Parazitismus
Obsah boxu
| Parazitismus | |
|---|---|
| Mikroskopický snímek prvoka Trypanosoma brucei, původce spavé nemoci, který je typickým příkladem parazita. |
Parazitismus je forma symbiózy, tedy soužití dvou organismů různých druhů, při níž jeden organismus, označovaný jako parazit (či cizopasník), získává prospěch na úkor druhého organismu, zvaného hostitel. Parazit se živí tkáněmi hostitele, parazituje na jeho potravě, nebo jinak profituje z jeho organismu či činnosti, přičemž hostiteli způsobuje škodu, aniž by ho obvykle bezprostředně zabil. Tento vztah je jednostranný, kdy parazit získává výhody a hostitel naopak ztrácí.
Parazitismus je jedním z nejrozšířenějších životních strategií v přírodě. Odhaduje se, že více než polovina známých druhů jsou parazité nebo patogeny. Každý biologický druh má obvykle alespoň jednoho parazita a tito parazité mohou mít dokonce své vlastní parazity (tzv. hyperparazitismus). Parazitičtí jedinci se vyskytují napříč všemi říšemi – mezi živočichy, rostlinami, houbami, prvoky, bakteriemi i viry.
🦠 Charakteristika parazitismu
Parazitismus se vyznačuje několika klíčovými rysy:
- Závislost – Parazit je nutričně a metabolicky závislý na svém hostiteli.
- Škodlivost – Parazit hostitele poškozuje, ale jeho bezprostřední smrt obvykle nezpůsobuje, neboť by tím ztratil zdroj obživy. Míra způsobené škody se měří jako snížení růstové rychlosti hostitele nebo celé jeho populace.
- Intimní spojení – Mezi parazitem a hostitelem existuje těsné spojení, ať už fyzické (ektoparaziti) nebo vnitřní (endoparaziti).
- Regulace prostředí – Parazit je závislý na hostiteli i při regulaci svého životního prostředí.
- Reprodukční strategie – Většina parazitických druhů patří mezi tzv. r-stratégy, kteří se vyznačují časnou a rychlou reprodukcí, krátkověkostí, menší velikostí těla a vysokým počtem potomstva.
🧬 Typy parazitismu
Parazitismus lze klasifikovat na základě různých kritérií:
Podle lokalizace na hostiteli
- Ektoparazitismus – Paraziti žijí na povrchu těla hostitele. Příkladem jsou vši, klíšťata nebo blechy. Někteří, jako komár, jsou dočasní ektoparaziti, z ekologického pohledu spíše mikropredátori.
- Endoparazitismus – Paraziti žijí uvnitř těla hostitele. Dělí se na:
- Intracelulární paraziti – Žijí uvnitř buněk hostitele (např. Plasmodium falciparum, původce malárie).
- Extracelulární paraziti – Žijí mezi buňkami hostitele nebo uvnitř jeho tělních dutin (např. tasemnice a giardie).
Podle nezbytnosti pro přežití
- Obligátní parazitismus – Nejméně jedna fáze vývoje parazita probíhá na úkor jiného organismu a bez hostitele není schopen přežít či se rozmnožovat. Příkladem jsou všichni endoparaziti.
- Fakultativní parazitismus – Organismy žijící volně, které se za určitých podmínek mohou stát parazity, pokud se dostanou do hostitele. Příkladem jsou některé druhy pijavek.
Podle životního cyklu
- Jednohostitelští (monoxenní) paraziti – Celý vývoj probíhá v jednom hostiteli. Příkladem je hádě střevní (Strongyloides stercoralis).
- Vícehostitelští (heteroxenní) paraziti – Parazit během svého vývoje střídá více hostitelů. Rozlišujeme:
- Definitivní hostitel – Organismus, ve kterém parazit dosahuje pohlavní zralosti a rozmnožuje se pohlavně.
- Mezihostitel – Organismus, ve kterém probíhá část vývoje parazita (často larvální stádium) a nepohlavní rozmnožování. Může jich být i více.
- Paratenický (transportní) hostitel – Organismus, který parazita přenáší, ale nedochází v něm k jeho vývoji. Usnadňuje přenos na definitivního hostitele.
Speciální formy parazitismu
- Hnízdní parazitismus – Živočich nevychovává své potomstvo sám, ale využívá k tomu jiné jedince. Typickým příkladem je kukačka obecná, která klade vejce do hnízd jiných ptáků. Vyskytuje se i u blanokřídlých a některých ryb, například peřovec kukaččí (Synodontis multipunctata), jehož mláďata požírají jikry hostitelských tlamovců.
- Sociální parazitismus – Jedinec využívá zdrojů poskytovaných příslušníky jiného či stejného druhu, aniž by poskytoval adekvátní náhradu. V biologii se projevuje například využíváním cizích kolonií na odchování potomků u mravenců (otrokářství).
- Kleptoparazitismus – Forma parazitování, kdy jedinec krade kořist, stavební materiál nebo jiné zdroje jinému živočichovi, který si je obstaral. Častý je u ptáků (např. rackové, fregatky, chaluhy) a savců (např. hyena skvrnitá kradoucí kořist lvům). Může být vnitrodruhový i mezidruhový.
🌿 Parazitické organismy
Živočišní paraziti
Mezi živočišné parazity patří široká škála organismů:
- Prvoci – Například trypanozoma (původce spavé nemoci), leishmánie (původce leishmaniózy), giardie (původce střevních onemocnění), toxoplasma (původce toxoplazmózy).
- Helminti (červi) – Zahrnují tasemnice (např. tasemnice bezbranná), motolice (např. motolice jaterní), hlístice (např. škrkavka dětská, roup dětský, tenkohlavec lidský) a strunovci. Často mají složité životní cykly s více mezihostiteli.
- Členovci – Patří sem hmyz (např. vši, blechy, štěnice, komáři) a roztoči (např. klíšťata, zákožka svrabová, původce svrabu).
Rostlinní paraziti
Parazitické rostliny se vyvinuly nezávisle v mnoha čeledích a získávají živiny z jiných rostlin.
- Holoparaziti (úplní paraziti) – Nezelené rostliny, které zcela postrádají chlorofyl a jsou plně závislé na hostiteli pro vodu, minerální látky i asimiláty. Příkladem jsou zárazovité (rod Orobanche), kokotice (rod Cuscuta) a podbílek šupinatý (Lathraea squamaria).
- Hemiparaziti (poloparaziti) – Zelené rostliny schopné fotosyntézy, ale z hostitele přijímají vodu a minerální látky. Příkladem je jmelí (rod Viscum), ochmet evropský (Loranthus europaeus) a luční rostliny jako světlík lékařský (rod Euphrasia) a kokrhel (rod Rhinanthus).
Parazitické houby
Mnoho druhů hub jsou parazitické a způsobují onemocnění rostlin, živočichů i člověka.
- Biotrofní paraziti – Živí se obsahem buněk hostitele, aniž by je bezprostředně zabíjeli.
- Nekrotrofní paraziti – Způsobují odumírání tkáně hostitele.
- Příklady – Mezi parazitické houby patří například rzi, sněti, nádorovka kapustová (Plasmodiophora brassicae), rakovinovec bramborový (Synchytrium endobioticum), hmyzomorka včelí (Nosema apis). Některé, jako housenec (rod Ophiocordyceps), dokáží ovládat chování hmyzu a měnit je v "zombie".
⏳ Životní cykly a adaptace
Životní cykly parazitů jsou často složité a zahrnují střídání hostitelů a morfologicky odlišných stádií. Paraziti vykazují vysokou míru specializace na své hostitele. Aby uspěli, musí si vyvinout specifické strategie pro překonání obranných systémů hostitele.
Někteří paraziti dokonce manipulují chováním svých mezihostitelů, aby zvýšili šanci na přenos do definitivního hostitele. Příkladem je motolice podivná (Leucochloridium paradoxum), která mění tykadla plžů v pulzující, barevné útvary, napodobující housenky a lákající ptáky, kteří jsou pro motolici definitivním hostitelem. Jiným příkladem je strunovec, jehož larva ovlivňuje nervový systém hmyzu tak, aby se vydal k vodě, kde parazit dokončí svůj cyklus.
⚕️ Význam pro člověka a ekosystémy
Lékařský význam
Parazitární infekce představují významný globální zdravotní problém, a to i ve vyspělých zemích. Podle WHO trpí až 85 % světové populace některým typem parazitární infekce. Paraziti mohou způsobovat řadu zdravotních potíží, od únavy a zažívacích problémů (průjmy, zácpy, nadýmání) přes kožní problémy, anémii, poruchy spánku, sníženou imunitu až po vážná onemocnění jako malárie, toxoplazmóza nebo cysty, vedoucí v krajních případech až ke smrti. Někteří paraziti jsou spojováni i s etiologií těžkých chronických onemocnění, jako jsou Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc, roztroušená skleróza nebo rakovina.
Přenos parazitů na člověka se děje nejčastěji kontaminovanou vodou, potravinami (např. syrové nebo nedostatečně tepelně upravené maso), kontaktem se zvířaty nebo špatnou hygienou.
Paradoxně se ukazuje, že úplné vymýcení střevních parazitů z lidské populace může mít i negativní dopady. Současná věda spojuje nárůst alergií, autoimunitních chorob a některých psychických poruch, jako je autismus, se zjednodušením lidského mikrobiomu v důsledku eliminace těchto organismů. Někteří parazitologové naznačují, že někteří střevní paraziti mohli miliony let stimulovat náš imunitní systém a jejich absence vede k nepřirozenému chování imunity.
Ekologický a evoluční význam
Paraziti hrají klíčovou roli v ekosystémech a evoluci.
- Regulace populací – Ovlivňují početnost populací hostitelů a udržují biodiverzitu.
- Evoluční tlak – Vytvářejí silný evoluční tlak na hostitele, což vede k vývoji obranných mechanismů a adaptací.
- Vznik sexuality – Existuje teorie, že paraziti mohli ovlivnit vznik a udržení sexuálního rozmnožování, protože míchání genů komplikuje parazitům rychlou adaptaci na potomstvo hostitele.
- Vznik mnohobuněčnosti – Spekuluje se, že boj s patogeny mohl vést ke vzniku mnohobuněčných organismů, které byly lépe vybaveny k obraně.
📚 Pro laiky
Představte si, že jste dům, a v tom domě žijí nájemníci. Většina nájemníků platí nájem, pomáhá s údržbou, nebo je dokonce užitečná (to je takzvaná symbióza). Ale pak jsou tu i tací, kteří neplatí, nic nedělají, jen spotřebovávají elektřinu, vodu a jídlo, a ještě vám občas něco poničí. Přesně takoví jsou paraziti.
Parazit je jako takový "černý pasažér". Žije ve vás nebo na vás (nebo na zvířeti, rostlině), živí se z vašich zásob a pomalu vás oslabuje. Nechce vás ale úplně zničit, protože by pak neměl kde žít. Jen si z vás bere, co potřebuje, a vy za to trpíte.
Může to být malá veš ve vlasech, která vám saje krev, nebo klíště, které se přisaje na kůži. Může to být i neviditelný prvok uvnitř vašeho těla, který vám způsobuje průjmy. U rostlin je to třeba jmelí, které roste na stromech a bere jim vodu a živiny.
Někdy je parazit tak chytrý, že dokonce donutí svého hostitele dělat věci, které mu pomohou dostat se k dalšímu "domu" (hostiteli). Jako třeba motolice, která "zblázní" šneka, aby ho snáze snědl pták.
Takže parazitismus je prostě vztah, kde jeden organismus žije na úkor druhého, aniž by ho hned zabil, ale vždycky mu nějakým způsobem škodí. A takových "nájemníků" je v přírodě opravdu hodně!