Tělesná teplota

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Tělesná teplota je označení pro míru tepelného stavu organismu. U člověka a dalších teplokrevných živočichů je udržována v relativně úzkém rozmezí, což je klíčové pro správné fungování metabolických procesů a enzymatických reakcí. U zdravého dospělého člověka se průměrná tělesná teplota pohybuje kolem 36,6 °C, ale tato hodnota může individuálně kolísat.

Historicky byla za normální tělesnou teplotu považována hodnota 37 °C, kterou v 19. století stanovil německý lékař Carl Reinhold August Wunderlich. Novější výzkumy však ukazují, že průměrná teplota lidského těla v posledních desetiletích mírně klesla, pravděpodobně v důsledku změn životního stylu a nižšího výskytu chronických zánětů.

🌡️ Normální tělesná teplota

Za normální rozmezí tělesné teploty u dospělého člověka, měřené v podpaží, se obecně považuje 36,0 až 36,9 °C. Tato hodnota však není konstantní a je ovlivněna řadou faktorů.

Faktory ovlivňující tělesnou teplotu

Denní doba: Teplota přirozeně kolísá během dne (tzv. cirkadiánní rytmus). Nejnižší bývá v brzkých ranních hodinách (mezi 4. a 6. hodinou) a nejvyšší v pozdním odpoledni (mezi 16. a 18. hodinou). Rozdíl může činit až 1 °C.
Věk: Novorozenci a malé děti mají tendenci mít mírně vyšší a méně stabilní tělesnou teplotu kvůli nezralosti termoregulačního centra. Naopak starší lidé mívají teplotu často nižší.
Pohlaví: Ženy mívají v průměru o něco vyšší tělesnou teplotu než muži. Během menstruačního cyklu teplota u žen kolísá, po ovulaci se zvyšuje o 0,2 až 0,6 °C vlivem hormonu progesteronu.
Fyzická aktivita: Svalová práce produkuje teplo a zvyšuje tělesnou teplotu. Během intenzivního cvičení může teplota jádra dočasně stoupnout až na 40 °C.
Okolní prostředí: Teplota a vlhkost okolí ovlivňují schopnost těla odvádět teplo.
Strava: Trávení potravy, zejména bílkovin, mírně zvyšuje produkci tepla.
Emoční stav: Stres, rozrušení nebo dokonce lhaní mohou vést k mírnému zvýšení teploty.

Bazální tělesná teplota

Bazální tělesná teplota (BBT) je nejnižší teplota dosažená tělem během klidu, typicky po delším spánku. Měří se ihned po probuzení, před jakoukoliv aktivitou. Sledování BBT se využívá především v gynekologii ke zjištění doby ovulace a určení plodných dnů, jelikož po ovulaci dochází k jejímu charakteristickému zvýšení.

🔬 Měření tělesné teploty

Tělesnou teplotu lze měřit na různých místech těla, přičemž naměřené hodnoty se mohou lišit. Teplota tělesného jádra (vnitřních orgánů) je nejvyšší a nejstabilnější, zatímco teplota na povrchu těla (kůže) klesá.

Metody měření

V podpaží (axilární): Nejběžnější, ale také nejméně přesná metoda. Normální hodnoty se pohybují mezi 36,0–36,9 °C. Doba měření digitálním teploměrem je obvykle signalizována pípnutím, u klasických teploměrů by měla být alespoň 5-7 minut.
V konečníku (rektální): Nejpřesnější metoda, která se nejvíce blíží teplotě tělesného jádra. Běžně se používá u kojenců a malých dětí. Naměřená hodnota je přibližně o 0,5 °C vyšší než v podpaží.
V ústech (orální): Přesnější než měření v podpaží. Teploměr se umisťuje pod jazyk. Výsledek může být ovlivněn nedávným příjmem teplých či studených nápojů. Teplota je zde o cca 0,3 °C vyšší než v podpaží.
V uchu (aurikulární): Rychlá metoda měřící infračervené záření z ušního bubínku. Může být méně přesná, pokud není teploměr správně zaveden do zvukovodu.
Na čele (bezkontaktní): Velmi rychlá a hygienická metoda, ideální pro screening. Přesnost může být ovlivněna potem na čele nebo okolní teplotou.

Druhy teploměrů

Dříve běžné rtuťové teploměry byly v Evropské unii zakázány kvůli toxicitě rtuti. Dnes se používají:

Digitální teploměry: Nejrozšířenější typ, vhodný pro axilární, rektální i orální měření.
Infračervené teploměry: Používají se pro bezkontaktní měření na čele nebo pro měření v uchu.
Galiové teploměry: Bezrtuťová varianta klasického skleněného teploměru, kde je rtuť nahrazena slitinou galia, india a cínu.

🔥 Horečka (Febrilie, Pyrexie)

Horečka je stav, kdy tělesná teplota stoupne nad 38,0 °C. Nejedná se o nemoc samotnou, ale o obrannou reakci imunitního systému na infekci (virovou či bakteriální) nebo jiný patologický stav. Zvýšená teplota pomáhá zpomalit množení patogenů a zefektivnit imunitní odpověď.

Zvýšená teplota (subfebrilie): Teplota v rozmezí 37,0–37,9 °C.
Horečka (febrilie): Teplota 38,0 °C a více.
Vysoká horečka (hyperpyrexie): Teplota nad 40,0 °C, která může být pro organismus škodlivá a způsobovat křeče, poruchy vědomí nebo poškození mozku.

Příčiny horečky

Infekční onemocnění (nejčastější příčina)
Zánět
Reakce po očkování
Úpal nebo úžeh
Autoimunitní onemocnění
Nádorová onemocnění

Léčba horečky

Léčba by se měla zaměřit na příčinu horečky. Samotné snižování teploty (antipyreza) je doporučeno, pokud teplota přesáhne 38,5 °C nebo pokud pacientovi působí značné nepohodlí.

Fyzikální metody: Přikládání chladných zábalů (o teplotě cca 25 °C) na hrudník a břicho, omývání vlažnou vodou nebo sprcha.
Léky (antipyretika): Běžně se používají léky s účinnou látkou paracetamol nebo ibuprofen. Kyselina acetylsalicylová by se neměla podávat dětem do 15 let kvůli riziku Reyeova syndromu.
Dostatek tekutin: Při horečce tělo ztrácí více tekutin, proto je klíčová dostatečná hydratace.

🥶 Podchlazení (Hypotermie)

Hypotermie je stav, kdy teplota tělesného jádra klesne pod 35 °C. Nastává, když tělo ztrácí více tepla, než je schopno vyprodukovat. Nejčastěji je způsobena dlouhodobým pobytem v chladném prostředí, zejména v kombinaci s vlhkostí a větrem. Ohroženi jsou zejména novorozenci, starší lidé a osoby pod vlivem alkoholu.

Stupně hypotermie

Mírná (32–35 °C): Projevuje se silným svalovým třesem, zrychleným dechem a pulsem, zmateností a poruchami jemné motoriky.
Střední (28–32 °C): Třes ustává, dochází ke zpomalení dechu a srdeční činnosti, prohlubuje se spavost a apatie, kůže je modravá.
Těžká (pod 28 °C): Pacient upadá do bezvědomí, hrozí zástava dechu a srdeční činnosti, puls je velmi slabý nebo nehmatný. Může nastat paradoxní svlékání oděvu.

První pomoc při hypotermii

Cílem je zabránit dalším tepelným ztrátám a tělo postupně a šetrně zahřívat.

Postiženého přemístit do sucha a závětří.
Opatrně svléknout mokrý oděv a nahradit ho suchým.
Zabalit pacienta do dek, spacího pytle nebo izotermické fólie.
Podávat teplé, slazené nápoje (pokud je při vědomí). Nikdy nepodávat alkohol.
S postiženým manipulovat co nejméně a velmi opatrně, hrozí riziko srdeční arytmie.
Vždy volat záchrannou službu.

🧠 Regulace tělesné teploty

Schopnost udržovat stálou tělesnou teplotu se nazývá termoregulace. Řídícím centrem je hypotalamus v mozku, který funguje jako termostat. Získává informace z termoreceptorů v kůži a vnitřních orgánech a spouští mechanismy pro produkci nebo výdej tepla.

Mechanismy pro zvýšení teploty (v chladu)

Vazokonstrikce: Stažení cév v kůži, které omezí průtok krve a sníží tepelné ztráty.
Svalový třes: Rychlé, mimovolní svalové stahy, které generují teplo.
Netřesová termogeneze: Zvýšení metabolické aktivity, zejména v hnědé tukové tkáni, která produkuje teplo bez svalové práce.

Mechanismy pro snížení teploty (v horku)

Vazodilatace: Rozšíření cév v kůži, které zvýší průtok krve a umožní rychlejší odevzdávání tepla do okolí.
Pocení: Potní žlázy produkují pot, který se z povrchu kůže odpařuje a tím tělo ochlazuje.

👶 Pro laiky

Představte si, že vaše tělo je jako dům s termostatem. Tento termostat je umístěn hluboko ve vašem mozku a je nastaven na ideální teplotu, což je zhruba 36,6 °C.

Když je venku zima a dům začne chladnout, termostat to pozná a zapne topení. Ve vašem těle se "topení" zapíná několika způsoby: cévy u kůže se stáhnou, aby teplo neunikalo ven (jako byste zavřeli okna), a pokud je to málo, začnete se třást. Třes je vlastně rychlá práce svalů, která vyrábí extra teplo.

Naopak, když je venku horko nebo když cvičíte a v domě se začne přehřívat, termostat zapne klimatizaci. Vaše tělo se "klimatizuje" tak, že se začnete potit. Pot na kůži se odpařuje a to vás ochlazuje, podobně jako když v létě vylezete z bazénu a fouká na vás vítr. Cévy u kůže se naopak rozšíří (otevřete okna dokořán), aby se teplo rychleji dostalo ven.

Horečka je speciální situace. Když do vašeho těla vniknou "lupiči" (bakterie nebo viry), termostat úmyslně zvýší teplotu v domě. Proč? Protože lupičům se v horku špatně pracuje a vaše "bezpečnostní služba" (imunitní systém) je naopak v teple mnohem efektivnější. Jakmile jsou lupiči pryč, termostat se vrátí na normální teplotu.

⏳ Historie

Starověk: Lékaři jako Hippokratés rozpoznávali horečku jako klíčový příznak nemoci, ale neměli prostředky k jejímu přesnému měření.
cca 1592: Galileo Galilei sestrojil termoskop, předchůdce teploměru, který fungoval na principu roztažnosti vzduchu.
1714: Daniel Gabriel Fahrenheit vynalezl přesný rtuťový teploměr a zavedl Fahrenheitovu stupnici.
1742: Anders Celsius navrhl Celsiovu stupnici, která se stala standardem ve většině světa.
19. století: Německý lékař Carl Reinhold August Wunderlich provedl měření na více než 25 000 pacientech a stanovil průměrnou tělesnou teplotu na 37 °C, což bylo po více než století považováno za standard.
Konec 20. století: S nástupem digitálních technologií se začaly rozšiřovat elektronické a později infračervené teploměry, které umožnily rychlejší a pohodlnější měření.

Zdroje

WikiSkripta Česká průmyslová zdravotní pojišťovna Národní zdravotnický informační portál Healthline Mayo Clinic - Hypothermia