Přeskočit na obsah

Jiří II.

Z Infopedia
Verze z 23. 12. 2025, 10:25, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník Jiří II. (anglicky George II, německy Georg II. August; 10. listopadu 1683 – 25. října 1760) byl král Velké Británie a Irska, vévoda brunšvicko-lüneburský (hannoverský) a kurfiřt Svaté říše římské od 11. června 1727 až do své smrti v roce 1760.

Byl posledním britským monarchou narozeným mimo Velkou Británii (narodil se a vyrůstal v severním Německu) a je známý jako poslední britský král, který osobně vedl vojska do bitvy, a to v bitvě u Dettingenu v roce 1743. Jeho vláda byla poznamenána řadou významných vojenských konfliktů, především posledním jakobitským povstáním a Sedmiletou válkou, která položila základy budoucího Britského impéria. V domácí politice za jeho vlády pokračoval úpadek moci panovníka a vzestup role parlamentu a prvního ministra, zejména v osobě sira Roberta Walpolea.

👑 Raný život a nástup na trůn

Jiří August se narodil v Hannoveru jako syn Jiřího Ludvíka, tehdejšího dědičného prince brunšvicko-lüneburského, a jeho manželky Žofie Dorotey z Celle. Jeho dětství bylo poznamenáno bouřlivým vztahem rodičů, který skončil jejich rozvodem v roce 1694. Jeho matka byla následně uvězněna na zámku Ahlden a Jiří ji už nikdy neviděl.

V roce 1701 byl v Anglii přijat Zákon o nástupnictví, který vyloučil katolíky z následnictví na britský trůn. Tím se Jiřího babička, Žofie Hannoverská, stala předpokládanou dědičkou královny Anny. Po smrti Žofie a Anny v roce 1714 se Jiřího otec stal králem Velké Británie jako Jiří I. a Jiří August ho následoval do Londýna jako princ z Walesu.

Vztah mezi Jiřím I. a jeho synem byl notoricky špatný. Často se přeli o politiku i osobní záležitosti, což vedlo k tomu, že princ z Walesu a jeho manželka Karolína z Ansbachu vytvořili konkurenční dvůr v Leicester House, který se stal centrem politické opozice vůči králi. Po smrti svého otce 11. června 1727 nastoupil na trůn jako Jiří II.

🏛️ Vláda a politika

Ačkoliv Jiří II. zpočátku uvažoval o odvolání premiéra svého otce, sira Roberta Walpolea, na radu své inteligentní a politicky zdatné manželky Karolíny ho nakonec ponechal ve funkci. Walpole se stal de facto prvním britským premiérem a po dalších patnáct let dominoval britské politice.

⚔️ Války a vojenské konflikty

Jiřího vláda byla definována účastí Británie v několika velkých evropských konfliktech.

Válka o rakouské dědictví

Po smrti císaře Karla VI. v roce 1740 napadl pruský král Fridrich II. Veliký Slezsko, čímž začala Válka o rakouské dědictví. Jiří II., jako kurfiřt hannoverský, se postavil na stranu Marie Terezie a Rakouska. V roce 1743 osobně vedl britsko-hannoverskou armádu do bitvy u Dettingenu v Německu, kde dosáhl vítězství nad Francouzi. Stal se tak posledním britským monarchou, který se aktivně zúčastnil bitvy.

Jakobitské povstání z roku 1745

Zatímco britské síly byly vázány na kontinentu, Charles Edward Stuart, známý jako "Bonnie Prince Charlie", vnuk sesazeného krále Jakuba II., se vylodil ve Skotsku a zahájil poslední jakobitské povstání. Jeho cílem bylo obnovit vládu Stuartovců. Povstalci zpočátku dosáhli úspěchů, dobyli Edinburgh a postoupili až do Derby v Anglii. Jiřího syn, Vilém August, vévoda z Cumberlandu, byl povolán z Evropy, aby povstání potlačil. Jakobitská armáda byla drtivě poražena v bitvě u Cullodenu v dubnu 1746. Následovaly brutální represe proti skotským horalům, které vévodovi z Cumberlandu vynesly přezdívku "řezník".

Sedmiletá válka

Konflikt, který začal v roce 1756 jako Sedmiletá válka, se stal v podstatě prvním globálním konfliktem. Bojovalo se v Evropě, Severní Americe, Indii a na mořích. Po počátečních neúspěších se pod vedením ministra Williama Pitta staršího karta obrátila. Rok 1759 je znám jako Annus Mirabilis (zázračný rok) díky sérii britských vítězství, včetně dobytí Québecu v Kanadě, vítězství v bitvě u Mindenu v Německu a námořních vítězství v zálivu Quiberon a u Lagosu. Tyto úspěchy položily základ pro dominantní postavení Britského impéria.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a charakter

Jiří II. byl známý svou prchlivou povahou, disciplínou a odvahou. Měl velký zájem o vojenské záležitosti a byl velmi metodický a přesný. Jeho hlavním jazykem byla němčina a anglicky mluvil se silným německým přízvukem.

Jeho manželství s Karolínou z Ansbachu bylo šťastné a partnerské. Karolína byla vysoce inteligentní a měla na krále značný politický vliv až do své smrti v roce 1737. Její smrt Jiřího hluboce zasáhla.

Stejně jako jeho otec měl i Jiří II. velmi špatný vztah se svým nejstarším synem, Bedřichem, princem z Walesu. Nenávist mezi nimi byla veřejným tajemstvím. Bedřich, podobně jako kdysi jeho otec, vytvořil opoziční dvůr a aktivně se stavěl proti králově politice. Bedřich zemřel v roce 1751, devět let před svým otcem, a následníkem trůnu se tak stal jeho syn, budoucí král Jiří III..

Jiří II. byl také velkým mecenášem umění, zejména hudby. Byl patronem skladatele Georga Friedricha Händela, který pro něj složil mnoho svých slavných děl, včetně korunovačních hymen (např. Zadok the Priest) a oratoria Mesiáš.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Odkaz a smrt

Jiří II. zemřel náhle 25. října 1760 v Kensingtonském paláci ve věku 76 let na disekci aorty. Byl pohřben ve Westminsterském opatství vedle své milované manželky Karolíny.

Jeho vláda představuje klíčové období britských dějin. Došlo během ní k upevnění hannoverské dynastie, definitivní porážce jakobitské hrozby a posílení parlamentního systému. Především však jeho vláda, zejména díky úspěchům v Sedmileté válce, transformovala Velkou Británii v dominantní koloniální a námořní velmoc, čímž připravila půdu pro vznik globálního Britského impéria. Na trůn po něm nastoupil jeho vnuk Jiří III..

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Jakobité: Byli to stoupenci sesazeného katolického krále Jakuba II. Stuarta a jeho potomků. Snažili se je vrátit na britský trůn. Jejich název je odvozen z latinské podoby jména Jakub (Jacobus). Povstání v roce 1745 bylo jejich posledním vážným pokusem.
  • Hannoverská dynastie: Proč vládl v Británii německý rod? V roce 1701 přijal anglický parlament zákon, který stanovil, že králem se nesmí stát katolík. Když v roce 1714 zemřela bezdětná protestantská královna Anna, nejbližším protestantským příbuzným byl kurfiřt Jiří Hannoverský z Německa. Tím se jeho rod dostal na britský trůn.
  • Poslední král v bitvě: Jiří II. je slavný tím, že jako poslední britský panovník osobně vedl své vojáky na bojišti. Ukazuje to, jak se role monarchy postupně měnila – od vojenského velitele k hlavě státu, která vládne spíše symbolicky a politicky.


Šablona:Aktualizováno