Přeskočit na obsah

Rembrandt

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - umělec Rembrandt Harmenszoon van Rijn (* 15. července 1606, Leiden4. října 1669, Amsterdam) byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších umělců v historii evropského umění, zejména v období nizozemského zlatého věku. Proslul především svými portréty, autoportréty a dramatickými ztvárněními biblických a mytologických scén. Jeho mistrovská práce se světlem a stínem, známá jako šerosvit (chiaroscuro), a jeho schopnost zachytit hlubokou lidskou psychologii a emoce nemají v dějinách umění obdoby.

Během svého života vytvořil přibližně 300 maleb, 300 leptů a více než 2000 kreseb. Na rozdíl od mnoha svých současníků, kteří se specializovali na konkrétní žánry, Rembrandtova tvorba zahrnuje širokou škálu témat. Jeho autoportréty tvoří unikátní a intimní biografii, v níž umělec zkoumal sám sebe bez příkras po celý svůj život. Jeho nejslavnějším dílem je monumentální skupinový portrét Noční hlídka.

📜 Život a dílo

Rembrandtův život lze rozdělit do několika klíčových období, která odrážejí jeho umělecký vývoj i osobní osudy, od oslnivého úspěchu až po osobní tragédii a finanční bankrot.

👶 Raná léta v Leidenu (1606–1631)

Rembrandt se narodil v Leidenu jako deváté z deseti dětí v rodině mlynáře Harmena Gerritszoona van Rijn a pekařovy dcery Neeltgen Willemsdochter van Zuytbrouck. Jeho rodina byla poměrně zámožná. Rodiče dbali na jeho vzdělání a zapsali ho na latinskou školu a později na Leidenskou univerzitu. Studium ho však příliš nezajímalo a brzy se projevil jeho mimořádný výtvarný talent.

Kolem roku 1620 vstoupil do učení k místnímu malíři Jacobu van Swanenburghovi, u něhož strávil tři roky. Poté se na šest měsíců přesunul do Amsterdamu, kde studoval u proslulého historického malíře Pietera Lastmana. Lastmanův vliv je patrný v Rembrandtových raných dílech, zejména v důrazu na dramatické kompozice, bohaté kostýmy a živou barevnost. Po návratu do Leidenu si kolem roku 1625 otevřel vlastní dílnu, kde úzce spolupracoval s přítelem a kolegou Janem Lievensem. V tomto období začal přijímat i první žáky, mezi nimiž byl i Gerrit Dou.

✨ Zlaté období v Amsterdamu (1631–1642)

Kolem roku 1631 se Rembrandt přestěhoval do Amsterdamu, tehdejšího pulzujícího centra obchodu a umění. Rychle se etabloval jako přední portrétista. Jeho kariéru odstartoval monumentální skupinový portrét Hodina anatomie doktora Tulpa (1632), který mu přinesl okamžitou slávu a řadu dalších zakázek od bohatých měšťanů a obchodníků.

V roce 1634 se oženil se Saskií van Uylenburgh, neteří svého obchodního partnera, obchodníka s uměním Hendricka van Uylenburgha. Saskia pocházela z bohaté a vážené rodiny a přinesla Rembrandtovi nejen značné věno, ale i společenskou prestiž. Manželství bylo šťastné a Saskia se stala jeho hlavní modelkou a múzou, objevuje se na mnoha obrazech a kresbách. V tomto období si Rembrandt mohl dovolit koupit velký dům v prestižní amsterdamské čtvrti (dnes Rembrandthuis Museum) a začal vášnivě sbírat umělecká díla, starožitnosti a exotické předměty. Jeho životní styl byl však velmi nákladný a postupně se začal zadlužovat.

🎨 Noční hlídka a osobní tragédie (1642)

Vrcholem tohoto úspěšného období se stalo dokončení jeho nejslavnějšího obrazu, Noční hlídka (celým názvem Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a poručíka Willema van Ruytenburcha), v roce 1642. Toto monumentální dílo (původně ještě větší, později bylo seříznuto) bylo revoluční v pojetí skupinového portrétu. Místo statického seřazení postav zobrazil Rembrandt scénu v plném pohybu, jako dramatický výjev plný světla, stínu a akce.

Rok 1642 byl však pro Rembrandta také rokem osobní tragédie. Jeho milovaná manželka Saskia zemřela, pravděpodobně na tuberkulózu, krátce po narození jejich syna Tita. Z jejich čtyř dětí se pouze Titus dožil dospělosti. Saskiina smrt umělce hluboce zasáhla a znamenala zlom v jeho životě i tvorbě.

📉 Pozdní období a finanční úpadek (1643–1669)

Po Saskiině smrti se Rembrandtova tvorba stala introspektivnější a temnější. Jeho finanční situace se postupně zhoršovala. Najal si chůvu pro syna Tita, Geertje Dircx, se kterou navázal vztah. Jejich soužití skončilo bouřlivým rozchodem a soudním sporem. Později do jeho života vstoupila mladá služebná Hendrickje Stoffels, která se stala jeho družkou a porodila mu dceru Cornelii.

Přestože byl stále uznávaným umělcem, jeho styl se vzdaloval dobovému vkusu, který preferoval uhlazenější a elegantnější malbu. Rembrandtovy pozdní práce se vyznačují hlubokou psychologickou sondou, expresivním rukopisem a použitím techniky impasto. Jeho finanční problémy vyvrcholily v roce 1656, kdy musel vyhlásit bankrot. Jeho dům, rozsáhlá umělecká sbírka a veškerý majetek byly rozprodány v aukci.

Poslední léta života strávil v chudobě v jedné z chudších amsterdamských čtvrtí. Postihly ho další osobní tragédie: v roce 1663 zemřela Hendrickje a v roce 1668 i jeho jediný syn Titus. Rembrandt zemřel o rok později, 4. října 1669, a byl pohřben v neoznačeném hrobě v amsterdamském kostele Westerkerk.

🎨 Technika a styl

Rembrandt byl inovátor, který posouval hranice tradičních malířských a grafických technik. Jeho styl je nezaměnitelný a vyznačuje se několika klíčovými prvky.

💡 Šerosvit (Chiaroscuro)

Rembrandt je absolutním mistrem šerosvitu, techniky využívající dramatické kontrasty mezi světlem a stínem. Světlo v jeho obrazech není pouze prostředkem k osvětlení scény, ale stává se hlavním nositelem emocí a duchovního významu. Často používá jediný, soustředěný zdroj světla, který modeluje postavy, zdůrazňuje klíčové detaily a zbytek scény ponechává v hlubokém stínu. Tím dosahuje mimořádné dramatičnosti a vtahuje diváka do děje.

🖌️ Impasto a textura

Zatímco v raném období byla jeho malba hladká a detailní, v pozdních dílech začal experimentovat s hustými nánosy barvy, technikou zvanou impasto. Barvu nanášel nejen štětcem, ale i špachtlí nebo dokonce prsty. Vytvářel tak hrubou, reliéfní texturu povrchu, která zblízka působí téměř abstraktně, ale z odstupu dokonale vystihuje materiály jako zlato, brokát nebo stárnoucí pleť.

🎭 Psychologická hloubka

Jedním z největších Rembrandtových přínosů je jeho schopnost zachytit vnitřní svět a duševní rozpoložení portrétovaných osob. Jeho portréty nejsou pouhým zobrazením fyzické podoby, ale hlubokou studií lidského charakteru. To platí obzvláště pro jeho autoportréty, kterých vytvořil téměř sto (asi 40-50 maleb, přes 30 leptů a několik kreseb). V nich s neúprosnou upřímností zkoumal proces stárnutí, své pocity, pochybnosti i hrdost.

🖼️ Významná díla

Rembrandtovo dílo je nesmírně rozsáhlé. Mezi jeho nejznámější malby patří:

✍️ Grafická tvorba

Rembrandt byl stejně geniální grafik jako malíř. Jeho lepty a tisky suchou jehlou dosáhly mimořádné technické i umělecké úrovně. Na rozdíl od maleb, které byly drahými unikáty, grafické listy se mohly tisknout ve větším nákladu a byly cenově dostupnější. Díky tomu se jeho umění šířilo po celé Evropě již za jeho života. Věnoval se stejným tématům jako v malbě – biblickým výjevům, portrétům, krajinám i žánrovým scénám. K jeho nejslavnějším grafickým listům patří Stozlatkový list (Kristus uzdravuje nemocné) a Tři kříže.

🏛️ Odkaz a vliv

Rembrandtův vliv na následující generace umělců je nezměrný. Jeho práce inspirovala mnoho umělců, včetně Goyi, Delacroixe a Vincenta van Gogha, který napsal: "Musíte zemřít několikrát, abyste malovali takhle." Jeho díla jsou dnes chloubou největších světových muzeí a galerií. V Nizozemsku je považován za národního hrdinu. Pro vědecké zkoumání jeho díla a odlišení autentických prací od děl jeho žáků a napodobitelů byl v roce 1968 založen Rembrandt Research Project.

🤔 Pro laiky

  • Šerosvit (Chiaroscuro): Představte si temnou místnost, do které svítí jediná silná lampa. Rembrandt maloval přesně takhle – některé části obrazu jsou jasně osvětlené a jiné se ztrácejí ve tmě. To vytváří dramatickou atmosféru a přitahuje vaši pozornost k tomu nejdůležitějšímu v obraze.
  • Lept: Je to technika tisku. Rembrandt vzal měděnou desku, pokryl ji voskem a do vosku vyryl kresbu jehlou. Poté desku ponořil do kyseliny, která vyleptala rýhy do kovu tam, kde byl odstraněn vosk. Do těchto vyleptaných rýh nanesl barvu a pod tlakem ji otiskl na papír. Mohl tak vytvořit mnoho kopií jednoho díla.
  • Impasto: Místo aby maloval hladkými a tenkými vrstvami, Rembrandt v pozdějším věku nanášel barvu na plátno ve velmi hustých, hrudkovitých nánosech. Zblízka to může vypadat jako neuspořádaná změť barev, ale z dálky tato technika vytváří úžasnou texturu a dojem trojrozměrnosti, například u šperků, bohatých látek nebo vrásek na tváři.


Šablona:Aktualizováno