František Kupka
Obsah boxu
František Kupka (* 23. září 1871, Opočno – † 24. června 1957, Puteaux, Francie) byl český malíř, grafik a ilustrátor světového významu. Je považován za jednoho ze zakladatelů a průkopníků moderního abstraktního malířství. Společně s Robertem Delaunayem je hlavním představitelem orfismu, uměleckého směru, který usiloval o vyjádření reality pomocí barev a tvarů v dynamickém pohybu, podobně jako hudba pracuje se zvuky. Většinu svého života prožil ve Francii, kde se stal klíčovou postavou pařížské umělecké avantgardy.
📜 Život
🇨🇿 Mládí a studia v Čechách
František Kupka se narodil v Opočně ve východních Čechách jako nejstarší z pěti dětí notářského úředníka. Již v mládí se projevil jeho výtvarný talent. Vyučil se sedlářem, ale touha po umění ho přivedla ke studiu na pražské Akademii výtvarných umění (AVU) v letech 1889–1892, kde studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu u profesora Františka Sequense. Během pražských studií se zajímal o spiritismus a okultismus, což ovlivnilo jeho pozdější tvorbu a filozofické směřování.
🇦🇹 Vídeňské období
Po absolvování pražské Akademie odešel do Vídně, kde pokračoval ve studiu na Akademii der Bildenden Künste. Zde se seznámil s symbolismem, alegorickým uměním a teosofií. Vídeňské prostředí, ovlivněné secesí a myšlenkami Sigmunda Freuda, prohloubilo jeho zájem o duchovní a psychologické aspekty umění. V této době se živil malováním portrétů a náboženských obrazů.
🇫🇷 Paříž a zrod abstrakce
V roce 1896 se Kupka přestěhoval do Paříže, která se stala jeho trvalým domovem. Zpočátku se živil jako ilustrátor módních časopisů a satirických listů (např. L'Assiette au Beurre) a také ilustroval knihy, včetně Reclusova díla L'Homme et la Terre (Člověk a Země).
Postupně se však jeho umělecký zájem odkláněl od figurativní malby. Intenzivně studoval biologii, astronomii, fyziku a teorii barev. Fascinoval ho pohyb, světlo a vztah mezi hudbou a malířstvím. Kolem roku 1910 začal experimentovat s čistou barvou a tvarem. V roce 1912 na pařížském Podzimním salonu vystavil dva ze svých prvních zcela abstraktních obrazů: Amorfa, fuga o dvou barvách a Amorfa, teplá chromatika. Tímto aktem se zařadil mezi absolutní průkopníky nefigurativního umění, vedle umělců jako Vasilij Kandinskij a Kazimir Malevič. Básník Guillaume Apollinaire pro tento nový styl, založený na barvě a hudební kompozici, použil termín orfismus.
🎖️ Válečná léta a meziválečné období
Během první světové války se Kupka aktivně zapojil do boje za samostatnost Československa. Vstoupil do československých legií ve Francii, bojoval na Sommě a navrhoval uniformy a prapory pro nově vznikající armádu. Za svou statečnost byl jmenován důstojníkem a později obdržel Řád čestné legie.
Po válce byl jmenován profesorem na pražské Akademii, kde vedl detašovaný ateliér v Paříži. V meziválečném období se stal členem umělecké skupiny Abstraction-Création, která sdružovala nefigurativní umělce. Jeho tvorba se v této době posunula směrem ke geometrické abstrakci, kterou nazýval "strojismus" (machinisme).
⏳ Pozdní tvorba a odkaz
Během druhé světové války se Kupka stáhl do ústraní. Po válce se jeho dílo dočkalo mezinárodního uznání, zejména díky retrospektivní výstavě v Musée National d'Art Moderne v Paříži v roce 1946. Ačkoliv žil ve Francii, zůstal československým občanem a udržoval kontakt s českou kulturou. Zemřel v roce 1957 ve svém domě v Puteaux u Paříže a je pohřben na hřbitově Père Lachaise.
Jeho dílo je dnes zastoupeno v nejprestižnějších světových galeriích, jako je Centre Georges Pompidou v Paříži, Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku nebo Národní galerie Praha.
🎨 Dílo a styl
Kupkova umělecká dráha je charakteristická neustálým hledáním a vývojem, který ho dovedl od akademického realismu až k čisté abstrakci.
🌱 Raná tvorba (Symbolismus a realismus)
V počátcích své kariéry byl Kupka ovlivněn symbolismem a secesí. Jeho rané obrazy, jako například Piják absintu (1901) nebo Epona - Balada (Radosti života) (1901), se vyznačují alegorickým obsahem, precizní kresbou a zájmem o duchovní a filozofická témata.
🌀 Přechod k abstrakci (Orfismus)
Klíčovým obdobím byl přechod od figurace k abstrakci mezi lety 1908 a 1912. Kupka analyzoval pohyb, například ve studiích letícího míče nebo pohybu ženy. Zkoumal rozklad světla a barevné spektrum. Inspiroval se hudební kompozicí, zejména fugou, a snažil se její principy převést do malby. Výsledkem byly přelomové obrazy:
- Amorfa, fuga o dvou barvách (1912) – Považováno za jedno z prvních zcela abstraktních děl světového malířství. Obraz je kompozicí prolínajících se kruhových forem v modré a červené barvě.
- Katedrála (1912–1913) – Monumentální dílo inspirované gotickou architekturou, které však nezobrazuje konkrétní stavbu, ale spíše pocit vertikality, světla a duchovního vzepětí pomocí vertikálních barevných plánů.
- Teplá chromatika (1911–1912) – Další z klíčových orfických děl, založené na dynamice teplých barev.
⚙️ Strojová perioda a geometrická abstrakce
Ve 20. a 30. letech se Kupkův styl posunul k větší geometrizaci. Inspiroval se světem strojů, techniky a mechanického pohybu. Vznikly cykly jako Syntéza nebo obrazy s názvy jako Ocel pije, které reflektovaly dynamiku moderní doby. Jeho abstrakce se stala přísnější, založená na liniích, plochách a precizní kompozici.
✨ Duchovní a filozofické vlivy
Kupkovo umění je neoddělitelně spjato s jeho hlubokým zájmem o filozofii, spiritualitu a vědu. Po celý život se zabýval teosofií, východními náboženstvími, astronomií a přírodními vědami. Věřil, že umění má schopnost zviditelnit skryté síly a řád vesmíru. Jeho abstraktní obrazy nebyly pouhou hrou barev a tvarů, ale pokusem o vizuální ztvárnění kosmických energií, rytmů a procesů stvoření. Své myšlenky shrnul v teoretickém spise Tvoření v umění výtvarném, který vyšel v Praze v roce 1923.
🏆 Význam a ocenění
František Kupka patří mezi nejvýznamnější postavy světového umění 20. století. Jeho přínos spočívá v tom, že jako jeden z prvních umělců opustil zobrazování viditelné reality a otevřel cestu nefigurativnímu umění.
- Byl jedním z otců abstrakce.
- Spoluzakladatel orfismu.
- Jeho díla dosahují na světových aukcích rekordních cen a jsou součástí nejvýznamnějších světových sbírek.
- Byl nositelem francouzského Řádu čestné legie.
- V roce 2018 uspořádala Národní galerie Praha ve spolupráci s Grand Palais v Paříži rozsáhlou retrospektivní výstavu jeho díla.
💡 Pro laiky
Představte si, že posloucháte hudbu. Neslyšíte konkrétní příběh, ale hudba ve vás vyvolává pocity – radost, smutek, napětí. František Kupka se snažil o něco podobného v malířství. Chtěl, aby jeho obrazy fungovaly jako hudba pro oči. Místo not používal barvy a tvary.
Když se díváte na jeho slavný obraz Amorfa, fuga o dvou barvách, nehledejte v něm konkrétní předmět (dům, strom, člověka). Místo toho se soustřeďte na to, jak na vás působí prolínání modrých a červených kruhů. Cítíte pohyb? Rytmus? Harmonii? Kupka věřil, že barvy a tvary mají svou vlastní energii a mohou přímo komunikovat s naší duší, aniž by musely něco napodobovat. V době, kdy malířství znamenalo hlavně malovat portréty a krajiny, to byla naprosto revoluční myšlenka. Právě proto je Kupka považován za jednoho z největších vizionářů moderního umění.