Iberský poloostrov

Rozbalit box

Obsah boxu

Iberský poloostrov, známý také jako Pyrenejský poloostrov, je poloostrov nacházející se na jihozápadním cípu Evropy. Je oddělen od zbytku kontinentu pohořím Pyreneje na severovýchodě a od Afriky Gibraltarským průlivem na jihu. Omývají ho vody Středozemního moře na jihu a východě a Atlantského oceánu na severu a západě. S rozlohou přibližně 582 860 km² je druhým největším poloostrovem v Evropě, hned po Skandinávském.

Na poloostrově se nachází většina území Španělska a kontinentálního Portugalska, celý stát Andorra, britské zámořské území Gibraltar a malá část francouzského departementu Pyrénées-Orientales. Díky své strategické poloze mezi dvěma kontinenty a dvěma moři hrál Iberský poloostrov klíčovou roli v evropských i světových dějinách, zejména v období Římské říše, islámské nadvlády a zámořských objevů.

🌍 Geografie

Geografie Iberského poloostrova je mimořádně rozmanitá a zahrnuje rozsáhlé náhorní plošiny, vysoká pohoří i úrodné pobřežní nížiny.

Poloha a hranice

Poloostrov tvoří nejzápadnější část Eurasie. Jeho severovýchodní hranici s Francií tvoří mohutný horský masiv Pyreneje, který se táhne v délce přibližně 435 km od Biskajského zálivu ke Středozemnímu moři. Na jihu jej od severní Afriky dělí pouhých 14,3 km široký Gibraltarský průliv, strategická námořní cesta spojující Atlantik se Středozemím. Nejjižnějším bodem kontinentální Evropy je Punta de Tarifa, nacházející se právě na tomto poloostrově.

Povrch

Dominantním prvkem vnitrozemí je rozsáhlá náhorní plošina zvaná Meseta Central, která zaujímá velkou část středního Španělska. Průměrná nadmořská výška Mesety se pohybuje mezi 600 a 760 metry. Plošina je rozdělena pohořím Kastilské pohoří (Sistema Central) na severní a jižní část.

Poloostrov je obklopen a protkán řadou významných pohoří:

Pyreneje: Tvoří přirozenou hranici s Francií. Nejvyšší horou je Pico de Aneto (3 404 m).
Sierra Nevada: Nachází se na jihu Španělska v Andalusii a je zde nejvyšší hora poloostrova, Mulhacén (3 479 m).
Kantaberské pohoří: Táhne se podél severního pobřeží a je známé svými strmými svahy a zelenou krajinou.
Iberské pohoří: Vymezuje Mesetu na severovýchodě.

Pobřežní oblasti jsou tvořeny převážně nížinami, například v údolí řeky Guadalquivir v Andalusii nebo podél středomořského pobřeží.

Vodstvo

Iberský poloostrov je odvodňován několika velkými řekami, které ústí převážně do Atlantského oceánu.

Tajo (španělsky Tajo, portugalsky Tejo): Nejdelší řeka poloostrova (1 038 km), protéká Madridem a ústí do Atlantiku u Lisabonu.
Ebro: Nejvodnatější španělská řeka, pramení v Kantaberském pohoří a vlévá se do Středozemního moře.
Duero (španělsky Duero, portugalsky Douro): Protéká severní částí Mesety a je známá svými hlubokými kaňony a vinařskou oblastí v Portugalsku, kde ústí u města Porto.
Guadiana: Tvoří část hranice mezi Španělskem a Portugalskem.
Guadalquivir: Protéká Andalusií, městy jako Córdoba a Sevilla, a je jedinou velkou španělskou řekou splavnou pro námořní lodě hluboko do vnitrozemí.

Podnebí

Klima je velmi rozmanité a lze jej rozdělit do tří hlavních typů:

Oceánské podnebí: Převládá na severním a severozápadním pobřeží (Galicie, Asturie, Kantábrie, Baskicko). Charakterizují ho mírné zimy, teplá léta a hojné srážky po celý rok.
Středomořské podnebí: Typické pro jižní a východní pobřeží. Zahrnuje horká, suchá léta a mírné, deštivé zimy.
Kontinentální podnebí: Dominantní ve vnitrozemí na plošině Meseta. Vyznačuje se velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí i mezi létem a zimou. Léta jsou velmi horká a suchá, zimy chladné s častými mrazy.

📜 Historie

Historie Iberského poloostrova je komplexní a poznamenaná vlnami migrace, dobývání a kulturní výměny.

Starověk

Původními obyvateli byli Iberové (na jihu a východě) a Keltové (na severu a západě). Jejich smísením vznikli Keltiberové. Od 8. století př. n. l. zakládali na pobřeží své obchodní osady Féničané a Řekové. Později se poloostrov stal dějištěm konfliktu mezi Kartágem a Římem během punských válek. Po vítězství Římanů byl poloostrov začleněn do Římské říše jako provincie Hispania. Během římské nadvlády došlo k hluboké romanizaci, zavedení latiny, práva a výstavbě rozsáhlé infrastruktury.

Středověk: Vizigóti a Al-Andalus

Po pádu Západořímské říše ovládli poloostrov germánské kmeny, zejména Vizigóti, kteří zde založili své království s centrem v Toledu. V roce 711 se přes Gibraltarský průliv přeplavila muslimská armáda Umajjovců a během několika let dobyla téměř celý poloostrov. Vznikl zde stát Al-Andalus, který se později stal centrem vzdělanosti, vědy a umění v Evropě, zejména za vlády Córdobského chalífátu.

Reconquista a vznik států

Z malých křesťanských království na severu poloostrova (jako Asturské království) postupně začal proces znovudobývání území, známý jako Reconquista. Tento proces trval téměř 800 let. Během něj se zformovala klíčová království: Portugalské království, Kastilské království a Aragonské království. Reconquista byla završena v roce 1492 dobytím Granady, posledního muslimského emirátu na poloostrově, a sjednocením Španělska pod vládou Katolických panovníků Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského.

Novověk a moderní dějiny

Po roce 1492 se Španělsko a Portugalsko staly průkopníky zámořských objevů a vybudovaly rozsáhlé koloniální říše v Americe, Africe a Asii. V 19. století poloostrov zažil napoleonskou invazi (tzv. poloostrovní válka) a postupnou ztrátu většiny kolonií. 20. století bylo poznamenáno politickou nestabilitou, španělskou občanskou válkou a autoritářskými režimy Francisca Franca ve Španělsku a Antónia de Oliveira Salazara v Portugalsku. Po jejich pádu v 70. letech 20. století oba státy úspěšně přešly k demokracii a v roce 1986 vstoupily do Evropského společenství (dnešní EU).

👥 Obyvatelstvo a jazyky

Na Iberském poloostrově žije přibližně 57 milionů obyvatel. Většina populace je soustředěna v pobřežních oblastech a v okolí velkých měst, jako jsou Madrid, Barcelona, Lisabon, Valencie a Sevilla.

Jazyková situace je velmi pestrá. Kromě dvou hlavních státních jazyků, španělštiny (kastilštiny) a portugalštiny, se zde mluví několika dalšími oficiálně uznanými regionálními jazyky:

Katalánština: Mluví se jí v Katalánsku, na Baleárských ostrovech a ve Valencijském společenství.
Galicijština: Používá se v Galicii a je blízce příbuzná portugalštině.
Baskičtina: Jazyk neznámého původu (jazykový izolát), kterým se mluví v Baskicku a Navaře.

🏛️ Státy a teritoria

Na poloostrově se nachází pět politických entit:

Španělsko: Zaujímá přibližně 85 % rozlohy poloostrova.
Portugalsko: Pokrývá většinu západní části poloostrova.
Andorra: Malé knížectví ležící v Pyrenejích mezi Španělskem a Francií.
Gibraltar: Britské zámořské území na jižním cípu poloostrova.
Francie: Malá část francouzského území v údolí Cerdanya zasahuje na Iberský poloostrov.

💡 Pro laiky

Co je to poloostrov?

Poloostrov je velký výběžek pevniny, který je ze tří stran obklopen vodou, ale stále je spojen s pevninou. Iberský poloostrov je spojen s Evropou pohořím Pyreneje.

Proč se mu říká "Iberský"?

Název pochází od starověkého národa Iberů, kteří zde žili před příchodem Římanů. Jiná teorie říká, že název je odvozen od řeky Ebro, kterou staří Řekové nazývali Iberus.

Je Španělsko to samé co Iberský poloostrov?

Ne. Španělsko je sice největší stát na poloostrově, ale Iberský poloostrov zahrnuje také celé Portugalsko, Andorru, Gibraltar a malou část Francie.

Co byla Reconquista?

Byl to dlouhý, téměř 800 let trvající proces, během kterého se křesťanská království na severu snažila znovu dobýt území ovládaná muslimy na jihu. Skončila v roce 1492 pádem Granady.

🔗 Související články

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025