Přeskočit na obsah

Většinový volební systém

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - Volební systém

Většinový volební systém, často označovaný také jako majoritní systém, je typ volebního systému, jehož základním principem je „vítěz bere vše“ (anglicky winner-takes-all). V rámci daného volebního obvodu získává mandát ten kandidát nebo strana, která obdrží předem stanovený typ většiny hlasů. Ostatní hlasy, odevzdané pro méně úspěšné kandidáty, v tomto obvodu propadají a na rozdělení mandátů nemají vliv.

Hlavním cílem většinových systémů je vytvoření akceschopné a stabilní vlády, často i za cenu menší proporcionality, tedy menšího souladu mezi celkovým počtem hlasů pro stranu a počtem získaných mandátů. Tento systém je v přímém kontrastu s poměrným volebním systémem, který se naopak snaží o co nejpřesnější zrcadlení rozložení voličských preferencí v parlamentu.

⚙️ Princip fungování

Základem většinového systému je rozdělení území státu na několik jednomandátových volebních obvodů. V každém z těchto obvodů voliči volí jednoho zástupce. Kandidát, který splní podmínku pro zisk většiny (ať už relativní, nebo absolutní), získává mandát a bude tento obvod zastupovat v legislativním sboru.

Tento mechanismus vytváří velmi silnou vazbu mezi voličem a jeho zvoleným zástupcem. Voliči přesně vědí, kdo je za jejich obvod zodpovědný, a mohou jeho činnost snadněji hodnotit a případně jej v příštích volbách „potrestat“ tím, že zvolí někoho jiného. Na druhou stranu tento systém výrazně znevýhodňuje menší politické strany, jejichž voliči jsou geograficky rozptýlení a nedokážou v žádném obvodu získat dostatečný počet hlasů pro vítězství.

📊 Typy většinových systémů

Většinové systémy se dělí především podle toho, jaký typ většiny je pro zisk mandátu vyžadován.

🥇 Relativní většina (First-Past-the-Post)

Systém relativní většiny, známý pod anglickým názvem First-Past-the-Post (FPTP) nebo také pluralitní systém, je nejjednodušší formou většinového systému. Pro zisk mandátu stačí, aby kandidát ve svém obvodu získal více hlasů než kterýkoli z jeho protikandidátů. Není nutné, aby získal nadpoloviční většinu (více než 50 % hlasů).

  • Příklad: V obvodu kandidují čtyři kandidáti. Kandidát A získá 35 % hlasů, kandidát B 30 %, kandidát C 25 % a kandidát D 10 %. Přestože kandidát A nezískal nadpoloviční většinu, vyhrává, protože měl nejvíce hlasů. 65 % voličů si přitom přálo jiného zástupce.
  • Využití: Tento systém je typický pro anglosaské země jako Spojené království (volby do Dolní sněmovny), Spojené státy americké (volby do Kongresu), Kanada a Indie.

👑 Absolutní většina (dvoukolový systém)

Systém absolutní většiny vyžaduje, aby vítězný kandidát získal nadpoloviční většinu všech platných hlasů (tj. 50 % + 1 hlas). Protože je obtížné této podmínky dosáhnout v prvním kole při větším počtu kandidátů, používá se nejčastěji dvoukolový systém (anglicky Two-Round System nebo Runoff voting).

  • První kolo: Pokud některý z kandidátů získá absolutní většinu, je okamžitě zvolen.
  • Druhé kolo: Pokud v prvním kole nikdo absolutní většinu nezíská, koná se druhé kolo. Do něj postupují obvykle dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola (tzv. uzavřené druhé kolo). V druhém kole pak vítězí ten, kdo získá více hlasů (tedy relativní většinu). Tím je zajištěno, že vítěz má podporu většiny voličů, kteří se druhého kola zúčastnili.
  • Využití: Tento systém se používá při prezidentských volbách ve Francii, Rakousku nebo Slovensku. V Česku se používá pro volby do Senátu.

🔢 Alternativní hlasování (Instant-Runoff Voting)

Alternativní hlasování (AV) je preferenční systém, který se snaží dosáhnout výsledku dvoukolového systému v jediném kole voleb. Voliči na svém hlasovacím lístku nekroužkují pouze jednoho kandidáta, ale seřazují je podle svých preferencí (1 pro nejoblíbenějšího, 2 pro druhého nejoblíbenějšího atd.).

  • Sčítání: Nejprve se sečtou první preference. Pokud některý kandidát získá nadpoloviční většinu prvních preferencí, vyhrává.
  • Přerozdělování: Pokud nikdo většinu nezíská, je vyřazen kandidát s nejmenším počtem prvních preferencí. Jeho hlasy se přerozdělí mezi zbývající kandidáty podle toho, koho voliči tohoto kandidáta uvedli na druhém místě. Tento proces se opakuje, dokud některý z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu.
  • Využití: Tento systém se používá například při volbách do dolní komory parlamentu v Austrálii.

👍 Výhody a 👎 nevýhody

Většinové systémy mají řadu charakteristických rysů, které jsou v politické praxi vnímány jako výhody i nevýhody.

Výhody

  • Stabilita vlád: Většinové systémy mají tendenci produkovat jasné vítěze a vést ke vzniku jednobarevných vlád se silným mandátem nebo stabilních koalic dvou velkých stran. To omezuje politickou fragmentaci a usnadňuje vládnutí.
  • Jednoduchost a srozumitelnost: Zejména systém FPTP je pro voliče velmi snadno pochopitelný.
  • Přímá odpovědnost: Existence jednomandátových obvodů vytváří silnou vazbu mezi poslancem a jeho voliči, kteří vědí, na koho se obracet se svými problémy a koho za výsledky volat k odpovědnosti.
  • Omezení vlivu extremistických stran: Malé a extremistické strany mají jen malou šanci uspět, protože obvykle nedokážou získat většinu v žádném z obvodů.

Nevýhody

  • Disproporční výsledky: Největší nevýhodou je, že celostátní podíl hlasů pro stranu často vůbec neodpovídá počtu získaných mandátů. Strana může vyhrát volby (získat většinu křesel), i když celkově získala méně hlasů než její hlavní soupeř.
  • Propastné hlasy (Wasted Votes): Obrovské množství hlasů propadne. Jde jednak o všechny hlasy pro neúspěšné kandidáty v daném obvodu, a jednak o všechny hlasy pro vítěze, které přesahují hranici nutnou pro vítězství.
  • Riziko gerrymanderingu: Vzhledem k existenci volebních obvodů existuje riziko jejich účelového překreslování (tzv. gerrymandering) s cílem zvýhodnit jednu politickou stranu.
  • Podpora taktického hlasování: Voliči často nevolí kandidáta, kterého skutečně preferují, ale raději volí "menší zlo" z kandidátů, kteří mají reálnou šanci na vítězství, aby nepropadl jejich hlas.
  • Nízké zastoupení menšin: Etnické, náboženské nebo jiné menšiny, které nejsou v žádném obvodu většinou, mohou být v parlamentu zcela bez zastoupení.

🌍 Využití ve světě

Většinové systémy jsou rozšířené po celém světě, i když v Evropě převažují systémy poměrného zastoupení.

⚖️ Vliv na politický systém

Většinové volební systémy mají zásadní vliv na podobu stranického systému v zemi. Podle tzv. Duvergerova zákona má systém relativní většiny (FPTP) silnou tendenci vést ke vzniku systému dvou stran. Důvodem je, že menší strany jsou systematicky znevýhodňovány a voliči i politici se postupně přiklánějí ke dvěma hlavním politickým blokům, které mají reálnou šanci na vítězství.

Naopak dvoukolové systémy umožňují existenci více stran, které se však před druhým kolem voleb často musí spojovat do koalic a bloků, aby podpořily společného kandidáta. Systém tak podporuje spíše soutěž dvou politických aliancí (např. levice proti pravici).

💡 Pro laiky

Představte si volby jako závod koní na několika různých drahách (to jsou volební obvody).

  • Systém relativní většiny (FPTP) je jako klasický dostih: V každé dráze vyhrává kůň, který proběhne cílem jako první, i kdyby to bylo jen o milimetr. Všechny sázky na ostatní koně v té dráze propadají. Nezáleží na tom, kolik sázek bylo na druhého nebo třetího koně celkově ve všech drahách dohromady.
  • Dvoukolový systém je jako závod s finále: V prvním kole musí kůň vyhrát s obrovským náskokem (nad 50 %). Pokud se to nikomu nepovede, dva nejlepší koní z prvního kola si to rozdají znovu ve finálovém závodě. Vítěz finále bere vše.
  • Propastný hlas: Pokud jste si vsadili na koně, který nevyhrál, vaše sázka (váš hlas) je ztracena a nemá žádný další vliv na celkový výsledek.
  • Gerrymandering: Představte si, že majitel jedné stáje může sám překreslovat hranice jednotlivých závodních drah tak, aby jeho koně měli co nejlehčí soupeře a co největší šanci vyhrát, i když nejsou celkově nejrychlejší.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Většinový_volební_systém&oldid=17477“