Mughalská říše

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - stát Mughalská říše (persky شاهان مغول‎, Šāhān-e Moġul) byla islámská říše turko-mongolského původu, která v období od počátku 16. do poloviny 19. století ovládala většinu indického subkontinentu. Říši založil v roce 1526 válečník a potomek Tamerlána a Čingischána Bábur, když v první bitvě u Pánípatu porazil posledního dillíského sultána Ibráhíma Lódího.

Vrcholu své moci, bohatství a kulturního rozkvětu dosáhla říše za vlády císařů Akbara Velikého, Džahángíra, Šáhdžahána a Aurangzéba. Během tohoto období, známého jako "zlatý věk", vznikly některé z nejznámějších památek indické architektury, včetně mauzolea Tádž Mahal. Říše byla známá svou centralizovanou správou, vojenskou silou a politikou relativní náboženské tolerance (zejména za Akbara). Po smrti Aurangzéba v roce 1707 začala říše postupně upadat vlivem vnitřních sporů, vzestupu regionálních mocností jako byli Maráthové a sílícího vlivu evropských obchodních společností, především britské Východoindické společnosti. Definitivní konec říše přišel po potlačení Velkého indického povstání v roce 1857, kdy byl poslední mughalský císař Bahádur Šáh II. Brity sesazen a poslán do exilu.

📜 Historie

Historie Mughalské říše je příběhem rychlého vzestupu, oslnivého vrcholu a pomalého, bolestivého úpadku, který trval více než tři století.

🏹 Založení a Bábur

Zakladatelem říše byl Záhir ud-Dín Muhammad Bábur (vládl 1526–1530), princ z tímúrovské dynastie z Fergánského údolí ve Střední Asii. Byl přímým potomkem dobyvatele Tamerlána z otcovy strany a Čingischána z matčiny strany. Poté, co ztratil své rodné panství, obrátil svou pozornost na jih. V roce 1504 dobyl Kábul a odtud podnikal výpady do severní Indie, která byla tehdy pod nadvládou oslabeného Dillíského sultanátu dynastie Lódi.

Klíčovým momentem bylo vítězství v první bitvě u Pánípatu 21. dubna 1526. Bábur s mnohem menší, ale disciplinovanou armádou vybavenou dělostřelectvem a arkebuzami drtivě porazil obrovskou armádu sultána Ibráhíma Lódího. Toto vítězství mu otevřelo cestu k dobytí Dillí a Ágry a položilo základy nové říše. Bábur strávil zbytek své krátké vlády upevňováním moci a bojem proti rádžputským knížatům.

📉 Humájún a dočasný pád

Po Báburově smrti v roce 1530 nastoupil na trůn jeho syn Humájún (vládl 1530–1540 a 1555–1556). Jeho vláda byla poznamenána nestabilitou a boji s afghánským vojevůdcem Šér Šáhem Súrem. V roce 1540 byl Humájún poražen a donucen uprchnout do exilu v perské Safíovské říši. Šér Šáh Súr založil krátce trvající Súrskou říši a zavedl řadu administrativních reforem, které později převzali Mughalové.

S perskou pomocí se Humájúnovi podařilo v roce 1555 znovu dobýt Dillí, ale již o rok později zemřel po pádu ze schodů ve své knihovně. Zanechal po sobě nezletilého syna Akbara a nejistou budoucnost říše.

✨ Zlatý věk – Akbar Veliký

Vláda Akbara (1556–1605) je považována za vrcholné období Mughalské říše. Na trůn nastoupil ve třinácti letech a pod vedením regenta Bajrama Chána upevnil svou moc vítězstvím v druhé bitvě u Pánípatu v roce 1556.

Akbar se ukázal jako geniální vojevůdce a státník. Systematicky rozšiřoval území říše, dobyl Gudžarát, Bengálsko a Kašmír a podrobil si většinu rádžputských států, často pomocí diplomacie a sňatkové politiky. Zavedl zásadní reformy:

Správní reforma: Vytvořil centralizovanou byrokracii a zavedl systém mansabdárí, který spojoval vojenskou a civilní hodnost a odměňoval šlechtice podle počtu vojáků, které museli udržovat.
Daňová reforma: Zavedl spravedlivější systém pozemkové daně (zabt), který byl založen na přesném měření půdy a průměrných výnosech.
Náboženská tolerance: Akbar, ač muslim, prosazoval politiku smíření s hinduistickou většinou. Zrušil daň z hlavy pro nemuslimy (džizja) a daň z poutí. Podporoval debaty mezi teology různých náboženství a dokonce se pokusil vytvořit synkretické náboženství Dín-i Iláhí (Božská víra), které kombinovalo prvky islámu, hinduismu, džinismu a zoroastrismu.

Za jeho vlády vzkvétalo umění, architektura a literatura. Nechal postavit nové hlavní město Fatehpur Síkrí.

🎨 Džahángír a Šáhdžahán – vrchol umění a architektury

Akbarův syn Džahángír (vládl 1605–1627) pokračoval v politice svého otce, ačkoliv neměl jeho administrativní talent. Jeho vláda byla silně ovlivněna jeho perskou manželkou Núr Džahán. Džahángír byl velkým mecenášem umění, zejména mughalského miniaturního malířství, které za jeho vlády dosáhlo svého vrcholu.

Jeho syn Šáhdžahán (vládl 1628–1658) je znám jako "velký stavitel". Jeho vláda je považována za zlatý věk mughalské architektury. Nechal postavit řadu velkolepých staveb, včetně:

Tádž Mahal v Ágře, mauzoleum pro jeho milovanou ženu Mumtáz Mahal.
Červená pevnost a mešita Džama Masdžid v novém hlavním městě Šáhdžahanábádu (dnešní Staré Dillí).
Hrobka Džahángíra v Láhauru.

Jeho vláda však byla také poznamenána obrovskými náklady na tyto projekty a vojenská tažení, což zatěžovalo státní pokladnu.

🕌 Aurangzéb a počátek úpadku

Posledním z velkých mughalských císařů byl Aurangzéb (vládl 1658–1707). Na trůn se dostal po krutém boji o moc se svými bratry a uvěznění vlastního otce Šáhdžahána. Aurangzéb byl schopný vojevůdce a říše za jeho vlády dosáhla největšího územního rozsahu, když dobyl sultanáty na Dekánské plošině.

Byl však také přísným sunnitským muslimem a opustil politiku náboženské tolerance svých předchůdců. Znovu zavedl daň džizja, ničil hinduistické chrámy a pronásledoval Sikhy. Jeho politika vyvolala řadu povstání, zejména ze strany Maráthů pod vedením Šivádžího, Rádžputů a Sikhů. Dlouhé a nákladné války na jihu vyčerpaly státní pokladnu a oslabily říši.

쇠 Úpadek a rozpad

Po Aurangzébově smrti v roce 1707 následovalo období rychlého úpadku. Jeho nástupci byli slabí a nekompetentní, často loutkami v rukou mocných dvořanů. Říše se začala rozpadat:

Vzestup regionálních mocností: Maráthská říše ovládla velkou část střední a severní Indie. Nezávislost získali místodržící v Bengálsku, Avadhu a Hajdarábádu. Na severu sílila moc Sikhů.
Zahraniční invaze: V roce 1739 perský vládce Nádir Šáh vyplenil Dillí a odvezl obrovskou kořist, včetně slavného Pávího trůnu a diamantu Kúh-e núr.
Vliv Evropanů: Britská Východoindická společnost a Francouzská Východoindická společnost využívaly vnitřních sporů k posilování vlastního vlivu. Po bitvě u Plassey (1757) a bitvě u Buxaru (1764) se Britové stali dominantní silou v Indii.

Mughalský císař se stal pouhým ceremoniálním vládcem s mocí omezenou na okolí Dillí, závislým na britské penzi.

🇬🇧 Konec říše

Definitivní tečku za existencí Mughalské říše udělalo Velké indické povstání v roce 1857. Povstalci prohlásili stárnoucího císaře Bahádura Šáha II. za symbol svého boje a vůdce sjednocené Indie. Po potlačení povstání Britové císaře sesadili, obvinili ze zrady a poslali do exilu v Rangúnu v Barmě, kde v roce 1862 zemřel. Tím Mughalská říše formálně zanikla a Britská Indie se stala přímou kolonií pod vládou britské koruny.

🏛️ Správa a armáda

⚙️ Administrativní systém

Mughalská správa byla vysoce centralizovaná a byrokratická. Základy položil Akbar a jeho systém přetrval s menšími změnami až do konce říše.

Císař (Padišáh): Absolutní vládce s neomezenou mocí.
Centrální vláda: V čele stál Vakíl (premiér), ale nejdůležitějšími ministry byli Díván (finance a daně), Mír Bachší (armáda a zpravodajství) a Sadr as-Sudúr (náboženské záležitosti a soudnictví).
Provinční správa: Říše byla rozdělena na provincie (súby), které dále dělily na okresy (sarkáry) a podokresy (pargany). V čele provincie stál guvernér (súbedár), který měl k dispozici vlastní administrativní aparát kopírující centrální vládu.
Mansabdárí systém: Páteř správy a armády. Každý vysoký úředník a velitel (mansabdár) měl přidělenu hodnost (zat) určující jeho postavení a plat, a vojenskou povinnost (sawár) určující počet jezdců, které musel na vlastní náklady vydržovat pro potřeby císařské armády. Plat dostávali buď v hotovosti, nebo častěji formou přidělení práva vybírat daně z určitého území (džágír).

⚔️ Vojsko

Mughalská armáda byla impozantní silou, která kombinovala tradiční středoasijské a indické prvky s moderní technologií. Její hlavní složky byly:

Jezdectvo: Elitní a nejdůležitější složka armády, tvořená těžkou jízdou (obrnění jezdci a koně) a lehkou jízdou (lučištníci na koních).
Pěchota: Méně ceněná, ale početná složka, vyzbrojená meči, kopími a později i mušketami.
Dělostřelectvo: Mughalové, počínaje Báburem, efektivně využívali polní i obléhací děla.
Váleční sloni: Používaní především k zastrašení nepřítele, rozbíjení formací a jako mobilní platformy pro velitele.

💰 Ekonomika

Mughalská říše patřila k nejbohatším státům své doby. Její ekonomika byla založena především na zemědělství a obchodu.

Zemědělství: Hlavním zdrojem příjmů státu byla pozemková daň, která tvořila až 90 % všech příjmů. Akbarův daňový systém byl relativně spravedlivý, ale za jeho nástupců se daňová zátěž rolníků zvyšovala. Pěstovaly se plodiny jako rýže, pšenice, bavlna, cukrová třtina a indigo.
Obchod: Říše měla rozvinutou síť vnitřních obchodních cest a byla významným hráčem v mezinárodním obchodě. Vyvážely se především textilie (bavlněné a hedvábné látky, které byly žádané po celém světě), koření, indigo a opium. Dovážely se hlavně drahé kovy (zlato, stříbro), koně a luxusní zboží.
Měna: Měnový systém byl standardizovaný. Základem byla stříbrná rupie a zlatý mohur. Mince byly raženy v císařských mincovnách a měly vysokou ryzost.

🕌 Kultura a společnost

Mughalské období představuje jednu z nejvýznamnějších kulturních epoch v dějinách Indie, charakterizovanou syntezí perských, středoasijských a indických prvků.

🎨 Architektura

Mughalská architektura je nejtrvalejším odkazem říše. Mezi její charakteristické rysy patří:

Velké cibulovité kupole.
Štíhlé minarety v rozích staveb.
Monumentální vstupní brány (pištaky).
Rozlehlé symetrické zahrady (čár bágh).
Použití bílého mramoru a červeného pískovce.
Bohatá výzdoba s kaligrafickými nápisy, geometrickými vzory a intarziemi z drahých kamenů (pietra dura).

Nejznámějšími příklady jsou Tádž Mahal, Humájúnova hrobka v Dillí, pevnosti v Ágře a Dillí a město duchů Fatehpur Síkrí.

🖼️ Malířství

Mughalské malířství, zejména ve formě knižních miniatur, dosáhlo pod patronací císařů mimořádné úrovně. Vyznačuje se realismem, jemnými detaily a živými barvami. Oblíbenými tématy byly portréty panovníků a dvořanů, scény z dvorského života, lovu, bitev a ilustrace historických kronik a literárních děl.

📚 Literatura a jazyk

Oficiálním a dvorským jazykem byla perština, která hluboce ovlivnila literaturu a administrativu v severní Indii. V tomto jazyce vznikla významná historická díla jako Akbarnáma (Dějiny Akbarovy) nebo Báburovy paměti Báburnáma. Během mughalského období se také zrodil a rozšířil jazyk urdština, který vznikl smísením perštiny, arabštiny a turečtiny s místními indickými dialekty.

🍲 Kuchyně

Mughalská vláda dala vzniknout tzv. mughalské kuchyni (Mughlai cuisine), která je dodnes populární. Jedná se o fúzi středoasijských a indických kulinářských tradic. Charakterizují ji bohaté, aromatické a krémové pokrmy, hojné používání koření, ořechů, sušeného ovoce a mléčných výrobků. Mezi typické pokrmy patří biryani, korma, kebab nebo dezerty jako kulfi.

👑 Seznam nejvýznamnějších panovníků

Bábur (1526–1530) – zakladatel říše.
Humájún (1530–1540, 1555–1556) – ztratil a znovu dobyl říši.
Akbar Veliký (1556–1605) – největší mughalský císař, reformátor a dobyvatel.
Džahángír (1605–1627) – patron umění.
Šáhdžahán (1628–1658) – stavitel Tádž Mahalu.
Aurangzéb (1658–1707) – rozšířil říši na její maximum, ale jeho politika vedla k úpadku.
Bahádur Šáh II. (1837–1857) – poslední mughalský císař.

💡 Pro laiky

Představte si, že na území dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše vládla po více než 300 let jedna velmi bohatá a mocná rodina. Byli to muslimové původem ze Střední Asie, ale vládli převážně hinduistickému obyvatelstvu. Jejich vláda byla jako velkolepý film – začala velkými bitvami (zakladatel Bábur), měla zlatý věk plný míru, umění a tolerance (císař Akbar), vrcholila stavbou jedné z nejkrásnějších budov světa, Tádž Mahalu (za císaře Šáhdžahána), a skončila dlouhými válkami a postupným rozpadem, až ji nakonec pohltila jiná mocnost – Britové.

Slovo "Mughal" je perská verze slova "Mongol", protože zakladatel Bábur byl potomkem slavných dobyvatelů Čingischána a Tamerlána. Jejich odkaz dnes vidíme nejen v úchvatných stavbách, ale také v indické kuchyni, jazyce a umění.

Šablona:Aktualizováno