Přeskočit na obsah

Pavel VI.

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - papež

Svatý Pavel VI. (latinsky Paulus VI.), rodným jménem Giovanni Battista Enrico Antonio Maria Montini (* 26. září 1897, Concesio – 6. srpna 1978, Castel Gandolfo), byl 262. papež římskokatolické církve. Jeho pontifikát trval od 21. června 1963 až do jeho smrti. Je známý především dokončením a implementací reforem Druhého vatikánského koncilu, který svolal jeho předchůdce Jan XXIII.. Jeho působení bylo charakterizováno snahou o dialog s moderním světem, podporou ekumenismu a sociální spravedlnosti, ale také kontroverzním potvrzením tradičního učení církve o antikoncepci v encyklice Humanae vitae. Byl prvním papežem v moderní době, který cestoval letadlem a navštívil pět kontinentů, čímž si vysloužil přezdívku „papež poutník“.

📜 Život před pontifikátem

Giovanni Battista Montini se narodil v obci Concesio v provincii Brescia v severní Itálii. Jeho otec, Giorgio Montini, byl právník, novinář a člen italského parlamentu. Matka, Giudetta Alghisi, pocházela ze šlechtické rodiny. Měl dva bratry. Kvůli křehkému zdraví získal rané vzdělání doma a později navštěvoval jezuitskou kolej v Brescii.

⛪ Kněžství a diplomatická služba

V roce 1916 vstoupil do semináře a 29. května 1920 byl vysvěcen na kněze. Následně pokračoval ve studiích v Římě na Papežské Gregoriánské univerzitě a Univerzitě La Sapienza. V roce 1922 vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce a krátce působil jako atašé na nunciatuře ve Varšavě.

Po návratu do Říma působil více než třicet let ve Státním sekretariátu Vatikánu. Během druhé světové války vedl vatikánský úřad pro pomoc válečným zajatcům a uprchlíkům, kde se snažil získávat informace o tisících pohřešovaných osob. Úzce spolupracoval s papežem Piem XII., pro kterého se stal jedním z nejbližších spolupracovníků. V roce 1952 byl jmenován pro-státním sekretářem pro běžné záležitosti, což byla jedna z nejvyšších pozic ve vatikánské kurii.

🏛️ Arcibiskup milánský

V roce 1954 ho Pius XII. jmenoval arcibiskupem milánským, což byla jedna z největších a nejvýznamnějších diecézí v Itálii. Toto jmenování bylo některými vnímáno jako odsunutí z centra moci v Římě, protože Montini nebyl současně jmenován kardinálem, což bylo pro milánského arcibiskupa neobvyklé. Jako arcibiskup se zaměřil na pastoraci v rychle se industrializujícím městě, navštěvoval továrny a dělnické čtvrti a snažil se o dialog mezi církví a světem práce.

Kardinálem ho jmenoval až nástupce Pia XII., papež Jan XXIII., na své první konzistoři v roce 1958. Montini se stal aktivním účastníkem příprav a prvního zasedání Druhého vatikánského koncilu a byl považován za jednoho z hlavních kandidátů na papežský stolec po smrti Jana XXIII. v červnu 1963.

🇻🇦 Pontifikát (1963–1978)

Po třídenním konkláve byl Giovanni Battista Montini 21. června 1963 zvolen papežem a přijal jméno Pavel VI. na počest apoštola Pavla, misionáře národů. Jeho korunovace 30. června byla poslední v historii, při které byla použita papežská tiára. Pavel VI. později svou tiáru prodal a výtěžek věnoval na charitu.

🕊️ Dokončení Druhého vatikánského koncilu

Hlavním úkolem nového papeže bylo pokračovat v díle svého předchůdce a dovést Druhý vatikánský koncil k úspěšnému závěru. Pavel VI. vedl zbývající tři zasedání koncilu (1963–1965) a jeho role byla klíčová při hledání konsenzu mezi reformními a konzervativními proudy mezi biskupy. Schválil a promulgoval nejdůležitější koncilní dokumenty, jako jsou konstituce Lumen gentium (o církvi), Dei verbum (o Božím zjevení) a Gaudium et spes (o církvi v moderním světě). Po skončení koncilu se věnoval implementaci jeho reforem, zejména liturgické reformy, která vedla k zavedení nového římského misálu (tzv. Mše Pavla VI.) v roce 1969.

✈️ Papež poutník a ekumenismus

Pavel VI. radikálně změnil styl papežství tím, že začal cestovat mimo Itálii. V roce 1964 podnikl historickou pouť do Svaté země, kde se v Jeruzalémě setkal s ekumenickým patriarchou Athenagorem I. z Konstantinopole. Toto setkání bylo prvním setkáním hlav katolické a pravoslavné církve od 15. století a vedlo k historickému zrušení vzájemných exkomunikací z roku 1054 (Velké schizma).

Mezi jeho další významné cesty patřily:

📖 Encykliky a sociální učení

Pavel VI. vydal sedm encyklik. Mezi nejvýznamnější patří:

  • Ecclesiam suam (1964): Programová encyklika jeho pontifikátu, která vyzývá k dialogu církve se sebou samou, s ostatními křesťany, s jinými náboženstvími a s celým lidstvem.
  • Populorum progressio (1967): Klíčový dokument katolického sociálního učení, který se zabývá nerovností mezi bohatými a chudými národy a vyzývá k celosvětové solidaritě a spravedlivému rozvoji.
  • Humanae vitae (1968): Jeho nejznámější a nejkontroverznější encyklika. Potvrdila tradiční učení církve o nedělitelnosti manželského aktu a odmítla umělou antikoncepci. Vydání encykliky vyvolalo silné nesouhlasné reakce v mnoha západních zemích, a to i uvnitř církve.

🤝 Vztahy s komunistickými státy

Pavel VI. pokračoval v politice svého předchůdce, známé jako Ostpolitik, která usilovala o opatrný dialog s komunistickými režimy ve východní Evropě s cílem zlepšit situaci tamních katolíků. Tato politika byla kontroverzní, ale vedla k dílčím úspěchům, jako bylo jmenování nových biskupů v některých zemích za železnou oponou.

✝️ Poslední léta a smrt

Poslední roky jeho pontifikátu byly poznamenány zhoršujícím se zdravím a také únosem a zavražděním jeho přítele, italského politika Alda Mora, v roce 1978. Pavel VI. zemřel na infarkt myokardu 6. srpna 1978 ve své letní rezidenci v Castel Gandolfo. Jeho smrt otevřela cestu k tzv. „roku tří papežů“, kdy po něm nastoupil Jan Pavel I., který však zemřel po pouhých 33 dnech, a následně byl zvolen Jan Pavel II..

✨ Odkaz a svatořečení

Pavel VI. je často vnímán jako komplexní a tragická postava, která musela vést církev v bouřlivém období po koncilu. Byl hluboce duchovním a intelektuálním člověkem, který se snažil o syntézu tradice a modernizace. Zatímco jeho role při dokončení koncilu a podpoře ekumenismu je všeobecně oceňována, jeho pontifikát zůstává navždy spojen s kontroverzí kolem Humanae vitae.

Proces jeho blahořečení byl zahájen v roce 1993. Papež Benedikt XVI. ho v roce 2012 prohlásil za ctihodného. Papež František ho 19. října 2014 blahořečil a 14. října 2018 svatořečil. Jeho liturgická památka byla stanovena na 29. května, den jeho kněžského svěcení.

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Pontifikát: Období, po které je papež v úřadu hlavy katolické církve.
  • Druhý vatikánský koncil: Velké setkání všech katolických biskupů světa v letech 1962–1965, které mělo za cíl modernizovat církev a otevřít ji dialogu s moderním světem.
  • Encyklika: Důležitý papežský dokument (dopis), který je adresován biskupům a věřícím celého světa a zabývá se otázkami víry, morálky nebo sociálními problémy.
  • Ekumenismus: Hnutí usilující o sblížení a jednotu mezi různými křesťanskými církvemi (např. katolíky, pravoslavnými, protestanty).
  • Konkláve: Shromáždění kardinálů, kteří se sejdou po smrti papeže, aby zvolili jeho nástupce.
  • Papežská tiára: Třípatrová koruna, která byla v minulosti používána při korunovaci papežů. Pavel VI. byl posledním papežem, který ji nosil.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Pavel_VI.&oldid=17424“