Stendhal

Rozbalit box

Obsah boxu

Stendhal (vlastním jménem Marie-Henri Beyle; * 23. ledna 1783, Grenoble – † 23. března 1842, Paříž) byl francouzský spisovatel, esejista a kritik, jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzské literatury 19. století. Je považován za jednoho ze zakladatelů psychologického románu a předchůdce literárního realismu. Jeho díla, zejména romány Červený a černý a Kartouza parmská, jsou proslulá hlubokou analýzou vnitřního života postav, jejich ambicí, vášní a střetu s pokryteckou společností.

Jeho život byl stejně barvitý jako jeho romány; sloužil v Napoleonově armádě, žil dlouhá léta v Itálii, kterou hluboce miloval, a působil jako konzul. Proslul také svým specifickým stylem, který sám nazýval "beylismus" – snahou o maximální upřímnost a analýzu vlastních pocitů.

📜 Život

👶 Mládí a napoleonská éra

Marie-Henri Beyle se narodil v Grenoble v jihovýchodní Francii do měšťanské rodiny. Jeho dětství bylo nešťastné, poznamenané brzkou smrtí milované matky Henriette, když mu bylo sedm let, a napjatým vztahem s otcem Chérubinem Beylem, konzervativním právníkem, a bigotní tetou. Útěchu nacházel v literatuře a u svého dědečka z matčiny strany, Henriho Gagnona, který ho seznámil s myšlenkami Osvícenství.

V roce 1799 odjel do Paříže s úmyslem studovat na École Polytechnique, ale místo toho se díky svému příbuznému Pierru Daruovi přidal k Napoleonově armádě. Jako mladý důstojník se zúčastnil napoleonských tažení, včetně přechodu Alp a vstupu do Milána v roce 1800. Zážitek z Itálie ho hluboce ovlivnil na celý život. V roce 1812 se zúčastnil katastrofálního tažení do Ruska, kde byl svědkem požáru Moskvy i tragického ústupu Grande Armée.

🇮🇹 Italské roky a literární začátky

Po pádu Napoleona v roce 1814 se Stendhal, znechucený restaurací Bourbonů, usadil v Miláně. Zde prožil sedm šťastných let, věnoval se hudbě (Gioacchino Rossini), umění a literatuře. Zamiloval se do Matilde Viscontini Dembowski, která se stala předobrazem mnoha jeho románových hrdinek. Během tohoto období začal psát pod různými pseudonymy, z nichž nejznámější, Stendhal, si zvolil podle německého města Stendal, rodiště historika umění Johanna Joachima Winckelmanna.

V Itálii napsal několik knih o umění a cestování, například Dějiny malířství v Itálii (1817) nebo Řím, Neapol a Florencie (1817). Kvůli svým sympatiím k italskému hnutí za sjednocení (Risorgimento) a kontaktům s karbonáři byl podezříván ze špionáže a v roce 1821 byl nucen Milán opustit a vrátit se do Paříže.

🗼 Pařížský život a vrcholná tvorba

Po návratu do Paříže žil Stendhal poměrně chudým životem, psal pro anglické časopisy a navštěvoval literární salony. V tomto období napsal své slavné pojednání O lásce (1822), v němž analyzuje různé druhy lásky a představuje svou teorii "krystalizace".

Po Červencové revoluci v roce 1830 získal díky svým liberálním přátelům diplomatický post. Byl jmenován konzulem v Terstu, ale rakouská vláda ho kvůli jeho minulosti odmítla. Nakonec byl jmenován konzulem v Civitavecchii v Papežském státě, kde strávil většinu zbytku života. Právě v tomto období vznikla jeho největší díla. V roce 1830 vydal román Červený a černý, který mu však za života nepřinesl velký úspěch.

⚰️ Poslední léta a smrt

V Civitavecchii se cítil osamělý a znuděný. Práci konzula považoval za ubíjející. Během dovolené v Paříži v letech 1836–1839 napsal v neuvěřitelně krátké době 52 dnů svůj druhý mistrovský román, Kartouza parmská (1839). Kromě toho pracoval na autobiografických textech jako Život Henryho Brularda a Vzpomínky egoisty, které byly vydány až posmrtně.

Jeho zdraví se postupně zhoršovalo. Dne 22. března 1842 ho v Paříži na ulici postihla mrtvice. Zemřel o několik hodin později, 23. března 1842. Je pohřben na hřbitově Montmartre. Na náhrobku si přál mít epitaf v italštině: Arrigo Beyle, Milanese. Scrisse, amò, visse. (Henri Beyle, Miláňan. Psal, miloval, žil.)

✍️ Dílo a styl

Stendhal je považován za mistra psychologické analýzy. Jeho styl je strohý, přesný a analytický, v ostrém kontrastu k tehdy módnímu zdobnému stylu romantismu. Sám tvrdil, že se inspiroval stylem občanského zákoníku.

🎨 Literární styl

• Psychologický realismus: Stendhal se soustředil na vnitřní svět svých postav. Detailně popisuje jejich myšlenky, motivace, rozpory a sebeklamy. Je považován za předchůdce autorů jako Fjodor Michajlovič Dostojevskij nebo Marcel Proust.
• Beylismus: Termín, který Stendhal sám používal pro svou filozofii založenou na energickém hledání osobního štěstí (la chasse au bonheur), individualismu a vášnivé lásce.
• Metafora zrcadla: V románu Červený a černý definuje román jako "zrcadlo, které se prochází po velké cestě. Hned odráží modř oblohy, hned bláto kaluží na cestě." Tím vyjádřil svůj realistický záměr zobrazovat svět takový, jaký je, bez příkras.

🎭 Hlavní témata

• Ambice a společenský vzestup: Jeho hrdinové (Julien Sorel, Fabrice del Dongo) jsou často mladí muži z nižších vrstev, kteří se snaží za každou cenu uspět ve společnosti plné přetvářky a konvencí.
• Láska a vášeň: Láska je v jeho dílech ústřední silou, často v konfliktu se společenskými normami a osobními ambicemi.
• Kritika společnosti: Stendhal ostře kritizoval pokrytectví a nudu aristokratické a měšťanské společnosti po pádu Napoleona.
• Individualismus: Oslavuje silného jedince, který se řídí vlastními vášněmi a touhami a odmítá se podřídit společenskému tlaku.

📚 Nejvýznamnější díla

❤️ Červený a černý (Le Rouge et le Noir, 1830)

Román s podtitulem Kronika roku 1830 sleduje osudy ambiciózního mladíka Juliena Sorela, syna tesaře, který se snaží dosáhnout společenského vzestupu. Rozhoduje se mezi dvěma kariérami: vojenskou (symbolizovanou červenou barvou uniformy) a církevní (černá barva kněžského roucha). Jeho cesta je lemována milostnými vztahy s paní de Rênal a Mathildou de la Mole, které se mu nakonec stanou osudnými. Román je brilantní studií ctižádosti, lásky a společenských mechanismů Francie v období restaurace.

🏰 Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839)

Děj se odehrává převážně v Itálii a sleduje osudy mladého šlechtice Fabrice del Dongo. Román je plný dobrodružství, politických intrik na malém italském dvoře a milostných zápletek. Obsahuje slavnou pasáž popisující bitvu u Waterloo z pohledu zmateného a dezorientovaného Fabrice, což je považováno za mistrovský kus moderního zobrazení války. Dílo ocenil i Honoré de Balzac, který mu věnoval obsáhlou a pochvalnou recenzi.

📖 Další díla

• O lásce (De l'amour, 1822) – Analytický esej o povaze lásky.
• Armance (1827) – První román.
• Lucien Leuwen (napsáno cca 1835, nedokončeno, vydáno posmrtně) – Román kritizující politiku a společnost za Červencové monarchie.
• Život Henryho Brularda (Vie de Henry Brulard, napsáno 1835–1836, vydáno posmrtně) – Autobiografické dílo.
• Italské kroniky (Chroniques italiennes, vydáno posmrtně) – Sbírka novel inspirovaných starými italskými rukopisy.

💡 Odkaz a vliv

Za svého života nebyl Stendhal příliš ceněn a jeho dílo bylo plně doceněno až na konci 19. století. Obdivovali ho autoři jako Honoré de Balzac, Lev Nikolajevič Tolstoj, André Gide či Jean-Paul Sartre. Jeho vliv na vývoj moderního románu je nesporný, zejména v oblasti psychologické analýzy a realistického zobrazení společnosti. Dnes je považován za jednoho z velikánů světové literatury.

✨ Zajímavosti

• Stendhalův syndrom: Po Stendhalovi je pojmenován psychosomatický stav, který se projevuje zrychleným tepem, závratěmi a halucinacemi při pohledu na velké množství uměleckých děl na jednom místě. Stendhal sám popsal podobný zážitek při návštěvě Florencie v roce 1817.
• Pseudonymy: Během svého života používal více než sto pseudonymů.
• Rychlost psaní: Kartouzu parmskou údajně nadiktoval písaři za pouhých 52 dní.

Šablona:Aktualizováno