Rudolf II.
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Rudolf II. Habsburský (* 18. července 1552, Vídeň – † 20. ledna 1612, Praha) byl císař Svaté říše římské, český, uherský a chorvatský král a rakouský arcivévoda z habsburské dynastie. Jeho vláda je spojena s přesunem císařského dvora do Prahy, která se pod jeho patronací stala jedním z nejvýznamnějších center evropské kultury, umění a vědy. Byl vášnivým sběratelem uměleckých děl a kuriozit a mecenášem mnoha umělců a vědců, včetně Tychona Braha a Johannese Keplera. Jeho politická nerozhodnost, zhoršující se duševní zdraví a náboženské spory v říši však vedly k postupnému úpadku jeho moci a nakonec k bratrskému sváru s Matyášem, který ho připravil o většinu titulů a moci. Pro České země je jeho nejvýznamnějším politickým činem vydání Rudolfova majestátu v roce 1609, který zaručoval náboženskou svobodu.
👑 Život a vláda
👶 Mládí a výchova ve Španělsku
Rudolf se narodil ve Vídni jako nejstarší syn budoucího císaře Maxmiliána II. a jeho sestřenice Marie Španělské. V jedenácti letech byl spolu se svým mladším bratrem Arnoštem poslán na výchovu ke dvoru svého strýce, španělského krále Filipa II., do Madridu. Zde strávil osm let (1563–1571) a získal zde formální vzdělání, ale také si osvojil strnulou španělskou dvorskou etiketu a hlubokou katolickou víru, která kontrastovala s nábožensky tolerantnějším prostředím na dvoře jeho otce Maxmiliána. Pobyt ve Španělsku ho hluboce ovlivnil, zformoval jeho vážnou, uzavřenou a poněkud melancholickou povahu.
🏛️ Nástup na trůn a přesun dvora do Prahy
Ještě za života svého otce byl Rudolf postupně korunován králem uherským (1572), českým (1575) a římským (1575), což mu mělo zajistit hladké nástupnictví. Po smrti Maxmiliána II. v roce 1576 se stal plnohodnotným vládcem habsburských držav a císařem Svaté říše římské.
Jedním z jeho nejvýznamnějších rozhodnutí bylo trvalé přesídlení císařského dvora z Vídně do Prahy v roce 1583. Praha se tak stala nejen politickým, ale především kulturním a vědeckým centrem celé střední Evropy. Důvody pro tento krok byly strategické (Praha byla blíže k neklidným hranicím říše) i osobní – Rudolf si Prahu a Pražský hrad oblíbil.
🎨 Praha – centrum umění a vědy
Rudolfova vláda je často označována jako "zlatý věk" či "rudolfinská doba" Prahy. Císař byl mimořádným milovníkem a znalcem umění a věd. Jeho sběratelská vášeň byla legendární. Na Pražském hradě shromáždil obrovskou kolekci obrazů, soch, uměleckořemeslných předmětů, přírodnin, vědeckých přístrojů a kuriozit z celého světa. Tato tzv. kunstkomora byla jednou z největších a nejvýznamnějších v tehdejší Evropě.
Na jeho dvoře působila řada vynikajících umělců, jako byli malíři Giuseppe Arcimboldo, Hans von Aachen, Bartholomeus Spranger nebo sochař Adriaen de Vries. Vědecký svět reprezentovali astronomové Tycho Brahe a Johannes Kepler, kteří v Praze formulovali své přelomové teorie o pohybu planet. Císař se také intenzivně zajímal o alchymii a astrologii, což do Prahy přilákalo mnoho alchymistů a mágů, jako byli John Dee a Edward Kelley.
⚔️ Politické a náboženské konflikty
Zatímco kulturní život v Praze vzkvétal, politická situace v říši i v habsburských zemích se zhoršovala. Rudolfova vláda byla poznamenána dlouhou a vyčerpávající válkou s Osmanskou říší v Uhrách (tzv. Dlouhá turecká válka, 1593–1606).
Císařova povaha se postupem času měnila. Stával se stále více nedůvěřivým, nerozhodným a uzavíral se před světem ve svých sbírkách na Pražském hradě. Trpěl zřejmě těžkými depresemi či jinou duševní poruchou, což mu znemožňovalo efektivně vládnout. Politická rozhodnutí odkládal a chaosu v říši využívali jeho ambiciózní příbuzní.
📉 Úpadek moci a bratrský svár
Nespokojenost s Rudolfovou nečinností vedla k tomu, že se ostatní členové habsburského rodu v roce 1606 tajně dohodli, že hlavou rodu se stane jeho mladší bratr Matyáš. Ten využil Rudolfovy slabosti a v roce 1608 ho donutil podepsat tzv. Libeňský mír. Rudolf se musel vzdát vlády v Uhrách, Rakousích a na Moravě ve prospěch Matyáše. Zůstaly mu pouze Čechy, Slezsko a obě Lužice.
📜 Rudolfův majestát
Aby si v oslabené pozici udržel alespoň podporu českých nekatolických stavů, byl Rudolf 9. července 1609 donucen vydat Rudolfův majestát. Tento dokument zaručoval v Českém království náboženskou svobodu pro všechny obyvatele (s výjimkou poddaných na církevních panstvích). Šlo o jeden z nejliberálnějších náboženských zákonů tehdejší Evropy. Porušení tohoto majestátu jeho nástupci se o devět let později stalo jednou z hlavních příčin třetí pražské defenestrace a českého stavovského povstání.
☠️ Poslední léta a smrt
Rudolf se se ztrátou moci nikdy nesmířil. V roce 1611 se pokusil o zvrat situace, když do Prahy povolal vojsko svého bratrance, pasovského biskupa Leopolda Pasovského. Vpád pasovských vojsk však vyvolal v Praze povstání a definitivně zdiskreditoval císaře v očích českých stavů. Ty povolaly na pomoc Matyáše, který pasovské vypudil. Rudolf byl následně donucen abdikovat i na český trůn a zůstal prakticky vězněm na Pražském hradě. Zde osamocen a zlomen zemřel 20. ledna 1612. Byl pohřben v královské hrobce v katedrále sv. Víta.
🧠 Osobnost a zájmy
Rudolf II. byl mimořádně složitou osobností. Na jedné straně byl vysoce inteligentní, vzdělaný a měl vytříbený umělecký vkus. Hovořil několika jazyky (německy, latinsky, španělsky, italsky, francouzsky a částečně i česky). Na druhé straně byl plachý, melancholický, náchylný k záchvatům hněvu a hlubokým depresím, které postupem času přerostly v duševní chorobu hraničící s paranoiou.
Nikdy se neoženil, ačkoliv probíhala řada dynastických jednání, například se španělskou infantkou Isabellou Klárou Evženií. Měl však několik milenek, z nichž nejznámější byla Kateřina Stradová, dcera antikváře jeho sbírek. S ní měl několik dětí, z nichž nejznámější je syn Julius d'Austria, který zdědil otcovu duševní poruchu v mnohem brutálnější formě.
Jeho největší vášní bylo sběratelství. Jeho kunstkomora obsahovala díla od Albrechta Dürera, Pietera Brueghela či Tiziana. Kromě umění sbíral i hodiny, vědecké přístroje, drahokamy, exotické rostliny a zvířata. Na Pražském hradě choval lvy, které považoval za symbol své moci.
🏛️ Dědictví a odkaz
Hodnocení vlády Rudolfa II. je nejednoznačné. Jako politik byl slabý a neúspěšný. Jeho nerozhodnost a nečinnost přispěly k prohloubení politické a náboženské krize, která krátce po jeho smrti vyústila v katastrofální třicetiletou válku.
Jako mecenáš a milovník umění a věd je však jednou z nejvýznamnějších postav evropských dějin. Přeměnil Prahu v kosmopolitní metropoli, kam se sjížděli nejlepší mozky a talenty své doby. Jeho umělecké sbírky, ačkoliv byly z velké části rozkradeny během švédského obléhání Prahy v roce 1648, dodnes tvoří základ mnoha světových muzeí. Jeho podpora astronomů Tychona Braha a Johannese Keplera přímo umožnila vědeckou revoluci v 17. století. Rudolfinská Praha se stala symbolem fascinujícího světa na pomezí renesance a baroka, kde se prolínalo umění, věda, magie a mystika.
🔬 Pro laiky
- Svatá říše římská: Nebyl to stát v dnešním slova smyslu, jako je třeba Německo. Šlo o volný svazek mnoha menších království, knížectví a měst, převážně na území dnešního Německa, Rakouska, Švýcarska a severní Itálie. Císař byl volenou hlavou tohoto útvaru, ale jeho moc byla často omezená.
- Kunstkomora (Kabinet kuriozit): Předchůdce moderního muzea. Nebyly v ní jen obrazy, ale směs všeho zajímavého a neobvyklého: umělecká díla, vědecké přístroje, vzácné minerály, vycpaná exotická zvířata, údajné rohy jednorožců (ve skutečnosti kly narvalů) atd. Měla reprezentovat celý známý svět v jedné místnosti.
- Alchymie: Dávná nauka, která byla předchůdcem chemie. Alchymisté se snažili najít "Kámen mudrců", látku, která by dokázala proměnit obyčejné kovy ve zlato a zajistit nesmrtelnost. I když se jim to nepodařilo, při svých pokusech objevili mnoho nových látek a postupů.
- Rudolfův majestát: Velmi důležitý zákon, který v Čechách povoloval svobodu náboženství. V tehdejší Evropě, zmítané náboženskými válkami, to bylo něco výjimečného. Lidé si mohli vybrat, zda budou katolíci nebo protestanti, a nikdo je za to neměl trestat.