Mikroplasty
Obsah boxu
Mikroplasty jsou malé plastové částice o velikosti menší než 5 milimetrů. Vznikají buď záměrnou výrobou (primární mikroplasty), nebo rozpadem větších plastových předmětů (sekundární mikroplasty). Vzhledem ke své odolnosti a všudypřítomnosti představují globální environmentální problém, protože kontaminují prakticky všechny ekosystémy na Zemi, od nejhlubších oceánských příkopů po vrcholky hor a polární ledovce. Byly nalezeny v pitné vodě, potravinách, ve vzduchu i v lidském těle.
📜 Historie a objev
Pojem "mikroplasty" byl poprvé použit v roce 2004 mořským biologem Richardem Thompsonem z Plymouthské univerzity ve Spojeném království. Thompson a jeho tým objevili obrovské množství drobných plastových fragmentů na plážích a ve vodních sedimentech a upozornili na potenciální nebezpečí, které tyto částice představují pro mořský život.
Ačkoliv byl termín zaveden až na počátku 21. století, problém samotný existoval mnohem déle. Masová výroba plastů začala po druhé světové válce a od té doby jejich produkce exponenciálně roste. S rostoucím množstvím plastového odpadu v životním prostředí nevyhnutelně rostlo i množství mikroplastů vznikajících jeho rozkladem. První vědecké záznamy o malých plastových částicích v oceánech pocházejí již ze 70. let 20. století, ale jejich systematický výzkum a pochopení jejich dopadů začalo až o několik desetiletí později.
⚙️ Vznik a klasifikace
Mikroplasty se dělí do dvou hlavních kategorií podle způsobu jejich vzniku.
Primární mikroplasty
Primární mikroplasty jsou částice, které byly záměrně vyrobeny již ve své malé velikosti pro specifické účely. Tvoří menší podíl celkového znečištění mikroplasty, ale jejich uvolňování do prostředí je přímé. Patří sem:
- Mikrokuličky (microbeads): Malé plastové kuličky přidávané do kosmetických a čisticích prostředků, jako jsou zubní pasty, peelingy nebo sprchové gely, pro jejich abrazivní účinky. Mnoho zemí již jejich používání zakázalo.
- Plastové pelety (nurdles): Jsou základní surovinou pro výrobu plastových výrobků. Během přepravy a manipulace často unikají do životního prostředí.
- Vlákna ze syntetických textilií: Praní oblečení z materiálů jako polyester, nylon nebo akryl uvolňuje obrovské množství mikrovláken, která nejsou zachycena v běžných čističkách odpadních vod a dostávají se do řek a moří.
Sekundární mikroplasty
Sekundární mikroplasty tvoří většinu mikroplastového znečištění a vznikají postupným rozkladem a fragmentací větších plastových předmětů. Tento proces je způsoben fyzikálními, chemickými a biologickými vlivy.
- Fragmentace: Působením slunečního záření (konkrétně UV záření), vln, větru a mechanického otěru se větší kusy plastu, jako jsou PET lahve, igelitové tašky nebo rybářské sítě, lámou na stále menší a menší kousky.
- Otěr pneumatik: Během jízdy se z pneumatik automobilů uvolňují drobné částice, které jsou směsí syntetického kaučuku a dalších příměsí. Tento prach je významným zdrojem mikroplastů v městském prostředí a je splachován deštěm do vodních toků.
- Fragmentace nátěrů: Barvy a nátěry používané na lodích, budovách nebo silničním značení se časem odlupují a rozpadají na mikročástice.
🌍 Zdroje a výskyt v životním prostředí
Mikroplasty byly detekovány ve všech složkách životního prostředí po celém světě.
Oceány a vodní ekosystémy
Oceány jsou považovány za konečnou skládku pro velkou část plastového odpadu. Mikroplasty se hromadí v oceánských gyrech, jako je například Velká tichomořská odpadková skvrna. Byly nalezeny v povrchových vodách, ve vodním sloupci i v hlubokomořských sedimentech, včetně Marianského příkopu. Kontaminují také sladkovodní ekosystémy, jako jsou řeky, jezera a podzemní voda.
Půda a atmosféra
Znečištění půdy mikroplasty je pravděpodobně ještě rozsáhlejší než znečištění oceánů. Zdrojem jsou například kaly z čističek odpadních vod používané jako hnojivo, rozklad plastových fólií v zemědělství nebo atmosférický spad. Částice mohou ovlivnit strukturu půdy a její schopnost zadržovat vodu. Mikroplasty jsou také dostatečně lehké, aby byly přenášeny větrem na velké vzdálenosti a následně se vracely na zemský povrch s deštěm nebo sněhem, což se někdy označuje jako "plastový déšť".
Živé organismy
Mikroplasty jsou konzumovány širokou škálou organismů, od zooplanktonu na bázi potravního řetězce až po velké savce. Částice si pletou s potravou, což může vést k vnitřním zraněním, zánětům, falešnému pocitu sytosti a podvýživě. Proces, při kterém se látky hromadí v organismu, se nazývá bioakumulace. Jak se organismy požírají navzájem, koncentrace mikroplastů a na ně navázaných toxinů se může v potravním řetězci zvyšovat (biomagnifikace). Byly nalezeny v rybách, měkkýších, mořských ptácích, ale i v lidské krvi, plicích a placentě.
🔬 Dopady na ekosystémy a zdraví
Výzkum dopadů mikroplastů je stále relativně mladá disciplína, ale dosavadní výsledky naznačují řadu potenciálních rizik.
Ekologická rizika
- Fyzické poškození: Požití mikroplastů může způsobit vnitřní oděrky, záněty a ucpání trávicího traktu u menších živočichů.
- Chemická toxicita: Plasty obsahují řadu aditiv, jako jsou ftaláty, bisfenol A (BPA) nebo zpomalovače hoření, které se mohou uvolňovat do těla organismu a působit jako endokrinní disruptory.
- Vektor pro znečišťující látky: Mikroplasty na sebe ve vodním prostředí vážou perzistentní organické polutanty (POPs), jako jsou PCB nebo DDT. Tyto toxiny se pak spolu s plastovou částicí dostávají do těl živočichů ve vyšších koncentracích.
Lidské zdraví
Lidé jsou mikroplastům vystaveni třemi hlavními cestami: požitím (kontaminovaná potrava jako mořské plody, sůl, med, pivo a balená voda), vdechováním (částice ve vzduchu) a kontaktem s kůží. Přesné dopady na lidské zdraví jsou předmětem intenzivního výzkumu. Potenciální rizika zahrnují zánět, oxidační stres, poškození buněk a narušení imunitního a endokrinního systému. Míra rizika závisí na velikosti, tvaru, chemickém složení a koncentraci částic.
⚖️ Řešení a regulace
Řešení problému mikroplastů vyžaduje komplexní přístup na globální, národní i individuální úrovni.
- Prevence a snižování zdrojů: Nejúčinnějším řešením je snížení produkce a spotřeby plastů, zejména jednorázových. To zahrnuje zákazy určitých produktů (např. mikrokuliček v kosmetice), podporu recyklace a cirkulární ekonomiky a vývoj udržitelných alternativ.
- Technologie odstraňování: Zlepšování technologií v čističkách odpadních vod může zachytit větší podíl mikrovláken. Vyvíjejí se také filtry pro pračky a technologie na čištění vodních toků.
- Legislativa a mezinárodní dohody: Stále více zemí přijímá zákony omezující plastový odpad. Na mezinárodní úrovni se jedná o globální smlouvě o plastech pod záštitou OSN, která by měla řešit celý životní cyklus plastů.
- Osobní odpovědnost: Jednotlivci mohou přispět omezením používání jednorázových plastů, výběrem oblečení z přírodních materiálů a správným tříděním odpadu.
💡 Pro laiky
Představte si, že každá plastová lahev, taška nebo hračka, která se kdy vyhodila, se na slunci a ve vodě pomalu rozpadá na stále menší a menší kousky. Nakonec jsou tyto kousky tak malé, že je pouhým okem nevidíme – to jsou mikroplasty. Tyto neviditelné částečky jsou dnes prakticky všude: v mořích, řekách, v půdě, a dokonce i ve vzduchu, který dýcháme, a ve vodě, kterou pijeme. Problém je v tom, že se v přírodě nerozloží po stovky let. Malí živočichové si je pletou s potravou a snědí je. Větší zvířata pak snědí tyto menší živočichy a plasty se tak dostávají do celého potravního řetězce, včetně ryb, které jíme. Navíc na sebe tyto malé plastové kousky mohou vázat škodlivé chemikálie, které pak přenášejí do těl živočichů i lidí. Vědci stále zkoumají, jak moc jsou pro nás nebezpečné, ale je jasné, že jejich obrovské množství v životním prostředí není dobrá zpráva.