Státní moc

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - politika Státní moc je druh veřejné moci, která je suverénní, nezávislá a nejvyšší na daném území. Představuje soubor oprávnění a nástrojů, kterými stát a jeho orgány autoritativně rozhodují o právech a povinnostech občanů a jiných subjektů. Cílem státní moci je organizovat a řídit společnost, zabezpečovat vnitřní i vnější bezpečnost a prosazovat právo. V demokratických právních státech je zdrojem veškeré státní moci lid, který ji vykonává prostřednictvím volených zástupců a orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

📜 Definice a charakteristika

Státní moc je ústředním pojmem státovědy a politologie. Je definována jako schopnost státu vnutit svou vůli subjektům na svém území, a to i za použití donucovacích prostředků (např. policie, armáda). Mezi její klíčové znaky patří:

• Suverenita (svrchovanost): Moc státu je na jeho území nejvyšší a nezávislá na jakékoli jiné vnější nebo vnitřní moci.
• Teritorialita: Státní moc je vázána na konkrétní, geograficky vymezené území státu.
• Univerzalita: Vztahuje se na všechny osoby a subjekty nacházející se na území státu.
• Legalita a legitimita: Výkon moci je vázán zákonem (legalita) a měl by být ospravedlněn a přijímán většinou společnosti (legitimita).

Výkon státní moci se dělí na akty, kde stát vystupuje jako nositel suverenity (acta iure imperii), a akty, kde vystupuje v hospodářských vztazích bez výsostného postavení (acta iure gestionis).

🏛️ Dělba moci

Moderní demokratické státy jsou založeny na principu dělby moci, který má zabránit koncentraci a zneužití moci jedním orgánem nebo osobou. Tuto teorii rozpracovali myslitelé jako John Locke a především Charles de Montesquieu. Státní moc se dělí na tři základní složky, které jsou si rovné, vzájemně nezávislé a kontrolují se navzájem v systému tzv. "brzd a protivah" (checks and balances).

legislative Moc zákonodárná (legislativa)

Moc zákonodárná je zodpovědná za tvorbu a schvalování zákonů. V České republice tuto moc vykonává dvoukomorový Parlament České republiky, který se skládá z:

• Poslanecké sněmovny: Má 200 poslanců volených na 4 roky na principu poměrného zastoupení.
• Senátu: Má 81 senátorů volených na 6 let na principu většinového systému, přičemž každé dva roky se obmění třetina senátorů.

executive Moc výkonná (exekutiva)

Moc výkonná má za úkol zákony provádět a zajišťovat každodenní chod státu. Zahrnuje správu státu, hospodaření s veřejnými prostředky a reprezentaci státu navenek. V Česku jsou jejími vrcholnými orgány:

• Prezident republiky: Je hlavou státu, volenou v přímé volbě na 5 let. Reprezentuje stát navenek a je vrchním velitelem ozbrojených sil.
• Vláda: Je vrcholným orgánem výkonné moci, skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Je odpovědná Poslanecké sněmovně.

Mezi další orgány výkonné moci patří ministerstva, jiné správní úřady a bezpečnostní sbory.

judicial Moc soudní (judikativa)

Moc soudní vykládá zákony, poskytuje ochranu právům a v souladu se zákonem rozhoduje o vině a trestu. Je vykonávána jménem republiky nezávislými soudy. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí být ohrožována. Soustavu soudů v Česku tvoří:

• Ústavní soud: Je soudním orgánem ochrany ústavnosti a základních práv.
• Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.
• Vrchní, krajské a okresní soudy.

⚖️ Legitimita a legalita

Pro fungování státní moci jsou klíčové dva pojmy:

• Legalita: Znamená, že výkon státní moci musí být v souladu s platným právním řádem. Orgány moci mohou činit pouze to, co jim zákon výslovně dovoluje (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR).
• Legitimita: Znamená oprávněnost a ospravedlnitelnost moci. V demokraciích je moc legitimní, pokud vychází z vůle lidu (vyjádřené např. ve volbách), je akceptována většinou společnosti a respektuje základní lidská práva.

Situace, kdy je moc legální (opírá se o zákony), ale nikoli legitimní (není přijímána občany), může nastat například v totalitních režimech.

🇨🇿 Státní moc v České republice

Ústava České republiky definuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, kde je lid zdrojem veškeré státní moci. Tuto moc vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Kromě ústředních státních orgánů se na výkonu veřejné moci podílí také územní samospráva (obce a kraje), která je projevem decentralizace moci.

Orgány veřejné moci v ČR zahrnují širokou škálu institucí, od ministerstev a dalších ústředních úřadů (např. Česká národní banka, Energetický regulační úřad) až po orgány místní samosprávy.

🧒 Pro laiky

Představte si, že stát je velká loď a všichni občané jsou její posádkou. Aby loď mohla bezpečně plout a všem na palubě se dařilo dobře, potřebuje jasná pravidla a vedení. Státní moc je jako kapitán a jeho důstojníci, kteří mají právo a povinnost loď řídit.

• Kapitán a navigátoři (Zákonodárná moc): To je jako parlament. Jejich úkolem je vytvářet pravidla plavby – zákony. Rozhodují o tom, kam loď popluje, jaká budou pravidla na palubě a co se stane, když je někdo poruší.
• Kormidelník a strojníci (Výkonná moc): To je vláda a prezident. Jejich prací je loď skutečně řídit podle pravidel, která stanovil kapitán. Starají se o chod motoru, kormidlují a zajišťují, aby měla loď dostatek paliva a zásob – tedy starají se o každodenní chod země.
• Lodní soudce (Soudní moc): To jsou soudy. Když se posádka hádá nebo někdo poruší pravidla, soudce rozhodne, kdo je v právu a jaký bude spravedlivý trest. Dohlíží na to, aby se pravidla vykládala a používala férově pro všechny.

Klíčové je, že tyto tři skupiny se navzájem kontrolují. Kormidelník nemůže sám od sebe měnit pravidla a soudce nemůže řídit loď. Tím je zajištěno, že nikdo na lodi nezíská příliš velkou moc a nezačne ji zneužívat proti ostatním členům posádky.

Zdroje

Ústava České republiky Vláda ČR - Ústřední orgány státní správy Zákony pro lidi Iurium - Encyklopedie práva Wikipedie - Státní moc Wikipedie - Dělba moci