Eutanazie

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Téma Eutanazie (z řeckého ευθανασία, euthanasia – složenina ze slov eu, „dobrá“, a thanatos, „smrt“) je záměrné ukončení života člověka na jeho vlastní žádost za účelem zmírnění jeho utrpení, obvykle v konečném stádiu nevyléčitelné nemoci. Jedná se o jedno z nejvíce kontroverzních témat moderní bioetiky, které vyvolává hluboké filozofické, právní, náboženské a lékařské debaty po celém světě.

Od eutanazie je nutné odlišovat asistovanou sebevraždu, při níž lékař pouze připraví smrtící prostředek, který si však pacient aplikuje sám. Dalším odlišným konceptem je paliativní péče, která se zaměřuje na tišení bolesti a zlepšení kvality života umírajících pacientů, nikoli na uspíšení jejich smrti.

📜 Historie a etymologie

Pojem "eutanazie" poprvé použil britský filozof Francis Bacon v 17. století, který jím označoval snadnou, bezbolestnou a šťastnou smrt. V tomto kontextu hovořil o úkolu lékaře nejen léčit, ale také ulevovat od utrpení na konci života. Samotná myšlenka však sahá až do antiky. Ve starověkém Řecku a Římě nebyl postoj k sebevraždě a ukončení života z důvodu utrpení jednotný. Některé filozofické školy, jako například stoicismus, považovaly za racionální a přijatelné ukončit život, který se stal nesnesitelným. Naopak Pythagoras a Platón byli proti. Původní Hippokratova přísaha obsahuje pasáž: "Nepodám nikomu smrtící lék, i kdyby mě o to žádal."

S nástupem křesťanství se pohled na eutanazii a sebevraždu radikálně změnil. Křesťanská doktrína zdůrazňuje posvátnost života jako daru od Boha, který člověk nemá právo si sám brát. Tento postoj dominoval v západním světě po mnoho staletí.

Moderní debata o eutanazii se znovu rozvinula na přelomu 19. a 20. století. Termín byl tragicky zneužit v nacistickém Německu v rámci programu Akce T4, kde pod záminkou "eutanazie" docházelo k masovému vraždění postižených a duševně nemocných osob. Tato historická zkušenost dodnes představuje silný argument proti jakékoli legalizaci. Skutečná debata o eutanazii jako svobodném rozhodnutí pacienta se naplno rozběhla až ve druhé polovině 20. století, zejména v souvislosti s pokroky v medicíně, které umožňují uměle prodlužovat život i v beznadějných stavech.

⚖️ Dělení a formy

Eutanazie se dělí podle několika kritérií, která jsou klíčová pro pochopení právních a etických diskuzí.

Podle aktivity

Aktivní eutanazie: Lékař nebo jiná osoba provede aktivní krok, který přímo způsobí smrt pacienta. Nejčastěji se jedná o podání smrtící látky, například vysoké dávky barbiturátů nebo anestetik v kombinaci s látkou ochromující svalstvo.
Pasivní eutanazie: Smrt je způsobena neposkytnutím nebo přerušením léčby, která udržuje pacienta při životě. Může jít například o odpojení od plicního ventilátoru, ukončení dialýzy nebo nepodávání výživy a tekutin. V mnoha právních systémech je tato forma považována za eticky i právně přijatelnější, neboť respektuje právo pacienta odmítnout léčbu.

Podle souhlasu pacienta

Dobrovolná eutanazie (Voluntary): Provádí se na výslovnou, svobodnou a opakovanou žádost kompetentního pacienta, který si je plně vědom svého stavu a důsledků svého rozhodnutí.
Nedobrovolná eutanazie (Non-voluntary): Provádí se u pacienta, který není schopen dát souhlas (např. je v kómatu, v pokročilém stádiu demence nebo se jedná o novorozence s těžkým postižením). Rozhodnutí činí rodina nebo lékaři na základě předpokládaného nejlepšího zájmu pacienta. Tato forma je eticky velmi sporná.
Násilná eutanazie (Involuntary): Je provedena proti vůli pacienta. Tato forma je všeobecně považována za vraždu a není předmětem seriózní debaty o legalizaci.

Související pojmy

Asistovaná sebevražda: Lékař pacientovi na jeho žádost poskytne prostředky k ukončení života (např. předepíše smrtící lék), ale finální akt vykoná sám pacient. Toto je legální například ve Švýcarsku.
Dystanázie: Opak eutanazie. Jedná se o marné a neúčelné prodlužování života pacienta v terminálním stádiu za cenu jeho utrpení, často pomocí agresivní a invazivní léčby.
Paliativní sedace: Podání léků za účelem snížení úrovně vědomí pacienta v terminálním stádiu, aby se zmírnily nezvladatelné příznaky (např. silná bolest, dušnost). Záměrem není uspíšit smrt, i když to může být vedlejším účinkem (tzv. princip dvojího účinku).

🌍 Právní úprava ve světě

Postoj k eutanazii se ve světě výrazně liší. Zatímco většina zemí ji zakazuje, několik států ji za přísně stanovených podmínek legalizovalo.

Nizozemsko: V roce 2002 se stalo první zemí na světě, která legalizovala aktivní eutanazii a asistovanou sebevraždu. Zákon stanovuje přísné podmínky: žádost musí být dobrovolná a uvážená, pacient musí nesnesitelně trpět bez vyhlídky na zlepšení a musí být konzultován alespoň jeden další nezávislý lékař.
Belgie: Legalizovala eutanazii krátce po Nizozemsku v roce 2002. Belgický zákon je v některých ohledech liberálnější, například umožňuje eutanazii i u nezletilých, kteří jsou schopni uváženého rozhodnutí.
Lucembursko: Eutanazie a asistovaná sebevražda jsou legální od roku 2009.
Kanada: V roce 2016 zavedla tzv. "Lékařskou pomoc při umírání" (Medical Assistance in Dying - MAID). Původně byla dostupná jen pro osoby, jejichž smrt byla "přiměřeně předvídatelná", ale později byla legislativa rozšířena i na osoby s chronickým, nevyléčitelným onemocněním, které jim způsobuje nesnesitelné utrpení.
Švýcarsko: Aktivní eutanazie je nelegální. Legální je však asistovaná sebevražda, pokud osoba, která pomáhá, nemá sobecké motivy. To umožnilo vznik organizací jako Dignitas, které poskytují asistovanou sebevraždu i cizincům.
USA: Na federální úrovni je eutanazie nelegální. Několik států (např. Oregon, Washington, Kalifornie) však přijalo zákony o "smrti s důstojností" (Death with Dignity Act), které umožňují lékařsky asistovanou sebevraždu pro terminálně nemocné pacienty.
Česká republika: Podle platného trestního zákoníku je aktivní eutanazie posuzována jako vražda. Asistovaná sebevražda je trestným činem účasti na sebevraždě. Téma je předmětem opakovaných politických a společenských debat, ale k legalizaci dosud nedošlo.

🙏 Etické a náboženské pohledy

Debata o eutanazii je střetem dvou základních etických principů: práva na sebeurčení (autonomie) a principu posvátnosti života.

Argumenty pro (princip autonomie)

Právo na sebeurčení: Každý jedinec má právo rozhodovat o svém vlastním těle a životě, včetně rozhodnutí o jeho konci, pokud je jeho utrpení nesnesitelné.
Důstojnost: Eutanazie může zabránit nedůstojnému umírání spojenému se ztrátou kontroly nad tělesnými funkcemi, bolestí a závislostí na ostatních.
Soucit: Je kruté nutit člověka trpět v terminálním stádiu nemoci, když neexistuje naděje na uzdravení. Ukončení života může být v takovém případě aktem milosrdenství.
Racionalita: Pokud je rozhodnutí učiněno příčetnou a plně informovanou osobou, mělo by být respektováno jako projev její svobodné vůle.

Argumenty proti (princip posvátnosti života)

Posvátnost života: Lidský život je vnímán jako absolutní hodnota, kterou je třeba chránit od početí do přirozené smrti. Tento argument je klíčový pro mnohá náboženství, zejména pro katolickou církev.
Argument "šikmé plochy" (Slippery Slope): Legalizace eutanazie pro úzkou skupinu terminálně nemocných by mohla vést k postupnému rozšiřování kritérií na další skupiny (chronicky nemocní, postižení, duševně nemocní, staří lidé), což by mohlo vést ke zneužívání.
Role lékaře: Úkolem lékaře je život chránit a léčit, nikoli ho ukončovat. Legalizace eutanazie by narušila základní etos lékařského povolání a důvěru mezi lékařem a pacientem.
Možnost zneužití: Existuje riziko, že pacienti by mohli být k žádosti o eutanazii tlačeni rodinou (např. z finančních důvodů) nebo by mohli mít pocit, že jsou pro společnost přítěží.
Rozvoj paliativní péče: Zastánci tohoto argumentu tvrdí, že s kvalitní a dostupnou paliativní péčí lze většinu utrpení zmírnit natolik, že žádosti o eutanazii výrazně ubývají. Legalizace by mohla snížit motivaci k rozvoji této péče.

💡 Pro laiky: Vysvětlení klíčových pojmů

Eutanazie vs. Asistovaná sebevražda: Představte si to jako otázku "kdo drží stříkačku". U eutanazie podává smrtící látku lékař. U asistované sebevraždy léka lék pouze připraví a předá, ale pacient si ho musí vzít sám (např. vypít nápoj, stisknout tlačítko infuze). Lékař tedy "asistuje", ale finální čin je na pacientovi.
Aktivní vs. Pasivní eutanazie: Aktivní je jako "přidat plyn do ohně, aby rychleji dohořel" – léka udělá něco navíc, aby způsobil smrt (podá injekci). Pasivní je jako "přestat přikládat dřevo do ohně" – léka přestane dělat něco, co udržuje život (odpojí od přístrojů, přestane podávat léky). Výsledkem je v obou případech smrt, ale cesta k ní je jiná.
Paliativní péče: Není to o uspíšení smrti, ale o tom, aby zbytek života byl co nejpříjemnější. Místo snahy o vyléčení nevyléčitelného se lékaři soustředí na tišení bolesti, zmírnění dušnosti, psychickou podporu a řešení sociálních a duchovních potřeb pacienta i jeho rodiny. Cílem je kvalita, nikoli délka života.
Argument šikmé plochy (Slippery Slope): Je to obava, že když povolíme jednu malou věc, spustí to lavinu a skončíme u něčeho mnohem horšího. V kontextu eutanazie to znamená: "Dnes to povolíme pro lidi s rakovinou v posledním stádiu, zítra pro lidi s chronickou bolestí, pozítří pro lidi s depresí a nakonec pro staré lidi, kteří se cítí osamělí." Je to jeden z hlavních argumentů proti legalizaci.

Šablona:Aktualizováno