Zooplankton
Obsah boxu
Šablona:Infobox - organismus Zooplankton (z řeckého zoon - zvíře a planktos - potulný, bludný) je heterogenní skupina drobných vodních živočichů a larválních stádií větších živočichů, kteří se pasivně vznášejí ve vodním sloupci. Na rozdíl od nektonu (např. ryby, velryby), který je schopen aktivního pohybu proti vodním proudům, je pohyb zooplanktonu primárně určován pohybem vody. Tvoří klíčovou složku vodních potravních řetězců, kde funguje jako primární konzument fytoplanktonu a zároveň jako potrava pro vyšší organismy.
🧬 Charakteristika a klasifikace
Zooplankton není taxonomická jednotka, ale ekologická skupina zahrnující organismy z mnoha různých živočišných kmenů. Jejich společným znakem je planktonní způsob života.
📏 Dělení podle velikosti
Podobně jako ostatní plankton se i zooplankton dělí do kategorií podle velikosti:
- Mikrozooplankton (20–200 µm): Zahrnuje především prvoky (např. nálevníci, panožkovci) a nejmenší vířníky.
- Mezozooplankton (0,2–20 mm): Nejpočetnější a nejznámější skupina, dominují zde korýši, jako jsou klanonožci (Copepoda) a perloočky (Cladocera).
- Makrozooplankton (2–20 cm): Zahrnuje větší korýše (např. kril), žebernatky a malé medúzy.
- Megalozooplankton (nad 20 cm): Největší zástupci, jako jsou velké medúzy (např. talířovka ušatá) nebo salpy.
🔄 Dělení podle životního cyklu
Z hlediska délky života stráveného v planktonu se zooplankton dělí na dvě hlavní skupiny:
- Holoplankton: Organismy, které stráví celý svůj životní cyklus jako plankton. Patří sem například klanonožci, vířníci nebo perloočky.
- Meroplankton: Organismy, které jsou součástí planktonu pouze po určitou, obvykle larvální, fázi svého života. V dospělosti přecházejí k jinému způsobu života (bentickému nebo nektonickému). Typickými zástupci jsou larvy měkkýšů (veliger), ostnokožců (pluteus), kroužkovců (trochofora) a také larvy mnoha druhů ryb.
🦀 Hlavní skupiny organismů
Zooplankton tvoří zástupci téměř všech hlavních živočišných kmenů:
- Prvoci (Protozoa): Jednobuněčné organismy, jako jsou dírkonošci (Foraminifera) a mřížovci (Radiolaria), jejichž schránky po odumření tvoří významné mořské sedimenty. Dále sem patří nálevníci (Ciliophora).
- Vířníci (Rotifera): Drobní mnohobuněční živočichové, typičtí zejména pro sladkovodní ekosystémy.
- Korýši (Crustacea): Nejvýznamnější a nejpočetnější skupina zooplanktonu.
- Klanonožci (Copepoda): Pravděpodobně nejpočetnější skupina mnohobuněčných živočichů na Zemi. Jsou klíčovou potravou pro ryby a mořské savce.
- Perloočky (Cladocera): Například rod hrotnatka (Daphnia), hojné ve sladkých vodách.
- Kril (Euphausiacea): Mořští korýši podobní krevetám, tvořící obrovská hejna (tzv. swarmy) a představující hlavní potravu pro velrybovce, tučňáky a další mořské predátory.
- Žahavci (Cnidaria): Zahrnují medúzy a larvální stádia polypovců.
- Žebernatky (Ctenophora): Mořské organismy podobné medúzám, často bioluminiscentní.
- Měkkýši (Mollusca): Zahrnují larvální stádia (veliger) a také holoplanktonní skupiny, jako jsou křídlonozí (Pteropoda).
- Strunatci (Chordata): Zahrnují salpy, vršenky a larvy ryb (tzv. ichtyoplankton).
🌍 Ekologie a význam
Zooplankton hraje nezastupitelnou roli ve fungování vodních ekosystémů.
🔗 Potravní řetězec
Zooplankton tvoří základní spojovací článek mezi primárními producenty (fytoplankton) a vyššími trofickými úrovněmi. Filtruje a konzumuje obrovské množství fytoplanktonu a bakterií, čímž kontroluje jejich biomasu. Sám se stává potravou pro široké spektrum organismů, od planktonožravých ryb (např. sardinka, šprot obecný, sledeď obecný) přes filtrující žraloky obrovské a manty až po největší živočichy planety, kytovce (zejména plejtvák obrovský).
⬆️ Vertikální migrace
Mnoho druhů zooplanktonu provádí tzv. denní vertikální migraci (DVM - Diel Vertical Migration). Během dne se zdržují v hlubších, tmavších vrstvách vody, aby se vyhnuly vizuálním predátorům. V noci pak stoupají k hladině, kde se živí fytoplanktonem. Tento jev představuje největší synchronizovaný přesun biomasy na planetě a má zásadní dopad na transport živin a energie ve vodním sloupci.
⚫ Biologická pumpa
Zooplankton je klíčovou součástí tzv. biologické pumpy, procesu, který transportuje uhlík z povrchových vrstev oceánu do hlubin. Organismy konzumují fytoplankton obsahující uhlík (fixovaný z CO₂ během fotosyntézy). Uhlík je pak transportován do hloubky prostřednictvím fekálních pelet, odumřelých těl a dýchání během vertikální migrace. Tento proces pomáhá regulovat globální klima tím, že ukládá uhlík na dně oceánů na stovky až tisíce let.
💧 Indikátory kvality vody
Složení a abundance zooplanktonních společenstev jsou citlivými indikátory změn v prostředí, jako je eutrofizace (nadměrné obohacení vody živinami), znečištění nebo změna teploty. Například přítomnost určitých druhů vířníků může signalizovat organické znečištění, zatímco poměr mezi klanonožci a perloočkami může odrážet stav trofie jezera.
🔬 Metody studia
Studium zooplanktonu se provádí pomocí několika metod:
- Planktonní sítě: Sítě s definovanou velikostí ok se táhnou vodním sloupcem a zachytávají organismy. Velikost ok určuje, jaká velikostní frakce planktonu bude odlovena.
- Mikroskopie: Získané vzorky jsou analyzovány pod mikroskopem, kde jsou organismy identifikovány, počítány a měřeny.
- Akustické metody: Sonary a další akustická zařízení (např. ADCP - Acoustic Doppler Current Profiler) mohou detekovat hejna zooplanktonu ve vodním sloupci a sledovat jejich pohyb, například během vertikální migrace.
- Genetické metody: Analýza DNA z vody (eDNA) umožňuje identifikovat přítomnost druhů bez nutnosti jejich fyzického odlovu.
💡 Pro laiky: Co je zooplankton?
Představte si oceán nebo jezero jako obrovskou, řídkou "polévku". Fytoplankton jsou v této polévce mikroskopické "bylinky" a "řasy", které si vyrábějí energii ze slunce. Zooplankton jsou miniaturní "zvířátka", která se touto rostlinnou složkou živí. Jsou to vlastně "pasoucí se stáda" vodního světa. Ačkoliv jsou jednotlivě neviditelní, dohromady tvoří obrovskou masu, která je hlavním jídlem pro malé ryby, a ty jsou zase potravou pro větší ryby, ptáky a mořské savce. Bez tohoto "neviditelného prachu života" by se celý vodní ekosystém zhroutil. Některé druhy, jako je kril, tvoří tak obrovská hejna, že jsou hlavní a téměř jedinou potravou pro největší zvířata na světě – plejtváky.