Trojdohoda

Rozbalit box

Obsah boxu

Trojdohoda (francouzsky Triple Entente) byla politicko-vojenská aliance mezi Francií, Velkou Británií a Ruskem, která se zformovala na základě série dvoustranných smluv v letech 1894 až 1907. Představovala protiváhu k Trojspolku (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a stala se základem pro koalici Dohodových mocností bojujících v první světové válce proti Ústředním mocnostem.

📜 Vznik a formování

Vznik Trojdohody nebyl jednorázovým aktem, ale postupným procesem sbližování tří mocností, které měly v minulosti často protichůdné zájmy. Hlavním katalyzátorem jejich spojení byla rostoucí ekonomická, politická a především vojenská síla Německého císařství pod vedením císaře Viléma II., jehož agresivní zahraniční politika (Weltpolitik) narušovala evropskou rovnováhu sil.

🇫🇷🇷🇺 Francouzsko-ruská aliance (1894)

Po prohrané prusko-francouzské válce (1870–1871) se Francie ocitla v mezinárodní izolaci a pociťovala silnou touhu po odvetě a znovuzískání ztracených území Alsaska a Lotrinska. Německo pod vedením kancléře Otty von Bismarcka naopak usilovalo o udržení této izolace.

Rusko bylo tradičním spojencem Německa a Rakouska-Uherska v rámci Spolku tří císařů, ale jejich zájmy se stále více rozcházely, zejména na Balkáně. Poté, co Německo v roce 1890 neobnovilo tzv. Zajišťovací smlouvu s Ruskem, začalo se carské Rusko, znepokojené posilováním Trojspolku, poohlížet po novém spojenci. Tím se stala právě Francie, která Rusku poskytla významné finanční půjčky na modernizaci armády a výstavbu Transsibiřské magistrály. Toto ekonomické partnerství přerostlo v politické a vojenské spojenectví. V roce 1892 byla podepsána tajná vojenská konvence, která byla ratifikována v roce 1894 a stala se základem Francouzsko-ruské aliance. Zavazovala obě země k vzájemné vojenské pomoci v případě napadení Německem nebo Itálií podporovanou Německem (v případě Francie) či Rakouskem-Uherskem podporovaným Německem (v případě Ruska).

🇬🇧🇫🇷 Srdečná dohoda (Entente Cordiale, 1904)

Velká Británie dlouhodobě praktikovala politiku "skvělé izolace" (splendid isolation), vyhýbala se trvalým spojenectvím na evropském kontinentu a soustředila se na své rozsáhlé koloniální impérium. Tento postoj se začal měnit na přelomu 19. a 20. století, a to především kvůli dvěma faktorům:

Německý námořní program: Císař Vilém II. a admirál Alfred von Tirpitz iniciovali masivní zbrojení a budování silné námořní flotily (Kaiserliche Marine), která měla konkurovat britskému Royal Navy. To Británie vnímala jako přímé ohrožení své námořní dominance a bezpečnosti.
Koloniální spory: Dlouholeté napětí mezi Británií a Francií v koloniích, které vyvrcholilo Fašodskou krizí v roce 1898, ukázalo, že jejich vzájemná rivalita oslabuje oba státy vůči rostoucímu německému vlivu.

Francouzský ministr zahraničí Théophile Delcassé a britská vláda proto zahájili jednání, která vyústila v podepsání Srdečné dohody (Entente Cordiale) dne 8. dubna 1904. Nejednalo se o formální vojenskou alianci, ale o sérii dohod, které vyřešily jejich hlavní koloniální spory. Francie uznala britskou nadvládu v Egyptě a Británie na oplátku uznala francouzský vliv v Maroku. Dohoda odstranila hlavní třecí plochy mezi oběma mocnostmi a položila základ pro jejich budoucí diplomatickou a vojenskou spolupráci.

🇬🇧🇷🇺 Anglo-ruská dohoda (1907)

Posledním krokem ke zformování Trojdohody bylo sblížení mezi Británií a Ruskem. Tyto dvě mocnosti byly po celé 19. století rivaly v tzv. „Velké hře“ o vliv ve Střední Asii, zejména v oblastech Persie (dnešní Írán), Afghánistánu a Tibetu. Porážka Ruska v rusko-japonské válce (1904–1905) a jeho vnitřní oslabení (revoluce v roce 1905) snížily v britských očích ruskou hrozbu pro Indii. Současně obě země sdílely obavy z německé expanze na Blízký východ, symbolizované projektem železnice Berlín-Bagdád.

Dne 31. srpna 1907 byla v Petrohradě podepsána Anglo-ruská dohoda, která vymezila sféry vlivu obou zemí v Asii. Persie byla rozdělena na ruskou sféru na severu, britskou na jihu a neutrální zónu uprostřed. Rusko uznalo Afghánistán jako britský protektorát a obě strany se zavázaly nezasahovat do vnitřních záležitostí Tibetu. Podpisem této smlouvy byly odstraněny poslední překážky a neformální Trojdohoda byla kompletní.

🗺️ Členské státy a jejich zájmy

Každý ze tří hlavních členů Trojdohody měl vlastní strategické cíle, které je vedly ke spojenectví.

Třetí francouzská republika: Hlavním motivem byla obava z Německa a touha po revanši za porážku v roce 1871. Cílem bylo získat zpět Alsasko-Lotrinsko a zajistit si bezpečnost před dalším německým útokem. Aliance s Ruskem měla pro Německo vytvořit hrozbu války na dvou frontách.

Britské impérium: Primárním zájmem bylo udržení námořní nadvlády a rovnováhy sil v Evropě. Britská politika se zaměřovala na zabránění vzniku jediné dominantní kontinentální mocnosti, kterou se na počátku 20. století stávalo Německo. Spojenectví s Francií a Ruskem mělo tento německý vzestup omezit.

Ruské impérium: Rusko sledovalo své tradiční geopolitické cíle: expanzi na Balkáně na úkor slábnoucí Osmanské říše, získání kontroly nad strategickými úžinami Bospor a Dardanely a podpora slovanských národů (panslavismus). To ho stavělo do přímého konfliktu s Rakouskem-Uherskem, hlavním spojencem Německa.

⚔️ Trojdohoda v první světové válce

Systém aliancí, jehož byla Trojdohoda součástí, významně přispěl k eskalaci lokálního konfliktu v celosvětovou válku.

💥 Aktivace aliancí (Červencová krize 1914)

Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu dne 28. června 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Rusko, jako ochránce Srbska, odpovědělo mobilizací své armády. Německo, spojenec Rakouska-Uherska, požadovalo zastavení ruské mobilizace. Když Rusko odmítlo, Německo mu vyhlásilo válku a v souladu se Schlieffenovým plánem napadlo neutrální Belgii, aby mohlo rychle zaútočit na Francii, spojence Ruska. Porušení belgické neutrality se stalo pro Velkou Británii záminkou k vyhlášení války Německu. Během několika týdnů se tak všechny tři mocnosti Trojdohody ocitly ve válce s Ústředními mocnostmi.

🌍 Rozšíření na Dohodové mocnosti

Trojdohoda se stala jádrem širší válečné koalice známé jako Mocnosti Dohody (nebo jen Dohoda). Postupně se k ní připojily další státy, například:

Japonsko (1914)
Itálie (1915), která opustila Trojspolek a přešla na stranu Dohody
Rumunsko (1916)
Spojené státy americké (1917)
a mnoho dalších menších států.

📉 Kolaps Ruska a konec války

V roce 1917 došlo v Rusku k bolševické revoluci. Nová vláda pod vedením Lenina uzavřela v březnu 1918 s Ústředními mocnostmi separátní Brestlitevský mír, čímž Rusko z války vystoupilo. Tím Trojdohoda formálně zanikla. Zbývající mocnosti, posílené vstupem USA, však pokračovaly v boji a na podzim 1918 donutily Ústřední mocnosti ke kapitulaci.

🏛️ Důsledky a historický význam

Trojdohoda byla klíčovým prvkem mezinárodních vztahů na počátku 20. století. Její existence rozdělila Evropu na dva ozbrojené a nepřátelské bloky. Ačkoliv byla původně koncipována jako obranná aliance, která měla udržet rovnováhu sil a odradit agresi, ve skutečnosti přispěla k vytvoření atmosféry strachu a nedůvěry, která usnadnila vypuknutí první světové války.

Po válce se principy spolupráce mezi vítěznými mocnostmi (zejména Francií, Británií a USA) promítly do podoby Versailleské smlouvy a do vytvoření Společnosti národů, která měla v budoucnu podobným globálním konfliktům zabránit.

💡 Pro laiky: Proč se tři rivalové spojili?

Představte si tři velké a silné sousedy na jedné ulici, kteří se v minulosti často hádali o ploty a stromy: pan Francouzský, pan Britský a pan Ruský. Pan Britský měl největší pozemek na světě a chtěl mít hlavně klid. Pan Francouzský se stále zlobil na nového, velmi silného a arogantního souseda, pana Německého, který mu před lety zabral kus zahrádky. A pan Ruský se zase neustále přetahoval s kamarádem pana Německého, panem Rakousko-Uherským, o vliv nad menšími domky na jihu ulice.

Dlouho si každý hleděl svého. Jenže pak pan Německý začal stavět obrovskou garáž pro svá nová auta a kupovat si stále větší a hlasitější hlídací psy. Začal se chovat tak, že se ho všichni ostatní začali bát. Pan Francouzský, pan Britský i pan Ruský si uvědomili, že i když nejsou nejlepší přátelé a mají mezi sebou spoustu starých sporů, strach z pana Německého je mnohem větší. A tak se domluvili, že když pan Německý zaútočí na jednoho z nich, ostatní mu přijdou na pomoc. Nebyla to smlouva o přátelství, ale spíše dohoda "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". A právě tato dohoda se nazývala Trojdohoda.

Šablona:Aktualizováno