Přeskočit na obsah

Divadelní hra

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox umělecký žánr Divadelní hra (nebo také drama) je literární dílo určené k jevištnímu provedení v divadle. Představuje základní stavební kámen divadelního umění a kombinuje v sobě prvky literatury (text) a performativního umění (jevištní akce). Text divadelní hry se nazývá scénář nebo dramatický text a skládá se primárně z dialogů a monologů jednotlivých postav, doplněných o scénické a režijní poznámky autora.

Divadelní hra je unikátní tím, že její plný potenciál se projeví až při jejím uvedení na jevišti, tzv. inscenaci. Ta pod vedením režiséra oživuje psaný text prostřednictvím herců, scénografie, kostýmů, hudby, světel a dalších divadelních prostředků. Cílem je zprostředkovat divákům příběh, emoce, myšlenky a umělecký zážitek.

📜 Historie

Historie divadelní hry je úzce spjata s historií divadla samotného a sahá tisíce let do minulosti.

🏛️ Antické divadlo

Kolébkou evropského dramatu je starověké Řecko, kde se divadelní hry vyvinuly z náboženských slavností na počest boha Dionýsa v 6. století př. n. l. Původně šlo o sborové zpěvy (dithyramby), ke kterým postupně přibyl první herec (Thespis) a později další. Vznikly dva základní žánry:

  • Tragédie: Zabývala se vážnými, osudovými tématy, konfliktem člověka s bohy či společností. Hlavními autory byli Aischylos, Sofoklés a Eurípidés. Jejich hry jako Král Oidipus nebo Antigona jsou dodnes součástí světového repertoáru.
  • Komedie: Zaměřovala se na humorné a satirické zobrazení společenských nešvarů a politiky. Nejvýznamnějším představitelem byl Aristofanés.

Římané řecké drama převzali a přizpůsobili. Významnými autory komedií byli Plautus a Terentius, tragédií pak Seneca.

⛪ Středověké divadlo

Po pádu Římské říše antické divadlo zaniklo. Divadelní formy se začaly znovu objevovat v rámci křesťanství. V kostelech se hrály liturgické hry, které dramatizovaly biblické příběhy. Z nich se postupně vyvinuly:

  • Mystérium: Rozsáhlé hry zobrazující biblické události, často hrané laiky na náměstích.
  • Mirákl: Hry o životech a zázracích svatých.
  • Moralita: Alegorické hry, kde postavy představovaly lidské ctnosti a neřesti (např. Pýcha, Lakomství).

🎭 Renesance a alžbětinské divadlo

Renesance přinesla návrat k antickým vzorům a obrovský rozkvět dramatu. V Itálii vznikla commedia dell'arte, improvizační divadlo s ustálenými typy postav. Vrcholem tohoto období je však alžbětinské divadlo v Anglii, jehož nejvýznamnějším představitelem je William Shakespeare. Jeho hry (Hamlet, Romeo a Julie, Macbeth) se vyznačují psychologickou hloubkou postav, jazykovým mistrovstvím a univerzálními tématy. Dalšími významnými autory byli Christopher Marlowe a Ben Jonson.

🇫🇷 Klasicismus a osvícenství

Klasicismus ve Francii 17. století kladl důraz na řád, rozum a pevná pravidla (např. pravidlo tří jednot – času, místa a děje). V tragédii vynikli Pierre Corneille a Jean Racine, v komedii pak Molière, jehož hry jako Lakomec nebo Tartuffe kritizovaly lidské slabosti a společenské poměry.

❤️ Romantismus a realismus

Romantismus na počátku 19. století odmítl klasicistní pravidla a zdůrazňoval emoce, individualitu a svobodu. Hrdinové byli často rozervaní a ve sporu se společností. Představiteli jsou Victor Hugo (Hernani) nebo Friedrich Schiller (Loupežníci).

Druhá polovina 19. století přinesla realismus a naturalismus, které se snažily o co nejvěrnější a nezkreslené zobrazení reality, včetně jejích odvrácených stránek. Klíčovými autory jsou Nor Henrik Ibsen (Nora), Rus Anton Pavlovič Čechov (Racek, Tři sestry) a Švéd August Strindberg (Slečna Julie).

💥 Moderní a postmoderní drama

20. století přineslo explozi nových směrů a experimentů. Symbolismus, expresionismus a další avantgardní hnutí hledala nové způsoby vyjádření. Významné směry zahrnují:

⚙️ Struktura a prvky

Divadelní hra se skládá ze dvou neoddělitelných složek: textové a scénické.

📖 Textová složka (drama)

Text hry je literárním základem. Jeho hlavními částmi jsou:

  • Dějství (akty): Velké ucelené části hry, oddělené přestávkou. Tradiční hry mívají tři nebo pět dějství.
  • Scéna a obrazy: Menší úseky v rámci dějství, obvykle vymezené změnou postav na jevišti nebo změnou prostředí.
  • Dialog: Rozhovor mezi dvěma nebo více postavami, který posouvá děj a charakterizuje postavy.
  • Monolog: Promluva jedné postavy, která je na jevišti sama nebo se obrací přímo k publiku. Slouží k vyjádření vnitřních pocitů a myšlenek.
  • Scénické poznámky: Autorovy pokyny pro režiséra a herce, psané obvykle kurzívou v závorkách. Popisují vzhled scény, akce, gesta a intonaci postav.

🎭 Scénická složka (inscenace)

Inscenace je konkrétní jevištní realizace textu. Podílí se na ní celý tvůrčí tým:

  • Režisér: Umělecký vedoucí inscenace, který interpretuje text a sjednocuje všechny složky do jednoho celku.
  • Dramaturg: Spolupracuje s režisérem na výběru a úpravě textu, připravuje koncepci inscenace.
  • Herec: Ztělesňuje postavy a prostřednictvím svého těla, hlasu a emocí jim dává život.
  • Scénograf: Navrhuje scénu (kulisy, nábytek) a kostýmy.
  • Další složky: Hudba, zvukový design, světelný design, choreografie a další.

🎭 Žánry divadelních her

Stejně jako v literatuře, i divadelní hry se dělí do mnoha žánrů. Základní dělení pochází již z antiky:

  • Tragédie: Vážná hra s nešťastným koncem, hrdina obvykle podléhá osudu nebo vlastním chybám. Cílem je vyvolat v divákovi soucit a strach a dosáhnout katarze (očištění).
  • Komedie: Hra s humornou zápletkou a šťastným koncem. Jejím cílem je pobavit a často i satiricky kritizovat společnost.
  • Tragikomedie: Kombinuje prvky tragédie a komedie.
  • Fraška: Hrubší druh komedie založený na situačním humoru, nadsázce a nepravděpodobných zápletkách.
  • Melodrama: Hra s dojemným příběhem, výraznými emocemi a často s hudebním doprovodem.
  • Absurdní drama: Viz výše, zobrazuje nesmyslnost a absurditu lidského života.
  • Muzikál a Opereta: Hudebně-dramatické žánry, kde se střídá mluvené slovo se zpěvem a tancem.

🇨🇿 Divadelní hra v českých zemích

České drama má bohatou historii. Počátky sahají do středověku (např. hra Mastičkář). V období národního obrození hrálo divadlo klíčovou roli v posilování národního jazyka a identity. Významnými autory byli Václav Kliment Klicpera a Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka, Strakonický dudák).

Na přelomu 19. a 20. století tvořili dramatici jako Alois Jirásek (Lucerna) a bratři Mrštíkové (Maryša). Meziválečné období bylo ve znamení avantgardy a Osvobozeného divadla s autorskou dvojicí Voskovec a Werich. Světového věhlasu dosáhl Karel Čapek se svými hrami R.U.R. (kde bylo poprvé použito slovo robot) a Bílá nemoc.

Po druhé světové válce se v českém dramatu projevil vliv absurdního divadla, jehož nejvýznamnějším představitelem se stal Václav Havel. Jeho hry (Audience, Largo desolato) kritizovaly totalitní režim. Mezi další významné autory patří Pavel Kohout nebo Josef Topol.

🤔 Pro laiky: Jak vzniká divadelní hra?

Představení, které vidíme v divadle, je výsledkem dlouhého a složitého procesu. Zjednodušeně ho lze popsat v několika krocích:

1. Nápad a text: Na začátku je dramatik (autor), který napíše text hry (scénář). Může to být zcela nový příběh, nebo adaptace knihy. 2. Výběr a příprava: Divadlo (jeho dramaturg a umělecký šéf) si hru vybere do svého repertoáru. Určí se režisér, který bude mít inscenaci na starost. Režisér s dramaturgem text často upravují a vytvářejí tzv. "režijní knihu" – podrobný plán, jak bude představení vypadat. 3. Tvůrčí tým: Režisér si sestaví tým spolupracovníků: scénografa (navrhne kulisy a kostýmy), hudebního skladatele, choreografa atd. Proběhne konkurz (casting) na herecké role. 4. Zkoušení: Začíná zkušební proces, který trvá obvykle několik měsíců. Nejprve se konají "čtené zkoušky", kde si herci s režisérem čtou a analyzují text. Poté se přechází na jeviště, kde se aranžují jednotlivé scény – herci se učí text, pohyb po jevišti a vzájemnou interakci. 5. Technická příprava: Souběžně v divadelních dílnách vzniká scéna a šijí se kostýmy. Technici připravují světla a zvuk. 6. Finální zkoušky: V posledních týdnech se vše spojuje dohromady. Zkouší se v hotových kulisách, kostýmech, se světly a hudbou. Konají se hlavní zkoušky a generální zkouška ("generálka"), která by měla vypadat přesně jako skutečné představení. 7. Premiéra: Slavnostní první uvedení pro veřejnost. Tím práce končí a začíná "život" inscenace, která se hraje v dalších reprízách.

💡 Význam a vliv

Divadelní hra je od svého vzniku zrcadlem společnosti. Odráží její hodnoty, problémy, konflikty a touhy. Plní několik základních funkcí:

  • Zábavní: Poskytuje divákům odpočinek, smích a rozptýlení.
  • Vzdělávací a formativní: Rozšiřuje obzory, seznamuje s historií, jinými kulturami a lidskými osudy.
  • Společensko-kritická: Upozorňuje na problémy ve společnosti, kritizuje mocenské struktury a podněcuje k zamyšlení.
  • Estetická: Přináší umělecký a emocionální zážitek, kultivuje vkus.

I v době filmu, televize a internetu si divadelní hra zachovává své jedinečné postavení díky své bezprostřednosti a neopakovatelnosti každého živého představení.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Divadelní_hra&oldid=17317“