Rokoko

Rozbalit box

Obsah boxu

Rokoko, někdy označované také jako pozdní baroko, je umělecký sloh, který se rozvinul v první polovině 18. století ve Francii a odtud se rozšířil do celé Evropy. Vzniklo jako reakce na monumentální a formální velkolepost baroka, zejména na styl spojený s dvorem krále Ludvíka XIV. ve Versailles. Rokoko je charakteristické svou lehkostí, elegancí, hravostí, dekorativností a důrazem na intimní a pohodlný život aristokracie. Název je odvozen od francouzského slova rocaille (česky rokaj), což je ornamentální motiv připomínající mušli nebo lasturu, který se stal jedním z klíčových prvků tohoto stylu.

📜 Původ a vývoj

Počátky rokoka jsou úzce spjaty se společenskými změnami ve Francii po smrti Ludvíka XIV. v roce 1715. Moc se přesunula od formálního a rigidního dvora ve Versailles do pařížských městských paláců (hôtels) a salónů šlechty. Období regentství Filipa II. Orleánského (1715–1723) přineslo uvolnění společenských konvencí a touhu po pohodlnějším a intimnějším životním stylu. Umění se odklonilo od oslavy absolutistické moci a náboženské velikosti k zobrazování radostí a slastí světského života.

Z Francie se rokoko rychle šířilo, přičemž v každé zemi získalo specifickou podobu. Mimořádné obliby dosáhlo v německy mluvících zemích, zejména v Bavorsku a Rakousku, kde se projevilo v opulentní výzdobě kostelů a paláců. Významná centra rokoka vznikla také v Itálii (především Benátky), Španělsku a Prusku.

Úpadek rokoka nastal zhruba v 60. letech 18. století s nástupem osvícenství a nového uměleckého směru – neoklasicismu. Osvícenští filozofové jako Denis Diderot kritizovali rokoko pro jeho povrchnost, frivolnost a nemorálnost. Archeologické objevy v Pompejích a Herculaneu oživily zájem o antické umění, jehož řád, symetrie a morální vážnost stály v přímém protikladu k rokokové hravosti. Definitivní konec rokokové éry pak symbolicky přinesla Velká francouzská revoluce v roce 1789.

🎨 Charakteristické rysy

Rokoko je především dekorativní styl, který se nejvýrazněji projevil v interiérovém designu, malířství a užitém umění. Jeho hlavními znaky jsou:

Asymetrie a organické tvary: Na rozdíl od barokní symetrie a monumentality upřednostňuje rokoko asymetrické kompozice a plynulé, zakřivené linie (křivky ve tvaru písmene S a C).
Rokaj: Klíčový ornamentální prvek, abstraktní motiv vycházející z tvaru mušlí, lastur a stylizovaných rostlinných úponků. Často se kombinuje s dalšími motivy, jako jsou květinové girlandy nebo mřížky.
Pastelová barevnost: Těžké a syté barvy baroka jsou nahrazeny světlou a jemnou paletou – dominují odstíny bílé, zlaté, stříbrné, světle modré, růžové, žluté a zelené.
Témata: Umění se zaměřuje na galantní scény, slavnosti v přírodě (fête galante), mytologické příběhy s erotickým podtextem, pastorální idyly a portréty aristokracie v neformálním prostředí. Náboženská témata jsou ztvárňována s menší dramatičností a větším důrazem na citovost a něhu.
Intimita a elegance: Důraz je kladen na menší, soukromé prostory jako salony, budoáry a kabinety, které jsou bohatě zdobeny štukami, zrcadly, tapiseriemi a obrazy.

🏛️ Projevy v umění

🖼️ Malířství

Rokokové malířství opustilo historická a náboženská témata baroka a zaměřilo se na scény z bezstarostného života šlechty.

Antoine Watteau (1684–1721): Považován za zakladatele rokokového malířství. Proslavil se žánrem fête galante, který zobrazuje elegantní společnost při zábavě v parkové krajině. Jeho nejslavnějším dílem je Nalodění na Kythéru.
François Boucher (1703–1770): Oblíbený malíř markýzy Madame de Pompadour, milenky krále Ludvíka XV.. Jeho díla jsou plná smyslnosti, mytologických scén a pastorální idyly. Je známý svou jemnou barevností a virtuózní technikou.
Jean-Honoré Fragonard (1732–1806): Mistr zachycení prchavých okamžiků, intimity a milostné hry. Jeho nejslavnější obraz, Houpačka, je esencí rokokové frivolnosti a elegance.
Jean-Baptiste-Siméon Chardin (1699–1779): Ačkoliv tvořil ve stejném období, jeho styl se odlišuje. Zaměřoval se na klidná zátiší a žánrové scény z měšťanského prostředí, které oslavovaly domácí ctnosti a prostotu.

⛪ Architektura

V architektuře se rokoko projevilo především v interiérové výzdobě. Exteriéry budov často zůstávaly v pozdně barokním stylu, ale vnitřní prostory byly přetvořeny v oslnivé, světlé a bohatě zdobené celky. Stěny a stropy byly pokryty jemnou štukovou výzdobou s motivy rokají, květin a girland. Velká zrcadla opticky zvětšovala prostor a odrážela světlo z křišťálových lustrů.

Francie: Salon de la Princesse v Hôtel de Soubise v Paříži, navržený Germainem Boffrandem, je považován za jeden z nejkrásnějších rokokových interiérů.
Německo: Rokoko zde dosáhlo svého vrcholu. Balthasar Neumann navrhl velkolepou Rezidenci ve Würzburgu s ohromujícím schodištěm a Císařským sálem. Poutní kostel Vierzehnheiligen je příkladem sakrální rokokové architektury, která spojuje prostorovou složitost s lehkostí a světlem. Dalším skvostem je pavilon Amalienburg v parku zámku Nymphenburg v Mnichově.
Rakousko: Zámek Schönbrunn ve Vídni má řadu interiérů zařízených v rokokovém stylu.

🗿 Sochařství

Rokokové sochařství bylo spíše komorního charakteru. Místo monumentálních mramorových soch se uplatňovaly menší sošky z porcelánu, terakoty nebo dřeva, které sloužily jako dekorace interiérů. Témata byla opět mytologická, alegorická a pastorální. Významným sochařem byl Étienne Maurice Falconet, autor proslulé sošky Hrozící Amorek.

🛋️ Užité umění a design

Právě v užitém umění dosáhl rokokový styl svého největšího rozmachu.

Nábytek: Stal se lehčím, pohodlnějším a elegantnějším. Typické jsou prohnuté nohy (tzv. kabriolové nohy), asymetrické tvary a bohatá výzdoba technikou intarzie (vykládání dřevem) nebo marketerie (vykládání různými materiály). Používaly se drahé materiály a zlacené bronzové kování (ormolu). Vznikly nové typy nábytku jako komoda nebo psací stůl.
Porcelán: V 18. století zažil evropský porcelán obrovský rozvoj. Manufaktury v Míšni, Sèvres, Vídni nebo Nymphenburgu produkovaly nádherné jídelní servisy, vázy a figurky s galantními a pastorálními motivy.
Móda: Aristokratická móda byla extravagantní a rafinovaná. Pro dámy byly typické široké sukně vyztužené krinolínou (panier), úzké šněrovačky, hluboké dekolty a složité, napudrované účesy zdobené stuhami, peřím a šperky. Pánové nosili zdobené kabátce (justaucorps), vesty, úzké kalhoty ke kolenům a napudrované paruky.

🌍 Rokoko v českých zemích

Do českých zemí proniklo rokoko především z Vídně a Bavorska. Projevilo se hlavně v úpravách interiérů zámků a paláců, méně v novostavbách.

Architektura: Příkladem rokokové architektury je zámek Nové Hrady u Litomyšle, přezdívaný "české Versailles". Skvostné rokokové interiéry najdeme v Arcibiskupském paláci na Hradčanech v Praze nebo na zámku v Českém Krumlově (maškarní sál).
Sochařství: V sochařství představuje přechod od baroka k rokoku a klasicismu dílo Ignáce Františka Platzera, jehož sochy zdobí například atiku Arcibiskupského paláce.
Malířství: Významným malířem byl Norbert Grund, autor kabinetních obrázků s galantními a bitevními scénami.

🎶 Hudba a literatura

V hudbě se rokokový duch projevil v tzv. galantním stylu (style galant), který byl reakcí na složitost barokního kontrapunktu. Hudba se stala jednodušší, melodičtější a elegantnější. K hlavním představitelům patřili francouzští skladatelé François Couperin a Jean-Philippe Rameau nebo synové Johanna Sebastiana Bacha. Tento styl byl přímým předchůdcem klasicismu.

V literatuře se objevují komedie plné vtipu a ironie (Pierre de Marivaux), galantní poezie a romány analyzující milostné city a společenské mravy. Vrcholným, i když již kritickým dílem reflektujícím morálku rokokové společnosti, je román v dopisech Nebezpečné známosti od Pierra Choderlose de Laclose.

🧐 Pro laiky

Představte si, že přejdete z obrovského, tmavého a vážného barokního kostela, který má ohromit svou velikostí a mocí, do prosvětleného, elegantního salonku. Vše je zde menší, jemnější a zdobnější. Stěny jsou pokryty zlatými a bílými kudrlinkami připomínajícími mušle (tzv. rokaje), visí na nich velká zrcadla a obrazy zamilovaných párů na pikniku v parku. Nábytek má prohnuté nožky a je neuvěřitelně zdobený. Všude jsou světlé, pastelové barvy jako růžová nebo světle modrá. To je rokoko – umění hravé, dekorativní a zaměřené na příjemné a bezstarostné stránky života šlechty, nikoliv na oslavu Boha nebo absolutní moci krále. Je to styl elegance, intimity a radosti ze života.

Šablona:Aktualizováno