Anestetikum

Rozbalit box

Obsah boxu

Anestetikum (množné číslo anestetika) je léčivo nebo látka, která vyvolává stav anestezie, tedy dočasnou, reverzibilní ztrátu vnímání, zejména bolesti. Anestetika jsou základním kamenem moderní chirurgie a mnoha dalších lékařských oborů, protože umožňují provádět bolestivé a složité výkony bez utrpení pacienta. Podle rozsahu svého působení se dělí na dvě hlavní skupiny: celková a místní anestetika.

Oblast medicíny zabývající se anestezií a podáváním anestetik se nazývá anesteziologie a lékař specialista je anesteziolog.

📜 Historie

Touha po tišení bolesti při operacích je stará jako lidstvo samo. Před objevem moderních anestetik se používaly různé metody s omezenou účinností a značnými riziky.

🏛️ Rané pokusy

Ve starověku se k tlumení bolesti používaly látky jako opium, mandragora, alkohol nebo konopí. Fyzikální metody zahrnovaly chlazení končetin sněhem a ledem nebo stlačení nervů a cév (tlaková anestezie). Tyto metody však byly nespolehlivé a často nebezpečné.

🧪 Objev inhalačních anestetik

Průlom nastal v 19. století s objevem plynů s anestetickými účinky.

• Oxid dusný: Poprvé syntetizován v roce 1772 Josephem Priestleym. Jeho anestetické účinky popsal Humphry Davy kolem roku 1800, ale k jeho využití v medicíně došlo až později. Zubař Horace Wells se ho neúspěšně pokusil veřejně demonstrovat v roce 1844.
• Diethylether: Ačkoliv byl znám již dříve, jeho anestetické účinky byly objeveny až ve 40. letech 19. století. Za klíčový moment je považována veřejná demonstrace Williama T. G. Mortona dne 16. října 1846 v Massachusetts General Hospital v Bostonu, kde úspěšně uspal pacienta při odstraňování nádoru na krku. Tento den je považován za zrod moderní anesteziologie.
• Chloroform: Objeven v roce 1831. Jeho anestetické vlastnosti popsal skotský lékař James Young Simpson v roce 1847 a rychle ho zpopularizoval pro tišení porodních bolestí. Použila ho i britská královna Viktorie při porodu svých dětí, což výrazně přispělo k jeho společenskému přijetí. Chloroform byl však toxičtější pro srdce a játra než éter.

💉 Rozvoj místní a intravenózní anestezie

• Kokain: V roce 1884 vídeňský oftalmolog Carl Koller prokázal, že kokain je účinné lokální anestetikum pro oční chirurgii. To odstartovalo éru místní anestezie. Kvůli jeho toxicitě a návykovosti se hledaly bezpečnější alternativy.
• Prokain: První syntetické lokální anestetikum, uvedené na trh v roce 1905 pod obchodním názvem Novocain.
• Barbituráty: Ve 30. letech 20. století byl zaveden thiopental sodný, první široce používané intravenózní anestetikum, které umožňovalo rychlý a příjemný úvod do anestezie.

🔬 Moderní éra

Od poloviny 20. století byla vyvinuta řada bezpečnějších a účinnějších inhalačních anestetik (např. halothan, enfluran, isofluran, sevofluran, desfluran) a intravenózních látek (propofol, etomidát, ketamin), které dnes tvoří základ moderní anesteziologické praxe.

⚙️ Dělení anestetik

Anestetika se dělí podle mechanismu a místa účinku na dvě základní skupiny.

🧠 Celková anestetika

Celková anestetika navozují reverzibilní stav bezvědomí, amnézie (ztráta paměti), analgezie (ztráta vnímání bolesti) a často i svalové relaxace. Pacient je zcela nevnímavý vůči vnějším podnětům. Používají se pro velké chirurgické výkony.

Inhalační anestetika

Jsou to těkavé kapaliny nebo plyny, které se podávají dýchacími cestami pacienta. Jejich účinek je řízen koncentrací vdechované směsi.

• Těkavé kapaliny: Sevofluran, desfluran, isofluran. Jsou to halogenované uhlovodíky.
• Plyny: Oxid dusný (tzv. rajský plyn), xenon.

Intravenózní anestetika

Podávají se přímo do krevního oběhu, což zajišťuje velmi rychlý nástup účinku (během desítek sekund).

• Propofol: Nejčastěji používané intravenózní anestetikum pro úvod i vedení anestezie. Má rychlý nástup a krátkou dobu působení.
• Barbituráty: Například thiopental. Dnes se používají méně často, hlavně pro rychlý úvod do anestezie.
• Etomidát: Vhodný pro pacienty s nestabilním krevním oběhem.
• Ketamin: Vyvolává tzv. disociativní anestezii, kdy je pacient odpojen od vnímání reality, ale nemusí být v hlubokém bezvědomí. Má silné analgetické účinky.
• Benzodiazepiny: Například midazolam. Používají se spíše pro sedaci a premedikaci.

📍 Místní (lokální) anestetika

Místní anestetika blokují vedení nervového vzruchu v určité části těla, aniž by ovlivnila vědomí pacienta. Pacient je při vědomí, ale necítí bolest v znecitlivělé oblasti.

Podle chemické struktury se dělí na:

• Esterová anestetika: Např. prokain, tetrakain, kokain. Jsou metabolizována plazmatickými cholinesterázami a mají vyšší riziko alergických reakcí.
• Amidová anestetika: Např. lidokain, bupivakain, ropivakain, mepivakain. Jsou metabolizována v játrech a jsou dnes používána mnohem častěji.

Způsoby podání místních anestetik:

• Povrchová (topická) anestezie: Aplikace na kůži nebo sliznice (gely, spreje, krémy).
• Infiltrační anestezie: Injekce přímo do tkáně, která má být znecitlivěna (např. při šití rány).
• Svodná anestezie: Aplikace k nervu nebo nervové pleteni, čímž se znecitliví celá oblast inervovaná tímto nervem.
• Epidurální a spinální anestezie: Aplikace do blízkosti míchy, což způsobí znecitlivění dolní poloviny těla. Často se používá v porodnictví a při operacích na dolních končetinách.

🔬 Mechanismus účinku

Mechanismus účinku se liší mezi celkovými a místními anestetiky.

• Celková anestetika: Jejich přesný mechanismus není stále plně objasněn a pravděpodobně se jedná o kombinaci více účinků. Hlavní teorie předpokládají, že ovlivňují iontové kanály v membránách neuronů v centrálním nervovém systému. Zesilují účinek inhibičních neurotransmiterů (hlavně přes GABA_A receptory) a tlumí účinek excitačních neurotransmiterů (např. přes NMDA receptory). Tím dochází k celkovému útlumu mozkové aktivity.

• Místní anestetika: Mechanismus jejich účinku je dobře znám. Reverzibilně blokují napěťově řízené sodíkové kanály na vnitřní straně membrány nervové buňky. Tím zabrání vstupu sodíkových iontů do buňky, což je nezbytné pro vznik a šíření akčního potenciálu (nervového vzruchu). Přenos signálu o bolesti je tak přerušen.

🏥 Klinické využití

Anestetika jsou nezbytná v mnoha oblastech medicíny:

• Chirurgie: Umožňují provádění operací od malých zákroků po transplantace orgánů.
• Intenzivní medicína: K sedaci kriticky nemocných pacientů na umělé plicní ventilaci.
• Porodnictví: Epidurální anestezie pro tišení porodních bolestí.
• Stomatologie: Místní znecitlivění při trhání zubů nebo ošetřování kazů.
• Léčba bolesti: Svodné techniky pro léčbu chronické i akutní bolesti.
• Diagnostické výkony: Pro zklidnění a znecitlivění při nepříjemných vyšetřeních, jako je endoskopie nebo kolonoskopie.

⚠️ Rizika a vedlejší účinky

Moderní anestezie je velmi bezpečná, ale jako každý lékařský postup má svá rizika.

• Celková anestezie:
  • Časté a mírné:** Nevolnost a zvracení po operaci (PONV), bolest v krku (z intubační rourky), zmatenost (zejména u starších pacientů), svalový třes.
  • Vzácné a závažné:** Alergická reakce až anafylaxe, poškození zubů při intubaci, útlum dýchání a krevního oběhu, aspirace (vdechnutí žaludečního obsahu), maligní hypertermie (život ohrožující geneticky podmíněná reakce na některá anestetika).

• Místní anestezie:
  • Časté a mírné:** Bolest v místě vpichu, dočasná slabost nebo necitlivost.
  • Vzácné a závažné:** Toxická reakce při vstřebání velkého množství do krve (křeče, poruchy srdečního rytmu), poškození nervu, infekce, bolest hlavy (po spinální anestezii).

Výběr vhodného anestetika a techniky závisí na typu výkonu, zdravotním stavu pacienta a jeho preferencích. Rozhodnutí vždy činí anesteziolog po důkladném předanestetickém vyšetření.

💡 Pro laiky

Anestetika si lze představit jako "vypínače" bolesti, které fungují dvěma hlavními způsoby:

• Celková anestezie (uspání): Je to jako dočasné "vypnutí" celého mozku. Léky, které dýcháte nebo dostanete do žíly, utlumí mozek natolik, že přestanete vnímat, spíte hlubokým spánkem, nic si nepamatujete a necítíte žádnou bolest. Používá se u velkých operací (srdce, břicho).

• Místní anestezie (umrtvení): Funguje jako "přestřižení telefonního drátu" mezi bolavým místem a mozkem. Lékař píchne injekci například k zubu nebo k ráně na ruce. Látka v injekci zablokuje nervy v daném místě, takže signál o bolesti se vůbec nedostane do mozku. Vy jste při vědomí, můžete si povídat, ale operované místo vůbec necítíte. Je to princip, který zná každý od zubaře.

Šablona:Aktualizováno