Neandertálec
Obsah boxu
Šablona:Infobox Vymřelý taxon Neandertálec (Homo neanderthalensis, někdy také klasifikován jako poddruh Homo sapiens neanderthalensis) je vymřelý druh nebo poddruh rodu Člověk (Homo), který obýval Evropu a části západní Asie přibližně před 400 000 až 40 000 lety. Jde o nejbližšího známého vymřelého příbuzného moderního člověka (Homo sapiens). Neandertálci byli skvěle přizpůsobeni chladnému klimatu doby ledové a byli zdatnými lovci a sběrači s komplexní kulturou, která zahrnovala výrobu nástrojů, používání ohně a pravděpodobně i symbolické myšlení a pohřbívání mrtvých.
📜 Historie objevu
První fosilní pozůstatky neandertálců, které byly jako takové rozpoznány, byly objeveny v roce 1856 v údolí Neanderthal poblíž Düsseldorfu v Německu. Nález zahrnoval lebeční klenbu, kosti končetin a pánev. Dělníci v kamenolomu je původně považovali za kosti medvěda. Místní učitel a přírodovědec Johann Carl Fuhlrott však rozpoznal jejich lidský původ. Společně s anatomem Hermannem Schaaffhausenem představili nález vědecké komunitě v roce 1857.
Zpočátku byl nález přijímán skepticky. Někteří vědci, jako například Rudolf Virchow, tvrdili, že se jedná o patologické pozůstatky moderního člověka trpícího křivicí a artritidou. Irský geolog William King však v roce 1864 navrhl pro tento nález nové druhové jméno, Homo neanderthalensis, a tím ho formálně oddělil od moderního člověka.
Postupem času byly objevovány další pozůstatky, například v belgické lokalitě Spy (1886) nebo v chorvatské Krapině (1899). Tyto nálezy potvrdily, že se nejedná o anomálii, ale o svébytnou populaci archaických lidí. Objev téměř kompletní kostry starého muže v La Chapelle-aux-Saints ve Francii v roce 1908 vedl k vytvoření slavné, avšak mylné rekonstrukce shrbeného, brutálního "jeskynního muže". Tento obraz byl později opraven na základě nových nálezů a lepšího pochopení neandertálské anatomie.
🌍 Rozšíření a časové zařazení
Neandertálci obývali rozsáhlé území, které se táhlo od atlantského pobřeží Evropy na západě (včetně Velké Británie) přes Středomoří a střední Evropu až po západní Asii. Jejich pozůstatky byly nalezeny na Pyrenejském poloostrově, v Itálii, na Balkáně, v Německu, ve Francii, ale také na Blízkém východě (např. v Izraeli a Iráku) a ve střední Asii až po pohoří Altaj na Sibiři.
Časově se neandertálci vyskytovali v období středního a svrchního pleistocénu. Nejstarší fosilie s typickými neandertálskými rysy jsou datovány do doby před přibližně 400 000 lety (např. nálezy ze Sima de los Huesos ve Španělsku, které jsou považovány za jejich přímé předky). Klasická forma neandertálce se plně rozvinula asi před 130 000 lety. Z archeologického záznamu mizí poměrně náhle před zhruba 40 000 lety, krátce po příchodu moderních lidí do Evropy.
🧬 Fyzická charakteristika
Neandertálci byli anatomicky odlišní od moderních lidí, přičemž mnohé z jejich rysů jsou interpretovány jako adaptace na chladné a suché prostředí doby ledové.
💀 Lebka a obličej
Lebka neandertálců byla v průměru delší a nižší než u Homo sapiens. Měli velký, dopředu vystupující obličej s širokým a objemným nosem, což mohlo sloužit k ohřívání a zvlhčování studeného vzduchu. Mezi další charakteristické znaky patří:
- Velký objem mozkovny: Průměrná kapacita lebky byla kolem 1520 cm³, což je o něco více než průměr u moderních lidí (cca 1350 cm³). Větší mozek však nutně neznamená vyšší inteligenci; mohl souviset s větší tělesnou hmotností a potřebou řídit robustnější tělo.
- Nadočnicové oblouky: Měli výrazné, srostlé nadočnicové oblouky.
- Týlní hrbol: Na zadní části lebky se nacházel charakteristický kostěný výběžek, tzv. týlní hrbol (occipital bun).
- Chybějící bradový výběžek: Jejich dolní čelist postrádala výrazný bradový výběžek, který je typický pro moderního člověka.
💪 Postava a kostra
Postava neandertálců byla robustní a svalnatá. Byli v průměru o něco menší než moderní lidé, muži měřili kolem 164–168 cm a ženy kolem 152–156 cm. Jejich tělesná stavba odpovídala ekologickým pravidlům pro život v chladném klimatu:
- Krátké končetiny: Měli relativně kratší předloktí a bérce (tzv. Allenovo pravidlo), což minimalizovalo tepelné ztráty.
- Soudkovitý hrudník: Jejich hrudní koš byl široký a soudkovitý, což poskytovalo prostor pro velké plíce.
- Silné kosti: Kosti byly masivní, se silnými úpony pro svaly, což svědčí o velké fyzické síle a náročném životním stylu.
🛠️ Kultura a technologie
Neandertálci byli nositeli paleolitické kultury zvané Moustérien, která je charakteristická specifickým způsobem opracování kamene.
🪨 Nástroje
Jejich kamenná industrie byla pokročilejší než u jejich předchůdců. Základem byla tzv. Levalloiská technika, která spočívala v pečlivé přípravě kamenného jádra, ze kterého pak jedním úderem odštěpili finální nástroj (úštěp nebo čepel) předem určeného tvaru. Tímto způsobem vyráběli širokou škálu nástrojů, jako jsou pěstní klíny, škrabadla, drasadla a hroty pro oštěpy. Kromě kamene používali také kost, paroh a dřevo. Existují důkazy o používání březové kůry k výrobě dehtu, který sloužil jako lepidlo pro připevňování kamenných hrotů k dřevěným násadám.
🔥 Využití ohně
Neandertálci systematicky využívali oheň. Důkazy v podobě ohnišť se nacházejí na mnoha archeologických lokalitách. Oheň jim poskytoval teplo, ochranu před predátory, světlo a umožňoval jim tepelně upravovat potravu, což zvyšovalo její stravitelnost a nutriční hodnotu.
🎨 Umění a symbolické myšlení
Dlouho se vedly debaty o tom, zda byli neandertálci schopni symbolického myšlení. Dnes přibývá důkazů, které tuto schopnost naznačují:
- Používání pigmentů: Na lokalitách byly nalezeny kusy oxidu manganičitého a okru, které mohly sloužit jako barviva pro zdobení těla nebo jiných předmětů.
- Ozdoby: Byly objeveny provrtané zvířecí zuby, mušle a drápy orlů, které byly pravděpodobně nošeny jako šperky.
- Jeskynní umění: Některé jeskynní malby ve Španělsku byly datovány do doby před více než 64 000 lety, tedy do doby, kdy v Evropě žili pouze neandertálci. Pokud se datování potvrdí, šlo by o nejstarší známé jeskynní umění na světě.
⚰️ Pohřbívání
Existují pádné důkazy o tom, že neandertálci pohřbívali své mrtvé. V jeskyních jako Šánidar v Iráku nebo La Chapelle-aux-Saints byly nalezeny kostry uložené ve skrčené poloze v jamách. V Šánidaru byl jeden z pohřbů spojen s nálezem velkého množství pylu, což vedlo k hypotéze o "květinovém pohřbu", ačkoliv tato interpretace je dnes zpochybňována. I bez rituálních prvků však samotné pohřbení svědčí o určité formě sociálního cítění a péče o zesnulé.
🥩 Strava a lov
Analýza izotopů v kostech a zubech neandertálců ukazuje, že byli vrcholovými predátory. Jejich strava byla z velké části tvořena masem velkých a středních zvířat, jako byli mamut, srstnatý nosorožec, jelen, sob a kůň. Byli to aktivní a organizovaní lovci, kteří používali dřevěné oštěpy s kamennými hroty k lovu zblízka. Vysoký výskyt zhojených zranění na jejich kostrách, podobných zraněním moderních rodeo jezdců, svědčí o nebezpečném způsobu lovu.
Jejich strava však nebyla výhradně masitá. Analýza zubního kamene odhalila stopy vařených rostlin, jako jsou luštěniny a trávy, a také houby. V pobřežních oblastech konzumovali i mořské zdroje, například mlže a tuleňe.
🗣️ Jazyk a komunikace
Otázka, zda neandertálci mluvili, je stále předmětem vědeckých debat. Anatomické důkazy, jako je nález jazylky (kosti v krku, která podporuje hrtan) v jeskyni Kebara v Izraeli, která je téměř identická s lidskou, naznačují, že měli potřebné fyzické předpoklady pro řeč. Také jejich sluchový aparát byl schopen vnímat frekvence lidské řeči.
Genetické důkazy rovněž podporují tuto myšlenku. Neandertálci měli stejnou variantu genu FOXP2, který je u moderních lidí silně spojen s řečovými a jazykovými schopnostmi. Ačkoliv přímý důkaz neexistuje, je vysoce pravděpodobné, že pro koordinaci lovu, předávání znalostí o výrobě nástrojů a udržování sociálních vazeb používali nějakou formu komplexní hlasové komunikace.
🤝 Vztah k Homo sapiens
Neandertálci a moderní lidé se vyvinuli z společného předka, pravděpodobně z druhu Homo heidelbergensis, přibližně před 500 000 až 800 000 lety. Zatímco předci neandertálců osídlili Evropu a Asii, předci Homo sapiens se vyvíjeli v Africe.
🧬 Genetické důkazy
Revoluci v našem chápání vztahu mezi oběma druhy přinesla genetika. V roce 2010 byl poprvé přečten genom neandertálce. Srovnání s genomem moderních lidí ukázalo, že docházelo k jejich vzájemnému křížení. V důsledku toho mají všichni moderní lidé neafrického původu ve své DNA přibližně 1–4 % neandertálských genů. Toto křížení se pravděpodobně odehrálo na Blízkém východě před 50 000 až 60 000 lety, když Homo sapiens začal migrovat z Afriky. Některé z těchto genů mohly moderním lidem pomoci přizpůsobit se novému prostředí, například ovlivnily jejich imunitní systém nebo vlastnosti kůže a vlasů.
⏳ Společná existence a zánik
Po příchodu Homo sapiens do Evropy před zhruba 45 000 lety žily oba druhy vedle sebe několik tisíc let. Proč neandertálci nakonec vyhynuli, není zcela jasné. Pravděpodobně šlo o kombinaci několika faktorů:
- Klimatické změny: Rychlé a dramatické klimatické výkyvy na konci doby ledové mohly narušit ekosystémy, na kterých byli závislí.
- Konkurence s Homo sapiens: Moderní lidé mohli být lépe přizpůsobeni novým podmínkám, měli možná efektivnější technologie lovu (např. vrhací oštěpy) nebo složitější sociální sítě, které jim umožnily lépe přežívat v těžkých časech.
- Nemoci: Moderní lidé mohli do Evropy přinést nové nemoci, vůči nimž neandertálci neměli imunitu.
- Asimilace: Je možné, že menší neandertálské populace byly postupně pohlceny většími populacemi Homo sapiens.
Poslední neandertálci přežívali v refugiích, jako byl Gibraltar, a z archeologického záznamu definitivně mizí před zhruba 40 000 lety.
🔬 Pro laiky
Představte si neandertálce ne jako shrbeného, hloupého jeskynního člověka s kyjem, jak ho často ukazují staré filmy, ale jako velmi schopného a inteligentního lidského příbuzného. Byli to naši evoluční "bratranci", kteří se tisíce let úspěšně vyrovnávali s drsnými podmínkami doby ledové.
- Byli silní a odolní: Jejich tělo bylo jako stvořené pro život v chladu – podsadité, svalnaté a se silnými kostmi.
- Byli zruční řemeslníci: Vyráběli sofistikované kamenné nástroje, uměli si rozdělat oheň a dokonce si vyráběli první lepidlo z březové kůry.
- Byli úspěšní lovci: Dokázali ulovit i ta největší zvířata své doby, jako byli mamuti. To vyžadovalo plánování, spolupráci a odvahu.
- Měli city a kulturu: Starali se o své nemocné a zraněné (jak dokazují zhojené zlomeniny na kostrách) a pohřbívali své mrtvé. Zdobili se šperky z mušlí a orlích drápů.
- Část z nich žije v nás: Nejdůležitějším objevem posledních let je, že se neandertálci křížili s našimi přímými předky. Pokud vaši předci nepocházejí čistě z Afriky, máte v sobě malý kousek neandertálské DNA. To znamená, že v jistém smyslu nikdy zcela nevymřeli.