Přeskočit na obsah

Deuteronomium

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Kniha Bible

Deuteronomium (z řeckého Δευτερονόμιον Deuteronomion, hebrejsky דְּבָרִים Devarim, česky Pátá kniha Mojžíšova) je pátou knihou Starého zákona a závěrečnou částí židovské Tóry (Pentateuchu). V křesťanském kánonu stojí na pomezí mezi pěti knihami Mojžíšovými a tzv. historickými knihami (počínaje knihou Jozue), se kterými sdílí výraznou teologickou a stylistickou příbuznost (tzv. Deuteronomistická historie).

Kniha se formálně prezentuje jako série tří rozsáhlých promluv (kázání) Mojžíše k izraelskému lidu na Moábských pláních na východním břehu Jordánu, těsně před vstupem do Země zaslíbené. Mojžíš v nich rekapituluje dosavadní dějiny putování pouští, připomíná a aktualizuje Boží zákon (Desatero) a vyzývá lid k věrnosti jedinému Bohu – Hospodinu (JHVH).

Z hlediska biblické teologie je Deuteronomium jednou z nejvlivnějších knih Bible. Formuluje ústřední vyznání židovské víry – Šema Jisra'el ("Slyš, Izraeli"), definuje vztah mezi Bohem a Izraelem jako smlouvu založenou na lásce a poslušnosti a zavádí revoluční požadavek na centralizaci kultu do "místa, které si Hospodin vyvolí" (později interpretováno jako Jeruzalém).

V roce 2026 zůstává Deuteronomium předmětem intenzivního akademického zkoumání, zejména v otázkách jeho vztahu k reformě judského krále Jošijáše (622 př. n. l.) a k asyrským vazalským smlouvám, které vykazují nápadnou formální podobnost se strukturou této biblické knihy.

📜 Název a etymologie

Hebrejský název

V hebrejské bibli se kniha nazývá Devarim (דְּבָרִים), což znamená "Slova". Tento název vychází z incipitu (prvních slov) knihy: „Elle ha-devarim...“ ("Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš..."). V židovské tradici se někdy používá i označení Mišne Tora (מִשְׁנֵה תּוֹרָה), což znamená "Opakování Zákona" nebo "Kopie Zákona", což odkazuje na verš 17:18.

Řecký a latinský název

Název Deuteronomium vznikl v překladu Septuaginta (LXX) a následně přešel do latinské Vulgáty. Jde o složeninu řeckých slov deuteros (druhý) a nomos (zákon), tedy "Druhý zákon". Tento název vznikl pravděpodobně na základě překladatelského omylu či posunu významu v pasáži Deut 17:18.

  • Hebrejský text zde přikazuje králi, aby si pořídil „opis tohoto zákona“ (mišne ha-tora ha-zot).
  • Řecký překladatel to přeložil jako to deuteronomion touto ("tento druhý zákon").

Ačkoliv jde o filologickou nepřesnost, název "Druhý zákon" výstižně charakterizuje obsah knihy, která je skutečně novou proklamací a aktualizací zákona ze Sinaje pro novou generaci Izraelců.

🏗 Struktura a obsah

Kniha není suchým zákoníkem, ale má formu parenetickou (napomínající, povzbuzující). Je strukturována jako série Mojžíšových promluv rámovaných narativními úvody a závěrem.

1. První Mojžíšova řeč (1:1 – 4:43)

Tato část má charakter historického prologu. Mojžíš rekapituluje události od odchodu od hory Oreb (Sinaj) až po příchod do Moábu.

  • Selhání v Kádeš-barneji: Připomíná vzpouru zvědů a nedůvěru lidu, která vedla k tomu, že celá generace musela vymřít na poušti během 40 let putování.
  • Vítězství v Zajordání: Popisuje porážku králů Síchona a Óga a rozdělení země kmenům Rúben, Gád a polovině kmene Manasesova.
  • Výzva k poslušnosti: Mojžíš zdůrazňuje, že vstup do země je podmíněn dodržováním Božích přikázání. Varuje před modlářstvím a zobrazováním Boha.

2. Druhá Mojžíšova řeč (4:44 – 26:19)

Toto je jádro knihy, obsahující tzv. Deuteronomický zákoník.

  • Úvod (kap. 5–11):
    • Opakování Desatera (s drobnými odchylkami oproti Exodu, např. sociální zdůvodnění šabatu).
    • Šema Jisra'el (6:4-9): „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ Výzva k totální lásce k Bohu.
    • Varování před zapomenutím na Hospodina v době blahobytu.
  • Zákoník (kap. 12–26):
    • Kultické zákony: Příkaz zničit pohanské svatyně a obětovat pouze na "jediném místě" (centralizace kultu). Zákony o čistém a nečistém jídle, desátcích a svátcích (Pesach, Šavu'ot, Sukot).
    • Instituce a autority: Zákony o soudcích, králi (omezení moci panovníka), kněžích a prorocích.
    • Sociální a civilní právo: Ochrana uprchlíků, vdov a sirotků, válečné právo, manželské právo, zákony o vlastnictví.

3. Třetí Mojžíšova řeč (27:1 – 30:20)

Tato část se týká uzavření a ratifikace smlouvy.

  • Obřad na horách Ebal a Gerizím: Příkaz vyhlásit požehnání a prokletí po vstupu do země.
  • Požehnání a zlořečení (kap. 28): Dramatický výčet důsledků věrnosti (blahobyt, mír) a nevěrnosti (nemoci, porážka, vyhnanství).
  • Volba (30:15-20): Vrcholná výzva: „Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život...“

4. Epilog: Závěr Mojžíšova života (31:1 – 34:12)

  • Ustanovení nástupce: Mojžíš předává vedení Jozuovi.
  • Píseň Mojžíšova (kap. 32): Poetický text, který má sloužit jako svědectví proti Izraeli v budoucnu.
  • Mojžíšovo požehnání (kap. 33): Proroctví pro jednotlivé kmeny.
  • Smrt Mojžíše (kap. 34): Mojžíš vystupuje na horu Nebo, vidí celou zemi, ale nesmí do ní vstoupit. Umírá a je pohřben na neznámém místě. Kniha končí chválou Mojžíše jako největšího z proroků.

🕊 Teologické důrazy

Monoteismus a Šema

Deuteronomium obsahuje nejjasnější formulaci biblického monoteismu. Nejde jen o to, že jiní bohové neexistují, ale že Hospodin má výlučný nárok na loajalitu Izraele. Vyznání Šema (Dt 6,4) se stalo centrální modlitbou judaismu. Bůh v Deuteronomiu je žárlivý, ale také milující. Láska k Bohu zde není jen emocí, ale aktem loajality a poslušnosti (podobně jako ve vztahu vazala k suzerénovi).

Smlouva (Berit)

Kniha je koncipována jako smluvní dokument. Vztah mezi JHVH a Izraelem není přirozený ani automatický, je založen na vyvolení (elekci). Bůh si vybral Izrael ne pro jeho velikost či zásluhy, ale ze své lásky a věrnosti přísaze otcům (Abrahám, Izák, Jákob).

Centralizace kultu

Revoluční myšlenkou je požadavek, aby oběti byly přinášeny pouze na „místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno“ (např. Dt 12,5). To znamenalo zákaz obětování na "výšinách" (bama) a lokálních svatyních. Ačkoliv kniha přímo nejmenuje Jeruzalém, pozdější tradice a redakce toto místo ztotožnila s Šalamounovým Chrámem. Tato teologie se nazývá "teologie Jména" – Bůh v chrámu fyzicky nebydlí (je v nebi), ale v chrámu "přebývá jeho Jméno".

Sociální humanismus

Deuteronomium je známé svým důrazem na sociální spravedlnost. Zákony často obsahují motivaci: „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi.“ Tato historická zkušenost má vést k soucitu s chudými, cizinci, sirotky a vdovami. Kniha zavádí instituci prominutí dluhů každého sedmého roku (šmita).

📜 Vznik a datace (Kritický pohled)

Zatímco tradice připisuje autorství Mojžíšovi (s výjimkou posledních veršů o jeho smrti), moderní biblická kritika od 19. století (W. M. L. de Wette) spojuje Deuteronomium s reformou krále Jošijáše v roce 622 př. n. l.

Kniha nalezená v Chrámu

Podle 2. kniha královská (22. kapitola) nalezl velekněz Chilkijáš při opravě Chrámu „knihu Zákona“. Když byla čtena králi Jošijášovi, roztrhl své roucho, protože zjistil, že lid nedodržuje její příkazy. Následně provedl náboženskou reformu: odstranil modly, zničil obětní výšiny a centralizoval kult do Jeruzaléma. Tato opatření přesně odpovídají požadavkům Deuteronomia (zejména kap. 12). Většina badatelů se proto domnívá, že "nalezenou knihou" bylo jádro dnešního Deuteronomia (kap. 12–26).

Deuteronomistická škola

Předpokládá se, že kniha nevznikla najednou, ale prošla složitým vývojem:

  1. Severní tradice: Jádro mohlo vzniknout v Severním Izraeli a po jeho pádu (722 př. n. l.) bylo přeneseno uprchlíky do Judska.
  2. Jošijášovská redakce (7. stol. př. n. l.): Kniha byla upravena a publikována jako program reformy, zdůrazňující centralizaci a monarchii podřízenou zákonu.
  3. Exilová redakce (6. stol. př. n. l.): Po zničení Jeruzaléma Babylóňany byla kniha doplněna o rámcové projevy a hrozby vyhnanstvím (exilem), které se staly realitou. Byla začleněna do většího celku tzv. Deuteronomistické historie (Jozue, Soudců, Samuelova, Královská).

Vazalské smlouvy

Struktura Deuteronomia nápadně připomíná strukturu novoasyrských vazalských smluv (např. smlouvy krále Asarhaddona ze 7. stol. př. n. l.) a chetitských smluv z 2. tisíciletí př. n. l.

  • Preambule
  • Historický prolog
  • Stipulace (základní požadavky)
  • Uložení dokumentu a veřejné čtení
  • Seznam svědků (nebe a země)
  • Požehnání a prokletí

Tato podoba naznačuje, že autoři využili známou politickou formu, aby vyjádřili teologickou pravdu: Skutečným králem Izraele není asyrský vládce, ale Hospodin.

🌍 Význam a vliv

Judaismus

Pro Judaismus je Deuteronomium klíčovou knihou.

  • Obsahuje Šema a přikázání milovat Boha, které zbožný Žid recituje dvakrát denně.
  • Verše z Dt 6:8 a 11:18 jsou podkladem pro přikázání o tefilin (modlitebních řemíncích) a mezuza (schránce na veřeji dveří).
  • Kniha stanovuje pravidla pro košer stravování a svátky.

Křesťanství

V Novém zákoně je Deuteronomium jednou z nejcitovanějších knih (spolu s Žalmy a Izajášem).

  • Ježíšovo pokušení na poušti: Když Ďábel pokouší Ježíše, ten třikrát odpovídá citací z Deuteronomia (Mt 4,1-11; cituje Dt 8,3; 6,16; 6,13).
  • Největší přikázání: Na otázku, které přikázání je největší, Ježíš cituje Šema z Dt 6,5 (Mk 12,29-30).
  • Prorok jako Mojžíš: Raní křesťané viděli v Ježíši naplnění proroctví z Dt 18,15, kde Mojžíš slibuje: „Hospodin ti vzbudí proroka z tvých bratří, jako jsem já.“

👶 Pro laiky

Představte si Deuteronomium jako "Mojžíšovu závěť" nebo jeho "poslední přednášku".

  • Izraelci strávili 40 let na poušti a nyní stojí na hranici Země zaslíbené. Stará generace, která vyšla z Egypta, vymřela. Je tu nová generace mladých lidí, kteří nezažili zázraky v Egyptě ani zjevení na hoře Sinaj.
  • Mojžíš ví, že on sám do nové země nesmí a brzy zemře. Proto svolá celý národ a má k nim tři dlouhé proslovy.
  • Říká jim: "Podívejte se, co všechno pro vás Bůh udělal (historie). Tady jsou pravidla, podle kterých musíte žít, abyste v té nové zemi byli šťastní (zákon). Pokud se na Boha vykašlete, dopadnete špatně (varování). Ale pokud ho budete milovat, bude se vám dařit (požehnání)."
  • Je to kniha o lásce. Není to jen suchý zákoník, je to výzva k tomu mít Boha rád celým srdcem. Je to kniha, kterou citoval Ježíš, když se hádal s ďáblem.

📜 Slavné verše

  • „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ (6:4-5)
  • „Nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst.“ (8:3)
  • „Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivý.“ (4:24)
  • „Věci skryté patří Hospodinu, našemu Bohu, ale věci zjevené patří nám a našim synům navěky...“ (29:28)
  • „Hospodin ti vzbudí proroka z tvých bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat.“ (18:15)

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Deuteronomium&oldid=21241“