Přeskočit na obsah

Záškrt

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Záškrt (latinsky diphtheria) je vysoce nakažlivé a potenciálně smrtelné infekční onemocnění způsobené bakterií Corynebacterium diphtheriae. Onemocnění je charakteristické především tvorbou pevných, šedobílých povlaků (tzv. pseudomembrán) na sliznicích, nejčastěji v oblasti mandlí, hltanu a hrtanu, které mohou vést k udušení. Nebezpečnost záškrtu však spočívá hlavně v produkci silného toxinu (difterického toxinu), který se šíří krevním oběhem a může vážně poškodit srdce, nervový systém a další orgány.

Díky zavedení plošného očkování v polovině 20. století se záškrt stal ve vyspělých zemích, včetně Česka, velmi vzácným onemocněním. Stále se však vyskytuje v oblastech s nízkou proočkovaností a představuje hrozbu v případě poklesu imunity v populaci.

🦠 Původce a přenos

Původcem onemocnění je grampozitivní, nepohyblivá tyčinkovitá bakterie Corynebacterium diphtheriae. Ne všechny kmeny této bakterie jsou však nebezpečné. Klinicky významné onemocnění způsobují pouze ty kmeny, které jsou schopny produkovat difterický toxin. Gen pro tento toxin je do bakteriální buňky vnesen bakteriofágem (virem napadajícím bakterie) v procesu zvaném lyzogenní konverze.

K přenosu dochází primárně kapénkovou infekcí při mluvení, kašlání nebo kýchání infikované osoby. Méně častý je přenos přímým kontaktem se sekrety z dýchacích cest nebo s infikovanými kožními lézemi (u kožní formy záškrtu). Zdrojem nákazy může být nemocný člověk nebo bezpříznakový nosič bakterie. Inkubační doba je obvykle 2 až 5 dní.

🩺 Patofyziologie a příznaky

Po vstupu do organismu se bakterie množí na sliznicích dýchacích cest. Zde produkuje difterický toxin, který lokálně ničí epitelové buňky.

Mechanismus účinku toxinu

Difterický toxin je exotoxin, který patří mezi nejúčinnější známé jedy. Jeho mechanismus účinku spočívá v inhibici syntézy proteinů v lidských buňkách. Toxin se skládá ze dvou podjednotek (A a B). Podjednotka B se naváže na receptor na povrchu buňky a umožní vstup podjednotky A dovnitř. Aktivní podjednotka A následně enzymaticky modifikuje elongační faktor 2 (eEF-2), klíčovou molekulu pro tvorbu proteinů, čímž tento proces nevratně zastaví. Buňka bez schopnosti tvořit proteiny umírá (nekróza).

Mrtvé buňky, fibrin, leukocyty a bakterie vytvářejí na sliznici charakteristické šedobílé, pevně lpící povlaky – pseudomembrány. Při pokusu o jejich stržení dochází ke krvácení.

Klinické formy a projevy

Podle lokalizace a závažnosti se rozlišuje několik forem záškrtu:

  • Záškrt mandlí a hltanu (fauciální forma): Nejčastější forma (asi 80 % případů). Začíná pozvolna horečkou, bolestí v krku a obtížným polykáním. Na mandlích se objevují bělavé povlaky, které se rychle šíří a splývají v souvislé šedé pseudomembrány. Typickým příznakem je nasládlý, hnilobný zápach z úst. Krční lymfatické uzliny jsou výrazně zduřelé, což spolu s otokem měkkých tkání vytváří obraz tzv. "býčí šíje" (collum proconsulare).
  • Záškrt hrtanu (laryngální forma, pravý krup): Může vzniknout samostatně nebo přechodem z hltanu. Je zvláště nebezpečný u malých dětí. Projevuje se štěkavým kašlem, chrapotem a sípavým nádechem (stridor). Narůstající otok a pseudomembrány mohou vést k úplnému uzávěru dýchacích cest a udušení.
  • Nosní záškrt: Obvykle mírnější forma s jednostranným nebo oboustranným hnisavě-krvavým výtokem z nosu. Systémové příznaky bývají mírné, protože toxin se ze sliznice nosu hůře vstřebává.
  • Kožní záškrt: Vyskytuje se především v tropických oblastech. Na kůži se tvoří chronické, nehojící se vředy pokryté šedavou membránou. Systémové komplikace jsou u této formy vzácnější.
  • Jiné formy: Vzácně může záškrt postihnout i spojivky, ucho nebo genitálie.

Systémové komplikace

Pokud se difterický toxin dostane do krevního oběhu, může způsobit život ohrožující komplikace:

  • Myokarditida (zánět srdečního svalu): Objevuje se obvykle ve 2. až 3. týdnu nemoci. Projevuje se poruchami srdečního rytmu, srdečním selháním a může být příčinou náhlého úmrtí.
  • Polyneuritida (zánět periferních nervů): Vzniká později, typicky za 3 až 7 týdnů. Začíná obvykle obrnou měkkého patra (potíže s polykáním, huhňavost), může postihnout okohybné svaly (dvojité vidění) a později i svaly končetin a bránici, což vede k respiračnímu selhání.

🔬 Diagnostika

Diagnóza je založena především na klinickém obrazu. Na záškrt je třeba myslet u každého pacienta s povlakovou angínou a zduřením krčních uzlin, zvláště pokud není očkován nebo cestoval do endemické oblasti.

Definitivní potvrzení diagnózy se provádí:

  • Mikrobiologickou kultivací: Lékař provede výtěr z postižených sliznic (pod okrajem pseudomembrány) a odešle jej do laboratoře k pokusu o vypěstování C. diphtheriae.
  • Průkazem produkce toxinu: Samotná přítomnost bakterie nestačí. Je nutné ověřit, zda izolovaný kmen produkuje toxin. K tomu slouží tzv. Elekův test nebo modernější metody jako polymerázová řetězová reakce (PCR) k detekci genu pro toxin.

💊 Léčba

Léčba záškrtu musí být zahájena co nejdříve, a to již při klinickém podezření, bez čekání na laboratorní výsledky. Každé zpoždění zvyšuje riziko komplikací a úmrtí. Pacient musí být hospitalizován na infekční oddělení a izolován.

Základem léčby jsou tři pilíře: 1. Podání difterického antitoxinu (DAT): Jedná se o antiserum (sérum obsahující protilátky) získávané z imunizovaných koní. Antitoxin neutralizuje pouze volně cirkulující toxin v krvi, nikoliv ten, který je již navázán na buňky. Proto je klíčové jeho včasné podání. 2. Antibiotická léčba: Podávají se antibiotika (nejčastěji penicilin nebo erythromycin) po dobu 14 dnů. Jejich úkolem je zlikvidovat bakterie, zastavit tak další produkci toxinu a zabránit šíření nákazy. 3. Podpůrná péče: Zahrnuje klid na lůžku, sledování srdeční činnosti (EKG), zajištění průchodnosti dýchacích cest (v případě hrtanové formy může být nutná intubace nebo tracheostomie) a léčbu případných komplikací.

💉 Prevence

Nejúčinnější a jedinou spolehlivou ochranou proti záškrtu je očkování. Vakcína neobsahuje celé bakterie, ale pouze tzv. toxoid – chemicky upravený a detoxikovaný difterický toxin, který si zachoval schopnost vyvolat tvorbu ochranných protilátek, ale nemůže způsobit onemocnění.

V Česku je očkování proti záškrtu povinné a je součástí kombinovaných vakcín:

Pro udržení celoživotní ochrany se doporučuje přeočkování proti záškrtu (společně s tetanem a případně černým kašlem) i v dospělosti, a to každých 10–15 let, zejména při cestách do rizikových oblastí.

📜 Historie

Záškrt je známý již od starověku, popisy onemocnění lze nalézt ve spisech Hippokrata. Po staletí byl metlou lidstva, způsoboval rozsáhlé epidemie s vysokou úmrtností a byl znám jako "rdousící anděl dětí".

Poslední velká epidemie v Evropě proběhla v 90. letech 20. století v zemích bývalého Sovětského svazu po rozpadu zdravotnického systému a poklesu proočkovanosti. Tato událost slouží jako varování, že i zdánlivě vymýcené nemoci se mohou vrátit.

🌍 Epidemiologie

Před zavedením očkování byl záškrt celosvětově jednou z hlavních příčin úmrtí dětí. Dnes je díky WHO koordinovaným očkovacím programům výskyt ve vyspělých zemích minimální. V Česku byl poslední případ úmrtí zaznamenán v roce 1969 a onemocnění se zde vyskytuje jen velmi zřídka, obvykle jako importovaná nákaza.

Celosvětově však záškrt stále představuje problém v zemích s nízkou proočkovaností, zejména v některých částech Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Podle WHO byly v posledních letech hlášeny tisíce případů ročně.

🤔 Pro laiky

Záškrt si lze představit jako velmi zákeřnou angínu. Způsobuje ji bakterie, která v krku vyrábí silný jed (toxin). Tento jed má dva hlavní nebezpečné účinky:

1. Lokální účinek (udušení): Jed zabíjí buňky na sliznici krku. Z mrtvých buněk a dalších materiálů se vytvoří pevné, šedé povlaky. Tyto povlaky mohou narůst do takové velikosti, že člověku zablokují dýchací cesty a ten se může udusit. Proto se nemoci dříve říkalo "záškrt". 2. Celkový účinek (otrava): Jed se z krku dostává do krve a putuje po celém těle. Může vážně poškodit životně důležité orgány, především srdce (může přestat správně bít) a nervy (může způsobit ochrnutí).

Naštěstí existuje velmi účinná a bezpečná ochrana – očkování. Díky němu se s touto nemocí v našich končinách už téměř nesetkáváme. Očkování naučí tělo rozpoznat jed a vytvořit si proti němu obranu, takže pokud by se člověk s bakterií setkal, neonemocní.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Záškrt&oldid=15718“