Émile Zola

Rozbalit box

Obsah boxu

Émile Édouard Charles Antoine Zola (* 2. dubna 1840, Paříž – † 29. září 1902, Paříž) byl francouzský spisovatel, novinář a dramatik, považovaný za zakladatele a hlavního představitele literárního směru naturalismus. Jeho nejznámějším dílem je monumentální dvacetisvazkový cyklus Rougon-Macquartové, který popisuje osudy jedné rodiny na pozadí společenských a historických změn Druhého francouzského císařství. Zola se také proslavil svou statečnou obranou kapitána Alfreda Dreyfuse v otevřeném dopise J'accuse…!, který se stal symbolem boje za spravedlnost a pravdu.

📜 Život

👶 Mládí a začátky

Émile Zola se narodil v Paříži italskému inženýrovi Francescu Zolovi a jeho francouzské manželce Émilie Aubert. Otec, který pracoval na stavbě kanálu v Aix-en-Provence, zemřel v roce 1847, když bylo Émilovi pouhých sedm let. Rodina se tak ocitla ve finanční tísni. V Aix-en-Provence Zola navštěvoval Lycée Bourbon, kde se spřátelil s budoucím slavným malířem Paulem Cézannem. Jejich přátelství trvalo desítky let, i když se později kvůli uměleckým neshodám rozpadlo.

V roce 1858 se Zola s matkou přestěhoval zpět do Paříže, kde se pokoušel složit maturitní zkoušku, ale dvakrát neuspěl. Začal pracovat jako úředník v docích a později získal místo v reklamním oddělení nakladatelství Hachette. Tato pozice mu poskytla cenný vhled do literárního světa a umožnila mu navázat kontakty s dalšími spisovateli. Současně začal psát články pro noviny, v nichž se věnoval literární a umělecké kritice. Obhajoval například malíře Édouarda Maneta a další impresionisty, kteří byli tehdejším uměleckým establishmentem odmítáni.

✍️ Literární kariéra

Zolova literární dráha začala sbírkou povídek Povídky pro Ninonu (1864) a autobiografickým románem Zpověď Claudova (1865). První velký úspěch zaznamenal s románem Tereza Raquinová (1867), který je považován za jeho první naturalistické dílo. V něm aplikoval své teorie o vlivu dědičnosti a prostředí na lidské chování.

Vrcholem jeho tvorby je cyklus Rougon-Macquartové s podtitulem Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství. Na tomto projektu pracoval více než dvacet let, od roku 1871 do 1893. Cyklus obsahuje dvacet románů, které sledují osudy členů dvou větví jedné rodiny – legitimních Rougonů a nemanželských Macquartů. Zola se snažil vědecky přesně popsat, jak se dědičné zatížení (alkoholismus, psychické poruchy) projevuje v různých společenských prostředích. Mezi nejznámější romány cyklu patří:

Břicho Paříže (1873) – pohled do prostředí pařížské tržnice Les Halles.
Zabiják (L'Assommoir, 1877) – studie o ničivém vlivu alkoholismu v dělnickém prostředí, která Zolovi přinesla slávu i bohatství.
Nana (1880) – portrét luxusní kurtizány a symbol morálního úpadku vyšší společnosti.
Germinal (1885) – epický popis drsných životních podmínek a stávky horníků na severu Francie.
Lidská bestie (La Bête humaine, 1890) – analýza vražedných sklonů a destruktivní vášně v prostředí železnice.

⚖️ Aféra Dreyfus a "J'accuse…!"

V roce 1894 byl kapitán francouzské armády židovského původu Alfred Dreyfus na základě zfalšovaných důkazů nespravedlivě odsouzen za velezradu a poslán na Ďábelský ostrov. Aféra hluboce rozdělila francouzskou společnost. Zola se zpočátku o případ nezajímal, ale postupně se nechal přesvědčit o Dreyfusově nevině.

Dne 13. ledna 1898 publikoval na titulní straně deníku L'Aurore otevřený dopis prezidentu Félixi Fauremu s názvem J'accuse…! (Žaluji…!). V tomto textu Zola obvinil vysoké vojenské představitele a soudce ze spiknutí a vědomého odsouzení nevinného člověka. Dopis vyvolal obrovský skandál. Zola byl okamžitě obžalován z urážky armády a odsouzen k ročnímu vězení a vysoké pokutě. Aby se vyhnul uvěznění, uprchl do Londýna, kde strávil jedenáct měsíců v exilu. Jeho statečný čin však znovu otevřel Dreyfusův případ a významně přispěl k jeho pozdější rehabilitaci. Zola se stal symbolem angažovaného intelektuála, který riskuje vlastní kariéru a svobodu v boji za pravdu a spravedlnost.

⚰️ Smrt a odkaz

Zola se vrátil do Francie v červnu 1899 po revizi Dreyfusova procesu. Dne 29. září 1902 byl nalezen mrtev ve své pařížské ložnici. Oficiální příčinou smrti byla otrava oxidem uhelnatým z ucpaného komína. Okolnosti jeho smrti však dodnes vyvolávají spekulace o možné vraždě ze strany jeho politických nepřátel, kteří mu nikdy neodpustili jeho roli v Dreyfusově aféře.

V roce 1908 byly jeho ostatky slavnostně přeneseny do pařížského Panthéonu, kde odpočívá po boku dalších velikánů francouzské historie, jako jsou Voltaire nebo Victor Hugo.

📚 Dílo

🔬 Naturalismus jako metoda

Zola je hlavním teoretikem a představitelem naturalismu. Svou literární metodu popsal v esejích jako Experimentální román (1880). Vycházel z myšlenek pozitivistické filozofie (Auguste Comte) a experimentální medicíny (Claude Bernard). Věřil, že spisovatel by měl být jako vědec, který pozoruje a analyzuje realitu. Lidské chování je podle něj determinováno třemi faktory:

Dědičnost (l'hérédité): Vrozené vlastnosti a sklony zděděné po předcích.
Prostředí (le milieu): Společenské a materiální podmínky, ve kterých jedinec žije.
Doba (le moment): Konkrétní historická situace.

Naturalistická díla se často zaměřují na odvrácenou stranu společnosti – na bídu, nemoci, alkoholismus, prostituci a kriminalitu. Cílem nebylo šokovat, ale podat co nejvěrnější a nejpřesnější obraz reality, i když byla drsná a nepříjemná.

📖 Cyklus Rougon-Macquartovi

Tento monumentální cyklus je Zolovou největší literární prací. Skládá se z 20 románů, které na sebe volně navazují a dohromady tvoří panoramatický obraz francouzské společnosti za vlády Napoleona III. (1852–1870). Každý román se zaměřuje na jinou oblast života – politiku, finance, umění, dělnickou třídu, armádu, venkov či církev. Zola před psaním každého dílu prováděl pečlivé rešerše, studoval odbornou literaturu a navštěvoval místa, o kterých psal, aby jeho popis byl co nejautentičtější.

🎨 Další významná díla

Po dokončení cyklu Rougon-Macquartové se Zola pustil do dalších velkých projektů:

Tři města (Les Trois Villes): Trilogie románů Lurdy (1894), Řím (1896) a Paříž (1898), která zkoumá vztah moderního člověka k víře a vědě.
Čtyři evangelia (Les Quatre Évangiles): Nedokončený cyklus, který měl být utopickou vizí budoucnosti. Zola stihl napsat pouze tři díly: Plodnost (1899), Práce (1901) a Pravda (1903, vydáno posmrtně). Čtvrtý díl, Spravedlnost, již napsat nestihl.

🏛️ Vliv a význam

🌍 Mezinárodní ohlas

Émile Zola byl jedním z nejvlivnějších spisovatelů své doby. Jeho díla byla překládána do mnoha jazyků a ovlivnila literární vývoj po celém světě. Naturalismus se jako směr rozšířil do Německa (Gerhart Hauptmann), Skandinávie (August Strindberg), Spojených států (Theodore Dreiser, Frank Norris) i do českých zemí (Karel Matěj Čapek-Chod, Josef Karel Šlejhar).

💬 Politický a společenský dopad

Zolův odvážný postoj v Dreyfusově aféře definoval novou roli intelektuála ve veřejném životě. Ukázal, že spisovatel může a má využít svou autoritu k obraně spravedlnosti a lidských práv. Jeho J'accuse…! se stalo symbolem občanské odvahy a boje proti státní moci a předsudkům. Zola svým životem i dílem dokázal, že literatura není jen uměním, ale také mocným nástrojem společenské změny.

🤔 Pro laiky

Co je to naturalismus? Představte si, že spisovatel je vědec v laboratoři a jeho postavy jsou pokusné subjekty. Zkoumá, jak jejich chování ovlivní to, co zdědili po rodičích (např. sklon k alkoholu) a v jakém prostředí žijí (např. chudá dělnická čtvrť). Naturalismus se nebojí ukazovat i ty nejošklivější stránky života, jako je bída, násilí nebo nemoci, protože chce být co nejvíce pravdivý.
Co byla Dreyfusova aféra? Šlo o obrovský politický skandál ve Francii. Vojenský kapitán židovského původu, Alfred Dreyfus, byl falešně obviněn ze špionáže pro Německo a odsouzen. Ve skutečnosti byl nevinný, ale armáda a antisemitská část společnosti ho chtěly obětovat. Émile Zola se ho veřejně zastal ve slavném článku J'accuse…! (Žaluji…!), kde obvinil skutečné viníky. Riskoval tím vše, ale nakonec pomohl dosáhnout spravedlnosti.

trivia Zajímavosti

Blízké přátelství Zoly s malířem Paulem Cézannem skončilo poté, co Zola vydal román Dílo (1886). Cézanne se poznal v postavě neúspěšného a frustrovaného malíře Clauda Lantiera a přátelství s autorem ukončil.
Zola byl nadšeným amatérským fotografem. Zanechal po sobě tisíce snímků, které dokumentují jeho rodinu, přátele i místa, která navštívil.
Jeho jméno nese mnoho ulic a náměstí po celé Francii. Stanice pařížského metra Javel – André Citroën se původně jmenovala Émile Zola.

Šablona:Aktualizováno