Portrét

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox umělecký žánr Portrét (z francouzského portrait) je umělecké zobrazení, zpodobnění nebo popis konkrétní osoby nebo skupiny osob, které se zaměřuje na zachycení jejich vnější podoby a často i vnitřního charakteru, nálady nebo společenského postavení. Cílem portrétu není pouze mechanická reprodukce rysů, ale interpretace osobnosti prostřednictvím umělce. Portrét může být realizován v různých médiích, nejčastěji v malířství, sochařství, kresbě, grafice a fotografii.

Portrét je jedním z nejstarších a nejtrvalejších žánrů ve výtvarném umění. Jeho historie sahá až do starověkých civilizací a jeho vývoj úzce souvisí se změnami v chápání individuality, společenského statusu a role umělce.

📜 Historie

Historie portrétu je odrazem vývoje lidské společnosti a jejího vnímání jedince. Od symbolických zobrazení vládců po psychologické sondy do duše moderního člověka ušel portrét dlouhou a fascinující cestu.

🏛️ Starověk

První formy portrétního umění lze nalézt již ve starověkém Egyptě. Zdejší portréty však nebyly primárně zaměřeny na realistické zachycení podoby, ale spíše na idealizované a symbolické zobrazení faraonů a bohů. Typické byly strnulé pózy a profilové zobrazení hlavy. Výjimkou je tzv. Amarnské období za vlády faraona Achnatona, kdy se objevuje snaha o realističtější a méně formální zobrazení.

Skutečný rozvoj realistického portrétu nastal v antickém Řecku a především v Římě. Římané, ovlivněni etruskou tradicí posmrtných masek, kladli velký důraz na verismus – neidealizované, až naturalistické zachycení individuálních rysů. Vznikaly tak mramorové busty a sochy císařů, politiků a bohatých občanů, které dodnes fascinují svou psychologickou hloubkou. Zvláštní kategorií jsou tzv. Fajjúmské mumiové portréty z římského Egypta, malované na dřevěných deskách a přikládané k mumiím, které představují jedny z nejlépe dochovaných antických maleb.

⛪ Středověk

S nástupem křesťanství a pádem Římské říše došlo ve středověku k útlumu realistického portrétu. Důraz byl kladen na duchovní a symbolický rozměr umění. Individuální rysy byly potlačeny ve prospěch schematického zobrazení svatých, biblických postav a panovníků. Portréty se objevovaly především v knižní malbě, na mozaikách a jako tzv. donátorské portréty, kde byli dárci uměleckého díla zobrazeni v menším měřítku vedle náboženských postav.

✨ Renesance

Renesance v Itálii 14. a 15. století znamenala znovuzrození zájmu o člověka a individualitu. To se projevilo i v portrétním umění. Umělci jako Giotto a později Masaccio začali opět studovat lidskou anatomii a perspektivu. Portrét se osamostatnil jako svébytný umělecký žánr. Vrcholu dosáhl v 15. a 16. století v dílech mistrů jako Leonardo da Vinci (Mona Lisa), Raffael (Portrét Baldassara Castiglioneho), Tizian nebo Albrecht Dürer v Německu. Renesanční portréty se snažily nejen o dokonalé zachycení podoby, ale i o vyjádření psychologie a společenského postavení portrétovaného.

🎭 Baroko a Rokoko

V období baroka se portréty staly dramatičtějšími a dynamičtějšími. Umělci jako Caravaggio a Rembrandt mistrně pracovali se světlem a stínem (šerosvit), aby zdůraznili emoce a psychologické napětí. Dvorní malíři jako Diego Velázquez ve Španělsku nebo Anthonis van Dyck v Anglii vytvářeli reprezentativní portréty šlechty, které vyzařovaly moc a eleganci. V rokoku se paleta barev zesvětlila a portréty získaly intimnější a hravější charakter, jak je vidět v dílech Jean-Honoré Fragonarda.

🎨 19. století

Devatenácté století přineslo pluralitu stylů. Klasicismus (Jacques-Louis David) se vracel k antickým ideálům, zatímco romantismus (Francisco Goya, Eugène Delacroix) zdůrazňoval emoce a individualitu. S nástupem realismu (Gustave Courbet) se umělci snažili o co nejvěrnější a neidealizované zobrazení reality.

Zásadní zlom přinesl vynález fotografie kolem roku 1839. Fotografie převzala funkci dokumentárního zachycení podoby, což osvobodilo malíře a umožnilo jim experimentovat. Impresionismus (Édouard Manet, Pierre-Auguste Renoir) se soustředil na zachycení okamžitého dojmu a světelné atmosféry, zatímco postimpresionismus (Vincent van Gogh, Paul Cézanne) zkoumal subjektivní vnímání a emocionální výraz.

🚀 20. století a současnost

Ve 20. století se portrét definitivně odpoutal od nutnosti realistického zobrazení. Expresionismus se snažil vyjádřit vnitřní pocity, kubismus (Pablo Picasso) rozkládal tvář na geometrické plochy a zkoumal ji z více úhlů pohledu současně. Surrealismus (Salvador Dalí) propojoval portrét se snovými vizemi. Pop-art (Andy Warhol) využíval portréty celebrit a sériovou produkci k reflexi masové kultury.

V současném umění existuje portrét v nesčetných podobách, od hyperrealistické malby (Chuck Close) přes konceptuální díla až po digitální umění a videoart. Stále zůstává relevantním žánrem, který zkoumá otázky identity, reprezentace a lidské existence.

🖼️ Typy portrétů

Portréty lze dělit podle několika kritérií:

Podle počtu zobrazených osob

• Individuální portrét: Zobrazuje jednu osobu.
• Dvojportrét: Zobrazuje dvě osoby, často manželský pár nebo sourozence.
• Skupinový portrét: Zobrazuje tři a více osob. Příkladem je Rembrandtova Noční hlídka.
• Autoportrét: Umělec zobrazuje sám sebe. Slouží jako forma sebereflexe, studia nebo demonstrace uměleckých schopností.

Podle zobrazeného výřezu postavy

• Hlava nebo busta: Zobrazení hlavy, případně s rameny a částí hrudi.
• Polopostava: Zobrazení postavy přibližně do pasu.
• Tříčtvrteční postava: Zobrazení postavy přibližně ke kolenům.
• Celá postava: Zobrazení celé postavy od hlavy k patě.
• Jezdecký portrét: Zobrazení osoby na koni, typické pro panovníky a vojevůdce, symbolizující moc a autoritu.

Podle postoje a pohledu

• En face (zepředu): Portrétovaný se dívá přímo na diváka.
• Profil: Zobrazení z boku.
• Poloprofil (tříčtvrteční profil): Mezi en face a profilem, nejčastější typ zobrazení.
• Ztracený profil: Portrétovaný je zobrazen zezadu, s viditelnou pouze částí tváře.

⚙️ Techniky a média

Portrét může být vytvořen prakticky jakoukoliv uměleckou technikou.

• Malířství: Olejomalba, akryl, tempera, akvarel, pastel.
• Kresba: Tužka, uhel, rudka, tuš.
• Grafika: Dřevořez, mědirytina, lept, litografie.
• Sochařství: Mramor, bronz, dřevo, hlína.
• Fotografie: Od klasické studiové portrétní fotografie po reportážní a umělecký portrét.
• Ostatní: Mozaika, vitráž, textil (gobelíny), digitální umění.

💡 Účel a význam

Portrét plnil v historii a plní i dnes mnoho funkcí:

• Upomínková funkce: Zachování památky na zemřelé nebo vzdálené osoby.
• Reprezentativní funkce: Zobrazení moci, bohatství a společenského postavení panovníků, šlechty, církevních hodnostářů a bohatých měšťanů.
• Psychologická studie: Snaha umělce proniknout do nitra portrétovaného a zachytit jeho charakter a duševní rozpoložení.
• Sociální dokument: Portréty mohou být cenným zdrojem informací o dobové módě, zvycích a společenských normách.
• Umělecký experiment: Pro mnoho umělců je portrét a zejména autoportrét prostorem pro formální a technické experimentování.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si portrét jako něco víc než jen "obrázek něčí tváře". Zatímco rychlá fotka mobilem (selfie) zachytí, jak vypadáte v daný moment, portrét se snaží zachytit, kým jste. Umělec, ať už malíř nebo fotograf, nepřemýšlí jen o tom, jestli máte správně nos a oči. Přemýšlí o světle, které na vás dopadá, o pozadí, které o vás něco vypovídá, o výrazu ve vaší tváři a o postoji vašeho těla.

• Proč se lidé nechávali portrétovat? Dříve, než existovala fotografie, to byl jediný způsob, jak zachovat svou podobu pro budoucí generace. Pro krále a šlechtu to bylo také jako dnešní Instagram – způsob, jak ukázat své bohatství, moc a důležitost. Obraz v drahém rámu říkal: "Podívejte, jsem významný a mohu si dovolit zaplatit nejlepšího umělce."
• Co je to autoportrét? To je, když umělec maluje nebo kreslí sám sebe. Není to jen proto, že by neměl model. Je to pro něj způsob, jak zkoumat sám sebe, své pocity a jak se mění v čase. Slavný malíř Rembrandt namaloval během života téměř 100 autoportrétů a můžeme na nich sledovat, jak stárnul a jak se měnil jeho pohled na svět.
• Musí být portrét realistický? Vůbec ne. Například Pablo Picasso maloval portréty, kde měly postavy obě oči na jedné straně obličeje. Nešlo mu o to, aby vypadaly jako na fotce, ale aby ukázal jejich osobnost z více úhlů pohledu najednou a vyjádřil své vlastní pocity. Portrét je tedy vždy interpretací, nikoli jen kopií.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025