Benedikt XVI.

Rozbalit box

Obsah boxu

Benedikt XVI. (latinsky Benedictus PP. XVI), vlastním jménem Joseph Aloisius Ratzinger (* 16. dubna 1927, Marktl am Inn, Německo – 31. prosince 2022, Vatikán), byl 265. papež římskokatolické církve, biskup římský a suverén státu Vatikán. Zvolen byl 19. dubna 2005 a na úřad rezignoval 28. února 2013, čímž se stal prvním papežem po téměř 600 letech, který se dobrovolně vzdal svého úřadu.

Před svým zvolením působil jako významný teolog a profesor na několika německých univerzitách. V roce 1977 byl jmenován arcibiskupem mnichovsko-freisinským a krátce nato kardinálem. Od roku 1981 až do svého zvolení papežem vedl jako prefekt Kongregace pro nauku víry, klíčový úřad Římské kurie zodpovědný za ochranu a šíření katolické víry. Jeho pontifikát se zaměřoval na témata vztahu víry a rozumu, kritiku relativismu a novou evangelizaci sekularizovaného Západu.

📜 Životopis

👶 Dětství a mládí (1927–1951)

Joseph Ratzinger se narodil na Bílou sobotu v bavorském městečku Marktl am Inn. Jeho otec, rovněž Joseph, byl policista, matka Maria, rozená Peintnerová, pracovala před svatbou jako kuchařka. Měl dva sourozence, staršího bratra Georga, který se stal také knězem a hudebníkem, a sestru Marii. Rodina byla hluboce věřící a antinacisticky smýšlející.

V roce 1939, ve věku 14 let, byl v souladu s tehdejšími zákony přinucen vstoupit do Hitlerjugend. Během druhé světové války byl v roce 1943 povolán do pomocné služby u protiletecké obrany a později do Wehrmacht. Ke konci války dezertoval a krátce byl držen v americkém zajateckém táboře.

Po válce, v letech 1946 až 1951, studoval spolu se svým bratrem Georgem filozofii a teologii na Filozoficko-teologické vysoké škole ve Freisingu a na univerzitě v Mnichově.

✝️ Kněžská a akademická dráha (1951–1977)

Dne 29. června 1951 přijal spolu se svým bratrem v dómu ve Freisingu z rukou kardinála Michaela von Faulhabera kněžské svěcení. V roce 1953 získal doktorát teologie za práci na téma „Lid a dům Boží v učení svatého Augustina o církvi“. V roce 1957 se habilitoval prací o teologii dějin svatého Bonaventury.

Následně se stal uznávaným profesorem dogmatiky a fundamentální teologie. Působil na univerzitách v Bonnu (1959–1963), Münsteru (1963–1966), Tübingenu (1966–1969) a Řezně (1969–1977). Během Druhého vatikánského koncilu (1962–1965) působil jako vlivný teologický poradce (peritus) kolínského arcibiskupa, kardinála Josefa Fringse, a byl považován za součást reformního křídla. Zkušenosti se studentskými nepokoji v roce 1968 v Tübingenu, které vnímal jako projev marxistické ideologie, však posílily jeho konzervativnější postoje.

⛪ Biskupská služba a působení v Římě (1977–2005)

Dne 24. března 1977 jej papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupem mnichovsko-freisinským. Biskupské svěcení přijal 28. května téhož roku. Za své biskupské heslo si zvolil Cooperatores veritatis (Spolupracovníci pravdy). Již 27. června 1977 jej Pavel VI. jmenoval kardinálem.

V roce 1981 jej papež Jan Pavel II. povolal do Říma a jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry, nejvýznamnějšího dikasteria Římské kurie. V této funkci, kterou zastával téměř 24 let, se stal hlavním strážcem katolické ortodoxie. Získal si pověst nekompromisního obhájce tradičního učení, což mu vyneslo přezdívky jako „Boží rotvajler“ nebo „pancéřový kardinál“. Pod jeho vedením kongregace vydala řadu dokumentů, které se vyjadřovaly k otázkám jako teologie osvobození, homosexualita, eutanazie nebo role jiných náboženství (např. deklarace Dominus Iesus). V roce 2002 se stal děkanem kardinálského kolegia.

🇻🇦 Pontifikát (2005–2013)

🗳️ Volba a program

Po smrti Jana Pavla II. byl Joseph Ratzinger 19. dubna 2005 ve čtvrtém kole konkláve zvolen papežem. Zvolil si jméno Benedikt XVI. na počest svatého Benedikta z Nursie, patrona Evropy, a papeže Benedikta XV., který usiloval o mír během první světové války.

Hlavními tématy jeho pontifikátu byly:

**Vztah víry a rozumu:** Benedikt XVI. zdůrazňoval, že víra a rozum si neodporují, ale vzájemně se doplňují a očišťují.
**Kritika „diktatury relativismu“:** Varoval před tendencí moderní společnosti popírat existenci objektivní pravdy a morálních norem.
**Liturgická obnova:** Usiloval o důstojnější slavení liturgie a umožnil širší používání tradičního latinského ritu (tzv. Tridentská mše).
**Nová evangelizace:** Vyzýval k obnově křesťanské víry v tradičně křesťanských, ale dnes silně sekularizovaných zemích.

📖 Encykliky a spisy

Benedikt XVI. je autorem tří encyklik: 1. Deus caritas est (2005) – „Bůh je láska“: Pojednává o křesťanské lásce ve všech jejích rozměrech. 2. Spe salvi (2007) – „V naději jsme spaseni“: Zaměřuje se na křesťanskou naději. 3. Caritas in veritate (2009) – „Láska v pravdě“: Věnuje se sociálnímu učení církve v kontextu globálních problémů.

Kromě toho je autorem mnoha dalších knih a spisů, z nichž nejznámější je jeho třídílné dílo Ježíš Nazaretský, ve kterém spojil teologickou reflexi s historicko-kritickou metodou.

🌍 Zahraniční cesty a dialog

Během svého pontifikátu vykonal 24 zahraničních apoštolských cest. Navštívil mimo jiné své rodné Německo (včetně Světových dnů mládeže v Kolíně nad Rýnem v roce 2005), , , (kde se snažil o dialog s islámem), , , , a . V roce 2009 navštívil také , kde se setkal s politickými i církevními představiteli a sloužil mše v Brně a Staré Boleslavi.

Významnou, i když kontroverzní, byla jeho přednáška na univerzitě v Řezně v roce 2006, kde citoval byzantského císaře kritického k islámu, což vyvolalo protesty v muslimském světě. Papež později vyjádřil lítost nad tím, že jeho slova byla špatně pochopena.

⚖️ Kontroverze a výzvy

Jeho pontifikát byl silně poznamenán skandály sexuálního zneužívání ze strany duchovních. Benedikt XVI. se stal prvním papežem, který se systematicky snažil tento problém řešit. Zavedl přísnější normy pro řešení těchto případů, odvolal řadu biskupů a opakovaně se setkal s oběťmi zneužívání, kterým vyjádřil hlubokou lítost a omluvu.

Další výzvou byl tzv. skandál Vatileaks v roce 2012, kdy jeho komorník Paolo Gabriele vynesl a předal médiím důvěrné papežské dokumenty, které odhalovaly vnitřní spory a korupci ve Vatikánu.

🚪 Historická rezignace

Dne 11. února 2013 Benedikt XVI. během konzistoře oznámil své rozhodnutí rezignovat na papežský úřad s platností od 28. února téhož roku. Jako důvod uvedl pokročilý věk a úbytek fyzických i duševních sil, které mu již nedovolovaly plně vykonávat svěřenou službu. Jeho rozhodnutí, které bylo prvním dobrovolným odstoupením papeže od roku 1415 (kdy rezignoval Řehoř XII.), šokovalo celý svět.

退休 Život po pontifikátu (2013–2022)

Po své rezignaci přijal titul „emeritní papež“ a usídlil se v malém klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánských zahradách. Žil v ústraní, věnoval se modlitbě, studiu a korespondenci. Zřídka se objevoval na veřejnosti, ale udržoval bratrský vztah se svým nástupcem, papežem Františkem.

Zemřel 31. prosince 2022 ve věku 95 let. Jeho pohřeb se konal 5. ledna 2023 na Svatopetrském náměstí a obřady vedl papež František, což byla v moderních dějinách církve bezprecedentní událost, kdy úřadující papež pohřbíval svého předchůdce.

🧠 Teologické myšlení a odkaz

Benedikt XVI. je považován za jednoho z nejvýznamnějších katolických teologů 20. a počátku 21. století. Jeho myšlení je hluboce zakořeněno v biblické a patristické tradici, zejména v díle svatého Augustina a svatého Bonaventury.

Klíčové prvky jeho teologie:

**Harmonie víry a rozumu:** Odmítal jak fideismus (slepou víru), tak racionalismus (který vylučuje víru).
**Christocentrismus:** Ježíš Kristus je středem dějin, kosmu i lidského života.
**Hermeneutika kontinuity:** Zdůrazňoval, že Druhý vatikánský koncil je třeba interpretovat v souladu s tradicí církve, nikoliv jako radikální zlom.
**Význam liturgie:** Vnímal liturgii jako srdce života církve, kde se člověk setkává s Bohem.

Jeho odkaz spočívá v intelektuální hloubce, s níž se snažil odpovídat na výzvy moderní doby, v jeho obraně křesťanských kořenů Evropy a v jeho pokorném, ale odvážném rozhodnutí rezignovat, když si uvědomil, že již nemá dostatek sil k vedení církve.

🧐 Pro laiky

Pontifikát: Období, po které papež vykonává svůj úřad jako hlava římskokatolické církve.
Encyklika: Důležitý okružní dopis papeže určený biskupům a věřícím na celém světě. Obvykle se zabývá zásadními otázkami víry, morálky nebo sociálního učení.
Kongregace pro nauku víry: Jeden z nejstarších a nejdůležitějších úřadů ve Vatikánu. Jejím úkolem je dohlížet na správnost a čistotu katolického učení. Benedikt XVI. ji vedl téměř 24 let.
Relativismus: Myšlenkový směr, který tvrdí, že neexistuje žádná absolutní pravda a že vše je relativní (závislé na úhlu pohledu, kultuře, době apod.). Benedikt XVI. v něm viděl jedno z největších nebezpečí pro moderní společnost.
Konkláve: Shromáždění kardinálů, kteří se sejdou v Sixtinské kapli, aby po smrti nebo rezignaci papeže zvolili jeho nástupce. Volba je tajná.
Emeritní papež: Titul, který Benedikt XVI. přijal po své rezignaci. Znamená to, že již nevykonává aktivní úřad, ale zůstává papežem „na odpočinku“.

📸 Zajímavosti

Byl vášnivým milovníkem klasické hudby, zejména Mozarta, a sám byl zdatným klavíristou.
Byl prvním německým papežem po téměř 1000 letech (od Viktora II. v 11. století).
Byl známý svou láskou ke kočkám.
Hovořil plynně několika jazyky, včetně němčiny, italštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny a latiny.
V době svého zvolení byl nejstarším zvoleným papežem od roku 1730, kdy byl zvolen Klement XII..

Šablona:Aktualizováno