Přeskočit na obsah

Plankton

Z Infopedia

Šablona:Infobox Biologická skupina ```

``` Plankton (z řeckého πλανκτός, planktos, což znamená "poutník" nebo "tulák") je souhrnné označení pro soubor mikroskopických i větších organismů, které se pasivně vznášejí ve vodním sloupci. Jejich pohyb je primárně závislý na vodních proudech, vlnách a turbulencích, ačkoliv některé druhy jsou schopny omezeného aktivního pohybu (např. vertikální migrace). Plankton není taxonomická jednotka; zahrnuje obrovskou diverzitu organismů z různých říší, včetně bakterií, archeí, řas, prvoků a larev mnoha větších živočichů. Tvoří základní kámen většiny vodních potravních řetězců a hraje klíčovou roli v globálních biogeochemických cyklech. ```

```

📜 Etymologie a historie

Termín "plankton" zavedl v roce 1887 německý mořský biolog Victor Hensen. Chtěl tímto slovem popsat soubor organismů unášených vodou, na rozdíl od nektonu (aktivně plovoucích živočichů, jako jsou ryby nebo velryby) a bentosu (organismů žijících na dně).

Ačkoliv byl termín zaveden až na konci 19. století, pozorování planktonních organismů sahá mnohem hlouběji do historie. Již v 17. století Antoni van Leeuwenhoek, průkopník mikroskopie, jako první pozoroval a popsal mikroskopické organismy ve vodě, které dnes řadíme mezi plankton. Systematický výzkum planktonu však začal až s rozvojem oceánografických expedic v 19. století, jako byla slavná expedice Challenger (1872–1876), která shromáždila obrovské množství vzorků z oceánů po celém světě. ```

```

🧬 Dělení planktonu

Plankton je extrémně rozmanitá skupina, a proto se dělí podle několika různých kritérií, nejčastěji podle biologické funkce, velikosti nebo životního cyklu.

Podle biologické klasifikace

  • Fytoplankton (rostlinný plankton): Jsou to autotrofní, fotosyntetizující organismy. Tvoří základ vodních potravních sítí, protože produkují organickou hmotu z anorganických látek a slunečního světla. Patří sem především sinice (cyanobakterie), rozsivky, obrněnky a kokolitky.
  • Zooplankton (živočišný plankton): Jsou to heterotrofní organismy, které se živí jinými organismy, především fytoplanktonem. Zahrnuje širokou škálu živočichů, od jednobuněčných prvoků (např. dírkonošci, mřížovci) po mnohobuněčné, jako jsou buchanky, perloočky, kril a larvální stádia větších živočichů (ryb, korýšů, měkkýšů).
  • Bakterioplankton: Zahrnuje bakterie a archea. Hrají klíčovou roli v rozkladu organické hmoty a v koloběhu živin (tzv. mikrobiální smyčka).
  • Virioplankton: Soubor virů ve vodním prostředí. Jsou nejpočetnějšími "biologickými entitami" v oceánech a hrají významnou roli v regulaci populací bakterioplanktonu.
  • Mykoplankton: Zahrnuje houby a houbám podobné organismy, které se podílejí na rozkladu organického materiálu.

Podle velikosti

Velikostní kategorie umožňují vědcům studovat plankton pomocí specifických nástrojů (např. sítí s různou velikostí ok).

  • Femtoplankton (méně než 0,2 μm): Převážně viry.
  • Pikoplankton (0,2–2 μm): Převážně bakterie a archea, nejmenší eukaryotické řasy.
  • Nanoplankton (2–20 μm): Větší jednobuněčné řasy (např. kokolitky), prvoci.
  • Mikroplankton (20–200 μm): Většina fytoplanktonu (rozsivky, obrněnky), větší prvoci, malí vířníci.
  • Mezoplankton (0,2–20 mm): Většina zooplanktonu (např. buchanky, perloočky).
  • Makroplankton (2–20 cm): Větší zooplankton, jako je kril nebo šípatky.
  • Megaplankton (více než 20 cm): Největší planktonní organismy, jako jsou velké medúzy nebo salpy.

Podle životního cyklu

  • Holoplankton: Organismy, které stráví celý svůj životní cyklus jako plankton. Příkladem jsou buchanky, kril nebo rozsivky.
  • Meroplankton: Organismy, které jsou součástí planktonu pouze po část svého života, typicky v larválním stádiu. V dospělosti přecházejí k jinému způsobu života (bentickému nebo nektonickému). Patří sem larvy korýšů (krabů, humrů), měkkýšů (ústřic, slávek), ostnokožců (hvězdic, ježovek) a většiny ryb.

```

```

🌍 Ekologický význam

Plankton je pro život na Zemi naprosto nepostradatelný. Jeho ekologický význam je obrovský a zahrnuje několik klíčových oblastí.

Základ potravní sítě

Fytoplankton stojí na samém počátku téměř všech mořských a většiny sladkovodních potravních řetězců. Je primárním producentem, který přeměňuje sluneční energii na chemickou energii ve formě organické hmoty. Tímto fytoplanktonem se živí zooplankton, který je následně potravou pro malé ryby, a ty zase pro větší predátory. Odhaduje se, že plankton je přímým či nepřímým zdrojem potravy pro téměř veškerý mořský život.

Produkce kyslíku

Ačkoliv se často pozornost soustředí na tropické deštné pralesy, fytoplankton je zodpovědný za produkci přibližně 50–85 % veškerého kyslíku v zemské atmosféře. Každý druhý nádech, který člověk udělá, vděčí za svůj kyslík právě těmto mikroskopickým mořským organismům. Nejvýznamnějším producentem je rod prochlorococcus, malá sinice, která je pravděpodobně nejpočetnějším fotosyntetizujícím organismem na planetě.

Uhlíkový cyklus a biologická pumpa

Plankton hraje zásadní roli v globálním cyklu uhlíku. Během fotosyntézy fytoplankton spotřebovává rozpuštěný oxid uhličitý (CO₂) z vody a zabudovává ho do své biomasy. Když tyto organismy odumřou nebo jsou sežrány a vyloučeny, jejich organické zbytky pomalu klesají ke dnu. Tento proces, známý jako biologická pumpa, efektivně transportuje uhlík z povrchových vrstev oceánu do hlubin, kde může být uložen na stovky až tisíce let. Tím plankton pomáhá regulovat koncentraci CO₂ v atmosféře a zmírňovat globální oteplování.

Bioluminiscence

Některé druhy planktonu, zejména obrněnky (např. rod Noctiluca), jsou schopny bioluminiscence – produkce světla. Tento jev je viditelný v noci v mořích, kdy pohyb vody (např. vlny, loď nebo plavec) způsobí, že plankton začne modře světélkovat. Tento jev je nejen vizuálně úchvatný, ale slouží i jako obranný mechanismus. ```

```

🌊 Výskyt a distribuce

Plankton se vyskytuje ve všech vodních ekosystémech na Zemi, od polárních moří po tropické oceány, od horských jezer po pomalu tekoucí řeky. Jeho hustota a složení se však výrazně liší v závislosti na několika faktorech:

  • Světlo: Fytoplankton je závislý na slunečním světle pro fotosyntézu, a proto se vyskytuje pouze v eufotické zóně, tedy v prosvětlené povrchové vrstvě vody (obvykle do hloubky 200 metrů v čistých oceánských vodách).
  • Živiny: Růst fytoplanktonu je limitován dostupností živin, jako jsou dusík, fosfor, křemík a železo. Oblasti s vysokou koncentrací živin, například v zónách oceánského výstupu (kde jsou živiny z hlubin vynášeny k povrchu) nebo v blízkosti ústí řek, se vyznačují masivním rozvojem planktonu, tzv. "vodním květem".
  • Teplota a slanost: Různé druhy planktonu jsou adaptovány na specifické teplotní a slanostní podmínky, což ovlivňuje jejich geografické rozšíření.
  • Predace: Hustota planktonu je kontrolována predátory, především zooplanktonem a dalšími filtrátory.

Mnoho druhů zooplanktonu provádí tzv. diurnální vertikální migraci. Během dne se zdržují v hlubších, tmavších vrstvách vody, aby se vyhnuly predátorům. V noci pak stoupají k povrchu, kde se živí fytoplanktonem. Jedná se o největší synchronizovanou migraci biomasy na planetě. ```

```

⚔ Hrozby a ohrožení

Navzdory své odolnosti a schopnosti rychlého množení čelí planktonní společenstva řadě globálních hrozeb způsobených lidskou činností.

  • Změna klimatu: Rostoucí teploty vody mění druhové složení planktonu a mohou narušit časování jeho sezónního vývoje, což má dopad na celý potravní řetězec.
  • Okyselování oceánů: Zvýšená koncentrace CO₂ v atmosféře vede k poklesu pH mořské vody. To ztěžuje organismům, jako jsou kokolitky, dírkonošci nebo larvy měkkýšů, tvorbu jejich vápenatých schránek a koster.
  • Znečištění: Úniky ropy, pesticidy a další chemikálie mohou být pro plankton toxické. Znečištění živinami (eutrofizace) z zemědělství a odpadních vod může vést k masivnímu přemnožení některých druhů fytoplanktonu, což způsobuje škodlivé vodní květy (někdy nazývané "rudé přílivy"), které mohou produkovat toxiny a vytvářet anoxické "mrtvé zóny".
  • Mikroplasty: Drobné plastové částice jsou často požírány zooplanktonem, který si je plete s potravou. Tím se plasty dostávají do potravního řetězce a mohou poškozovat organismy na všech jeho úrovních.

```

```

💡 Pro laiky

Představit si plankton může být obtížné, protože je většinou neviditelný pouhým okem. Lze si ho ale přiblížit pomocí několika přirovnání:

  • Neviditelná pastvina oceánu: Fytoplankton si můžeme představit jako obrovskou, neviditelnou louku, která pokrývá povrch všech oceánů. Na této "trávě" se pase zooplankton, který je jako stádo mikroskopického "dobyka" (krav, ovcí, králíků). Tento dobytek pak slouží jako potrava pro větší zvířata, jako jsou ryby, které jsou v tomto přirovnání "vlky" a "lišky". Bez této základní pastviny by se celý ekosystém zhroutil.
  • Motor planety: Plankton funguje jako biologický motor, který pohání dva klíčové procesy pro život na Zemi. Zaprvé, je to továrna na kyslík – produkuje ho více než všechny lesy dohromady. Každý druhý nádech, který uděláte, obsahuje kyslík vytvořený fytoplanktonem. Zadruhé, funguje jako obří vysavač na oxid uhličitý. Když plankton odumře, klesá ke dnu a bere s sebou uhlík, který by jinak zůstal v atmosféře a přispíval ke skleníkovému efektu. Je to jako pomalý, ale neustálý "sněžení" organické hmoty do hlubin oceánu.

```

```

🖼️ Galerie

```

```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Plankton&oldid=14098“