Rakovina prostaty

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Rakovina prostaty (odborně karcinom prostaty) je zhoubné nádorové onemocnění, které vychází z buněk prostaty, žlázy velikosti vlašského ořechu, která je součástí mužského pohlavního systému. Jedná se o jeden z nejčastějších typů rakoviny u mužů, zejména ve vyšším věku. Ve většině případů roste velmi pomalu a nemusí způsobovat žádné potíže po mnoho let. Některé typy jsou však agresivní a mohou se rychle šířit do jiných částí těla (metastazovat), především do kostí a mízních uzlin.

Díky pokrokům v diagnostice, zejména díky testování hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi, je mnoho případů odhaleno v raném, léčitelném stádiu. Léčba se liší v závislosti na agresivitě nádoru, rozsahu onemocnění a celkovém zdravotním stavu pacienta a zahrnuje širokou škálu metod od pouhého sledování až po radikální chirurgické a onkologické postupy.

📈 Epidemiologie a rizikové faktory

Rakovina prostaty je globálním zdravotním problémem. Její výskyt (incidence) se celosvětově liší, nejvyšší je v rozvinutých zemích, jako je Severní Amerika, Austrálie a západní a severní Evropa. Tento rozdíl je částečně přičítán intenzivnějšímu screeningu pomocí PSA testů v těchto oblastech. V České republice patří karcinom prostaty mezi nejčastější zhoubné nádory u mužů a jeho incidence v posledních desetiletích setrvale stoupá.

Mezi hlavní známé rizikové faktory patří:

Věk: Je to nejvýznamnější rizikový faktor. Rakovina prostaty je vzácná u mužů mladších 40 let a riziko dramaticky stoupá po 50. roce života. Většina případů je diagnostikována u mužů starších 65 let.
Genetická predispozice a rodinná anamnéza: Muži, jejichž otec nebo bratr onemocněli rakovinou prostaty, mají dvojnásobně až trojnásobně vyšší riziko. Riziko je ještě vyšší, pokud bylo onemocnění diagnostikováno u více příbuzných nebo v mladém věku. Mutace v genech jako BRCA1 a BRCA2, známé především ve spojitosti s rakovinou prsu a vaječníků, také zvyšují riziko.
Etnikum: Muži afrického původu mají výrazně vyšší riziko vzniku rakoviny prostaty než muži evropského nebo asijského původu. Onemocnění se u nich také častěji objevuje v mladším věku a bývá agresivnější.
Strava a životní styl: Strava bohatá na živočišné tuky a červené maso a nízký příjem ovoce a zeleniny mohou zvyšovat riziko. Obezita je spojována s vyšším rizikem agresivnějších forem karcinomu.
Hormonální vlivy: Růst buněk prostaty, včetně těch nádorových, je stimulován mužskými pohlavními hormony (androgeny), především testosteronem.

🧬 Patofyziologie a typy

Více než 95 % všech zhoubných nádorů prostaty tvoří tzv. adenokarcinomy. Tyto nádory vznikají z buněk žlázového epitelu prostaty, které jsou zodpovědné za produkci tekuté složky ejakulátu. Nádor nejčastěji vzniká v tzv. periferní zóně prostaty, což je vnější část žlázy, která je dobře dostupná při vyšetření prstem přes konečník.

Růst nádoru je závislý na androgenech. Testosteron se v buňkách prostaty přeměňuje na účinnější dihydrotestosteron (DHT), který se váže na androgenní receptory v jádře buňky a spouští procesy vedoucí k růstu a dělení buněk. U nádorových buněk je tento proces nekontrolovaný.

Mnohem vzácněji se mohou v prostatě vyskytovat i jiné typy nádorů, jako jsou:

Neuroendokrinní karcinomy (včetně malobuněčného karcinomu)
Karcinomy z přechodného epitelu
Sarkomy

🩺 Příznaky a projevy

Jedním z největších úskalí rakoviny prostaty je, že v časných, dobře léčitelných stádiích obvykle nevyvolává žádné příznaky. Nádor je příliš malý na to, aby způsoboval potíže. Příznaky se obvykle objevují až v pokročilejších fázích, kdy nádor roste a tlačí na močovou trubici nebo se šíří mimo prostatu.

Mezi typické příznaky pokročilejšího onemocnění patří:

Močové potíže (mikční symptomy):

   *   Časté nucení na močení, zejména v noci (nokturie)
   *   Slabý nebo přerušovaný proud moči
   *   Potíže se zahájením močení
   *   Pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře
   *   Krev v moči

Sexuální dysfunkce:

   *   Erektilní dysfunkce
   *   Bolestivá ejakulace
   *   Krev ve spermatu

Příznaky pokročilého onemocnění (metastázy):

   *   Bolesti kostí (nejčastěji v zádech, kyčlích nebo pánvi) způsobené metastázami
   *   Otoky dolních končetin
   *   Neúmyslný úbytek hmotnosti
   *   Únava

Je důležité si uvědomit, že většina těchto příznaků, zejména močové potíže, je mnohem častěji způsobena nezhoubným onemocněním, jako je benigní hyperplazie prostaty (nezhoubné zvětšení prostaty). Přesto by měl každý muž s těmito příznaky navštívit lékaře.

🔬 Diagnostika

Diagnostický proces zahrnuje několik kroků, od počátečního podezření až po definitivní potvrzení a určení rozsahu onemocnění.

Screening a počáteční vyšetření

Vyšetření per rectum (DRE - Digital Rectal Examination): Lékař prstem přes konečník vyšetří zadní část prostaty. Může tak pohmatem posoudit její velikost, tvar a konzistenci a odhalit případné zatvrdliny nebo uzly podezřelé z nádoru.
Krevní test na PSA (Prostatický specifický antigen): PSA je bílkovina produkovaná buňkami prostaty. Její hladina v krvi může být zvýšená u rakoviny, ale také u jiných stavů, jako je benigní hyperplazie prostaty nebo prostatitida (zánět prostaty). Samotné zvýšení PSA tedy neznamená diagnózu rakoviny, ale signalizuje potřebu dalších vyšetření.

Potvrzení diagnózy

Biopsie prostaty: Jedná se o jediný způsob, jak rakovinu prostaty s jistotou potvrdit. Pod kontrolou transrektálního ultrazvuku se pomocí tenké jehly odebere několik (obvykle 10–12) malých vzorků tkáně z různých částí prostaty. Tyto vzorky jsou následně odeslány k histologickému vyšetření.
Histologické vyšetření a Gleasonovo skóre: Patolog zkoumá odebrané vzorky pod mikroskopem. Pokud nalezne nádorové buňky, určí jejich agresivitu pomocí tzv. Gleasonova skóre. Toto skóre se pohybuje na stupnici od 2 do 10, přičemž vyšší číslo značí agresivnější a rychleji rostoucí nádor. Gleasonovo skóre je klíčové pro rozhodování o dalším postupu a léčbě.

Staging (Určení rozsahu onemocnění)

Po potvrzení diagnózy je nutné zjistit, zda se nádor nachází pouze v prostatě, nebo se již rozšířil. K tomu se používají zobrazovací metody:

Magnetická rezonance (MRI) pánve: Poskytuje detailní obraz prostaty a okolních tkání, pomáhá určit velikost nádoru a zda prorůstá mimo pouzdro prostaty.
Počítačová tomografie (CT): Používá se k posouzení stavu mízních uzlin v pánvi a břiše.
Scintigrafie skeletu: Vyšetření, které dokáže odhalit metastázy v kostech.

Na základě těchto vyšetření je onemocnění klasifikováno pomocí mezinárodního systému TNM klasifikace.

💊 Léčba

Volba léčebné strategie závisí na mnoha faktorech: stádiu a agresivitě nádoru (Gleasonovo skóre), hladině PSA, věku pacienta, jeho celkovém zdravotním stavu a také na jeho osobních preferencích.

Lokalizované onemocnění (nádor omezený na prostatu)

Aktivní sledování (Active Surveillance): U mužů s málo rizikovým nádorem (nízké PSA, nízké Gleasonovo skóre, malý rozsah) je často nejlepší volbou. Pacient je pravidelně sledován (kontroly PSA, DRE, opakované biopsie) a léčba se zahajuje pouze v případě, že se objeví známky progrese onemocnění. Cílem je vyhnout se vedlejším účinkům léčby, které mohou ovlivnit kvalitu života.
Radikální prostatektomie: Chirurgické odstranění celé prostaty, semenných váčků a někdy i pánevních mízních uzlin. Lze ji provést otevřenou, laparoskopickou nebo roboticky asistovanou operací. Cílem je úplné vyléčení. Mezi možné vedlejší účinky patří inkontinence moči a erektilní dysfunkce.
Radioterapie (Léčba ozařováním): Využívá vysokoenergetické záření k ničení nádorových buněk. Může být podána dvěma způsoby:

   *   Zevní radioterapie: Ozařování z vnějšího zdroje.
   *   Brachyterapie: Aplikace malých radioaktivních zrn přímo do prostaty.

Lokálně pokročilé a metastatické onemocnění

Hormonální terapie (Androgenní deprivační terapie - ADT): Je základem léčby pokročilého karcinomu. Jejím cílem je snížit hladinu mužských pohlavních hormonů (androgenů), které podporují růst nádoru. Toho se dosahuje buď chirurgickým odstraněním varlat (orchiektomie), nebo pomocí léků (analoga LHRH, antagonisté LHRH).
Chemoterapie: Používá se u pacientů, u kterých hormonální léčba přestala být účinná (tzv. kastračně rezistentní karcinom prostaty). Nejčastěji se podává lék docetaxel.
Nová generace hormonální léčby: Léky jako abirateron nebo enzalutamid, které blokují produkci nebo účinek androgenů jiným mechanismem a jsou účinné i po selhání standardní hormonální terapie.
Cílená léčba a imunoterapie: Moderní léčebné přístupy, které se zaměřují na specifické molekulární vlastnosti nádorových buněk (např. PARP inhibitory u pacientů s mutacemi genů BRCA).
Léčba kostních metastáz: Zahrnuje podávání léků posilujících kosti (bisfosfonáty, denosumab) a paliativní radioterapii k úlevě od bolesti.

🧑‍🏫 Pro laiky

Prostata: Je to žláza velikosti vlašského ořechu, kterou mají jen muži. Nachází se pod močovým měchýřem a její hlavní funkcí je tvořit tekutinu, která je součástí ejakulátu a vyživuje spermie.
PSA (Prostatický specifický antigen): Je to bílkovina, kterou tvoří prostata. Její zvýšená hladina v krvi může signalizovat problém s prostatou, ale nemusí to být nutně rakovina. Může jít i o zánět nebo nezhoubné zvětšení. Je to spíše varovný signál, který vede k dalším vyšetřením.
Biopsie: Je to odběr malých vzorků tkáně z prostaty pomocí tenké jehly. Tyto vzorky se pak zkoumají pod mikroskopem, aby se zjistilo, zda obsahují rakovinné buňky. Je to jediný způsob, jak rakovinu prostaty 100% potvrdit.
Gleasonovo skóre: Je to číslo od 2 do 10, které říká, jak agresivně rakovina vypadá pod mikroskopem. Čím vyšší číslo, tím je rakovina agresivnější a rychleji roste. Skóre 6 je považováno za málo agresivní, 7 za středně a 8-10 za vysoce agresivní.
Metastázy: Jsou to dceřiná ložiska nádoru, která se rozšířila z prostaty do jiných částí těla, nejčastěji do kostí. Když se rakovina takto rozšíří, je mnohem obtížnější ji léčit.

Šablona:Aktualizováno