Přeskočit na obsah

Štěnice

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Štěnice postelní
PopisekDospělá štěnice postelní (Cimex lectularius)
Areál rozšíření obrázekMapa_rozšíření_Cimex_lectularius.png
NázevŠtěnice postelní
ObrázekŠtěnice_postelní_dospělec.jpg
PodřádPloštice (Heteroptera)
Areál rozšíření popisekGlobální rozšíření štěnice postelní (přibližně)
ČeleďŠtěnicovití (Cimicidae)
ŘádPolokřídlí (Hemiptera)
RodCimex
TřídaHmyz (Insecta)
DruhCimex lectularius
KmenČlenovci (Arthropoda)
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
BinomenklaturaCimex lectularius
Linnaeus, 1758

Štěnice (řád Heteroptera, čeleď Cimicidae) jsou skupina parazitického hmyzu, který se živí krví teplokrevných živočichů, včetně člověka. Nejznámějším a nejrozšířenějším druhem v lidských obydlích je štěnice postelní (Cimex lectularius). V posledních desetiletích zažívají štěnice celosvětový comeback a stávají se stále větším problémem v domácnostech, ubytovacích zařízeních i na veřejných místech.

Popis

Štěnice jsou bezkřídlý hmyz s typicky plochým, oválným tělem, které jim umožňuje snadno se ukrývat v úzkých štěrbinách.

Vzhled

Dospělé štěnice postelní jsou přibližně 4–7 mm dlouhé a 2,5–4 mm široké. Před nasátím krve mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jejich tělo je výrazně zploštělé. Po nasátí se jejich tělo zvětší, zakulatí a získá tmavě červenou až černou barvu. Hlava je krátká a široká, s dobře vyvinutýma složenýma očima a párem čtyřčlánkových tykadel. Ústní ústrojí je bodavě sací, přizpůsobené k pronikání kůží hostitele a sání krve. Nohy jsou krátké, ale silné, uzpůsobené k pohybu po různých površích, včetně svislých.

Vývojová stádia

Štěnice procházejí proměnou nedokonalou s pěti larválními stádii, nazývanými nymfy.

  • Vajíčko: Samičky kladou drobná (cca 1 mm), bělavá, oválná vajíčka, která přilepují k podkladu v úkrytech. Jedna samička může za život naklást 200–500 vajíček. Doba vývoje vajíčka závisí na teplotě, obvykle trvá 6–17 dní.
  • Nymfa: Nymfy se podobají dospělcům, jsou však menší a světlejší. Aby se mohly dále vyvíjet a svlékat, musí se v každém z pěti stádií nasát krve. Po každém svlékání se nymfa zvětšuje. Za optimálních podmínek (pokojová teplota a dostatek potravy) trvá vývoj nymfy přibližně 5–8 týdnů.
  • Dospělec: Po pátém svlékání se nymfa mění v dospělou štěnici schopnou rozmnožování. Dospělci žijí obvykle několik měsíců (6–12), v nepříznivých podmínkách i déle, a dokáží hladovět i několik měsíců.

Způsob života a rozmnožování

Potrava

Štěnice jsou obligatorní hematofágové, což znamená, že se živí výhradně krví. Hlavním hostitelem štěnice postelní je člověk, ale mohou sát krev i na jiných teplokrevných živočiších, jako jsou psi, kočky, ptáci nebo hlodavci, zejména pokud člověk není k dispozici. Krev sají převážně v noci, kdy hostitel spí. Samotné sání trvá 3–12 minut.

Chování

Štěnice jsou převážně noční tvorové. Přes den se ukrývají v tmavých a úzkých štěrbinách v blízkosti míst, kde hostitelé spí nebo odpočívají. Typickými úkryty jsou:

  • Švy a záhyby matrací a čalounění postelí
  • Konstrukce postelí (čela, rámy, rošty)
  • Nábytek v blízkosti postele (noční stolky, skříně)
  • Praskliny ve zdech, za tapetami, obrazy, lištami u podlahy
  • Elektrické zásuvky a vypínače
  • Zavazadla a oblečení

Štěnice jsou přitahovány teplem těla hostitele, vydechovaným oxidem uhličitým a specifickými pachy. Mají tendenci se shlukovat ve svých úkrytech, kde zanechávají charakteristické stopy trusu.

Rozmnožování a životní cyklus

Rozmnožování štěnic probíhá tzv. traumatickou inseminací, kdy samec proráží kutikulu samice na břišní straně a vpravuje spermie přímo do její tělní dutiny (hemocoelu). Samička klade vajíčka postupně, obvykle 1–5 denně. Celý vývojový cyklus od vajíčka po dospělce může za optimálních podmínek (22–27 °C) trvat 5–8 týdnů. Nižší teploty vývoj zpomalují, ale štěnice jsou schopné přežívat i při teplotách blížících se bodu mrazu, i když jejich aktivita a rozmnožování ustávají.

Výskyt a stanoviště

Štěnice postelní je kosmopolitní druh, vyskytující se po celém světě. Její výskyt není přímo spojen s úrovní hygieny, i když zanedbané prostředí může poskytovat více úkrytů a ztížit detekci a likvidaci. Štěnice se mohou objevit kdekoli, kde lidé spí nebo tráví delší dobu v klidu:

Šíří se pasivně, nejčastěji jsou zavlečeny s nábytkem (zejména použitým), zavazadly, oblečením nebo jinými předměty.

Štěnice a člověk

Bodnutí a zdravotní dopady

Štěnice při sání krve vstřikují do rány sliny obsahující anestetika (aby bodnutí nebylo okamžitě cítit) a antikoagulanty (proti srážení krve). Reakce na bodnutí je individuální:

  • Někteří lidé nemají žádnou viditelnou reakci.
  • U většiny lidí se objevují svědivé, červené pupínky nebo otoky, podobné štípnutí od komára. Mohou se objevit jednotlivě, ve skupinách nebo v řadě (tzv. "snídaňová, obědová a večerní" stopa).
  • U citlivějších jedinců může dojít k silnějším alergickým reakcím, včetně rozsáhlých vyrážek, puchýřů nebo anafylaktického šoku (vzácně).
  • Intenzivní svědění může vést ke škrábání a sekundárním bakteriálním infekcím kůže.

Přestože štěnice byly zkoumány jako potenciální přenašeči různých patogenů, dosud nebyl spolehlivě prokázán jejich významný podíl na přenosu infekčních onemocnění na člověka v přirozených podmínkách. Hlavním problémem tak zůstává fyzické nepohodlí, svědění, stres, nespavost a sociální stigma spojené s jejich výskytem.

Příznaky napadení

Kromě samotných bodnutí lze přítomnost štěnic odhalit podle následujících příznaků:

  • Tmavé skvrny (trus): Malé, černé nebo tmavě hnědé tečky na prostěradlech, matracích, rámech postelí a v okolí úkrytů. Jedná se o natrávenou krev.
  • Svlěčky (exuvie): Prázdné, světle hnědé schránky, které nymfy zanechávají po svlékání.
  • Živé štěnice: V různých vývojových stádiích, zejména v úkrytech nebo při vyrušení v noci.
  • Vajíčka: Drobná, bělavá, oválná vajíčka, obvykle ve shlucích v úkrytech.
  • Krvavé skvrnky: Na ložním prádle, způsobené rozmáčknutím nasáté štěnice nebo krvácením z místa bodnutí.
  • Nasládlý zápach: Při silném zamoření může být cítit charakteristický, nepříjemně nasládlý zápach, který produkují pachové žlázy štěnic.

Prevence a likvidace

Prevence

Prevence je klíčová, zejména při cestování nebo pořizování použitého nábytku:

  • Při cestování: Důkladně zkontrolujte hotelový pokoj (zejména postel a její okolí) před vybalením zavazadel. Nenechávejte zavazadla na zemi nebo na posteli. Po návratu domů zavazadla pečlivě prohlédněte, ideálně mimo obytné prostory, a oblečení ihned vyperte na vysokou teplotu (min. 60 °C) a/nebo vysušte v sušičce na vysokou teplotu.
  • Použitý nábytek: Velmi pečlivě prohlédněte jakýkoli použitý nábytek, zejména čalouněný a postele, předtím, než jej vnesete do bytu.
  • Udržování pořádku: Pravidelný úklid, vysávání (zejména kolem postelí a v úkrytech) a omezení množství potenciálních úkrytů může pomoci snížit riziko usídlení štěnic.
  • Ochranné povlaky: Použití speciálních protialergických a protiroztočových povlaků na matrace a polštáře může štěnicím ztížit pronikání a usídlení.

Likvidace

Likvidace štěnic je obtížná a často vyžaduje profesionální zásah (dezinsekce). Amatérské pokusy mohou vést k rozšíření problému nebo k dočasnému potlačení, nikoli k úplné likvidaci.

  • Mechanické metody: ** Vysávání: Důkladné vysávání matrací, nábytku, koberců a štěrbin. Sáček z vysavače je nutné ihned po použití neprodyšně uzavřít a odstranit z bytu.
 ** Teplo: Praní ložního prádla a oblečení na vysokou teplotu (min. 60 °C), sušení v sušičce na nejvyšší stupeň, ošetření párou (parní čističe) nebo profesionální tepelné ošetření celých místností (vyhřátí na teplotu nad 50 °C po dobu několika hodin).
 ** Mráz: Menší předměty lze ošetřit zmrazením (několik dní při teplotě -18 °C a nižší), ale účinnost závisí na rychlosti promrznutí a délce expozice.
  • Chemické metody: Použití insekticidů. Tyto metody by měli provádět kvalifikovaní odborníci, protože štěnice si vyvinuly rezistenci vůči mnoha běžně dostupným přípravkům. Odborníci používají účinnější látky a vědí, jak je aplikovat bezpečně a efektivně. Obvykle je nutné ošetření opakovat.
  • Integrovaná ochrana proti škůdcům (IPM): Kombinace různých metod (monitoring, prevence, mechanické a chemické metody) pro dosažení co nejlepšího výsledku.

Historie

Štěnice provázejí člověka po tisíce let. Archeologické nálezy dokládají jejich přítomnost již ve starověkém Egyptě. Během 20. století došlo v rozvinutých zemích k výraznému poklesu jejich výskytu, zejména díky zavedení silných insekticidů jako DDT. Od konce 90. let 20. století však dochází k jejich celosvětové renesanci. Příčiny zahrnují:

  • Zvýšené mezinárodní cestování a obchod.
  • Rozvoj rezistence štěnic vůči běžně používaným insekticidům.
  • Změny v postupech dezinsekce (např. omezení plošných postřiků).
  • Nedostatečná informovanost veřejnosti.

Zajímavosti

  • Štěnice dokáží bez potravy přežít několik měsíců, v chladnějších podmínkách i více než rok.
  • Nymfy štěnic potřebují krev k tomu, aby se mohly svléknout a růst.
  • Štěnice se orientují pomocí teploty, oxidu uhličitého a pachů vylučovaných hostitelem.
  • Při silném napadení mohou štěnice způsobit anémii, zejména u dětí nebo oslabených jedinců.
  • Existují specializovaní psi cvičení na vyhledávání štěnic podle pachu.

Pro laiky

Představte si štěnici jako malého, plochého broučka, který se rád schovává ve vaší posteli a v jejím okolí. Je tak trochu jako upír ze světa hmyzu – v noci, když spíte, vyleze ze své skrýše a potichoučku si od vás cucne trochu krve. To cucnutí většinou nebolí hned, protože štěnice je chytrá a má ve slinách něco jako uspávadlo pro kůži. Ale později vás to místo může začít svědit a objeví se tam červený pupínek, podobně jako když vás štípne komár.

Štěnice nejsou známkou toho, že by u vás doma bylo špinavo. Můžete je chytit kdekoli – třeba v hotelu na dovolené, v autobuse, nebo si je přinést domů s nějakým starším nábytkem. Jsou to velcí cestovatelé a umí se dobře schovávat. Když už se u vás zabydlí, je těžké se jich zbavit jen tak obyčejným úklidem. Často je potřeba zavolat odborníky, kteří vědí, jak na ně. Hlavní je nebát se o tom mluvit a řešit to co nejdříve.

Systematika a druhy

Čeleď štěnicovitých (Cimicidae) zahrnuje asi 90 druhů. Pro člověka jsou nejvýznamnější:

  • Štěnice postelní (Cimex lectularius): Nejběžnější druh v mírném pásmu, včetně České republiky.
  • Štěnice tropická (Cimex hemipterus): Vyskytuje se především v tropických a subtropických oblastech. Je velmi podobná štěnici postelní.
  • Další druhy rodu Cimex a jiných rodů parazitují především na netopýrech a ptákách (např. Cimex pipistrelli na netopýrech, Oeciacus hirundinis na vlaštovkách). Tyto druhy mohou příležitostně napadnout i člověka, pokud jejich primární hostitelé nejsou k dispozici.

Reference

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Štěnice&oldid=24814“

💬 Diskuze k článku