Tuleň

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Živočich Tuleňovití (Phocidae), běžně označovaní jako tuleni nebo praví tuleni, jsou čeledí ploutvonožců z řádu šelem. Jsou to mořští savci, kteří jsou výborně přizpůsobeni životu ve vodě, ale na souš nebo led se vracejí kvůli odpočinku, rozmnožování a výchově mláďat. Na rozdíl od příbuzných lachtanovitých (lvouni a lachtani) nemají vnější ušní boltce a jejich zadní ploutve směřují neustále dozadu, což jim znemožňuje efektivní chůzi po souši.

Do této čeledi patří přibližně 19 druhů, které obývají především chladné a mírné vody severní i jižní polokoule. Některé druhy, jako například tuleň bajkalský, žijí výhradně ve sladké vodě. Mezi nejznámější zástupce patří tuleň obecný, tuleň kuželozubý nebo predátorský tuleň leopardí.

🧬 Biologie a anatomie

Tuleni se vyznačují řadou adaptací, které jim umožňují přežít v náročném mořském prostředí, od ledových polárních oblastí po teplejší vody.

⚙️ Tělesná stavba

Tělo tuleňů je hydrodynamické, torpédovitého tvaru, což minimalizuje odpor vody při plavání. Jejich kostra je robustní, ale končetiny jsou silně modifikované.

Ploutve: Přední končetiny jsou krátké a slouží především ke kormidlování pod vodou. Hlavní pohon obstarávají zadní ploutve, kterými pohybují ze strany na stranu podobně jako rybí ocasní ploutví. Na souši se zadní ploutve nedají podsunout pod tělo, takže se tuleni pohybují plazením a vlněním celého těla, což je pomalé a neohrabané.
Tuková vrstva: Pod kůží mají silnou vrstvu podkožního tuku (tzv. blubber), která slouží jako vynikající tepelná izolace, zásobárna energie a pomáhá také při nadnášení těla ve vodě.
Srst: Tělo pokrývá krátká, hustá srst, která má rovněž izolační funkci, i když ne tak významnou jako u mořských vyder. Zbarvení je často maskovací, obvykle v odstínech šedé, hnědé a bílé, často se skvrnami nebo kroužky.
Lebka a chrup: Lebka je robustní a chrup je typicky masožravý, uzpůsobený k chytání a trhání kluzké kořisti, jako jsou ryby a hlavonožci.

🏊 Pohyb

Ve vodě jsou tuleni elegantní a rychlí plavci. Dosahují rychlosti až 35 km/h. Jejich pohyb je založen na vlnění zadní části těla a mocných záběrech zadních ploutví. Na souši je jejich pohyb výrazně omezen. Plazí se po břiše pomocí předních ploutví a svalů trupu, což je energeticky velmi náročné. Tento způsob pohybu se nazývá "galumphing".

🧠 Smysly

Smyslové vnímání tuleňů je dokonale přizpůsobeno vodnímu prostředí.

Zrak: Mají velké oči s vysokým počtem tyčinek v sítnici, což jim umožňuje vidět i v šeru hluboké vody. Na souši jsou mírně krátkozrací.
Hmat: Jejich nejdůležitějším smyslovým orgánem jsou citlivé vousy (vibrisy) na čenichu. Tyto vousy dokáží detekovat i nepatrné vibrace a změny v proudění vody, což tuleňům umožňuje lokalizovat kořist i v úplné tmě nebo v kalné vodě.
Sluch: Ačkoliv nemají vnější ušní boltce, jejich sluch je pod vodou vynikající. Ušní otvory se při potápění uzavírají.

💨 Potápění a dýchání

Tuleni jsou mistři v potápění. Některé druhy, jako rypouš sloní, se dokáží potopit do hloubky přes 1500 metrů a zadržet dech na více než hodinu. To jim umožňují specifické fyziologické adaptace:

Vysoká koncentrace hemoglobinu v krvi a myoglobinu ve svalech, které vážou kyslík.
Schopnost výrazně zpomalit srdeční tep (bradykardie) během ponoru.
Omezení průtoku krve do okrajových částí těla a soustředění okysličené krve pro životně důležité orgány, jako je mozek a srdce.

🌍 Rozšíření a habitat

Tuleňovití jsou rozšířeni po celém světě, ale většina druhů preferuje chladnější vody. Obývají pobřežní oblasti oceánů a moří.

Arktida: Druhy jako tuleň kroužkovaný nebo tuleň vousatý jsou závislé na mořském ledu, který využívají k odpočinku a rození mláďat.
Antarktida: Vody kolem Antarktidy obývají například tuleň Weddellův, tuleň krabožravý a obávaný tuleň leopardí.
Mírné pásmo: Tuleň obecný a tuleň kuželozubý jsou běžní podél pobřeží severního Atlantiku a Pacifiku.
Sladkovodní druhy: Výjimkou je tuleň bajkalský, který žije pouze v jezeře Bajkal na Sibiři, a poddruh tuleně kroužkovaného v jezerech Saimaa a Ladoga.

davranış Chování a ekologie

Tuleni jsou vrcholoví predátoři ve svých ekosystémech a hrají klíčovou roli v regulaci populací ryb a dalších mořských živočichů.

🐟 Potrava a lov

Všichni tuleni jsou masožravci. Jejich strava se skládá především z ryb, hlavonožců (chobotnice, sépie), a korýšů. Některé druhy jsou specializované:

Tuleň krabožravý se navzdory svému jménu živí převážně krilem, který filtruje z vody pomocí speciálně uzpůsobených zubů.
Tuleň leopardí je vrcholový predátor antarktických vod, který loví nejen ryby, ale i tučňáky a mláďata jiných druhů tuleňů.

👨‍👩‍👧‍👦 Sociální struktura a rozmnožování

Většina tuleňů žije samotářsky nebo v malých skupinách, ale v období rozmnožování se shromažďují na pobřeží nebo na ledových krách do velkých kolonií. Rozmnožovací systémy se liší, od monogamie po extrémní polygynii.

Samice rodí obvykle jedno mládě ročně. Mláďata (štěňata) se rodí dobře vyvinutá a pokrytá hustou, často bílou srstí zvanou lanugo. Matka je kojí extrémně tučným mlékem (obsah tuku až 50 %), díky čemuž mláďata velmi rychle rostou. Doba kojení je u tuleňovitých relativně krátká, od několika dnů po několik týdnů. Po odstavení matka mládě opouští a to se musí o sebe postarat samo.

📜 Evoluce a systematika

Ploutvonožci se vyvinuli z pozemních šelem přibližně před 25-30 miliony let. Předpokládá se, že jejich předkové byli podobní dnešním vydrám nebo medvědům. Čeleď tuleňovitých (Phocidae) se oddělila od lachtanovitých (Otariidae) a mrožovitých (Odobenidae) poměrně brzy ve své evoluční historii.

Čeleď se dělí na dvě hlavní podčeledi:

Phocinae (tuleni severní) - zahrnuje druhy severní polokoule, jako je tuleň obecný, kuželozubý, grónský nebo bajkalský.
Monachinae (tuleni jižní) - zahrnuje druhy jižní polokoule (např. tuleň Weddellův, rypouš sloní) a také tuleně středomořského.

🧑‍🤝‍🧑 Vztah s člověkem

Lidé lovili tuleně po tisíce let pro jejich maso, tuk (zdroj oleje) a kůži. Pro domorodé arktické národy, jako jsou Inuité, představovali tuleni klíčový zdroj obživy a materiálu.

🏹 Lov a komerční využití

V 19. a 20. století vedl komerční lov k drastickému poklesu populací mnoha druhů, zejména rypoušů sloních a tuleňů grónských (proslulý lov bílých mláďat). Mezinárodní protesty a dohody vedly k výraznému omezení nebo zákazu komerčního lovu tuleňů ve většině světa.

📉 Ohrožení a ochrana

V současnosti čelí tuleni řadě hrozeb:

Změna klimatu: Tání mořského ledu ohrožuje druhy závislé na ledu pro rozmnožování a odpočinek.
Znečištění: Chemické znečištění (např. PCB) se hromadí v jejich těle a může způsobovat zdravotní problémy a neplodnost.
Nadměrný rybolov: Snižuje dostupnost jejich přirozené potravy.
Vedlejší úlovky: Mnoho tuleňů se utopí poté, co se zapletou do rybářských sítí.
Rušení člověkem: Turismus a další lidské aktivity mohou rušit tuleně na jejich odpočinkových a rozmnožovacích lokalitách.

Některé druhy, jako tuleň středomořský a tuleň havajský, jsou kriticky ohrožené a jejich populace čítají jen několik stovek jedinců. Většina ostatních populací se však díky ochranářským opatřením stabilizovala nebo roste.

💡 Pro laiky

Ačkoliv si lidé často pletou tuleně a lachtany, existuje několik jednoduchých znaků, jak je od sebe rozeznat:

Rozdíly mezi tuleněm a lachtanem
Znak	Tuleň (Phocidae)	Lachtan (Otariidae)
Uši	Nemá vnější ušní boltce, pouze ušní otvor.	Má malé, viditelné ušní boltce.
Zadní ploutve	Směřují stále dozadu a nelze je podsunout pod tělo. Slouží jako hlavní pohon ve vodě.	Může je otočit dopředu a používat je k "chůzi" po souši.
Pohyb na souši	Plazí se po břiše, neohrabaně se vlní.	Chodí po všech čtyřech ploutvích, je mnohem obratnější.
Přední ploutve	Krátké, s drápy, používá je hlavně ke kormidlování.	Dlouhé, bez srsti, používá je jako hlavní pohon při plavání (podobně jako ptačí křídla).
Hlas	Jsou tišší, vydávají spíše mručení a syčení.	Jsou velmi hluční, hlasitě "štěkají".

Šablona:Aktualizováno