, která zažehla celoevropský požár trvající třicet let.

Povstání skončilo pro české stavy katastrofální porážkou v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Následovaly tvrdé represe, poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, rozsáhlé konfiskace majetku a nucená rekatolizace, která na staletí změnila náboženskou a kulturní tvář českých zemí.

🧐 Pro laiky: Co je to defenestrace?

Slovo defenestrace pochází z latiny (de = z, fenestra = okno) a doslova znamená "vyhození z okna". Ačkoliv se takové události děly i jinde, v českých dějinách má tento termín zvláštní význam a je spojen hned s několika klíčovými momenty, kdy byl tento akt použit jako forma politického protestu a radikálního řešení krize.

**První pražská defenestrace (1419):** Vyhození katolických konšelů z oken Novoměstské radnice davem vedeným Janem Želivským, což odstartovalo husitské války.
**Druhá pražská defenestrace (1618):** Tato událost, která zahájila Třicetiletou válku.
Někdy se hovoří i o dalších defenestracích menšího významu, například v roce 1483. Z tohoto důvodu se událost z roku 1618 někdy čísluje jako třetí.

Šablona:Aktualizováno