Jacques-Louis David
Obsah boxu
Jacques-Louis David (* 30. srpna 1748, Paříž – 29. prosince 1825, Brusel) byl francouzský malíř, klíčová postava neoklasicismu a jeden z nejvlivnějších umělců své doby. Jeho tvorba se stala symbolem změn, kterými Francie prošla od konce starého režimu, přes Francouzskou revoluci a vládu Napoleona Bonaparta až po restauraci Bourbonů. David je považován za umělce, který dokázal dokonale propojit umění s politikou a propagandou.
🎨 Život a dílo
Davidův život a kariéra jsou neoddělitelně spjaty s bouřlivými politickými událostmi ve Francii na přelomu 18. a 19. století. Jeho umělecký vývoj lze rozdělit do několika klíčových fází, které odrážejí jeho měnící se politické přesvědčení a patrony.
👶 Raná léta a studium
Narodil se v Paříži v prosperující rodině. Po smrti otce v souboji byl vychováván svými strýci. Projevil brzy umělecké nadání a navzdory přání rodiny, aby se stal architektem, se rozhodl pro malířství. Jeho příbuzný, významný rokokový malíř François Boucher, ho doporučil do ateliéru Josepha-Marie Viena, průkopníka raného neoklasicismu.
V roce 1774, po několika neúspěšných pokusech, konečně získal prestižní Prix de Rome, která mu umožnila studijní pobyt v Římě. Pět let strávených v Itálii (1775–1780) mělo na jeho tvorbu zásadní vliv. Intenzivně studoval antické umění, díla renesančních mistrů jako Raffaela a barokních malířů, zejména Caravaggia. Tento pobyt upevnil jeho odklon od lehkosti a dekorativnosti rokoka k přísnému, morálnímu a heroickému stylu neoklasicismu.
🏛️ Neoklasicistní průlom
Po návratu do Paříže v roce 1780 byl přijat do Královské akademie malířství a sochařství. Jeho průlomovým dílem, které ho okamžitě katapultovalo mezi nejvýznamnější umělce Evropy, se stal obraz Přísaha Horatiů (1784). Obraz, namalovaný na královskou zakázku v Římě, zobrazuje tři bratry z římské rodiny Horatiů, jak přísahají svému otci, že budou bojovat na život a na smrt za svou vlast.
Dílo se stalo manifestem neoklasicismu. Jeho strohá kompozice, jasné barvy, důraz na kresbu a především jeho morální poselství – oslava vlastenectví, oběti a občanské ctnosti – rezonovaly s předrevoluční náladou ve Francii. Obraz byl vnímán jako výzva k morální obrodě a kritika dekadence monarchie. Následovala další díla v podobném duchu, jako Smrt Sokratova (1787) a Liktoři přinášejí Brutovi těla jeho synů (1789).
🇫🇷 Umělec revoluce
S vypuknutím Francouzské revoluce v roce 1789 se David stal jejím nadšeným stoupencem a aktivním účastníkem. Byl členem radikálního jakobínského klubu, přítelem Maximiliena Robespierra a Jean-Paula Marata. V roce 1792 byl zvolen poslancem Národního konventu, kde hlasoval pro popravu krále Ludvíka XVI..
Jako "umělecký diktátor" revoluce organizoval velké propagandistické slavnosti (např. Slavnost Nejvyšší bytosti), navrhoval uniformy a reformoval umělecké instituce, včetně zrušení Královské akademie. Jeho umění se stalo mocným nástrojem revoluční propagandy. Vytvořil sérii obrazů oslavujících revoluční mučedníky. Nejslavnějším z nich je Smrt Marata (1793), ikonické zobrazení zavražděného radikálního novináře. Obraz je mistrovským spojením neoklasicistní formy s realistickým detailem a hlubokým politickým a emocionálním nábojem. Plánovaný obraz Smrt Lepelletiera se nedochoval a Smrt mladého Bary zůstal nedokončen.
Po pádu jakobínské diktatury a popravě Robespierra v roce 1794 byl David uvězněn. Během svého věznění namaloval svůj jediný krajinářský obraz Pohled na Lucemburskou zahradu a slavný autoportrét.
👑 Napoleonův dvorní malíř
Po propuštění z vězení se David postupně přiklonil k nové vycházející hvězdě francouzské politiky, Napoleonu Bonapartovi. V Napoleonovi viděl hrdinu, který obnoví slávu Francie. Stal se jeho hlavním a nejoblíbenějším malířem, kronikářem jeho vzestupu a slávy.
Pro Napoleona vytvořil svá nejmonumentálnější díla. Obraz Napoleon překračuje Alpy (1801) je idealizovaným portrétem generála jako novodobého Hannibala či Karla Velikého. Vrcholem jeho tvorby pro císařský dvůr je gigantické plátno Korunovace Napoleona I. a korunovace císařovny Josefíny v katedrále Notre-Dame v Paříži 2. prosince 1804 (1807), které se nachází v Louvru. Na tomto díle pracoval tři roky a zachytil na něm stovky postav s portrétní přesností. Dalšími významnými díly z tohoto období jsou Rozdílení orlů (1810) a četné portréty císaře a členů jeho dvora.
🇧🇪 Exil a pozdní tvorba
Po Napoleonově pádu v roce 1815 a návratu Bourbonů na trůn byl David jakožto "královrah" (kvůli hlasování pro popravu Ludvíka XVI.) nucen odejít do exilu. Usadil se v Bruselu, kde strávil zbytek svého života. I v exilu pokračoval v malování, ale jeho témata se změnila. Místo politických a historických námětů se věnoval především mytologickým scénám (např. Mars odzbrojovaný Venuší a Gráciemi) a portrétům místní buržoazie a dalších francouzských exulantů. Jeho pozdní styl je často považován za chladnější a akademičtější.
Zemřel v Bruselu v roce 1825 po nehodě s kočárem. Nový francouzský režim nepovolil převoz jeho těla do Francie, a tak byl pohřben v Bruselu. Jeho srdce je však uloženo na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
🖌️ Styl a technika
Davidův styl je ztělesněním neoklasicismu. Mezi jeho hlavní charakteristiky patří:
- Důraz na kresbu: Kresba (disegno) byla pro Davida základem malby, nadřazená barvě (colore). Jeho linie jsou pevné, jasné a přesné.
- Strohá kompozice: Jeho kompozice jsou často inspirovány antickými reliéfy. Jsou přehledné, racionální a divadelně aranžované, často založené na geometrických principech.
- Sochařské postavy: Postavy na jeho obrazech mají často sochařskou kvalitu, jsou idealizované a zachycené v heroických pózách.
- Chladné světlo a barvy: Používal jasné, často lokální barvy a ostré, chladné světlo, které modeluje tvary a zdůrazňuje dramatičnost scény.
- Morální a politický obsah: Jeho díla téměř vždy nesou silné morální, etické nebo politické poselství, ať už jde o oslavu občanských ctností, revolučního mučednictví nebo císařské moci.
✨ Odkaz a vliv
Jacques-Louis David byl jedním z nejvlivnějších umělců své generace. Jeho ateliér se stal nejvýznamnějším uměleckým centrem v Evropě, kterým prošly stovky studentů z celé Evropy. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili Jean-Auguste-Dominique Ingres, Antoine-Jean Gros a François Gérard.
Jeho vliv dominoval francouzskému umění po několik desetiletí a položil základy akademického umění 19. století. Ačkoliv byl později kritizován nastupující generací romantiků (např. Eugènem Delacroixem) za přílišnou strnulost a akademismus, jeho role jako umělce, který dokázal zformovat vkus a myšlení celé epochy, je nezpochybnitelná. Jeho politicky angažované umění se stalo vzorem pro mnoho pozdějších umělců.
🖼️ Vybraná díla
- Belisar prosící o almužnu (1781)
- Andromaché truchlící nad Hektorem (1783)
- Přísaha Horatiů (1784)
- Smrt Sokratova (1787)
- Liktoři přinášejí Brutovi těla jeho synů (1789)
- Přísaha v Míčovně (1791, nedokončeno)
- Smrt Marata (1793)
- Únos Sabinek (1799)
- Napoleon překračuje Alpy (1801)
- Portrét Madame Récamier (1800)
- Korunovace Napoleona I. (1807)
- Rozdílení orlů (1810)
- Leonidas u Thermopyl (1814)
- Mars odzbrojovaný Venuší a Gráciemi (1824)