Liturgie
Šablona:Infobox náboženský pojem ```
``` Liturgie (z řeckého λειτουργία, leitourgia, což znamená „dílo lidu“ nebo „veřejná služba“) je v původním a nejširším smyslu soubor předepsaných obřadů, modliteb, gest a symbolů, které tvoří oficiální veřejnou bohoslužbu náboženské komunity. Ačkoliv je termín nejčastěji spojován s křesťanstvím, analogické strukturované formy uctívání existují i v jiných náboženstvích, jako je judaismus nebo islám. Liturgie není jen souborem pravidel, ale živým vyjádřením víry, teologie a identity dané komunity, které se předává z generace na generaci. ```
```
📜 Etymologie a původ slova
Slovo liturgie pochází ze starořeckého složeného slova leitourgia (λειτουργία). To je odvozeno od slov leitos (veřejný, patřící lidu) a ergon (práce, dílo, služba). V antickém Řecku tento termín původně neměl náboženský význam. Označoval jakoukoli veřejnou službu nebo práci, kterou bohatý občan financoval nebo vykonával ve prospěch státu (polis). Mohlo jít například o vybavení válečné lodi, financování divadelního sboru nebo pořádání veřejných slavností.
Náboženský význam získal termín až v helenistickém období. V řeckém překladu Starého zákona, známém jako Septuaginta, se slovo leitourgia používá pro označení kněžské služby v jeruzalémském chrámu. První křesťané, kteří z tohoto kulturního a náboženského prostředí vzešli, tento termín převzali a aplikovali jej na své vlastní bohoslužebné shromáždění. V Novém zákoně a raně křesťanské literatuře tak liturgie začala označovat ústřední akt uctívání křesťanské komunity, především slavení Eucharistie. ```
```
⛪ Liturgie v křesťanství
V křesťanství je liturgie chápána jako „účast Božího lidu na díle Božím“. Není to jen lidská aktivita směřující k Bohu, ale především Boží jednání směřující k lidem skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém. Liturgie zpřítomňuje klíčové události dějin spásy – především Kristovo utrpení, smrt a vzkříšení.
✝️ Základní charakteristika
- Christocentrická: Středobodem liturgie je Ježíš Kristus, který je v ní přítomen ve svém slově (čtení z Písma), v osobě kněze, v eucharistických způsobách (chléb a víno) a ve shromážděném společenství.
- Trinitární: Liturgie je dílem celé Nejsvětější Trojice. Věřící se skrze Krista v Duchu Svatém obracejí k Bohu Otci.
- Ekleziální: Liturgie je slavností celé Církve, nejen přítomného společenství. Spojuje věřící na zemi s anděly a svatými v nebi.
- Sakramentální: Používá viditelná znamení (voda, olej, chléb, víno, gesta) k označení a udílení neviditelné Boží milosti.
- Eschatologická: Je předobrazem a předchutí nebeské liturgie a budoucí slávy v Božím království.
🏛️ Západní liturgie
V západním křesťanství dominuje římský ritus, používaný římskokatolickou církví. Jeho podoba byla zásadně reformována po Druhém vatikánském koncilu.
- Mše svatá (Eucharistie): Je „zdrojem a vrcholem“ celého křesťanského života. Skládá se ze dvou hlavních částí:
- Bohoslužba slova: Zahrnuje čtení ze Starého a Nového zákona, žalm, evangelium a homilii (kázání).
- Bohoslužba oběti: Zahrnuje přípravu darů, eucharistickou modlitbu (anaforu), při níž dochází k transsubstanciaci, a svaté přijímání.
- Denní modlitba církve (Liturgie hodin): Posvěcuje celý den modlitbou v určitých hodinách (ranní chvály, modlitba uprostřed dne, nešpory, kompletář).
- Svátosti a svátostiny: Liturgie zahrnuje také slavení sedmi svátostí (křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání nemocných, kněžství, manželství) a další obřady, jako jsou pohřby nebo žehnání.
Kromě římského ritu existují v západní církvi i další, méně rozšířené rity, například ambrosiánský ritus (používaný v milánské arcidiecézi) nebo mozarabský ritus ve Španělsku.
☦️ Východní liturgie
Východní církve (pravoslavné a východní katolické) mají bohatou a rozmanitou liturgickou tradici. Nejrozšířenější je byzantský ritus.
- Božská liturgie: Je ekvivalentem západní mše. Nejčastěji se slaví Liturgie svatého Jana Zlatoústého, ve významné svátky pak delší Liturgie svatého Basila Velikého. Východní liturgie klade velký důraz na tajemství (mysterium), symboliku a krásu. Typickými prvky jsou:
- Ikonostas: Stěna s ikonami, která odděluje svatyni (oltářní prostor) od lodi pro věřící.
- Zpěv: Liturgie je téměř celá zpívaná, většinou bez doprovodu hudebních nástrojů.
- Symbolická gesta: Úklony, pokřižování, okuřování kadidlem.
- Úcta k ikonám: Ikony nejsou jen dekorací, ale jsou chápány jako „okna do nebe“, zpřítomňující Krista, Bohorodičku a svaté.
Protestantismus
Protestantské církve mají k liturgii různorodý přístup. Reformace v 16. století znamenala v mnoha ohledech zjednodušení a přeorientování bohoslužby.
- Důraz na Slovo: Ústředním prvkem protestantské bohoslužby je kázání (výklad Písma), kterému se často říká „liturgie Slova“.
- Různorodost forem:
- Liturgické církve: Anglikáni a luteráni si zachovali mnoho prvků tradiční liturgie, včetně liturgického kalendáře, předepsaných modliteb (např. Kniha společných modliteb) a slavení Večeře Páně.
- Svobodné církve: Baptisté, letniční a evangelikální církve mají bohoslužby často méně formální, s důrazem na spontánní modlitbu, chvály s moderní hudbou a osobní svědectví. Struktura však stále existuje (písně, modlitba, kázání, sbírka).
```
```
✡️ Liturgie v judaismu
V judaismu se pro strukturovanou bohoslužbu používá hebrejský termín Tefila (תְּפִלָּה, modlitba). Židovská liturgie je zakotvena v modlitebních knihách zvaných Siddur (pro všední dny a šabat) a Machzor (pro vysoké svátky).
Židovská bohoslužba v synagoze je vzpomínkou a náhradou za obětní bohoslužbu v jeruzalémském Chrámu, který byl zničen v roce 70 n. l.
- Struktura modliteb: Hlavní bohoslužby se konají třikrát denně (Šacharit – ráno, Mincha – odpoledne, Ma'ariv – večer). Jejich jádrem jsou:
- Šema Jisra'el: Vyznání víry v jedinost Boha.
- Amida (Tefilat ha-Amida): Tichá modlitba o osmnácti (ve všední den) požehnáních, pronášená ve stoje.
- Čtení z Tóry: Každý šabat, v pondělí a ve čtvrtek se v synagoze veřejně předčítá úryvek z Tóry.
- Šabat a svátky: Liturgie o šabatu a svátcích (jako Jom kipur nebo Pesach) je delší a slavnostnější, obsahuje specifické modlitby, písně (pijutim) a čtení z Písma.
```
```
🕌 Liturgie v islámu
V islámu je ústředním liturgickým aktem Salát (arabsky صلاة, v češtině často přepisováno jako saláh), rituální modlitba, kterou má zbožný muslim vykonávat pětkrát denně. Salát není spontánní modlitbou, ale vysoce formalizovaným rituálem s předepsanými slovy, pohyby a postoji.
- Pět denních modliteb: Fajr (před úsvitem), Dhuhr (v poledne), Asr (odpoledne), Maghrib (při západu slunce) a Isha'a (v noci).
- Struktura (Rak'ah): Každá modlitba se skládá z opakujících se jednotek zvaných rak'ah. Jedna rak'ah zahrnuje stání, recitaci z Koránu (především súry Al-Fátiha), úklonu (ruk'u) a dvě prostrace (sajdah), při nichž se čelo dotýká země.
- Páteční modlitba (Jumu'ah): V pátek v poledne se muslimští muži shromažďují v mešitě ke společné modlitbě, které předchází kázání (chutba) vedené imámem.
- Podmínky platnosti: Pro platnost modlitby je nutná rituální čistota (wudu – omývání), správný směr modlitby (qibla – směr k Kaabě v Mecce) a správný úmysl (niyyah).
```
```
⚙️ Struktura a prvky liturgie
Přestože se liturgie v různých náboženstvích a tradicích liší, lze identifikovat některé společné strukturální prvky a komponenty:
- Slovo: Čtení ze svatých textů (Bible, Tóra, Korán) a jejich výklad (kázání, homilie, chutba).
- Modlitba: Formální i volné modlitby, včetně chval, díků, proseb a přímluv.
- Symboly a gesta: Využití hmotných prvků (voda, olej, chléb, víno, kadidlo) a tělesných postojů (stání, sezení, klečení, úklony, prostrace, pozdravení pokoje).
- Hudba a zpěv: Sborový i lidový zpěv, hymny, žalmy, liturgické zpěvy (Gregoriánský chorál, byzantský zpěv).
- Liturgický prostor: Posvátné místo (kostel, synagoga, mešita) je často architektonicky uzpůsobeno pro potřeby liturgie (oltář, ambon, svatostánek, mihráb).
- Liturgický čas: Bohoslužby jsou zasazeny do cyklů:
```
```
💡 Pro laiky: Co je to liturgie?
Představte si liturgii jako slavnostní divadelní představení nebo státní ceremoniál s hlubokým významem. Má svůj scénář, který se po staletí vyvíjel, a není náhodný.
- Scénář: Tím jsou liturgické knihy (misál, modlitební kniha). Určují, co se kdy říká a dělá. Zajišťují, že obřad má řád a kontinuitu.
- Herci: Hlavními "herci" jsou kněz (nebo rabín, imám) a celé shromáždění věřících. Každý má svou roli – někdo vede, jiný odpovídá, všichni se společně modlí a zpívají.
- Jeviště: Tím je posvátný prostor jako kostel nebo synagoga. Jeho uspořádání (oltář vpředu, lavice pro lidi) pomáhá průběhu obřadu.
- Rekvizity a kostýmy: Svíčky, kalichy, kadidlo, ale i speciální oděvy (ornáty) nejsou jen na ozdobu. Každý předmět a oděv má svůj symbolický význam, který odkazuje na hlubší duchovní realitu.
- Děj: Liturgie vypráví příběh – příběh o vztahu Boha a člověka. Není to jen vzpomínání, ale pro věřící je to skutečné zpřítomnění tohoto příběhu tady a teď.
Liturgie je tedy jakýsi "společný jazyk" víry. Umožňuje komunitě, aby společně a uspořádaně vyjádřila to, v co věří, a propojila se nejen mezi sebou, ale i s generacemi věřících před nimi a s Bohem. ```
```
🎨 Liturgie a umění
Liturgie byla po staletí jedním z hlavních motorů a inspirátorů umělecké tvorby. Potřeba vytvořit důstojné a krásné prostředí pro bohoslužbu vedla k rozvoji všech druhů umění.
- Architektura: Celé uspořádání křesťanských kostelů, od monumentálních gotických katedrál po moderní stavby, je podřízeno liturgickým potřebám. Směřování k oltáři, umístění kazatelny, světelné podmínky – to vše má sloužit slavení liturgie.
- Hudba: Mnoho z největších děl klasické hudby vzniklo pro liturgické účely. Gregoriánský chorál, polyfonní mše Palestrinovy, kantáty a pašije Johanna Sebastiana Bacha nebo mše Wolfganga Amadea Mozarta jsou neoddělitelně spjaty s liturgií.
- Výtvarné umění: Malířství a sochařství sloužily k výzdobě liturgického prostoru a k vizuálnímu zprostředkování biblických příběhů a teologických myšlenek. Patří sem fresky, vitráže v oknech, oltářní obrazy, sochy svatých a ve východní tradici především ikony.
- Užité umění: Pro liturgii byla vytvářena mistrovská díla uměleckého řemesla, jako jsou zlaté a stříbrné kalichy, pateny, monstrance, relikviáře a bohatě vyšívaná liturgická roucha (ornát).
```
```