Braniborsko-Prusko

Braniborsko-Prusko
	Brandenburg-Preußen
	Vlajka
	Motto:; Suum cuique; (latinsky „Každému, co jeho jest“)
Základní informace
Hlavní město	Berlín, Královec
Jazyky	Němčina (úřední), Dolnoněmčina, Polština, Litevština, Nizozemština, Francouzština (hugenoti)
Náboženství	Luteránství (státní), Kalvinismus (dynastie), Katolictví
Zřízení	Personální unie, později centralizovaná absolutní monarchie
Měna	Reichsthaler, Groš
Hlavy státu
Titul hlavy	Kurfiřt a vévoda
Vznik a zánik
Vznik	1618
Zánik	18. ledna 1701
Následnictví a geografie
Mapa
	Soubor:Brandenburg-Prussia 1688.png
	Území Braniborska-Pruska v roce 1688 za vlády Fridricha Viléma

Rozbalit box

Obsah boxu

Braniborsko-Prusko (německy Brandenburg-Preußen) je historiografický název pro raně novověký státní útvar Hohenzollernů, který existoval v letech 1618 až 1701. Vznikl personální unií mezi Braniborským markrabstvím, jež bylo součástí Svaté říše římské, a Pruským vévodstvím, které leželo mimo Říši a bylo do roku 1657/1660 v lenní závislosti na Polsko-litevské unii.

Tento státní celek, původně roztříštěný a oslabený Třicetiletou válkou, se pod vládou Fridricha Viléma, známého jako „Velký kurfiřt“, proměnil v centralizovanou a militarizovanou mocnost s efektivní byrokracií a stálou armádou. Jeho politika položila základy pro vznik Pruského království v roce 1701, kdy se jeho syn Fridrich III. korunoval v Královci králem v Prusku. Braniborsko-Prusko je tak považováno za přímého předchůdce Pruska a potažmo moderního Německa.

📜 Historie

🔗 Vznik personální unie (1618)

Základy pro spojení obou území byly položeny již v 16. století dynastickými sňatky. V roce 1603 uzavřeli Hohenzollernové Geraerskou smlouvu, která zajišťovala vzájemné dědictví mezi jednotlivými větvemi rodu. Když v roce 1618 zemřel poslední mužský potomek pruské větve, vévoda Albrecht Fridrich, bez dědiců, přešlo Pruské vévodství na jeho zetě, braniborského kurfiřta Jana Zikmunda.

Tím vznikla personální unie – dvě oddělená území s odlišnými zákony, správou a politickým postavením, spojená pouze osobou společného panovníka. Braniborsko bylo kurfiřtstvím ve Svaté říši římské, zatímco Prusko bylo vévodstvím v lenní závislosti na polském králi. Jan Zikmund musel složit lenní přísahu polskému králi Zikmundu III. Vasovi, aby si zajistil nástupnictví v Prusku.

🔥 Třicetiletá válka (1618–1648)

Počátky unie byly poznamenány katastrofálními dopady Třicetileté války. Nástupce Jana Zikmunda, Jiří Vilém (1619–1640), se snažil vést nerozhodnou a neutrální politiku, což se ukázalo jako fatální. Roztříštěná a vojensky slabá území Braniborska-Pruska se stala průchozím územím a bojištěm pro císařské i švédské armády. Země byla drancována, města vypalována a počet obyvatel se v některých oblastech snížil až o 50 %. Tato traumatická zkušenost hluboce ovlivnila budoucí politiku státu, která se zaměřila na budování silné armády schopné zemi ochránit.

👑 Vláda "Velkého kurfiřta" Fridricha Viléma (1640–1688)

Zásadní obrat nastal s nástupem dvacetiletého Fridricha Viléma, který vešel do dějin jako „Velký kurfiřt“. Byl to energický, pragmatický a bezohledný vládce, který si dal za cíl konsolidovat a posílit svůj stát.

Konsolidace moci a armáda: Fridrich Vilém si uvědomil, že klíčem k moci je stálá armáda. Proti odporu zemských stavů (šlechty a měst) prosadil zavedení stálých daní, které mu umožnily financovat stálé vojsko. Do konce jeho vlády čítala braniborsko-pruská armáda přibližně 30 000 mužů a patřila k nejdisciplinovanějším v Evropě. Armáda se stala nejen nástrojem zahraniční politiky, ale i vnitřní unifikace a prosazování panovníkovy vůle.

Územní zisky a suverenita: Vestfálský mír v roce 1648 přinesl Braniborsku-Prusku významné územní zisky: Východní (Zadní) Pomořany, biskupství Halberstadt a Minden a právo nástupnictví v Magdeburském arcibiskupství (připadlo mu v roce 1680). Během Druhé severní války (1655–1660) Fridrich Vilém obratně manévroval mezi Švédskem a Polskem. V bitvě u Varšavy bojoval po boku Švédů, ale následně přešel na stranu Polska. Za to si smlouvou z Wehlau (1657) a Olivským mírem (1660) zajistil plnou suverenitu nad Pruským vévodstvím, čímž ho vymanil z polské lenní závislosti.

Ekonomické a sociální reformy: Fridrich Vilém podporoval merkantilismus, zval do země zahraniční odborníky a řemeslníky. Po zrušení Ediktu nantského ve Francii v roce 1685 vydal Postupimský edikt, kterým pozval do své země pronásledované francouzské hugenoty. Přibližně 20 000 uprchlíků přineslo nové technologie (zejména v textilním průmyslu) a významně přispělo k oživení ekonomiky, zejména v Berlíně.

📈 Cesta ke království (1688–1701)

Syn a nástupce Fridricha Viléma, Fridrich III., neměl vojenské a politické nadání svého otce. Byl milovníkem umění, přepychu a ceremonií. Založil univerzitu v Halle (1694) a Akademii umění v Berlíně (1696). Jeho největší ambicí bylo získat královský titul, který by zvýšil prestiž jeho rodu a státu mezi evropskými panovníky.

Příležitost se naskytla na počátku Války o španělské dědictví. Císař Leopold I. zoufale potřeboval vojenskou podporu a Fridrich mu ji nabídl výměnou za souhlas s povýšením na krále. Protože Pruské vévodství leželo mimo hranice Svaté říše římské, mohl se Fridrich stát králem, aniž by narušil hierarchii uvnitř Říše. Dne 18. ledna 1701 se v Královci sám korunoval a přijal jméno Fridrich I., král v Prusku (König in Preußen). Tento akt formálně ukončil existenci Braniborska-Pruska a dal vzniknout Pruskému království.

🗺️ Geografie a územní vývoj

Braniborsko-Prusko bylo typickým příkladem nesouvislého státu (composite state). Jeho jednotlivé části byly geograficky oddělené a měly odlišnou historii a tradice.

Jádrová území:
- Braniborské markrabství: Tvořilo centrum státu s hlavním městem Berlínem. Bylo součástí Svaté říše římské a jeho vládce držel titul kurfiřta, jednoho ze sedmi volitelů císaře.
- Pruské vévodství: Leželo mimo Říši na pobřeží Baltského moře s hlavním městem Královcem (Königsberg). Do roku 1660 bylo polským lénem. Zisk plné suverenity nad tímto územím byl klíčový pro pozdější povýšení na království.

Další državy:
- Západní území: Vévodství Klévské, Hrabství Mark a Hrabství Ravensberg v Porýní a Vestfálsku. Tato území byla ekonomicky rozvinutá, ale geograficky vzdálená od jádra státu.
- Východní území: Po roce 1648 získané Zadní Pomořansko, Minden, Halberstadt a později Magdeburg. Tato území propojovala Braniborsko s pobřežím Baltu a posilovala jeho vliv v severním Německu.

🏛️ Státní zřízení a správa

Vláda Fridricha Viléma znamenala přechod od stavovského státu k absolutistické monarchii. Kurfiřt postupně omezoval moc zemských stavů (Landstände), které reprezentovaly šlechtu, duchovenstvo a města a měly tradičně právo schvalovat daně.

Klíčovým nástrojem centralizace se stal Generální válečný komisariát (Generalkriegskommissariat). Původně byl založen pro správu a zásobování armády, ale postupně převzal i výběr daní a policejní a hospodářskou správu. Stal se tak jádrem budoucí pruské byrokracie, která byla přímo podřízena panovníkovi a obcházela tradiční stavovské instituce. V jednotlivých provinciích vznikaly podřízené válečné a doménní komory, které sjednocovaly správu a zajišťovaly efektivní výběr daní pro financování armády a dvora.

⚔️ Armáda

Vytvoření stálé armády bylo nejvýznamnějším úspěchem Velkého kurfiřta a definujícím prvkem braniborsko-pruského státu. Před jeho vládou byla země závislá na nespolehlivých žoldnéřských jednotkách. Fridrich Vilém zavedl stálé daně (Kontribution na venkově a Akzise ve městech), které mu poskytly stabilní příjem pro financování profesionálního vojska.

Armáda byla budována podle nejmodernějších standardů, s důrazem na disciplínu, výcvik a kvalitní velení. Stala se symbolem moci státu a nástrojem k prosazování jeho zájmů. Svou sílu prokázala v bitvě u Fehrbellinu (1675), kde malá braniborská armáda drtivě porazila početně silnější švédské invazní síly. Toto vítězství založilo vojenskou reputaci Pruska a posílilo sebevědomí mladého státu.

💰 Ekonomika a společnost

Ekonomika Braniborska-Pruska byla převážně agrární. Půda byla z velké části v rukou šlechty (junkeři), která hospodařila na velkostatcích s využitím nevolnické práce. Třicetiletá válka zemi hospodářsky zdevastovala.

Fridrich Vilém se snažil ekonomiku oživit v duchu merkantilismu. Podporoval zakládání manufaktur, stavbu kanálů (např. kanál Fridricha Viléma spojující Odru a Sprévu) a snažil se o aktivní obchodní bilanci. Nejvýznamnějším impulsem pro hospodářství byl příchod francouzských hugenotů. Tito náboženští uprchlíci byli často vzdělaní a zruční řemeslníci, kteří v zemi zavedli nové výrobní postupy, zejména v textilním a luxusním průmyslu. Jejich příchod výrazně přispěl k hospodářskému a kulturnímu rozvoji, především Berlína.

💡 Pro laiky

Představte si, že máte dvě farmy, které jsou od sebe docela daleko. Jedna se jmenuje "Braniborsko" a leží ve velkém spolku farem (Svatá říše římská), kde má hlavní slovo císař. Druhá se jmenuje "Prusko" a je samostatnější, ale musí poslouchat sousedního velkostatkáře z Polska. V roce 1618 se stane, že obě farmy zdědí jeden majitel z rodu Hohenzollernů.

Zpočátku je to katastrofa. Přijde obrovská bouře (Třicetiletá válka), která obě farmy zpustoší. Pak ale přijde nový, mladý a velmi chytrý hospodář, Fridrich Vilém. Ten si řekne: "Tohle se už nesmí stát." Místo aby spoléhal na sousedy, najme si vlastní, stálou a velmi drsnou ochranku (armádu). Aby na ni měl peníze, zavede na farmách pevný systém poplatků (daně) a začne všechno řídit sám, bez ohledu na to, co si myslí ostatní (absolutismus). Navíc pozve šikovné řemeslníky z ciziny (hugenoty), aby mu pomohli farmy znovu postavit a vyrábět nové věci.

Díky tomu se z jeho dvou oddělených a zničených farem stane jeden silný a respektovaný podnik. Jeho synovi se pak podaří přesvědčit císaře, aby ho povýšil na "krále". Tím se z celého podniku stává "Pruské království" – základ budoucího Německa. Braniborsko-Prusko bylo tedy klíčovým mezikrokem, kdy se z chudého a roztříštěného území stala vojenská a politická velmoc.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025