Richard Wagner
Obsah boxu
| Richard Wagner | |
|---|---|
| Soubor:Richard Wagner by Franz von Lenbach 1882.jpg | |
| Richard Wagner v roce 1882 od Franze von Lenbacha | |
| Národnost | německá |
| Rodiče | Carl Friedrich Wagner, Johanna Rosina Wagner |
| Manželka | Minna Planer (sňatek 1836, úmrtí 1866) |
| Děti | Isolde, Eva, Siegfried |
| Povolání | Skladatel, dirigent, divadelní režisér, esejista |
Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813 Lipsko – 13. února 1883 Benátky) byl významný německý skladatel, dirigent, divadelní režisér a esejista, proslulý především svými operami, které jsou často označovány jako hudební dramata. Wagner výrazně ovlivnil směřování západoevropské hudby a je považován za jednoho z nejvlivnějších, ale zároveň nejkontroverznějších skladatelů 19. století. Jeho dílo se vyznačuje komplexními harmonickými texturami, bohatou orchestrací a propracovaným používáním leitmotivů.
⏳ Život a kariéra
Richard Wagner se narodil 22. května 1813 v Lipsku v Německém spolku jako deváté dítě Carla Friedricha Wagnera a Johanny Rosiny Wagnerové. Jeho otec zemřel šest měsíců po Richardově narození a jeho matka se provdala za herce a dramatika Ludwiga Geyera, který měl na mladého Wagnera značný vliv. Wagner navštěvoval školu v Drážďanech, kde se učil hrát na klavír a komponovat, ačkoli v raném věku neprojevoval mimořádný hudební talent. Byl však pilným čtenářem Shakespeara, Goetha a Schillera.
V roce 1831 se zapsal na Lipskou univerzitu, kde se intenzivně věnoval hudební kompozici a studoval díla mistrů, zejména Beethovena. Jeho první symfonie C dur byla provedena v Lipsku v roce 1833. Téhož roku složil svou první operu Die Feen (Víly), která však byla uvedena až po jeho smrti.
Wagnerova raná kariéra byla poznamenána finančními problémy a častým cestováním. V roce 1836 se oženil s herečkou Minnou Planerovou. Působil jako dirigent v Würzburg, Magdeburgu a Rize. V roce 1839 uprchl před věřiteli do Paříže, kde se neúspěšně pokoušel prosadit na francouzské operní scéně. Zde složil opery Rienzi (1840) a Der fliegende Holländer (Létající Holanďan, 1841), která se stala prvním dílem odrážejícím jeho osobitý styl.
V roce 1842 se vrátil do Drážďan, kde dosáhl úspěchu s operou Rienzi a byl jmenován královským saským dvorním dirigentem. Během svého působení v Drážďanech uvedl opery Tannhäuser (1845) a dokončil Lohengrin (1848). Jeho účast na Drážďanském povstání v roce 1849 ho donutila uprchnout do Švýcarska, kde strávil dvanáct let v exil. Během exilu v Curychu napsal několik důležitých esejů, včetně Umělecké dílo budoucnosti (Das Kunstwerk der Zukunft, 1849) a Opera a drama (Oper und Drama, 1851), ve kterých formuloval svou koncepci Gesamtkunstwerku (totálního uměleckého díla) a hudebního dramatu.
V roce 1864 se Wagnerovi dostalo podpory od mladého bavorského krále Ludvíka II., který se stal jeho velkým obdivovatelem a mecenášem. Tato podpora mu umožnila dokončit a uvést řadu svých stěžejních děl, včetně Tristan und Isolde (1865), Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg, 1868) a první části cyklu Prsten Nibelungův – Zlato Rýna (Das Rheingold, 1869) a Valkýra (Die Walküre, 1870).
V roce 1870 se Wagner oženil s Cosimou von Bülow, dcerou Franze Liszta a bývalou manželkou jeho dirigenta Hanse von Bülowa.
Jeho celoživotním snem bylo vybudovat vlastní divadlo, které by bylo speciálně navrženo pro uvádění jeho děl. Tento sen se splnil v Bayreuthu, kde v roce 1872 položil základní kámen Bayreuther Festspielhausu. První Bayreuthský festival se konal v roce 1876 a představil kompletní cyklus Prsten Nibelungův. Wagnerovo poslední dílo, opera Parsifal, měla premiéru na druhém Bayreuthském festivalu v roce 1882.
Richard Wagner zemřel na infarkt 13. února 1883 v Benátkách ve věku 69 let. Jeho tělo bylo převezeno do Bayreuthu a pohřbeno v zahradě jeho vily Wahnfried.
🎶 Hudební styl a inovace
Wagnerova hudba je charakteristická svou chromatickou harmonií, rozsáhlou orchestrací a propracovaným používáním leitmotivů. Tyto hudební fráze jsou spojeny s konkrétními postavami, místy, myšlenkami nebo dějovými prvky a slouží k vedení publika komplexním narativem. Jeho inovace, jako je například Tristanův akord z opery Tristan und Isolde, položily základy pro atonalitu a serialismus ve 20. století a ovlivnily vývoj klasické hudby.
Wagner je známý svým konceptem Gesamtkunstwerk (totální umělecké dílo), který usiloval o syntézu poezie, hudby, vizuálních umění a dramatu do jednoho uceleného divadelního zážitku. Na rozdíl od většiny operních skladatelů si Wagner psal libreta ke všem svým scénickým dílům sám. V jeho hudebních dramatech se děj rozvíjí jako nepřetržitě zpívaný narativ, kde se hudba organicky vyvíjí z textu, místo aby se střídaly árie a recitativy.
K jeho divadelním inovacím v Bayreuthu patří ztemnění hlediště během představení a umístění orchestru do orchestřiště skrytého před zraky diváků, což zlepšilo rovnováhu mezi zpěváky a orchestrem.
🎭 Hlavní díla
Mezi Wagnerova nejvýznamnější díla patří:
- Der fliegende Holländer (Létající Holanďan, 1843)
- Tannhäuser (1845)
- Lohengrin (1850)
- Tristan und Isolde (1865)
- Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg, 1868)
- Cyklus čtyř oper Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen, 1869–1876):
- Zlato Rýna (Das Rheingold, 1869)
- Valkýra (Die Walküre, 1870)
- Siegfried (1876)
- Soumrak bohů (Götterdämmerung, 1876)
- Parsifal (1882)
🗣️ Kontroverze a odkaz
Richard Wagner byl kontroverzní postavou za svého života i po smrti. Jeho antisemitské názory, otevřeně vyjádřené v esejích jako Židovství v hudbě (Das Judenthum in der Musik, 1850), jsou široce známy a dodnes vyvolávají debaty o oddělení umělce od jeho díla. Wagnerovy spisy a hudba byly později zneužity nacistickým režimem a Adolf Hitler ho považoval za svého oblíbeného skladatele. V důsledku toho se Wagnerova hudba v Izraeli dodnes nehraje veřejně a vyvolává značné kontroverze.
Navzdory těmto kontroverzím je Wagnerův vliv na hudbu, literaturu, filozofii a divadlo obrovský. Jeho harmonické inovace a koncept leitmotivů ovlivnily skladatele jako Gustav Mahler, Richard Strauss, Arnold Schoenberg a Alban Berg. Jeho Gesamtkunstwerk ovlivnil nejen operu, ale i moderní filmovou hudbu a další umělecké formy, které usilují o propojení různých uměleckých prvků do jednotného celku. Bayreuthský festival, založený Wagnerem, je dodnes významným centrem pro uvádění jeho děl a přitahuje publikum z celého světa.
👶 Pro laiky
Představte si, že chcete vytvořit ten nejúžasnější příběh, jaký kdy kdo viděl. Nejenže napíšete skvělý text, ale k tomu složíte i hudbu, která přesně vyjadřuje, co se děje a co cítí postavy. Pak navrhnete kostýmy, kulisy a dokonce i to, jak se bude světlo měnit, aby všechno dohromady působilo jako jeden velký, magický zážitek. Přesně tohle dělal Richard Wagner!
Nebyl to jen tak ledajaký skladatel oper. On si psal sám i slova (libreta) a chtěl, aby hudba, zpěv, tanec a scéna splynuly v jediné „totální umělecké dílo“, kterému říkal Gesamtkunstwerk. V jeho operách nenajdete pauzy na potlesk po jednotlivých písních, protože hudba plyne nepřetržitě a vypráví příběh.
A co je nejzajímavější, Wagner používal takzvané leitmotivy. To jsou krátké, opakující se hudební melodie, které patří k určité postavě, místu nebo myšlence. Když uslyšíte ten samý leitmotiv, hned víte, že se na jevišti objevuje ta samá postava, nebo se mluví o stejné věci, i když to třeba není přímo vidět. Je to jako hudební značky, které vás provádějí celým příběhem.
Když se podíváte na jeho nejslavnější díla, jako je třeba obří cyklus Prsten Nibelungův, který trvá asi 16 hodin a skládá se ze čtyř oper, uvidíte, jak se snažil propojit staré germánské mýty s hlubokými emocemi a úchvatnou hudbou. Pro své opery si dokonce nechal postavit speciální divadlo v Bayreuthu, kde je orchestr skrytý pod jevištěm, aby se diváci mohli plně soustředit na děj a hudbu.
Byl to génius, který změnil operu, ale měl i své stinné stránky, například antisemitské názory, které jsou dodnes předmětem diskusí. Přesto jeho hudba a nápady ovlivnily mnoho dalších umělců a jeho díla se hrají po celém světě dodnes.