Zikmund I. Starý

Rozbalit box

Obsah boxu

Zikmund I. Starý (polsky Zygmunt I Stary, litevsky Žygimantas Senasis; * 1. ledna 1467, Kozienice – † 1. dubna 1548, Krakov) byl od roku 1506 polský král a litevský velkokníže. Pocházel z dynastie Jagellonců a byl pátým synem krále Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské. Jeho dlouhá a stabilní vláda je považována za vrcholné období polsko-litevského státu, často označované jako "Zlatý věk Polska". Během jeho panování zažila země hospodářský rozkvět, kulturní rozmach pod vlivem renesance a upevnila své postavení na mezinárodní scéně, přestože musela čelit hrozbám ze strany Moskevského velkoknížectví, Řádu německých rytířů a Osmanské říše.

👑 Život a vláda

👶 Mládí a cesta k moci

Zikmund se narodil jako pátý syn královského páru, což znamenalo, že jeho šance na získání polského či litevského trůnu byly zpočátku malé. Jeho starší bratři byli Vladislav (český a uherský král), Kazimír (zemřel mladý), Jan I. Olbracht (polský král) a Alexandr I. Jagellonský (litevský velkokníže a později polský král). Na rozdíl od svých bratrů, kteří byli vychováváni pro vládnutí, se Zikmundovi nedostalo systematického politického vzdělání.

Po smrti otce v roce 1492 se jeho bratři podělili o vládu, ale na Zikmunda nezbylo žádné významné panství. Několik let strávil na dvoře svého bratra Vladislava v Budíně v Uhrách, kde se seznámil s renesanční kulturou. V letech 1499–1506 vládl jako kníže v Hlohově a Opavě ve Slezsku.

Obrat v jeho osudu nastal po smrti jeho bratra, krále Alexandra I. Jagellonského, v roce 1506. Jelikož Alexandr nezanechal žádné potomky, byl Zikmund litevskou šlechtou zvolen velkoknížetem a následně i polskou šlechtou králem. Jeho korunovace se konala 24. ledna 1507 v krakovské katedrále na Wawelu.

🇵🇱 Polský král a litevský velkokníže

Zikmundova vláda trvala více než 41 let a vyznačovala se snahou o centralizaci moci a stabilizaci státních financí. Musel však neustále balancovat mezi zájmy koruny a rostoucí mocí šlechty (szlachta), která si na sněmu (Sejm) vynucovala stále větší privilegia. V roce 1505, ještě před jeho nástupem na trůn, byla přijata konstituce Nihil novi ("Nic nového bez nás"), která stanovila, že král nemůže vydat žádný nový zákon bez souhlasu šlechty zastoupené v Sejmu. Tento princip výrazně omezoval panovníkovu moc po celou dobu jeho vlády.

Zikmund se snažil reformovat armádu a daňový systém, aby zajistil stálý příjem pro státní pokladnu, což bylo klíčové pro financování válek. Podařilo se mu také v roce 1526 po vymření místní větve Piastovců definitivně připojit Mazovsko s centrem ve Varšavě přímo k polské koruně.

⚔️ Války a zahraniční politika

Zahraniční politika Zikmundovy vlády byla velmi aktivní a musela reagovat na několik hrozeb současně.

• Války s Moskevským velkoknížectvím: Největším a nejtrvalejším protivníkem bylo expandující Moskevské velkoknížectví pod vládou Vasilije III., které usilovalo o získání bývalých území Kyjevské Rusi pod kontrolou Litvy. Během Zikmundovy vlády proběhly dvě velké moskevsko-litevské války. V té první (1512–1522) ztratila Litva strategicky významnou pevnost Smolensk (1514), přestože polsko-litevská vojska dosáhla velkého vítězství v bitvě u Orši pod vedením hejtmana Konstantina Ostrogského.

• Vztahy s Řádem německých rytířů: Dalším zdrojem konfliktů byl Řád německých rytířů v Prusku, který odmítal uznat polskou svrchovanost stanovenou Druhým toruňským mírem z roku 1466. To vedlo k polsko-teutonské válce (1519–1521). Válka skončila příměřím a diplomatickým řešením. V roce 1525 velmistr řádu, Albrecht Braniborský, přijal luteránství, sekularizoval řádový stát a složil Zikmundovi I. na krakovském rynku slavnostní lenní hold (tzv. Pruský hold). Tím vzniklo světské Pruské vévodství jako polské léno.

• Habsburská diplomacie: Zikmund udržoval složité vztahy s Habsburky. V roce 1515 se zúčastnil Vídeňského kongresu s císařem Maxmiliánem I. a svým bratrem, králem Vladislavem Jagellonským. Zde byly dohodnuty dynastické sňatky mezi Jagellonci a Habsburky, které po bitvě u Moháče (1526) a smrti Ludvíka Jagellonského zajistily Habsburkům nástupnictví na českém a uherském trůně.

• Vztahy s Osmanskou říší: Na jihu čelil polsko-litevský stát hrozbě ze strany Osmanské říše a jejích vazalů, krymských Tatarů, kteří podnikali ničivé nájezdy. Zikmund se snažil udržovat mír s Osmany, ale tatarským vpádům se zcela zabránit nepodařilo.

🎨 Renesance a kultura

Vláda Zikmunda I. je synonymem pro rozkvět renesance v Polsku a Litvě. Klíčovou roli v tomto procesu sehrála jeho druhá manželka, italská princezna Bona Sforza, dcera milánského vévody. Bona s sebou přivedla na královský dvůr v Krakově italské umělce, architekty a hudebníky.

Pod jejím vlivem byl přestavěn královský hrad Wawel v renesančním stylu, čímž se stal jedním z nejkrásnějších renesančních sídel severně od Alp. Součástí přestavby byla i stavba Zikmundovy kaple v katedrále na Wawelu, která je považována za mistrovské dílo renesanční architektury v Polsku. Kultura a umění vzkvétaly nejen na královském dvoře, ale i mezi šlechtou a měšťanstvem. Rozvíjelo se školství, literatura v polském i latinském jazyce a knihtisk.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

První manželství: Barbora Zápolská

V roce 1512 se Zikmund oženil s Barborou Zápolskou (1495–1515), dcerou uherského magnáta Štěpána Zápolského. Z tohoto krátkého manželství vzešly dvě dcery:

• Hedvika (1513–1573), provdána za braniborského kurfiřta Jáchyma II. Hektora.
• Anna (1515–1520), zemřela v dětství.

Barbora zemřela pouhé tři roky po svatbě, což Zikmunda zanechalo bez mužského dědice.

Druhé manželství: Bona Sforza

V roce 1518 se Zikmund oženil podruhé, a to s Bonou Sforzou (1494–1557), dcerou milánského vévody Giana Galeazza Sforzy. Bona byla ambiciózní a politicky velmi aktivní žena, která měla na svého manžela i na polskou politiku značný vliv. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí:

• Isabela (1519–1559), provdána za uherského krále Jana Zápolského.
• Zikmund II. August (1520–1572), polský král a litevský velkokníže, poslední mužský člen dynastie Jagellonců.
• Žofie Jagellonská (1522–1575), provdána za brunšvicko-wolfenbüttelského vévodu Jindřicha V.
• Anna Jagellonská (1523–1596), zvolená polská královna, manželka Štěpána Báthoryho.
• Kateřina Jagellonská (1526–1583), provdána za švédského krále Jana III.
• Vojtěch (1527), zemřel při narození.

Bona Sforza se aktivně snažila posílit královskou moc a zajistit nástupnictví pro svého jediného syna Zikmunda Augusta, což se jí podařilo prosazením jeho korunovace ještě za života otce (princip vivente rege).

Nemanželští potomci

Před svými sňatky měl Zikmund několik nemanželských dětí se svou milenkou Kateřinou Telniczankou:

• Jan z Vilna (1499–1538), biskup vilniuský a poznaňský.
• Regina (1500/1501–1526), provdána za Hieronima Szafrańce.
• Kateřina (1503–1548), provdána za Jiřího II. z Montfortu.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Zikmund I. Starý je považován za jednoho z nejvýznamnějších polských panovníků. Jeho dlouhá vláda přinesla zemi stabilitu, hospodářskou prosperitu a kulturní rozmach. Podařilo se mu úspěšně čelit vnějším hrozbám a upevnit mezinárodní postavení polsko-litevského státu. Jeho jméno je neoddělitelně spjato s "Zlatým věkem Polska".

Na druhou stranu byl často kritizován za svou opatrnost a nerozhodnost, zejména ve vztahu k rostoucí moci šlechty. Jeho neschopnost zastavit posilování Sejmu na úkor královské moci položila základy pro budoucí problémy šlechtické demokracie. Přesto jeho vláda zůstává v polských dějinách symbolem síly, bohatství a kulturní vyspělosti. Po své smrti byl pohřben v jím založené renesanční kapli v katedrále na Wawelu v Krakově.

💡 Pro laiky: Co je to "Zlatý věk"?

Pojem "Zlatý věk Polska" (polsky Złoty Wiek Polski) označuje období v 16. a na počátku 17. století, které se vyznačovalo relativním mírem, politickou stabilitou, hospodářskou prosperitou a především mimořádným kulturním a vědeckým rozkvětem. Vláda Zikmunda I. Starého a jeho syna Zikmunda II. Augusta je považována za vrchol tohoto období.

• Hospodářství: Polsko-litevský stát byl v té době "obilnicí Evropy". Díky vývozu obilí, dřeva a dalších surovin do západní Evropy bohatla šlechta i města.
• Kultura: Pod vlivem italské renesance došlo k obrovskému rozvoji architektury (např. přestavba hradu Wawel), sochařství, malířství a literatury. Působili zde významní myslitelé a spisovatelé jako Mikuláš Koperník (který svou hlavní práci publikoval na konci Zikmundovy vlády), Jan Kochanowski nebo Mikołaj Rej.
• Náboženská tolerance: V době, kdy západní Evropu sužovaly náboženské války, bylo Polsko-litevské soustátí oázou relativní tolerance, což přilákalo mnoho lidí prchajících před perzekucí.

Tento "Zlatý věk" byl obdobím, kdy polsko-litevský stát dosáhl svého největšího územního, politického a kulturního vlivu v Evropě.

Šablona:Aktualizováno