Přeskočit na obsah

Akvakultura

Z Infopedia
Verze z 20. 12. 2025, 10:49, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox obor

Akvakultura (z latinských slov aqua – voda a cultura – pěstování) je cílený chov a pěstování vodních organismů, jako jsou ryby, korýši, měkkýši a vodní rostliny (řasy), v kontrolovaném nebo polokontrolovaném vodním prostředí. Jedná se o formu zemědělství, která se odehrává ve vodě a představuje alternativu k lovu volně žijících populací. Akvakultura hraje klíčovou roli v zajišťování globální potravinové bezpečnosti, jelikož poptávka po mořských plodech a rybách neustále roste, zatímco úlovky z volné přírody stagnují nebo klesají.

Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) pochází z akvakultury více než polovina veškeré produkce ryb a mořských plodů určených pro lidskou spotřebu. Tento sektor je jedním z nejrychleji rostoucích segmentů produkce potravin na světě.

📜 Historie

Akvakultura není moderním vynálezem; její kořeny sahají tisíce let do minulosti.

🌏 Starověké počátky

Nejstarší důkazy o chovu ryb pocházejí z Číny přibližně z roku 2500 př. n. l. První písemná zmínka o chovu kapra se objevuje v díle Fan Li, datovaném do 5. století př. n. l. Číňané vyvinuli sofistikované metody polykultury, kdy v jednom rybníku chovali několik druhů ryb, které využívaly různé potravní niky.

Také staří Egypťané chovali tilápii v umělých nádržích, jak dokládají nástěnné malby staré přibližně 4000 let. Ve starověkém Římě byly populární chovy ryb v mořských lagunách a sladkovodních nádržích, kde se chovaly druhy jako murény nebo parmice.

🏰 Středověká Evropa

V Evropě se akvakultura, zejména chov ryb v rybnících, rozvinula ve středověku, a to především v klášterním prostředí. Mniši potřebovali zajistit zdroj potravy během postních dní, kdy bylo zakázáno jíst maso teplokrevných zvířat. Právě v této době se v střední Evropě, včetně českých zemí, začaly budovat rozsáhlé rybniční soustavy. Za zlatý věk českého rybníkářství je považováno 15. a 16. století, spojené se jmény jako Jakub Krčín z Jelčan nebo Štěpánek Netolický.

🚀 Moderní rozvoj

Průmyslový rozmach akvakultury nastal ve druhé polovině 20. století. Důvodem byl technologický pokrok, lepší porozumění biologii vodních druhů a rostoucí tlak na volně žijící populace ryb způsobený nadměrným rybolovem. Vývoj umělého krmiva, selektivní šlechtění a kontrola nemocí umožnily přechod od extenzivních k intenzivním formám chovu s výrazně vyšší produkcí. V 70. letech 20. století se například v Norsku a Skotsku rozvinul chov lososa atlantského v mořských klecích, který se stal globálním průmyslem.

⚙️ Typy a metody akvakultury

Akvakulturu lze dělit podle několika kritérií, nejčastěji podle typu vodního prostředí, intenzity produkce nebo použité technologie.

Podle prostředí

  • Sladkovodní akvakultura: Chov organismů ve sladké vodě, jako jsou řeky, jezera, rybníky nebo umělé nádrže. Typickými chovanými druhy jsou kapr, pstruh, tilápie nebo sumeček africký.
  • Mořská akvakultura (marikultura): Chov organismů v mořské nebo brakické vodě, obvykle v chráněných zátokách, fjordech nebo na otevřeném moři. Zahrnuje chov ryb (např. losos, tuňák, mořčák), měkkýšů (např. ústřice, slávky) a mořských řas.
  • Brakická akvakultura: Probíhá ve vodě s nižší salinitou, než má mořská voda, typicky v ústích řek nebo pobřežních lagunách. Je klíčová pro chov některých druhů krevet.

Podle intenzity

  • Extenzivní akvakultura: Vyznačuje se nízkou hustotou osádky a minimálními zásahy člověka. Organismy se živí převážně přirozenou potravou dostupnou v daném prostředí (např. plankton). Produkce na jednotku plochy je nízká, ale náklady jsou minimální. Příkladem je tradiční chov kapra v rybnících.
  • Polointenzivní akvakultura: Kombinuje přirozenou potravu s doplňkovým přikrmováním a hnojením vody pro podporu růstu planktonu. Hustota osádky je vyšší než u extenzivního systému.
  • Intenzivní akvakultura: Organismy jsou chovány ve vysokých hustotách a jsou plně závislé na uměle dodávaném krmivu. Vyžaduje vysokou míru kontroly kvality vody, aeraci a prevenci nemocí. Dosahuje nejvyšší produkce na jednotku objemu. Příkladem jsou recirkulační systémy nebo klecové chovy lososů.

Podle technologie

  • Rybníky: Nejstarší a nejrozšířenější metoda, zejména pro sladkovodní druhy.
  • Průtočné systémy (kanály, žlaby): Voda neustále protéká chovným zařízením. Používá se hlavně pro druhy vyžadující čistou a okysličenou vodu, jako je pstruh.
  • Klecové chovy: Sítěné klece ukotvené v jezerech, řekách nebo na moři. Umožňují chov ve velkých vodních tělesech. Typické pro lososa, tuňáka nebo mořčáka.
  • Recirkulační akvakulturní systémy (RAS): Vysoce technologické systémy s uzavřeným okruhem vody. Voda je neustále filtrována (mechanicky i biologicky) a znovu používána. Umožňují chov ryb kdekoli na světě s minimální spotřebou vody a plnou kontrolou prostředí, ale jsou kapitálově a energeticky náročné.
  • Integrovaná multitrofická akvakultura (IMTA): Inovativní přístup, kde jsou společně chovány druhy z různých trofických úrovní. Odpadní látky jednoho druhu (např. ryb) slouží jako živiny pro jiný druh (např. mořské řasy nebo měkkýše), což snižuje znečištění a zvyšuje celkovou efektivitu.

🐟 Chované druhy

Spektrum chovaných druhů je velmi široké a neustále se rozšiřuje.

Především mořské řasy jako nori (používaná na suši), kombu nebo wakame. Pěstují se také mikrořasy (např. spirulina, chlorella) pro potravinové doplňky a biopaliva.

🌍 Globální produkce a význam

Akvakultura je globálně na vzestupu. Podle dat z první poloviny 20. let 21. století:

  • Celosvětová produkce z akvakultury přesahuje 120 milionů tun ročně (včetně vodních rostlin).
  • je s velkým náskokem největším producentem, zodpovědným za více než 60 % celosvětové produkce.
  • Dalšími významnými producenty jsou , , , , , a .
  • Akvakultura poskytuje živobytí milionům lidí po celém světě, zejména v rozvojových zemích.
  • Je klíčová pro dosažení Cílů udržitelného rozvoje OSN, zejména v boji proti hladu a podvýživě.

⚖️ Výhody a nevýhody

Akvakultura přináší řadu přínosů, ale čelí i významným výzvám a kritice.

Výhody

  • Zajištění potravin: Poskytuje stabilní a rostoucí zdroj vysoce kvalitních proteinů pro lidskou výživu.
  • Snížení tlaku na volně žijící populace: Může pomoci omezit nadměrný rybolov a umožnit obnovu kolabujících rybích populací.
  • Ekonomický přínos: Vytváří pracovní místa a podporuje ekonomický rozvoj, zejména v pobřežních a venkovských oblastech.
  • Kontrola produkce: Umožňuje kontrolu nad růstem, kvalitou a bezpečností produktů, na rozdíl od volného odlovu.

Nevýhody a rizika

  • Znečištění životního prostředí: Intenzivní chovy produkují velké množství odpadních látek (výkaly, nespotřebované krmivo), které mohou vést k eutrofizaci a vzniku anoxických "mrtvých zón" ve vodních ekosystémech.
  • Používání chemikálií a antibiotik: Ve vysokých hustotách se snadno šíří nemoci, což často vede k preventivnímu i léčebnému používání antibiotik, pesticidů a dalších chemikálií, které mohou poškozovat okolní prostředí a přispívat k antibiotické rezistenci.
  • Závislost na rybí moučce: Mnoho chovaných dravých druhů (např. losos, tuňák) vyžaduje krmivo s vysokým obsahem proteinů, které se vyrábí z menších, volně lovených ryb (rybí moučka a rybí tuk). To vytváří paradox, kdy akvakultura přispívá k rybolovu jiných druhů.
  • Úniky a genetické znečištění: Organismy z chovů mohou unikat do volné přírody, kde mohou konkurovat původním druhům nebo se s nimi křížit, což narušuje genetickou rozmanitost a odolnost divokých populací.
  • Ničení habitatů: Zakládání akvakulturních farem, zejména chovů krevet, vedlo v některých částech světa (např. v jihovýchodní Asii) k masivnímu ničení cenných mangrovových porostů.

🇨🇿 Akvakultura v Česku

Česká republika má dlouhou a bohatou tradici sladkovodní akvakultury, která je téměř synonymem pro rybníkářství.

🔬 Budoucnost a inovace

Budoucnost akvakultury směřuje k udržitelnosti a minimalizaci negativních dopadů. Klíčovými trendy jsou:

  • Udržitelné krmivo: Vývoj alternativních zdrojů proteinů a tuků, které nahradí rybí moučku. Mezi perspektivní zdroje patří hmyzí moučka, řasy, kvasinky nebo vedlejší produkty ze zemědělství.
  • Selektivní šlechtění a genetika: Využití moderních genetických metod k vyšlechtění odolnějších, rychleji rostoucích a efektivněji krmivo využívajících linií chovaných druhů.
  • Offshore akvakultura: Přesun klecových chovů dále na otevřené moře, kde silnější proudy pomáhají rozptylovat odpadní látky a snižovat lokální znečištění.
  • Digitalizace a automatizace: Využití senzorů, umělé inteligence a robotiky pro monitorování kvality vody, optimalizaci krmení a sledování zdravotního stavu ryb v reálném čase.
  • Certifikace: Rostoucí tlak spotřebitelů vede k rozvoji certifikačních programů (např. ASC – Aquaculture Stewardship Council), které zaručují, že produkty pocházejí z farem splňujících přísné ekologické a sociální standardy.

💡 Pro laiky

  • Recirkulační akvakulturní systém (RAS): Představte si to jako vysoce moderní akvárium. Voda v něm neustále koluje přes soustavu filtrů, které ji čistí od rybích výkalů a zbytků krmiva. Díky tomu se spotřebuje jen minimum nové vody a ryby lze chovat prakticky kdekoli, třeba i uprostřed města, s dokonalou kontrolou nad jejich prostředím.
  • Eutrofizace: Jednoduše řečeno, je to "přehnojení" vody. Když se do rybníka nebo mořské zátoky dostane příliš mnoho živin (hlavně z rybích výkalů), začnou se v ní nekontrolovatelně množit řasy a sinice. Když tyto organismy odumřou, jejich rozklad spotřebuje veškerý kyslík ve vodě. To způsobí, že se ostatní živočichové, včetně ryb, udusí.
  • Polykultura: Je to jako smíšené hospodářství, ale pod vodou. V jednom rybníku se chová více druhů ryb najednou, které si nekonkurují, ale naopak si prospívají. Například kapr hledá potravu u dna, amur se živí vodními rostlinami a tolstolobik filtruje drobné organismy (plankton) ze sloupce vody. Tím se lépe využije celý prostor a všechny dostupné zdroje potravy v rybníce.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Akvakultura&oldid=16614“