Korýši

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Živočich Korýši (Crustacea) jsou velký a mimořádně rozmanitý podkmen členovců, který zahrnuje přibližně 67 000 popsaných druhů. Mezi nejznámější zástupce patří krabi, rakové, humri, krevety, langusty, ale také méně nápadní živočichové jako kril, svijonožci, buchanky nebo suchozemské stínky a svinky. Vyskytují se ve všech typech vodního prostředí, od hlubokomořských příkopů po horská jezera, a několik skupin se úspěšně adaptovalo i na život na souši. Hrají klíčovou roli v globálních ekosystémech a mají značný hospodářský význam pro člověka.

🧬 Charakteristika a anatomie

Korýši se vyznačují řadou společných znaků, i když jejich obrovská diverzita vede k mnoha výjimkám a modifikacím.

🛡️ Vnější kostra (exoskeleton)

Tělo korýšů je chráněno pevnou vnější kostrou, tzv. exoskeletonem, který je tvořen převážně z chitinu a bílkovin. U větších druhů, jako jsou raci a krabi, je tento krunýř dále zpevněn ukládáním uhličitanu vápenatého, což mu dodává velkou tvrdost a odolnost. Exoskeleton neumožňuje plynulý růst, a proto ho korýši musí v pravidelných intervalech svlékat v procesu zvaném ekdyze (svlékání). Během tohoto období jsou zranitelní, protože jejich nové, měkké tělo není chráněno.

🧍 Tělní stavba

Tělo korýšů je typicky článkované a rozdělené do tří hlavních částí:

Hlava (cephalon): Nese dva páry tykadel (antenuly a antény), která slouží jako smyslové orgány, jeden pár kusadel (mandibul) a dva páry čelistí (maxil).
Hruď (thorax): Skládá se z několika článků, z nichž každý nese pár končetin.
Zadeček (abdomen): Rovněž článkovaný, často zakončený ocasní ploutvičkou (telsonem).

U mnoha skupin, zejména u rakovců, hlava a část hrudních článků srůstají v jediný celek nazývaný hlavohruď (cephalothorax). Ta je často kryta pevným hřbetním štítem – krunýřem (carapax).

🦵 Končetiny

Charakteristickým znakem korýšů jsou dvouvětevné končetiny, i když tento znak může být u mnoha druhů druhotně pozměněn. Každá končetina se skládá ze základního článku, z něhož vyrůstají dvě větve – vnitřní (endopodit) a vnější (exopodit). Končetiny jsou vysoce specializované pro různé funkce:

Smyslové: Tykadla (antény a antenuly) slouží k hmatu a čichu.
Potravní: Kusadla a čelisti slouží ke zpracování potravy.
Obranné a útočné: První pár kráčivých nohou je často přeměněn v mohutná klepeta (chely).
Pohybové: Kráčivé nohy (pereiopody) na hrudi a plovací nožky (pleopody) na zadečku.
Rozmnožovací: Některé končetiny jsou upraveny pro přenos spermií (gonopody) nebo pro přichycení vajíček.

🧠 Vnitřní orgány

Cévní soustava: Je otevřená. Srdce uložené na hřbetní straně pumpuje bezbarvou nebo namodralou hemolymfu do tělní dutiny, kde volně omývá orgány.
Dýchací soustava: Většina vodních korýšů dýchá žábrami, které jsou často umístěny na bázi končetin a chráněny krunýřem. Suchozemské druhy (např. stínky) mají specializované struktury na zadečkových nožkách, které fungují podobně jako plíce.
Vylučovací soustava: Tvoří ji specializované žlázy. U jedné skupiny to jsou antenální žlázy ústící u báze tykadel, u druhé maxilární žlázy ústící u báze čelistí.
Nervová soustava: Je žebříčkovitá, s ganglii v každém tělním článku. V hlavě se nachází mozková zauzlina ("mozek").
Smysly: Korýši mají dobře vyvinuté smysly. Většina má složení oči, často umístěné na pohyblivých stopkách. Dále mají statocysty pro vnímání polohy a chemoreceptory pro vnímání chemických látek ve vodě.

🌍 Ekologie a rozšíření

🌊 Životní prostředí

Korýši osídlili prakticky všechny vodní biotopy na Zemi.

Mořské prostředí: Většina druhů žije v oceánech a mořích. Najdeme je od přílivové zóny (krabi, svijonožci) přes korálové útesy (krevety) až po nejhlubší oceánské příkopy (různonožci). Kril tvoří obrovské masy zooplanktonu v polárních mořích.
Sladkovodní prostředí: Mnoho skupin se adaptovalo na život v řekách, jezerech a rybnících. Patří sem například rak říční, buchanky nebo perloočky (např. hrotnatka).
Suchozemské prostředí: Pouze několik skupin dokázalo plně osídlit souš. Nejúspěšnější jsou stejnonožci (Isopoda), konkrétně stínky a svinky, které však stále vyžadují vlhké prostředí. Někteří krabi (např. krab palmový) tráví většinu života na souši, ale vracejí se do vody kvůli rozmnožování.

🍲 Potravní řetězec

Korýši zaujímají v potravních řetězcích nejrůznější pozice:

Býložravci a filtrátoři: Drobní korýši jako kril, buchanky a perloočky se živí fytoplanktonem a jsou základem potravy pro mnoho ryb, mořských savců a ptáků. Svijonožci filtrují drobné částečky z vody.
Predátoři: Větší druhy jako humři, krabi a langusty jsou aktivními lovci, kteří se živí měkkýši, jinými korýši nebo malými rybami.
Mrchožrouti: Mnoho korýšů, včetně raků a krevet, se živí organickými zbytky a hraje tak důležitou roli při čištění ekosystémů.
Parazité: Některé skupiny, jako kapřivci nebo některé druhy klanonožců, parazitují na rybách a jiných vodních živočiších.

🔄 Životní cyklus a rozmnožování

🥚 Rozmnožovací soustava

Většina korýšů má oddělená pohlaví (gonochorismus), i když hermafroditismus se vyskytuje například u svijonožců. Oplození je obvykle vnitřní. Samice často nosí oplozená vajíčka přichycená na zadečkových nožkách (pleopodech), dokud se z nich nevylíhnou larvy. Tato péče o potomstvo zvyšuje šanci na přežití.

🐛 Larvální stádia

Pro korýše je typický nepřímý vývoj přes larvální stádia. Nejzákladnější a nejrozšířenější larvou je naupliová larva. Je to mikroskopická, volně plovoucí larva s jedním nepárovým naupliovým okem a třemi páry končetin, které slouží k pohybu i příjmu potravy. Během svého vývoje prochází larva několika svlékáními a postupně se přeměňuje v dospělce. U některých skupin (např. desetinožců) následují po naupliu další larvální stádia, jako je zoea a megalopa, která se již více podobají dospělci.

📜 Evoluce a systematika

🦕 Fosilní záznam

Korýši jsou velmi starobylou skupinou, jejíž první zástupci se objevili již v kambriu před více než 500 miliony lety. Vynikající fosilní záznamy pocházejí například z naleziště Burgess Shale v Kanadě. Během své dlouhé evoluce prošli obrovskou diverzifikací a obsadili širokou škálu ekologických nik.

분류 Klasifikace

Systematika korýšů je složitá a stále se vyvíjí na základě nových molekulárních dat. Tradičně se dělí do několika hlavních tříd:

Lupenonožci (Branchiopoda): Drobní, převážně sladkovodní korýši (perloočky, listonozi, žábronožky).
Rakovci (Malacostraca): Největší a nejznámější skupina, zahrnující desetinožce (krabi, raci, krevety), stejnonožce (stínky, svinky), různonožce (blešivci) a kril.
Čelistnatci (Maxillopoda): Velmi různorodá skupina, kam patří svijonožci, klanonožci (buchanky) a kapřivci.
Lasturnatky (Ostracoda): Drobní korýši s tělem uzavřeným ve dvouchlopňové schránce, připomínající mlže.
Veslonožci (Remipedia): Slepí, jeskynní korýši s primitivní stavbou těla.

🧑‍🤝‍🧑 Vztah s člověkem

🍽️ Hospodářský význam

Korýši jsou pro člověka významným zdrojem potravy. Celosvětový rybolov a akvakultura produkují miliony tun krevet, humrů, krabů a raků ročně. Patří mezi nejdražší a nejžádanější mořské plody. Drobní korýši, jako je dafnie (perloočka), se využívají jako živé krmivo v akvaristice.

☣️ Ekologický význam

Bioindikátory: Mnoho druhů korýšů je citlivých na znečištění vody a jejich přítomnost nebo nepřítomnost může sloužit jako indikátor kvality vodního prostředí.
Invazní druhy: Některé druhy se staly problematickými invazními druhy. Například v Evropě americký rak signální a rak pruhovaný vytlačují původního raka říčního, protože přenášejí račí mor.
Biofouling: Přisedlí korýši, zejména svijonožci, způsobují značné ekonomické škody tím, že porůstají trupy lodí, bóje a podmořské konstrukce, čímž zvyšují jejich hmotnost a odpor.

🔬 Pro laiky

Vnější kostra (exoskeleton): Představte si, že místo kostí uvnitř těla máte pevnou schránku, takové brnění, na povrchu. Toto brnění vás chrání, ale neroste s vámi. Když je vám malé, musíte ho shodit a chvíli počkat, než vám ztvrdne nové, větší. Tomu se říká svlékání.
Dvouvětevné končetiny: Většina našich končetin je jednoduchá (jedna noha, jedna ruka). Končetiny korýšů jsou často "dvojité" – ze základního dílu vyrůstají dvě větve. Je to jako mít na jedné noze dvě chodidla. Korýši si tyto větve přizpůsobili pro různé úkoly – jedna může sloužit k chůzi, druhá jako malá žábra k dýchání.
Naupliová larva: Mnoho korýšů se nelíhne jako miniaturní verze svých rodičů. Z vajíčka se vylíhne drobná, úplně jinak vypadající larva, která plave ve vodě. Má jen jedno oko a tři páry nožiček. Teprve po několika svlékáních se postupně promění v dospělého jedince. Je to podobné, jako když se z pulce stane žába.