Tóra

Rozbalit box

Obsah boxu

Tóra (hebrejsky תורה‎, doslova „učení“, „instrukce“, „zákon“) je ústřední a nejposvátnější text judaismu a první z celkem tří částí Tanachu, hebrejské Bible. V širším smyslu označuje celý Tanach a také Ústní Tóru, tradiční interpretaci písemného textu. Pro prvních pět knih hebrejské Bible se v křesťanském prostředí často používá název Pentateuch (z řeckého πεντάτευχος, „pět knih“) nebo Pět knih Mojžíšových. Slovo Tóra má kořen v hebrejském ירה (jara), což znamená „učit“ nebo „ukazovat“.

Tóra je souvislé vyprávění, které začíná stvořením světa a končí smrtí Mojžíše před vstupem Židů do Kanaánu. Obsahuje příběhy Adama, Noe, židovských praotců Abrahama, Izáka a Jákoba, proroka Mojžíše, a také 613 micvot (židovských přikázání) a další právotvorný materiál, který dal základ celému židovskému náboženskému právu, halacha. Je základním dokumentem judaismu a je považována za „plán“ stvoření světa.

📜 Původ a autorství

Tradiční židovské a fundamentalistické křesťanské pojetí připisuje autorství Tóry prorokovi Mojžíšovi. Podle této tradice byla Tóra nadiktována Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj písmeno za písmenem, nebo byl Mojžíš Bohem inspirován. Mojžíš měl knihy napsat přibližně v rozmezí let 1280 až 1250 př. n. l. po exodu z Egypta a příchodu do zaslíbené země.

Moderní biblická kritika, která se začala rozvíjet od doby Osvícenství, však předpokládá, že text Tóry byl sestaven z několika předcházejících zdrojů. Tato tzv. dokumentární hypotéza (někdy nazývaná podle předpokládaných pramenů „Jahvisty“, „Elohisty“, kněžského spisu a tzv. Deuteronomisty zkratkou „JEPD“) naznačuje, že Tóra je kompromisem kněžských a laických, navzájem rozdílných materiálů. Ke spojení těchto tradic do díla, které je dnes známo jako Tóra či Pentateuch, došlo pravděpodobně za vlády Peršanů od konce 6. století př. n. l.. Někteří biblisté dokonce posouvají vznik textů Tóry do období babylonského zajetí Židů (586–538 př. n. l.) či krátce po něm, nebo dokonce do perské a helénistické doby (od 6. století př. n. l.).

📚 Struktura a obsah

Tóra se skládá z pěti knih, které jsou v židovské tradici označovány podle počátečních slov textu, zatímco řecké názvy (užívané zejména v křesťanském prostředí) popisují zhruba jejich obsah:

• Genesis (hebrejsky בראשית‎, Be-rešit, „Na počátku“) – Popisuje stvoření světa, příběhy prvních lidí, potopy a dějiny praotců Abrahama, Izáka a Jákoba, kteří založili izraelský národ.
• Exodus (hebrejsky שמות‎, Šemot, „Jména“) – Vypráví o zotročení Izraelitů v Egypt, jejich odchodu z Egypta pod vedením Mojžíše, putování pouští a přijetí Desatera a dalších zákonů na hoře Sinaj.
• Leviticus (hebrejsky ויקרא‎, Va-jikra, „A zavolal“) – Obsahuje především zákony týkající se rituální čistoty, obětí, svatosti a kněžství.
• Numeri (hebrejsky במדבר‎, Ba-midbar, „Na poušti“) – Popisuje putování Izraelitů pouští, sčítání lidu a další zákonná nařízení.
• Deuteronomium (hebrejsky דברים‎, Devarim, „Slova“) – Obsahuje Mojžíšovy závěrečné proslovy k Izraelitům na moabské pláni před jejich vstupem do Zaslíbené země, ve kterých opakuje a vysvětluje zákony a připomíná jim historii.

Kromě psané Tóry existuje i Ústní Tóra (hebrejsky תורה שבעל פה‎, tora še-be-al pe), což jsou nábožensko-právní literatura, ustanovení a tradice, které nejsou přímo zmíněné v pěti knihách Mojžíšových. Tato ústní tradice, která se po staletí předávala ústně, byla nakonec zapsána do Mišny (kolem roku 200 n. l.) a později do Talmudu (kolem roku 500 n. l.), který je komentářem k Mišně.

🕍 Tóra v judaismu

Tóra je pro judaismus absolutním základem a nejvyšším zdrojem náboženského života. Je vnímána jako věčné Boží zjevení a návod pro život, který se týká nejen rituálů, ale i morálky a etiky. Každý Žid má právo i povinnost Tóru studovat a přispívat tak k její výstavbě a pochopení. Studium Tóry je považováno za jednu z nejvyšších micvot a je centrální pro židovskou identitu a přežití.

V synagogách je Tóra uchovávána ve speciálních svitcích (hebrejsky ספר תורה‎, Sefer Tora), které jsou ručně psány na pergamenu speciálně vyškolenými písaři (soferim). Tyto svitky jsou považovány za mimořádně posvátné a je jim prokazována velká úcta. Během šabatových a svátečních bohoslužeb se z nich veřejně čte v cyklu, který zajišťuje přečtení celé Tóry během jednoho židovského roku, počínaje a konče podzimním svátkem Simchat Tóra. Při čtení se používá speciální ukazovátko zvané jad (hebrejsky יד‎, „ruka“), aby se zabránilo dotyku prstů s posvátným pergamenem.

🌍 Tóra a křesťanství

V křesťanství je Tóra (neboli Pentateuch) součástí Starého zákona a je považována za Boží slovo. Křesťané ji vnímají jako základ pro pochopení dějiny spásy, Boží zákona a proroctví, která se naplňují v Ježíši Kristu. Ačkoliv křesťanský přístup k zákonům Tóry se liší od židovského (např. v otázce dodržování rituálních předpisů), etické a morální principy Tóry zůstávají důležité pro křesťanskou víru a život.

📖 Moderní studium a interpretace

Studium Tóry je nepřetržitý proces, který se vyvíjí s každou generací. V moderní době se k tradičním rabínským výkladům přidávají i vědecké a akademické přístupy, které využívají archeologie, lingvistika a historická kritika k hlubšímu pochopení textu a jeho kontextu. Ortodoxní judaismus a charedim klade důraz na studium Tóry v tradičních ješivách, přičemž některým studentům je vyplácena podpora za studium. Moderní technologie, jako je internet, přinášejí nové výzvy a zároveň možnosti pro studium a šíření Tóry, i když ultraortodoxní komunity řeší otázky cenzury a vhodného používání těchto technologií.

💡 Pro laiky

Představte si Tóru jako tu nejstarší a nejdůležitější knihu pravidel a příběhů pro židovský národ. Je to jako návod k životu, který jim dal Bůh. Obsahuje velké příběhy o tom, jak svět vznikl, o slavném Mojžíšovi a jeho cestě z Egypta, a spoustu moudrých rad a zákonů, jak žít správně. Je to tak posvátná kniha, že se z ní čte v kostelech Židů každý týden ze speciálních, ručně psaných svitků. Je to takový kompas, který ukazuje cestu a pomáhá jim rozumět světu a svému místu v něm.