Symbolismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox umělecký směr Symbolismus byl umělecký směr, který se rozvinul především v literatuře a výtvarném umění v poslední třetině 19. století. Vznikl ve Francii jako reakce na realismus, naturalismus a impresionismus. Místo objektivního zobrazení vnější reality se symbolisté soustředili na vyjádření subjektivních prožitků, snů, emocí a mystických idejí. Klíčovým nástrojem se jim stal symbol, který měl zprostředkovat tušené, skryté významy a spojení mezi viditelným a neviditelným světem.

Symbolismus odmítal materialistický a pozitivistický pohled na svět. Umělci se snažili proniknout pod povrch jevů a zachytit "duši" věcí. Jejich díla jsou často plná melancholie, tajemství, erotiky a dekadentních nálad typických pro atmosféru Fin de siècle. Tento směr zásadně ovlivnil nástup umělecké moderny 20. století, zejména expresionismus a surrealismus.

📜 Charakteristika a filozofie

Symbolismus nebyl jednotným, přísně definovaným stylem, ale spíše souborem myšlenek a postojů, které sdílela řada umělců napříč Evropou. Jeho základní principy lze shrnout do několika bodů:

Důraz na symbol a sugesci: Namísto přímého popisu se symbolisté snažili věci naznačovat. Symbol se stal prostředníkem mezi reálným světem a světem idejí, snů a pocitů. Cílem nebylo pojmenovat, ale evokovat. Jak řekl básník Stéphane Mallarmé: "Vyjmenovat předmět znamená potlačit tři čtvrtiny požitku z básně... sugerovat, to je sen."
Subjektivita a individualismus: Umělecké dílo bylo chápáno jako odraz vnitřního světa umělce. Pravda nebyla hledána v objektivní realitě, ale v hlubinách vlastní duše, ve snech a představách.
Mysticismus a spiritualita: Mnoho symbolistů se odklánělo od tradičního náboženství, ale zároveň hledalo duchovní rozměr existence. Zajímal je okultismus, teosofie, mytologie a snové vize.
Synestézie: Umělci se snažili o propojování různých smyslových vjemů – barvy mohly mít zvuk, tóny mohly mít vůni. Tento princip, popsaný Charlesem Baudelairem v básni Vztahy (Correspondances), byl pro symbolisty klíčový.
Dekadence a nálady Fin de siècle: Symbolismus je úzce spjat s pocitem únavy, přesycenosti a úpadku staré společnosti. Častými tématy jsou smrt, zmar, melancholie, umělá krása a postava osudové ženy (femme fatale).
Umění pro umění (L'art pour l'art): Symbolisté odmítali, aby umění sloužilo společenským, politickým nebo moralistickým cílům. Jeho jediným smyslem měla být krása a estetický prožitek.

🌍 Historický kontext a vznik

Symbolismus se zrodil v atmosféře krize konce 19. století. Důvěra v pokrok, vědu a rozum, typická pro éru pozitivismu, byla otřesena. Společnost procházela rychlými změnami v důsledku průmyslové revoluce, což vedlo k pocitům odcizení a nejistoty. Umělci na tuto situaci reagovali únikem do vnitřního světa.

Za přímého předchůdce a "otce" symbolismu je považován francouzský básník Charles Baudelaire, jehož sbírka Květy zla (1857) již obsahovala klíčové motivy: hledání krásy v ošklivosti, propojování smyslů a vnímání světa jako "lesa symbolů".

Oficiálně byl směr vymezen v roce 1886, kdy básník Jean Moréas publikoval v pařížském deníku Le Figaro Manifest symbolismu. V něm odmítl popisnost naturalismu a deklarativnost parnasismu a definoval nový směr, jehož cílem je "odít Ideu do smyslově vnímatelné formy".

🎨 Symbolismus v malířství

Symbolistické malířství se odvrátilo od plenérové malby impresionistů a jejich zájmu o zachycení okamžiku. Místo toho se umělci vrátili do ateliérů, kde mohli svobodně tvořit své vize, sny a alegorie. Náměty často čerpali z mytologie, biblických příběhů, literatury a vlastních fantazií.

🇫🇷 Francie

Gustave Moreau (1826–1898): Považován za jednoho z hlavních průkopníků. Jeho plátna jsou plná mytologických a biblických postav (Salome, Orfeus), zobrazených s až klenotnickou precizností a v tajuplné, snové atmosféře.
Odilon Redon (1840–1916): Proslul svými "černými" kresbami a litografiemi, na nichž ztvárňoval bizarní stvoření, oči bez těla a snové krajiny. Později přešel k barevným pastelům a olejům, v nichž si zachoval svou snovou poetiku.
Pierre Puvis de Chavannes (1824–1898): Jeho styl je charakteristický zjednodušenými formami, tlumenou barevností a monumentálními, alegorickými kompozicemi, které působí klidně a nadčasově. Ovlivnil mnoho umělců včetně Paula Gauguina a mladého Pabla Picassa.

🇧🇪 Belgie

Belgie byla druhým významným centrem symbolismu.

Fernand Khnopff (1858–1921): Jeho díla jsou plná ticha, tajemství a melancholie. Často maloval záhadné ženské postavy v opuštěných interiérech, které symbolizují izolaci a vnitřní svět.
James Ensor (1860–1949): Proslul svými obrazy plnými masek, koster a groteskních postav, které představují kritiku společnosti a lidské přetvářky. Jeho styl je na pomezí symbolismu a expresionismu.
Félicien Rops (1833–1898): Jeho tvorba je provokativní, často s erotickými a satanistickými motivy, kritizující pokrytectví buržoazní společnosti.

🌍 Ostatní země

Symbolismus se rychle rozšířil po celé Evropě.

Arnold Böcklin (1827–1901): Jeho nejslavnějším dílem je Ostrov mrtvých, obraz, který se stal ikonou symbolismu a ztělesněním melancholie a myšlenek na smrt.
Franz von Stuck (1863–1928): Mnichovský malíř, jehož tématy byly antická mytologie a smyslné, démonické ženy (Hřích).
Edvard Munch (1863–1944): Ačkoliv je často řazen k expresionismu, jeho raná tvorba, zejména díla jako Výkřik, Madonna nebo Úzkost, vychází ze symbolistních principů zobrazení vnitřních stavů úzkosti, lásky a smrti.
Gustav Klimt (1862–1918): Vůdčí osobnost vídeňské secese, která je symbolismu velmi blízká. Jeho obrazy kombinují ornamentální plochy se symbolickým zobrazením lidských vášní (Polibek, Judita).
V českém prostředí byl hlavním představitelem malířského symbolismu Jan Preisler (Černé jezero), dále pak Max Švabinský nebo sochař František Bílek.

✒️ Symbolismus v literatuře

V literatuře se symbolismus projevil nejvýrazněji v poezii. Básníci se snažili osvobodit verš, používali volný verš, kladli důraz na hudebnost a eufonii jazyka a snažili se pomocí metafor a symbolů vyjádřit neuchopitelné duševní stavy.

🇫🇷 Prokletí básníci a francouzská scéna

Základy položili tzv. prokletí básníci (poètes maudits), kteří žili na okraji společnosti a jejichž dílo bylo provokativní a nonkonformní.

Stéphane Mallarmé (1842–1898): Intelektuální vůdce hnutí. Jeho poezie je často hermetická (nesrozumitelná), plná složitých symbolů a snaží se dosáhnout absolutní čistoty a hudebnosti. Klíčovým dílem je báseň Faunovo odpoledne.
Paul Verlaine (1844–1896): Mistr hudebnosti verše. Jeho poezie je melancholická, impresionistická a plná citových nálad. Proslul sbírkami Saturnské básně a manifestační básní Básnické umění.
Arthur Rimbaud (1854–1891): Geniální básník, který tvořil jen v mládí. Jeho poezie je vizionářská, plná halucinačních obrazů a snahy proniknout do neznáma ("zmatením všech smyslů"). Jeho báseň Opilý koráb je jedním z vrcholů symbolismu.

🇨🇿 Česká moderna

V české literatuře se symbolismus stal hlavním proudem generace České moderny na přelomu 19. a 20. století.

Otokar Březina (1868–1929): Nejvýznamnější český symbolistický básník. Jeho dílo je mystické, kosmické a filozofické. Ve sbírkách jako Tajemné dálky nebo Ruce se snaží postihnout jednotu vesmíru a smysl lidské existence.
Antonín Sova (1864–1928): Jeho raná tvorba je na pomezí impresionismu a symbolismu, vyjadřuje melancholické nálady a vztah k přírodě (Květy intimních nálad).
Karel Hlaváček (1874–1898): Představitel české dekadence. Jeho verše jsou mimořádně hudební, plné smutku, touhy a motivů smrti (Pozdě k ránu).

🎭 Symbolismus v divadle a hudbě

Divadlo: Symbolistické drama se odvrátilo od realistického dialogu a psychologie postav. Důraz kladlo na atmosféru, náladu a náznak. Postavy se často stávaly pouhými nositeli idejí. Hlavním představitelem byl belgický dramatik Maurice Maeterlinck (Pelléas a Mélisanda, Modrý pták).
Hudba: V hudbě je symbolismus úzce spjat s impresionismem. Skladatelé jako Claude Debussy se inspirovali symbolistickou poezií. Jeho orchestrální skladba Předehra k Faunovu odpoledni je přímou reakcí na Mallarméovu báseň. Také Alexandr Nikolajevič Skrjabin ve své tvorbě propojoval barvy, zvuky a mystické myšlenky.

🏛️ Odkaz a vliv

Symbolismus byl jedním z posledních velkých mezinárodních uměleckých směrů 19. století a zároveň jedním z prvních projevů moderního umění. Jeho důraz na subjektivitu, nitro a svobodu uměleckého vyjádření otevřel dveře pro avantgardní hnutí 20. století.

Přímo ovlivnil expresionismus (zkoumání vnitřních stavů úzkosti).
Předznamenal surrealismus svým zájmem o sen, podvědomí a iracionálno.
Jeho důraz na autonomii uměleckého díla a jeho formální stránku vedl až k abstraktnímu umění.
V literatuře jeho experimenty s volným veršem a jazykem ovlivnily veškerou moderní poezii.

🤔 Pro laiky: Co je to symbolismus?

Představte si, že chcete vyjádřit pocit smutku.

Realista by namaloval plačící osobu, co nejpřesněji a nejvěrněji.
Impresionista by zachytil prchavý dojem deštivého dne, kde se barvy rozpíjejí jako slzy.
Symbolista by namaloval opuštěnou, zchátralou zahradu v podzimní mlze, umírající labuť na temném jezeře nebo osamělou postavu hledící do prázdna.

Symbolista nepopisuje smutek přímo. Místo toho použije obraz (symbol) – zahradu, labuť – který v divákovi ten pocit smutku, osamění a zmaru vyvolá (sugeruje). Nejde mu o to, jak věci vypadají, ale o to, co znamenají a jaké pocity v nás probouzejí. Symbolismus je tedy umění náznaku, tajemství a pohledu do duše.

Šablona:Aktualizováno